Idiotu je vždy a všude víc než dost,
Stejně tak i duchovních mistru a jejich vznešených rád a blábolení
Knih je jak nasráno a satsangy pořádá každý blb
Kdekdo by si chtěl tím duchovnem polepšit,
A tak čte, bádá, zkoumá, chodí na přednášky a pro požehnání či na meditace
A hlava mu jde z toho všeho kolem
Jak už je svátej a nemá ego
A jak uz všechno vi
Apd.
Takže nic složitého co učí ti osvícenci,
Pouze dvě věci
Koncentrace a meditace
Přičemž koncentrace je to jediné co lze praktikovat
A jejímž účelem je přechod do stavu meditace, která se pak již děje zcela spontánně
Mimo snahy ega, neboť je to stav odevzdání a uvolnění se od vůle a tužeb..
Koncentraci je jak máku,
Nebo zaměřovat pozorování lze na cokoliv,
Počínaje psím hovnem a konče boží láskou,
Ovšem vždy platí
Že to na co se koncentrujeme od toho se uvolníme do stavu meditace
Kde již není to, na co jsme se dříve zaměřovali
Takže nejde o ztotožňování se s tím na co jsme se koncentrovali a následně zblbnutí z ztotožnění
Ale o uvolnění se od pozorovaného
Do stavu meditace kde již není žádné další pozorování...
Vysvětlujícím příkladem je koncentrace na zrcadlo kde pozorujeme svou vlastní tvář,
Neustále měnící se podoby a proměny odrazu tváře v zrcadle
Dokud všechny tváře nezmizí a zrcadlo nezůstane prázdné
Pak přichází stav uvolnění v meditaci...
A totéž platí o všem dalším na co se koncentrujeme,
Co se obvykle v tom duchovnu radí
já, byti, uvědomění, pozorovani, přítomný okamžik, světlo, láska atd.atd.
V koncentraci se uvolníme od pozorování,
Špatně prováděna koncentrace ovšem vede k ztotožňování a zblbnutí...
Takže nic složitého,
Ovšem idioti co neustále po něčem touží se s tím co pozoruji ztotožní
A zblbnou
A tak idiotů je vždy a všude víc než dost
A idiotum jak znamo nelze poradit,
A mnozí jsou tak velcí idioti, že je nelze ani trknout...