Oslik

[vostalpetr]

Úplně jsem na něj zapomnel,

Pro všechny ty svatý gurui co serou hovna pravdy

Jak osvěžující oproti blábolům na you tubě :




Tak jako koncem šedesátých let hodně lidí na západě, chtěl jsem se i já ocitnout na své náboženské pouti někde jinde. Království mé mysli ovládal zmatek a já toužil vytvořit si základ poznání, které se zřejmě příčilo možnostem, jež mi moje současná kultura nabízela. Měl jsem pocit, že "odsud" se "tam" nedostanu. Zapůsobil na mě zen-buddhismus a jeho pojetí osvícení. Že člověk může velmi klidně sedět, vyprázdnit si mysl a najednou být zasažen nesmírnou, slovy nepopsatelnou vlnou pochopení - no, to by se mi líbilo. Schytat to velké poznání a odkráčet si s pocitem "už to mám!". Vzal jsem si dovolenou z každodennosti a vydal se do Japonska, abych se správně vyzenoval. Měl jsem svůj chrám a svého učitele. Vyholil jsem si hlavu a tvář, oblékl si bezvýrazné šedé roucho novice a postavil se do řady, abych byl osvícen. Počítal jsem, že dost brzy budu dost svatý - tak asi za šest neděl, kdy mi končila platnost zpáteční letenky. Tak. Samozřejmě, že se tak stát nemělo. Z nehybného sezení jsem měl halucinace a křeče, ale osvícení nikde. Z jídla jsem dostal průjem. Od spaní na prkně mě bolelo v zádech. A mí spolumniši se mnou jednali jako se zápaďáckým cvokem a za zády se mi smáli. Byl to takový ten okamžik, kdy člověk ví dost, aby pochopil, že kromě něj o něčem všichni vědí, ale neví toho tolik, aby věděl přesně, co neví. Zato jsem věděl, že je nejvyšší čas odjet.

K mému překvapení pozvání rozšířili na rozhovor s představeným chrámu. To bylo jako by si ředitel firmy přál poobědvat s poslíčkem. Vzhledem k tomu, že především pro jeho renomé jsem zvolil právě tenhle chrám, a protože s turisty jako já se málokdy stýkal, pozvání představeného pro mě bylo mimořádnou ctí. Pan Manabu Kohara, doktor ekonomických věd z Tokijské univerzity, člověk, který vyřešil všechny zenové koany, poradce kapitánů průmyslu, autor knih, ovládajíci sedm cizích jazyků, vážený, uznávaný. Jestli ten "to" neměl všechno rozmyšlené, tak už nikdo. Když mě uvedli do jeho pracovny, poklekli jsme na polštáře a úklonou si vzájemně vyjádřili respekt. On ze zdvořilosti a já z posvátné úcty. Dlouho se díval na mě i do mě. S rozvážnou opatrností přenesl váhu na jedno koleno a stejně rozvážne si zajel rukou dozadu a poškrábal se takovým způsobem a na takovém místě, jak vám maminka říkala, že před lidmi nikdy nesmíte. "Mám hemeroidy. Bolí to a svědí."

Nápověda v mé hlavě na podobnou úvodní poznámku odpověd nezná. Byl jsem zticha a tvářil jsem se hloubavě. "Ty hemeroidy, víte, mám ze stresu. Dělá mi starosti, že turisti tenhle chrám, ze kterého se nedá utéct, jednou podpálí. Ničí mě, když se z podnikatelů snažím vyrazit peníze na opravy. Když se hádám se ženou a dětmi, kteří nejsou tak svatí" - usmál se - "jako já. A zoufám si nad těmi línými mladými hlupáky, kteří se dnes touží stát kněžími. Někdy si říkám, že bych si nejradši koupil domek na Havaji a až do konce života jenom hrál golf." Naklonil se na stranu a zase se poškrábal. "Takhle to bylo, víte, než jsem dosáhl "osvícení". A teď po osvícení to je to samé."

Dlouhá pomlka, kdy mi mlčky dával čas, abych přemítal o jeho slovech a počínání. Vstal a pokynul mi, abych ho následoval ke vchodu do chrámu; zůstali jsme stát před starým textem, kolem kterého jsem často chodil. Řekl, že je čas, abych jel domů, kde, jak se domnívá, "jsem žíznil a hledal, kde bych se napil, a přitom stál po kolena v proudu řeky". Tak. Pak pomalu četl slova toho textu, nejdřív japonsky a pak pečlivě přeložená do angličtiny:

Opravdu nemusíš nic být.
A nemusíš nic dělat.
Opravdu nemusíš nic mít.
A nemusíš nic vědět.
Opravdu se nemusíš ničím stát.
Ale. Je užitečné pochopit, že oheň pálí,
a že když prší, tak je hlína mokrá...


"Všechno má nějaké následky. Nikdo od toho není osvobozený," řekl učitel. Mrkl na mě, otočil se a odcházel. A opatrně se škrábal v zadku."

:)

http://www.oslikuv.net/guru/pov0001.htm

[vostalpetr]

Jakákoliv technika buduje pekelnou karmu! Ať už je to modlitba, ať už je to mantra, jóga či meditace... ty všechny sračky vás dostanou jen a jen do pekel. Komu to sloužíte? Komu se klaníte! Co chcete zdokonalovat měnit! Vzpamatujte se!

Zajisté se tedy ptáte: "Co máme ale dělat!" A já vám na to odpovídám... "Není žádné máme, není žádné co, není možné nic dělat. Jen v pekle to je všechno možné. Ani na chvíli nepomyslete na sebe... ticho mrtvého mějte celý den."

Zajisté se znovu ptáte: "Ale, co máme tedy dělat?!" A já znovu odpovídám: "Nikdy víc! A ticho už!"

A vy se zase ptáte: "Ale jak to máme udělat?" A tak vám opakuji: "Nedělejte nic! Dělání není možné... pokud chcete něco dělat, dělejte jen to, o čemž nevíte, že to děláte!"

Proč musíte něco s něčím dělat? Žádný problém neexistuje... řešení tedy není možné nikdy nalézt! Samo hledání je cílené dělání! Kdo je ten konající, hledající, posuzující! Každý záměrně vykonaný čin buduje karmu... ať už je to půst nebo krádež! Není divu, že vás pak žere svědomí, když jste něco dělali! Jen ten, kdo neví co dělá, vchází do ráje! Ale vám pořád něco schází... příčina je v tom "já", které může existovat jen v tom hladu! Pak se buď smiřte s věčným peklem a nebo si nestěžujte!

Jaká je příčina vašeho konání? Ha? Proč se staráte o svůj zítřejší den? Nejprve si ve své makovici vytvoříte sami svým mlsným jazýčkem rozlišovacím problém a pak hledáte řešení? Zastavte to! A všechna napětí z nichž peklo a karma se budují zmizí! Ale nezastavujte to vědomě! Vyserte se na všechny cíle, a cílené činnosti! Je těžké vám něco říct, protože vy si z toho uděláte koncept a cíl a pak není divu, že jste věčně mrtví! Vzdejte se všech zisků a všechna napětí a ztráty zmizí... vzdejte se všech odměn a nebudou tresty. Vzdejte se nirvány a nebude utrpení... ale jakmile si teď řeknete: "Tak jo vzdám se toho...," tak už jste to minuli! A stará gramofonová karmická deska se otáčí stejně jako předtím, a stejný červ, jež vám vnitřně vyžírá království nebeské pokračuje s vámi na věky věků!

Když máte hlad jezte, když se vám chce spát, spěte, když jste unavení odpočívejte, když jste smutní plačte, když máte vztek vztekejte se. Vše kde není rozpor s tím co je je meditace. Je-li tu bolest stačí si uvědomovat bolest, je-li tu stres, strach, stačí si ho jen uvědomovat a nemanipulovat s ničím, do ničeho nezasahovat... neposuzovat nic jako nepříjemné a příjemné... nechtít měnit aktuální stav věcí! Jenže vy jste stále zahleděni do lepšího, které tady není... pak není divu, že trpíte 24 hodin denně. Sníte o sobě a krásné slasti... stále o tom přemýšlíte! A jestliže je tu touha pak je tu posuzování... Stále posuzujete... stále jste hladoví a neúplní! Rozdělujete blaho království na chci a nechci, na plus pocit a mínus pocit. A ten plus je vždy někde v budoucnu někde v představě! Jestliže cokoliv posuzujete vytváříte napětí, ze kterého žijí všichni démoni jež vás zotročují. Jenže s posuzováním souvisí vaše požitky... a proto se ho nechcete vzdát... nechcete se pustit požitků smyslového zažívání... a proto nechcete ani umřít... Nehcete se probudit... neboť vaše odměna je v další periodě snu. Přece jste netrpěli zbytečně tolik let, abyste to pouhý krok před cílem zabalili že?! Dokud je tu naděje... pak vás probuzení nezajímá. A ona tu vždy je... co? PRD! Naděje je jen představa ve vaší kebuli... jen zase další sen! Dokud nepoložíte svůj vnitřní život na kříž... nebo dokud neprohlédnete, že všechny požitky jsou pomíjivé a tedy prázdné... nedokážete se pustit. A dokud se nedokážete pustit pak vám nic nemůže pomoci.

Techniky vymýšlí jen touha uchopit nějaký pocit či stav. Ale vše zažívané je pomíjivé, nikdy nic z toho co získáte netrvá věčně! Je jen jediná technika, a to, že nesmí být použita žádná technika. Pokoušíte-li se překonat svůj pocit, který jste si sami v sobě díky posuzování vyrobili... pak se veškerá válka a utrpení odehrává uvnitř vás... jinak je všechno v nirváně a extaticky tancuje svobodnou radostí...

Připojíte se? Řeknete-li že ano... propadáte peklu... řeknete-li že ne... propadáte peklu... Co tedy uděláte? Neřeknete-li nic, propadáte peklu... řeknete-li nic... propadáte peklu... Co tedy uděláte?

Prásk!!!!

Slepý Osel

[vostalpetr]

Tohle je možná nejdůležitější článek z celých mých stránek. Nejdůležitější však pro ty, kteří cvičí a praktikují. Jen ti mohou docenit a poznat jeho přínos... uvidět něco co se nedá s ničím srovnat.

Takže cvičící a praktikující... možná praktikujete dlouhou dobu a nějak se tak v tom placatíte bez zjevných výsledků. Právě pro vás je tento článek článkem, který jste tak dlouho potřebovali najít. Protože tento článek odhaluje ten skrytý kámen úrazu a vašeho nezdaru, či marného úsilí. Tak čtěte velice pozorně.

Zakladním kamenem úrazu většiny praktikujících je to, že se snaží sebe někam dostat, nebo sebe nějak změnit. Tedy oni sami jsou v pohybu a snaží se měnit pak relativně a souběžně vznikající okolí, které díky tomuto pohybu zažívají jako realitu. Dále je nutné pochopit, že nejprve si musíte vy sami v sobě vytvořit subjekt a objekt, poutníka, cíl a cestu k němu a následně jim přiřadit patřičně smyšlené vlastnosti, aby to všechno mělo smysl... tedy aby byla uskutečněna a naplněna pýcha... musí být poutník něčím nedokonalý, cíl co nejzářivější a cesta co nejtěžší... a třeba si i najít vzory... atd. Je však nutno vidět tohle všechno jen jako mentální produkt pohybující se mysli. A je-li sám pozorovatel v pohybu, nikdy nemůže najít pravdu... nikdy nenajde spočinutí, protože jeho vnímání okolí se mění zároveň s tím jak si utváří filtry pro své vnímání.

Takže marné je někam utíkat, uchylovat se do klášterů, postit se, hledat a týrat se... protože dokud není zastavené to kolo utváření... máte v ruce jen vlastní halucinace, jež nemohou být stálé a trvalé... Ať už jsou to zážitky, pocity, emoce kladné či záporné... vše se odvíjí od toho jak si je vytváříte, aby hlavní směr byl zachován. Většina lidí nevidí ten princip, kterým si vše podmiňují... vytvářejí si vždy nějaké měřítko či matrici, s pomocí které pak vyhodnocují to co se děje... a je-li to v souladu s matricí zažívají štěstí a radost a není-li to v souladu zažívají muka a utrpení. Samozřejmě jistou matrici nám již vnutila společnost, jistou jsme si přinesli z minula a jistou si utváříme tady... bez matrice byli by všichni postaveni mimo soud, a byli by blažení... Blaženost je však stav, který znamená povznesení se z kola bludného střídání štěstí a neštěstí, života a smrti.

Ale nebudu vám to vyvětlovat, protože veškerá komunikace probíhá na procesu představivosti... a blaženost je něco co si neumíte představit... takže to pak většinou dopadne, že si to zařadíte jako nějaké zářivé emocionálně fantasticky zažívané štěstí... a to je právě další kámen úrazu. Protože jste lapení jen ve smyslovém zažívání... jehož výsledek je stále relativní vzhledem ke splnění vašich vlastních ideálů jež jste si předtím stanovili. Bez těch vašich měřítek načerpaných většinou zase ze smyslového zažívání byste nemohli nikdy nic posoudit a nemuseli byste nic zažívat.

Ano tato volba tu opravdu je... dá se vzdát veškerého zažívání... opravdu nemusíte nic zažívat a můžete spočinout v blahu... Ale abyste to dokázali, musíte mít nejprve zkušenost, a sílu jít bezesmyslnou pustinou abyste zastavili ten motor co vás nutí vytvářet nesčetně podmínek proto, abyste tu mohli o něčem snít a někam směřovat... nesčetně podmínek, proč si nezasloužíte nebo nemůžete být šťastní. Být šťastný stále je nuda, být nešťastný stále je nuda... takže jediné co se dalo vymyslet, je koloběh kdy jedno střídá druhé, v přímo úměrné intenzitě toho předcházejícího. Takže jen zvyšujete kontrast a napětí střídající uvolnění... a myslíte si, že to chce něco víc, větší intenzitu větší odvaz... více a více nacpat do těch trubek požitkářství... zvýšit průtok, citlivost...

A právě tohle všechno se tady provádí ať už v materiálním, či duchovním směru... prostředky jsou různé... materialisté investují do vnějšího a duchovní zas do vnitřního... Materialisté potřebují něco mít aby se mohli radovat... duchovní zas mít jemnější cit, aby se dokázali radovat i z věcí které přímo nemají. Ale všichni se opírají jen o zažívané a prožívané a zrychlují svůj pohyb až do doby dokud nevysají všechny své prostředky a pak koukají, jak všechno oč usilovali a získali je jim odebráno... že vše oč usilovali... a čeho dosáhli, bylo podmíněné a relativní vzhledem ke společenské matrici v dané dimenzi... a že z hlediska univerzálního promarnili jen čas... A taky to sami uvidíte, až přijde den D. Mohli byste to vidět už dnes, a poučit se... jenže to byste se museli nejprve zastavit. A zastavit se... to se některým jeví jako rouhání proti vysněnému a jiným jako dávání příležitosti ostatním... Lepší je bojovat a rvát se, něco dokázat... dokázat něco, hlavně však to co někdo jiný ocení... než neuspět a zemřít pak jako nikdo.

Takže syndrom nějakého pokroku a blud zdokonalování čehokoliv a jiné hry jsou tu jen proto, aby vašemu utrpení dávali smysl. Vy chcete a musíte mít smysl, jinak byste se zbláznili... nedokážete se na chvíli zastavit a být jen tak beze smyslu pro bytí samotné. Budete se bránit zastavení toho promítacího kola stínů... budete se odvolávat na všechny možné zákony... a chtít mě potrestat, kdybych vám naordinoval rychlou a bezpečnou metodu, kdy během pár dní by se to ve vás překrystalizovalo a narodili byste se jako jiní. A já to násilím nebudu dělat, a vy nejste schopni takového odevzdání... protože jste jako rozmazlené děti... ani nevíte co chcete... a dokud skutečně nevíte co opravdu chcete... kolo vás semele. Nejprve musíte najít sílu a pevnost, najít pevnou půdu pod nohama, stát se pevní a vytrvalí jako skála, neměnní a stálí jako zlato. A k tomu by vám měl pomoci první element... jež je charakteristický svou pevností nehybností a bezvolí...

Všichni se ženou vpřed... sami svými předsudky minulými utvářeni... a ženouce se k neskutečnému... padají nakonec vysílením do propasti smrti. Abyste se zklidnili musíte jít vzad... zpět k tomu odkud se to všechno rodí... Ne k vysněnému cíli... ale k počátku. Tak počíná si moudrý, aby odhalil všechny své pohnutky a příčiny jejichž skrytý a zakletý koloběh mu nedává smyslu ani klidu. Ví a uvažuje... dokud se já sám měním, mění se i vše okolo... abych našel základní nit musím se zastavit.

Element Země :

Dáme se tedy do toho... Vůle hýbe duchem.... kdo ovládne svou vůli neporuší ducha... Až dosud jste jednali až na impuls vůle... nikdy jste nebyli ještě před vůli samotnou... ještě nikdy jste neviděli jak věci skutečně vypadají, když si o nich nic nemyslíte... Proto abyste tohle viděli a poznali, s čím to vlastně zacházíte, k čemu se nutíte směřovat a čeho se bojíte... abyste viděli odhalili stav bez nadějí a bez vůle... musíte ztuhnout, zkamenět, zastavit se...

Takže si sedněte... a mějte na paměti vlastnosti charakterizující kámen... uvolněte se a nechte se prorůst kamenem... tuhněte a tvrdněte... a všímejte si co vás od kamene odvádí... všímejte si jakéhokoliv pohybu, emocí, pocitů a tohle všechno konfrontujte vlastnostmi kamene... který nemá žádnou vůli se hýbat a někam jít něco dělat, který nemá ani oči ani uši, ani myšlenky pocity a emoce... stávejte se jen kamenem, bezvládně ležícím někde u silnice pohozeným... na dně rozvodněné řeky ležícím... přes který se jen převaluje všechno co se děje... necháváte plynout a jdete dovnitř, stále do sebe... nic nemůžete měnit... nemáte vůli... ať se děje co se děje... kamenu to nevadí...

ZAPAMATUJTE SI: Neustále konfrontovat nějakou snahu a vůli... uvědomováním si nehybnosti a ztuhlosti kamene... a neustále konfrontovat prožívání emocí, bolestí a svědění... uvědomováním si toho, že kámen necítí... Neustále se přesouvat ve vědomí do kamene, neustále se nechat jím prorůstat, a kamennět. Myšlenka určuje tok energie... takže když jste v tom dobří... opravdu se stanete kamenem... Když to děláte... ucítíte nejprve všechno co máte kde zablokované... každá buňka vašeho těla bude brnět a jako by pálit... budete mít pocit, že jste moc těžcí abyste se udrželi pohromadě a nezbortili... budete jasně cítit kde je co zablokované, protože to nebude chtít zkamenět. Tady je nutná trpělivost a neustále se promítání do role kamene... a indiferentnost a zahazování své volby a vůle... Nejprve to bude těžké a pak čím dál snazší... jako když se člověk učí chodit... Děti se to naučí samy... ale dospělý člověk z vozíku, bude se ptát jak... jak to má udělat aby se na těch nohách sakra udržel!!! Musí překonat mnoho bloků... a většinou to vzdá a zůstane na vozíku... Pak když budete vytrvalí a cvičením získáte zkušenosti a inspiraci v tom co jak nejlépe a nejefektivněji působí, pak toho stavu bude možné dosáhnout během pár sekund... jako když vypnete vypínač.

Až dokážete tento stav dosáhnout, poznáte to tak, že jste uvolnění a tělo ač bylo těžké a hrozilo mu zborcení a uhoření, rozkočení či cokoliv... je nyní prázdné lehké... které nic nevyruší... vše jako by se ustálilo... zklidnilo, vyrovnalo a vyjasnilo. Myšlenky samy ustaly, když jsme je konfrontovali neschopností jim vyhovět... Tento stav je charakteristický tím, že nic vás neruší... ani to co vás kdysi přitahovalo nejvíce ani to co vás kdysi odpuzovalo nejvíce... nic se vás nedotýká, nic s vámi nepohne... jste jen svědci... kamenné sochy, pouhá dlaždice na náměstí... nemáte žádné přání, jsou zbytečná... když se nemůžete hýbat, když nemáte vůli ani možnost se pohnout... všechno vyhasne a na místo toho nastoupí spokojenost... a naskočí vám úsměv sjednoceného člověka...

Až tohle dokážete, pak teprve můžete přejít k elementu vody... přechod popíšu příště. Zatím pilně cvičte. Nevýhodou tohoto cvičení je, že vás může vyrušit jen pohyb... takže toho klidu dosahujete jen když se sami nehýbete... ale nebojte... s elementem vody... se naučíte dosahovat tohohle i za pohybu těla... tedy při práci, při sportu... nebudete již tak unaveni a váš výkon bude větší... a s dalšími elementy i za pohybu mysli... atd.

Držím tedy palce.

Ještě bych uvedl, že tohle je základ, a že sami to budete mít těžké... protože je jen jedinná věc co vás bude rušit... a to je vědění o možnosti kdykoliv tohle skončit a jít dělat něco jiného... "užitečnějšího, smysluplnějšího" a právě na toto vědění bude vsázet všechno ten, který vás drží v kole smrti. Kdybych vytvořil pro vás podmínky, abyste o toto vědění a naději se nemohli opřít... pak bych se dostal do sporu s listinou základních lidských práv a svobod a byl bych odsouzen za týrání a mučení. Proto se v Tibetu vyučuje, až adept dokáže se odevzdat plně nauce a prokáže své nasazení mistrovi. Nicméně tohle už dávno znaly čarodějnice při svém iniciačním rituálu... se prostě spoutaly do koženého vaku, který jim znemožňoval jakýkoliv pohyb... a nechali se zavěsit na neurčitý počet dní do pustého lesa... bez pomoci... a dozoru... A až se v nich vůle a odpor ega zlomil... protože se neměl o co opřít ani koho si přivolat na pomoc, otevřely se jim dveře poznání samy... Udělat to já dnes někomu, kdo je zvyklý na láskyplné zacházení a zhýčkané pohodlíčko seminární... a někdo ho najít dřív než se to zlomí... pak bych šel já do vězení a on do blázince. A to já si na triko nevezmu... takže sami musíte dokázat své nasazení... Ti co však vydrží, budou odměněni víc, než ti nejbohatší a nejslavnější, či nejúspěšnější lidé tohoto světa. Dal jsem vám metodu, jež je šetrná a pomalá... v té razantní... a rychlé... byste museli projít a vymáchat se v kotli svých emocí a pocitů... vystupňovaných až na hranici šílenství... Jo... jo... nic není zadarmo... teda v pekle... a vykoupit se z něj... to je práce nejtěžší... pak už je vše zadarmo... pak... tedy jakmile už nemáte svou vůli ani naději... je opravdu vše zadarmo... Takže pokud volíte pomalou metodu, kterou uvádím... nečekejte výsledky za týden... jasný? Než se zbavíte všech bloků... to chvíli potrvá... a ta chvíle je přímo úměrná vašemu nasazení... Vám stačí... když vás začne bolet noha... zazvoní telefon... a už cvičení ukončujete... máte-li takový přístup... pak se nedivte, že vaší sklizní bude jen pochybnost a pocit promarněného času... buď se blíží blaho nebo se vy jemu vzdalujete... nic mezi tím není... dát si pohov... znamená... dát protivníkovi šanci, aby opevnil pozice tam kde se mu hroutí... byť by toho dosáhl pocitem, že se vám dnes vyjímečně daří a stačí tedy jen chvilka... a zítra, jindy to prý doženete.... pamatujte že zbraně... tedy pocity a emoce... musíte s kamennou tváří i myslí nechat jen plynout... jako by nebyly vaše...

Pro inspiraci třeba afirmace, které jsem používal já... Je nutné neustále si vsugerovávat, že jste neschopní pohybu... jako by zalití něčím co vás těsně obléhá a svírá... a dále, že kolem vás plyne čas a vy tak už sedíte stovky let... střídá se den a noc, jaro a zima... evoluce... vesmíry... a vy jen nedotknutelně tomu všemu přihlížíte... jako by v nějaké časové kapsli. (jako ve filmu Stroj času si to promítejte) Neustále stáčet pozornost do tělesné pozice a pozorovot tělo jako neschopné pohybu... musíte o tom přesvědčit svou mysl... prostě dokud se ve vás nezničí naděje, že je možné vstát a sezení ukončit... nikdy se nestane to o čem mluvím... Musíte zlomit jen odpor mysli něco dělat... dokud se tohle nezlomí, nikdy neuvidíte jak lehké a přirozené je sezení... dokud se tohle ve vás nezlomí... nebude pro vás cvičení tím na co se těšíte nejvíce... Až se to zlomí, pak je možné sedět bez bolesti i celý den a být v takové pohodě a uvolnění o jakém se vám nesnilo.

Já jsem se třeba stával sochou Buddhy, zlatou a nehybnou vystavenou všemu co se děje kolem... a jen nehybně pozoroval. Možná vám pomůže ze začátku mít otevřené oči, abyste konfrontovali snící mysl prostředím... Prostě být jen svěděk... a soutředit se a prohlubovat uvolnění... kterému nejvíce nesvědčí víra, naděje či jiná možná budoucnost... je dobré se nechat zasypat do hrobu, těsně svázat, zalít do betonu, nebo jen být stoletým patníkem na rušném náměstí... a prostě selhat v jakémkoliv úsilí a snaze... Takový čerstvě zasypávaný nebožtík bez rakve... nyní může si navíc skvěle uvědomovat co bylo v životě to cenné a co bylo marněním času... kde jsou majetky, přátelé, rodina, zdraví... zážitky z dovolených, sexuální... alkoholické... čím bych se blýsknul před nebeskou bránou? Na co bych se vymluvil když bych viděl jak jsem přestavěl ten chrám Otce na prasečák?






A na závěr bych ještě uvedl, že tohle není technika ani metoda... a že je to přirozený průběh, který se děje automaticky... to co uvádím je jen metoda jak vyšachovat ze hry to co tomu přirozenému až kamennému uvolnění stojí v cestě. A tedy jak na vaše napětí... napětí mezi vašimi sny a skutečností, které je zdrojem štěstí i neštěstí a které vy proto sami neustále v sobě vytváříte a na němž s nasazením života lpíte... nedivte se pak že klidu nenajdete.






Praktické poznámky k elementu Země :

Afirmace "vše je vpořádku tak jak má (mělo) být" vede k uvolnění a pocitu bezpečí a k otevření se.

Je třeba si uvědomit, že subjekt i objekt a cíl k dosažení je utvářen myslí. A neustále tohle bořit... nehledě na možné variace a vynalézavost mysli... stále se věnovat zdroji a né jeho projevům. 2 měsíce jsem ztratil tím že jsem chtěl utéct někam jinam... za světlem za lepším... byť bez fyz. těla, než jsem si uvědomil, že to co hledám není někde jinde, ale schováno ve mě. Pak teprve pozornost teče dovnitř nerušeně sama. Další měsíc tím, že jsem neměl rovná záda... trubky byly přiškrceny a nešlo nahodit celkové vyladění potřebné k přerodu z fyzické do jiné sféry.

Kamennost možná nejlépe zakotví ve tvaru pyramidy jež je tak těžká, hladká, přesná a pevná... mající těžiště v solar plex... že s ní ani zemětřesení nepohne. A kamennost se urychlí, necháte-li zkamenět jako první mysl... tak že je jako paralyzovaná nějakým jedem...

Mnohé bloky a projevy odporu byly překonány nahlížení z bodu "nejsem". A tedy rušení zažívajícího jež byl podhoubím všech bloků. Toho se "zmizení" se dá dosáhnout upřením soustředěné pozornosti na místo kde jste tak intenzivně, že zmizíte a zůstane jen okolí. Pak doporučuji zamilovat si to rozšíření, to vibrování zvukem co ucho neslyší... a odevzdat se mu aby si s vámi udělalo co chce... prostě ho milovat víc než cokoliv jiného byť by to znamenalo pocit smrti...

K dosažení bezvůle... je dobré představit si že jste zavěšení v oblasti kde vrchní část hlavy lomí se v zadní část hlavy... na oku a visíte v prostoru... uvadající bez síly a usychající bez chutí... jako mrtvoly bilancující do hrobu spouštěni pak... podřizujete se všemu, přijímáte vše... protože už není kudy kam... vše selhalo... Vše muselo selhat, protože to bylo vaším produktem... tohle je ten nejtemnější úsek. Dokud však jím neprojdete a nedosáhnete stavu bez vůle... nemůžete začít s elementem vody... jež je již jen o radosti z poddajnosti. Teprve až budete bez vůle jste připraveni na to aby vás to samo vtáhlo... a všechno ostatní se už děje samo... bez "jak". Zkrátka prohlubování zdarma a bez osobní práce... no není to fantastické!!! Stačí se jen nechat unášet... a nevytvářet odpor...

Škoda že jsem se nevyfotil před a po... abyste viděli proměny jichž ani vizáž není ušetřena... kdykoliv jdu teď nyní kolem zrcadla, mám radost... a nejvíce na co se těším je sezení... všechny ostatní oblasti života... mají jiný svěží punc spokojenosti... celkově je vše jiné... a člověk začně vnitřně medovatět, nežebrá, ale přetéká...

Beznadějný případ

Rozpustit se v lávě...

Stát se součástí toho kde jste tak aby tělo zmizelo...
Návštěvník

[vostalpetr]

http://oslikuv.net/

[vostalpetr]

Tentokráte Jung

https://youtu.be/0KtRfRJq_mQ?si=YYt13vLLIwMFh73a



Většinou si to duchovnaci neuvědomují neboť nemají srovnání,

Je rozdíl dosáhnout něčeho záměrně dle návodů,

A dojít k tomu samému spontánně při pouhém uvolnění vůle

Funguje obojí, ale výsledek je rozdílný...

To co přichází spontánně je mnohem přirozenější a měkčí

Samozřejmější a svobodnější

Než to, čeho je dosaženo záměrně...

[vostalpetr]

Viz video v čase 12:30

Na to neustále upozorňují

Na rozdílnost toho co chceme a naším naprogramování,

Tedy tím co nás baví..

ˇ

[Pedrito]

Ono, když se Kundalini v někom začne probouzet spontánně, a kdo ví proč, tak je to něco jinýho, než když nad tím tlačí jak o život.
Je to úplně něco jinýho. To "jiný" je nějaká technika, která je jako dvousečná zbraň. Nkdy nemůže dovést ke spontaneitě.
Jenže to jsou ta písma. Je opět něco jiného, když se to v někom začne samo klubat, tak si o tom něco přečte. Většinou to pochopí a nezasere ho to.
A když to prostě bez tý spontánní zkušenosti začne honit... Kam to asi může vést?

[vostalpetr]

Myslím,

Že ten hlavní rozdíl je v tom,

Nakolik se kdo nechá zmanipulovat kolektivní karmou

A tak ztratí svoje individuální naprogramování

A již se dále nemůže najít, takže se řídí nějakou autoritou

Ať už v oblasti světské nebo duchovní


A když se ještě nechá zblbnout řečmi o nevědomém trpícím egu,

Tak už se nikdy nenajde,

Jen stále přebírá cizí programy

A ty také samozřejmě fungují,

Ale ten výsledek se mně nezdá příliš uspokojivý...

[Pedrito]

On ten mozek je vlastně počítač a ty programy mu píšou smysly a prostředí kolem nich.
A to se tepe do vědomí. Jenže každý tělo je trochu jiný, a to asi dělá příroda. A rodina.
A je taky jasný, že když se někdo narodí celebritám, a někdo popelářovi a hajzlbábě, tak vjemy budou jiné.
A tím i ten program...

[vostalpetr]

Nj,

On nakonec muže být i individuální program bez programu,

Takže se pak musí vše přebírat z druhé ruky

Nejsme zas až tak odlišní od těch opic...

[vostalpetr]

https://www.poznatsvet.cz/clanek/nejchy ... 00830.html


Nejchytřejší opice měla IQ rovné člověku: Koko dokázala neuvěřitelné věci

[Pedrito]

Nj,

On nakonec muže být i individuální program bez programu,

Takže se pak musí vše přebírat z druhé ruky

Nejsme zas až tak odlišní od těch opic...

Jsme v projevu jen hromada buněk, co získaly schopnost si uvědomovat, takže se vidí vzrcadle, češou si různě háro, či holí chlupy na pleši.. i jinde... a ptaj se, "kdo to sakra je?" Než si na to zvyknou... A ztratí ten tajemnej vjem. Co pak všelijak hledaj jak splašení.

[vostalpetr]

To mne povídej,

Já jsem si teď oholil celý břicho a ptáka,

Nikoliv ovšem proto, že začíná nudistická sezona

Ale protože jsem byl na operaci s kýlou

Takže teď vypadám jako nějakej buzerant nebo metrosexual

A tak mám po své oblíbené image sexuálního zpustlika...

[Pedrito]

To mne povídej,

Já jsem si teď oholil celý břicho a ptáka,

Nikoliv ovšem proto, že začíná nudistická sezona

Ale protože jsem byl na operaci s kýlou

Takže teď vypadám jako nějakej buzerant nebo metrosexual

A tak mám po své oblíbené image sexuálního zpustlika...

Nj, nesmíš to s tou těžkou prací zas tak přehánět, už ti není ani 35...

Pak to končí kýlou a oholeným ptákem...

[vostalpetr]

Přesně tak,

U spousty věcí to jde

Ale u fyzicky náročnějších úkonů už to odnášejí záda a to břicho

Takže je třeba se brzdit...