Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Jsme prostorem, který je miluje všechny stejně..




Cos to zase výmyslela za píčovinu ?

Nikdo nikoho nemiluje

Ty blbá hlavo !


To ti jen strasej v hlavě vyctený hovna..

[vostalpetr]

SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM

.............................Obrázek

.........ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI






Obvykle přání všech potrhliků a dobroserů,

Naposledy to zkoušeli komunisti a jak to dopadlo

Vždycky někdo ví jak na to

A vždycky to jasksi dopadne na hovno

A pak se tvrdí, že to ten Ježíš, Lenin atd. mysleli dobře

Ale ti následovníci to pak podelali

A málo koho napadne že to posrali už ty autority

Ono vymyslet nějaký nezpochybnitelný axiom - Pravdu

Není tak těžký

A pak se kolem ty Pravdy vybuduje nějaký učení

Který má tu Pravdu dokazovat

Aby to byla Pravda nejpravdivější...



A čím je kdo větší blb,

Tím více se pak zaštiťuje autoritou, tradici a Pravdou

Jelikož to je jen opice řidiči se pudy neschopná inteligence

A to první oč jí jde je kritizovat myšlení a kritiku

Aby náhodou někdo nepoznal

Jaký že sere hovna...


To jsou základní znaky všech blbů

Podle nichž jsou spolehlivě rozpoznatelní...

[vostalpetr]

Ramana Mahariši: Dítě i realizovaný člověk jsou nezasaženi vnějšími událostmi. Dítě se možná do něčeho zapojí, ale jakmile to skončí, zapomene. Poznatel Já je stejný – žije ve světě, ale je jím nedotčen.


Pěkný hovno,

Je to přesně naopak

Realizace Já je shledani se světem jenž je Já

Proto taky i to ego se neustále zaobírá (dle svých představ) světem

Pouze ego centrici a osvícení uvnitrnovaci se považují za střed světa a svět se jich nedotýká

I to blbý ego je moudřejší než tidle hlupaci


Dítě se samozřejmě zapojí a zapomene,

Takto funguje spontaneita wu wei že se "neví"

Ale to neznamená že není ve světě činné a aktivní

Na rozdíl od egocentriků kterých se nic nedotýká...

Ti mohou být aktivní pouze a jen ve směru svého prvotního zaměření...

Proto taky jen melou hovna o nějakým osvícení ...

[vostalpetr]

Ale takto to prostě funguje,

Kam se zaměří pozorování, tím směrem pak jde uvědomění a poznani

A jinam už pak samozřejmá nejde

Proto smrdlat s pozorováním na sebe či dovnitř

(Kdo jsem já?)

Znamená vymezit své poznání a uvědomění

A to hned na začátku


A ono funguje všechno, dle zaměření

Takže každému pak dle jeho touhy...

[vostalpetr]

PS.

Jinak řečeno:


Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly (touhami)

[vostalpetr]

Nu proti gustu žádný disputat,

Jen nevím co bych měl jako závidět někomu

Věčnému, neměnnému, kterého se nic nedotýká a který prý nikdy nezemře (prozatím ale zemřeli všichni)


Myslím, že není o co stát...

[vostalpetr]

Takže pokud zažíváte silné emoce, snažte se jednoduše nenechat se příliš strhnout reakcí na ně. Je to jen proto, že nevíte, jaká bude vaše další emoce. Nikdo to neví – ani já, ani nikdo jiný neví, jaká bude další emoce, další problém, další myšlenka. A vy to ani vědět nemusíte. Pokud jste tady a teď, je to v pořádku – mohou přijít a zase odejít. Ale když přijdou, znovu ve vás často vyvolají pocit identity.

A to, čím vlastně trpíte, je právě ta identita. Ale vy tím trpět nemusíte. Ona zase odejde. Není na tom nic špatného – jen vaše mysl sklouzla k myšlence: „Můj život je plný problémů, je k ničemu.“ Ale to není pravda. To, co právě prožíváte, je dočasné. Vy jste věční.


Moojiho život je asi plnéj problémů,

Můj tedy plnéj problémů není

A ani nemám problém s identitou

Nikterak ji netrpím

To bude asi tím, že nejsem pocitarskej trouba

A zvastům blbejch guruu nevěřím..

[vostalpetr]

To chápu. Slova jako láska, pravda, jednota byla tolikrát použita bez ticha, bez skutečného prožitku, že mohou znít dutě nebo dokonce falešně. A není divu, že to vzbuzuje bolest nebo znechucení, jestli chybí skutečné uvědomění krásy, kterou tohle je.

Nejsem hrdá na nic, co by mě oddělovalo od druhých. Nejsem hrdá. Jsem jen vděčná. Vděčná, že jsi, jsem, jsme bez nárokování si na cokoliv víc, než je. Lásku poznávám jako nekonečné štěstí a blaho, že je to, co JE - to skutečné. Láska, kterou poznávám, nikoho nepřesvědčuje a dává všemu svobodu. Není to slovo, je to přítomnost.

Možná to, co jsi napsal, je právě to tiché slůvko, které se dotýká skutečné Lásky tím, že po ní volá, ne slovem, ale upřímností. A jestli ano, tak děkuju.






Cokoliv sesmolis jsou jen blbý žvásty

A kopírky z internetu

Jenom seres pitominy...


Jediný co na tobě oceňuji je tvůj dokonalý čich na guruovsky hovna

Kam se na tebe hrabou ti zfetovaní psi co hledají na letišti drogy a vocuchavaj zavazadla

Kdekoliv nalezneš na netu hovno,

Tak ho nejen prekopirujes

A ještě se s ním pomazes a vyzdobis na bál duchovních blbů

Abys byla co nejšťastnější neměnná pica...

[vostalpetr]

Začneme rozlišovat mezi myšlenkami, na které si musíme dávat pozor, a myšlenkami, které je třeba kultivovat a nechat zrát.






Tedy to duchovno je docela dualitni honička,

Furt musíme rozlišovat mezi myšlenkami, pocity, skutečností a iluzi...

To asi abychom se mohli pak ztotožňovat

se spásonosnými myšlenkami,

pozitivními pocity

jenž jsou asi tou skutečností ...


No já myslím,

Že je třeba spíše rozlišovat mezi dědičnou hlouposti

Čili kopírováním duchovních pitomin

A spontánní prirozenosti

Která je asi tak složitá jako čůrání, kakání, dýchání či usínání a sex, konání či smrt


To jsou "vznešené pravdy života"

A ne pravdy Jezisů a Budhů

Impotentní slátaniny pocitarů...

[vostalpetr]

Slova jako láska, pravda, jednota bez skutečného prožitku mohou znít dutě nebo dokonce falešně. A není divu, že to vzbuzuje bolest nebo znechucení, jestli chybí uvědomění skutečnosti, kterou tohle





Tahle slova nemají nic společného se Skutečností,

Zato spolehlive ukazují co je ten kdo je používá za člověka :


Zamindrakovanej pocitarskej zmrd !!!

A to nejen v tvém případě, ale všeobecně...


A na takový hovno já odpovídám hovnem

Cokoliv jiného je zbytečný...

[vostalpetr]

Ale zkušenost se nedá předat.



No pitomosti se tedy rozhodně předávají blbě

Na to je třeba spousta blaboleni

Ale zkušenost jak se vykadit či vyčůrat má každý

A stačí se jen pozorně podívat jak to funguje

A budeš umět budhismus i bez budhistickych blábolu

A rovnou začneš s tím, s čím Budha na závěr svých blábolu končí

Puštěním touhy !


Hlupáci se ovšem raději poucuji v knihách

Než z vlastního života

Von ten jejich život nejspíš stojí za hovno

Takže se ani vysrát neumějí, pokud na to někde nevyctou nějakej návod či vznešenou pravdu...

[vostalpetr]

PS.

A nevi-li si někdo rady co s životem či hleda-li nějaký duchovní rady,

Pak udělá mnohem lépe když si nasprta lidové moudrosti přísloví

Než kdyz začne studyrovat rady mistrů

Je jich tam celá řada

Třeba o vranach, kopání jam, pospíchani, dobrých úmyslech, řezání dřeva a štěkání psů atd.

[vostalpetr]

Zlatíčka milovaný. To, o čem můžu mluvit, že právě teď skutečně je, je ten nejnádhernější a nejšťastnější život, jaký může existovat.

Všichni jste láskou a ta láska je šťastná, že jste. Nic jiného v tom není. Není závislá na projevu, na čase, na prostoru, na iluzi oddělenosti... není závislá na ničem.

Není dotčena jedinou myšlenkou, proto nezná žádnou vinu, ničí chybu. Čehokoliv se dotkne, dostává punc dokonalosti. A ona nemůže být od ničeho oddělena, protože už tím vším je.

Je to skvělé, že na Poradně už nejsou žádné polemiky, posuzování druhých, hledání špatností, protože všechna slova Probuzených směřují k poznání celistvé dokonalosti.

Je to skvělé, že Pedrito uposlechl opakované výzvy, aby vytvořil fórum pro diskuzi, kde je možné se bavit "normálně" a jeho dílo se mu povedlo.

Překvapilo mě, že Eduard Tomáš mluví o vnitřní a vnější bytosti, protože v uvědomění Skutečnosti nic vnějšího a vnitřního není.

Ale ono se to tak skutečně může jevit. Při povrchním pohledu jsme individuality, tedy vnější bytosti, které to mají různě a každý z nás si dělá to svoje. To je, jak říkají Probuzení, sen, mája, iluze.

Při hlubším poznání, je tady jen jediné celistvé Blažené Bytí, která nemá chybu, které je láskou - to je Skutečnost.

Takže, Pedrito, při povrchním pohledu je Jana úplně obyčejná bytost, která se úplně normálně baví s rodinou, přáteli, bytostmi, které potkává, a vůbec žádné duchovno s nikým neřeší.

Při hlubším poznání je ve skutečnosti jediné skutečné Já, které je vším, co je a k jeho poznání zvou všichni ti Probuzení svými promluvami.

Při ztotožnění s egem jsou slova Probuzených jen prázdnými slogany, frázemi.

Při uvědomění Skutečnosti v nás zní všechna ta slova Probuzených tichem, klidem, mírem, láskou, štěstím, blažeností, protože všichni Probuzení jsou Já.

A je tady možnost to jediné skutečné pravé Já, kterým jsme, poznávat, nebo je možné si užívat povrchního posuzování těch druhých, kteří to mají na rozdíl od našeho ega špatně. :D




Z tohohle se chce leda tak blejt..

To je ještě horší než bláboly guruů

Protože todle je sezvejkanej vycuc všech guruovskych hoven co lze jen na internetu najit

Takový koncentrovaný duchovní hovno...

Hlavně nic nekritizovat

Protože kritizování je iluze

Zatim co hovna jsou Já...

[vostalpetr]

nikdy se to nezmění. Tvé tělo odejde. Tvá mysl odejde. Ale tohle nikdy. A to je to, co si musíš uvědomit.



A proč bych musel, nemusím,

Ale je mně líto mého těla i mysli

Docela jsem si je oblíbil

A možná se mně po nich bude i stejskat

Jak pěkně nám to spolu šlo

Ani se mně to nechce měnit za věčnou a neměnnou Blaženost

Ještě štěstí že zde není uvědomění protože jinak

By to byla šílená nuda být tím čím jsem

Věčnou neměnnou blaženou existenci

Která je leda ku hovnu...

Na věčné časy a nikdy jinak

[vostalpetr]

Tvá mysl se pro tebe stala „kostelem“, kam chodíš každý den trpět.



Naopak,

Já spíš trpím když čtu takové pitomosti jako je toto

Co vyprodukovala cizí mysl

Ale na druhou stranu

Pocity se mně líbej

Takže se mně i líbí utrpení

Jen toho nesmí být příliš

To by mě to už nebavilo

Nejsem katolík takže nechodím do kostela trpět

A zas až tak moc netrpím abych pak musel trpět kvůli tomu,

Že trpím...

[vostalpetr]

A je tady možnost to jediné skutečné pravé Já, kterým jsme, poznávat, nebo je možné si užívat povrchního posuzování těch druhých, kteří to mají na rozdíl od našeho ega špatně. :D


Já nic posuzovat nemusím,

Podle toho co píšeš a kopirujes jsi na tom fakt špatně

Když tvrdíš že ego je utrpení a nevědomost a iluze

Takže jsi to ty kdo posuzuje sebe


Prostě jsi trpící pica toužící po štěstí

Tak jaký povrchní posuzování

Vždyť takto ty posuzujes sebe



Já sám sebe ovšem takto rozhodně neposuzují

Mně se toto netýká...

Já mám pěkně ego, které netrpí a které pocitově neblbne

Z kdejaký hovadiny


To ty posuzujes sama sebe !!!


A protože jsi pica blbá tak si to ani neuvědomuješ

Že si ty hovna lejes sama sobě na svoji blbou hlavu..

[vostalpetr]

Takže je tady soucit s tím, kdo trpí a zároveň uvědomění, že je tím, co netrpí.

Je pak nesmírným štěstím a radostí, když se taková bytost probudí.

Je to něco jako když se vyklube ze skořápky kuře.

Proto tolik promluv Probuzených.





Samy pocity co,

Čím více blbů, tím více Skutečnosti

A tím větší Pravda..

Tydle reklamní náborové akce s příslibem věčného štěstí

Pořádají leda mindraci

Protože když se někdo k něčemu připoutá

Tak ho to zákonitě tlačí do prdele

Takže je nucen neustále se na ty prdeli škrábat

Což přináší částečnou úlevu ale celkově se situace zhoršuje

Čím víc se škrábe

Tím víc to svědí


Proto tolik promluv Pitomců...

[vostalpetr]

Proto, mniši, jakákoliv je zde hmota... pociťování... vnímání... formace... a vědomí, ať již minulé, budoucí či přítomné, vnitřní [vlastní] či vnější [ostatních], hrubé či jemné, nízké či vznešené, vzdálené či blízké, veškerá hmota... veškeré pociťování... veškeré vnímání... veškeré formace... a veškeré vědomí by měly být nahlíženy v souladu se skutečností (jathábhútam), se správným porozuměním (sammappaňňája), takto: "Toto není mé, toto nejsem já, toto není mé já."

Mniši, vnímaje toto, poučený ušlechtilý žák (sutavá arijasávako) se odvrací (nibbindati) od hmoty... pociťování... vnímání... formací... a vědomí. Když se odvrátí, ztratí vášeň (viradždžati). Když ztratí vášeň, tak se osvobodí (vimuččati). Když je osvobozen, je v něm poznání osvobození a ví: ‚Ukončeno je zrozování, dokonán je čistý život, úkol je splněn, po tomto zde již není nic dalšího.“ Tak pravil Vznešený. Potěšená skupina pěti mnichů se zaradovala ze slov Vznešeného. A vskutku, během výkladu této řeči se mysli všech pěti mnichů neulpíváním osvobodily od zákalů.



Jen jestli to nebylo naopak,

Když už se ti mniši tak zaradovali ze slov Vznešeného,

Že se osvobodili ulpíváním a ne neulpivanim


Tím ulpíváním to jde mnohem lépe a mnohem rychleji

Protože sebeoblbovani a ztotoznovani umí ego skvělé

Zatímco neulpivanim není něco, co ego umí


Proto se taky zaradovali

Tak to u ulpívání chodí...

[vostalpetr]

Ono to vypadá, že k Bohu stoupáme po čakrách, ale ve skutečnosti jen mizí iluze oddělenosti, mizí ztotožnění s tělem. A jakmile tady není připoutanost k tělu, tak čakry v poznávání Skutečnosti nemohou hrát žádnou roli.


A jakpak jinak asi mizí ono ztotožnění s tělem,

Než právě otevřením čaker ???

Čtením konceptu že nejsme tělem ?

Odvrácením pozornosti od těla ?

Zaměřováním pozornosti na něco jiného než je tělo?

Sebevoblbovani se, že nejsme tělo ?


Pokud nedojde k otevření čaker,

Tak je zde ztozneni s tělem

A leda tak popření světa a sebevoblbovani jak se nás nic netýká


Hnus

Tydle negace a popírání projevu

Vedou jen k sebestřednosti a jedno či duchovní nebo egoistické


Prostě hnus...

Negativisticti srací neustále potřebuji něco negovat nebo transformovat

Místo aby to nechali tak jako to je

A jen se uvolnili


Ale mindraci jsou mindraky proto

Protože umí jen sebeoblbovani

A neumí uvolnění

Jejich uvolnění je pouze a jen to sebevoblbnuti

A proto taky serou oblbujici hovna svého štěstí

[vostalpetr]

Dokud se tyto duchovní negativismy budou považovat za duchovní cestu

Budou takovéto cesty vytvářet sebestředný zmrdy kterých se nic netýká

Kteří se ničím neliší od sebestrednaho ega

Zahledeneho samo do sebe

S neutuchající potřebou srat tydle hovna do světa

Protože je neustále tlačí do prdele to co popřeli...