Podle dzogchenu existují tři  ruzne duchovní cesty :
Cesta askeze pro tamasicka lidí kteří NECHTĚJÍ utrpení 
Cesta transformace pro radzasticka lidí kteří CHTĚJÍ štěstí 
Cesta samoosvobozovani pro satvicke lidí kteří jsou spokojeni a tudíž nejsou ovládání touhou chtění a nechtěni...
Každé chtění a nechtěni ovšem funguje
Na podkladě víry, naděje a lásky
Takže zde zákonitě dochází k ztotožňování a sebeoblbovani 
A pak takto vytvořené připoutanosti fungují zcela viditelné
Jako duchovní axiom kolem kterého se pak dotyčný stále točí dokola
Ať už je tím vědomí, býti, láska, přítomnost apd.
A vše ostatní je jen jakýsi doplněk této připoutanosti....
Není tedy lhostejné 
Jakým způsobem se dosahuje klidu myslí
S jakým způsobem jsou pocity a myšlenky zpracovávány 
Nelze spontánně přijímat vize které jsou vůči nám chtěné či nechtěné 
Není zde možny nekonceptualne náhled a spontánní prijmuti
Neutrálním a nekonceptualne náhledem je pouze stav spokojenosti
Nikoliv pocit štěstí či neštěstí 
To jsou stavy vznikající skrze chtění a nechtěni...
Z toho důvodu je 99procent duchovna spíše sebeoblbovanim,
Kdy se slibuje únik z utrpení a věčné neměnné štěstí 
Ne nepodobné tomu, jak s oblibou činí politici
Mávající cukrem a bicem..
			
		