A to nesnesitelné tření mezi Janou a ostatními se už koná přes patnáct let. Na Jitřní zemi otvíral armin/Miroslav dvě vlákna s názvem : Jano, odejdi - v době, kdy jejím největším zastáncem a ochráncem byl Vostálpetr a sprostě nám nadával.
Souhlasím s tebou, že se vše stále mění.
Osvobození od utrpení nikdy nebylo mým tématem. To je tvé téma, Jano, ty pořád řešíš utrpení.
Mně nevadí, že v Absolutnu žádní milovaní nejsou. O to přece nejde. Když se mají manifestovat, tak se manifestují, když ne, tak ne. Nevidím v tom žádný problém. Nepotřebuji se něčím utěšovat.
Realizovní o tom říkají něco jiného:
832.
Tazatel: Je nějaký rozdíl mezi pravdou, kterou vysloví duchovní Mistr a toutéž pravdou, kterou vysloví jeho žák? Na první pohled by se zdálo, že účinek bude stejný,.
Eduard Tomáš: Není tomu tak. Prohlášení žáka může mít sílu jeho intelektu, ale prohlášení duchovního Mistra má vždy sílu Pravdy.
Tazatel: Co to znamená?
Eduard Tomáš: To znamená, že dopad obou prohlášení bude různý. To, které je řečeno Mistrem intiutivně z nitra, zasáhne člověka až do hloubi srdce. To druhé zapůsobí obvykle jen jako informace.
Samozřejmě, že je Jana přínosem pro diskuzi - ale i ona - včetně nás všech - by se měla snažit přijít na to, kdy je diskuze smyslplná, inspirativní a kdy se stává dogmatismem a fanatismem.
Pravda je podle něj již přítomna, jen je špatně poznána.
Mesiáš nepřichází místo člověka – přichází až poté, co lidé učiní svět hodným vykoupení. V tomto smyslu je mesiáš v judaismu méně zázrakem a více zrcadlem lidstva. Nepřichází proto, že někdo trpěl, ale proto, že se svět změnil. A dokud svět zůstává plný války, útlaku a nespravedlnosti, židovská odpověď zní střízlivě a prostě: mesiáš ještě nepřišel.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník