Buddhova nauka - Malá cesta - Theraváda
28. ledna 2008 v 3:25 | Buddhismus
V průběhu čtyřiceti pěti let následujících po Buddhově osvícení byly Čtyři vznešené pravdy kostrou veškerého jeho učení a je tomu tak dodnes. Způsob jejich interpretace je vždy závislý na inteligenci žáků. To, že naše současné výklady dosti přesahují obzory lidí, kterým byla učení původně předávána, není na závadu, neboť právě přemýšliví lidé ze Západu, kteří hledají odpovědi, jsou dnes budoucností buddhismu.
Reklama
Už první Buddhův výrok: "Existuje utrpení." je nutno lépe objasnit. Lidé, kteří tato slova slyší poprvé, je totiž někdy považují za depresivní. Různá náboženství víry prohlašují své bohy za jediné, za nejsilnější, nebo například říkají, že "Alláhova pomsta je neúprosná a nezná slitování". Ve srovnání s takovými teoriemi předchozí Buddhova slova nedávají slabým lidem pocit, že jsou součástí opravdu velké věci. Když se nad nimi ale lépe zamyslíme, zjistíme, že vedou přímo k nekonečnému štěstí. Jak?
Skoro všichni zapomínáme na to, že vše co prožíváme je podmíněno a přímo závisí na úrovni prožívání. Jsem lamou už dvacet let a za tu dobu jsem měl nesčetněkrát možnost pozorovat, že lidé berou neustále se měnící pocity velmi vážně, protože věří, že to co se vjejich mysli právě odehrává, je skutečné. Tato tendence není nijak závislá na jejich inteligenci. Buddhu samozřejmě nepotřebujeme k tomu, aby nám řekl, že někdy máme lepší a někdy horší dny, ale proto, aby nám řekl to, co nevíme. Bez něj postrádáme za všemi jevy ležící zrcadlo, ve kterém se všechny obrázky objevují, nepodmíněný stav vědomí, nejvyšší radost, která je neoddělitelná od plně fungující mysli.
Ve větě "Existuje utrpení," je tak obsažena veškerá neosvícená existence. Ve srovnání se stálou svěžestí bezčasové hry mysli se všechny ostatní prožitky zdají být povrchní. Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné, i ta nejkrásnější vlna je mnohem méně než samotný oceán.
Nyní vidíme, že první ze čtyř Buddhových Vznešených pravd tak pesimistická, jak by se na první pohled zdálo, není. Naopak je velice optimistická. Ten, kdo říká, že nezničitelná podstata mysli je dokonalejší než cokoliv, co jsme dosud zažili, nás činí nekonečně bohatými.
http://mystickacesta.blog.cz/0801/buddh ... -theravada
Ale to je prostě jen půl pravdy,
protože ty vlny jsou součástí voceánu,
jenže,
Budhovi se dle jeho slov "zhnusil život" a tak jej celý vodvrhnul,
a nikdy již nepochopil, že ona věčná pomíjivost je právě ta neměnná přítomnost neomezeného prostoru....
Budha se v tý svý nirváně již nikdy nesetkal se světem,
je na tom podobně jako neštastný člověk, jenž své neštěstí potlačí tím, že si najde novou identitu (Kleopatr, Cézar)
a starou identitu potláčí všemi možnými způsoby....
Takže, depresivní je právě toto, že to je jen půl pravdy a je to jen útěk před "světem"
tedy jen útěk před sebou samým...