Uvědomění

[armin]

Odpuštění je o vztahu? Jak to myslíš?

Když ti někdo odpustí, obnoví se mezi vámi pozitivní vztah. Jaksi tě přestane trápit nekonstruktivně svědomí a obnoví se láska, sjednocení.
Je to ale hlavně "výhra nad sebou" toho, kdo odpouští.
ODPUŠTĚNÍ JE VELKÝ DAR HLAVNĚ PRO TOHO, KDO TO DOKÁŽE. Ne formálně ale v hloubi srdce.
Odpuštění je opakem egoismu, potřeby sebepotvrzovat se na vině někoho druhého, role oběti a oprávněné pomsty, protireakce. Toho, že mi někdo něco dluží atd.
Odpuštění je nechat tohle všechno v sobě plavat.
P.S.
Už se těším až se sem zase vrátí ten zdejší zadupávač všeho pozitivního - Vostál.
Co zase vymyslí za ptákoviny a útočné vulgarity.

[Alaja]

Mám kamarádku, co bydlí u oceánu,
Indického.

[Arat]

Odpuštění je o vztahu? Jak to myslíš?

Když ti někdo odpustí, obnoví se mezi vámi pozitivní vztah. Jaksi tě přestane trápit nekonstruktivně svědomí a obnoví se láska, sjednocení.
Je to ale hlavně "výhra nad sebou" toho, kdo odpouští.
ODPUŠTĚNÍ JE VELKÝ DAR HLAVNĚ PRO TOHO, KDO TO DOKÁŽE. Ne formálně ale v hloubi srdce.
Odpuštění je opakem egoismu, potřeby sebepotvrzovat se na vině někoho druhého, role oběti a oprávněné pomsty, protireakce. Toho, že mi někdo něco dluží atd.
Odpuštění je nechat tohle všechno v sobě plavat.
P.S.
Už se těším až se sem zase vrátí ten zdejší zadupávač všeho pozitivního - Vostál.
Co zase vymyslí za ptákoviny a útočné vulgarity.

Tak nejdříve jsi vyhledával Janu, teď jsi posedlý vostálem, v čom to asi bude?

[Arat]

V potřebě BOJOVAT, armine.

Není zač

[Arat]

Já vodu nemám ráda, raději zem a slunce a lavičku a poezii a úsměv a hudbu, ano hudbu....

[Arat]

V potřebě BOJOVAT, armine.

Není zač

Armin má tyhle pitomostě na háku. S ním nemužeš bojovat, ani ho k boji vyzívat, ani nápadně ani nenápadně...

Nesouhlasím, jeho styl je bojovat. V diskuzích ano.
Dlouho byl zaujatý Janou, nyní vostálem. Je to evidentní.
Pořád je vyzývá k zápasu, boji, provokuje.
A oni se samozřejmě ozývají a odpovídají, taky bojují.
Je to pokušitel
V tarotu ďábel
A je slizký, jako had.
Já nic, já to tak nemám.
Brrrrr....

[Alaja]

Mám kamarádku, co bydlí u oceánu,
Indického.

Já taky, ale je mi to prd platný

Druhá kamarádka to má kousek ke Středozemnímu moři....

[Arat]

♥

[armin]

Já vodu nemám ráda, raději zem a slunce a lavičku a poezii a úsměv a hudbu, ano hudbu....

Když jsme jeli se ženou na zásnubní cestu k móři, už tenkrát nejspíš začla tušit, že se mnou není něco v pořádku, páč jsem si doma zapoměl plavky...

S tebou je to dobře v ne/pořádku. Možná právě ty zapomenuté plavky jsou nevědomým protestem duše proti tomu spotřebnímu...
Alespoň tak já to vidím.

[armin]

A pokud ta tvoje není ta...
Tak je dobré na tom nesetrvávat. A to chce odvahu a za tou odvahou musí být něco...
Jen my co jsme se odvážili, víme co.

[armin]

P.S.
Aby to ale nebylo z bláta do louže.

[armin]

P.S.
Aby to ale nebylo z bláta do louže.

To je jen upozornění.
Záleží co kdo vidí a chápe a jak se rozhodne.

[Arat]

A pokud ta tvoje není ta...
Tak je dobré na tom nesetrvávat. A to chce odvahu a za tou odvahou musí být něco...
Jen my co jsme se odvážili, víme co.

Jistě, my, co jsme se odvážili...
Každá liška chválí svůj ocas...
Nevadí, že opět skončil jeden vztah, my víme, že jdeme za něčím více, my jsme ti, co se odvážili...

[Arat]

My jsme s manželem teď 31.10. oslavili rubínovou svatbu
A to jsme ještě před svatbou spolu chodili na škole 3 roky

[armin]

A pokud ta tvoje není ta...
Tak je dobré na tom nesetrvávat. A to chce odvahu a za tou odvahou musí být něco...
Jen my co jsme se odvážili, víme co.

Jistě, my, co jsme se odvážili...
Každá liška chválí svůj ocas...
Nevadí, že opět skončil jeden vztah, my víme, že jdeme za něčím více, my jsme ti, co se odvážili...

To je moje zkušenost. Děti jsou na rozdíl od dospělých mnohem přizpůsobivější světu, do kterého se narodily.
Je důležité - pro ně - vést je v pravdě, nechránit jejich psychiku před tím, co život přináší a k čemu vedou jejich chyby. Jim srdce ještě nekrvácí, jsou velice plastické. Dospělí či dospívající, kteří nejsou připraveni na život, těm pak může srdce těžce krvácet, boří se jim jejich svět a třeba mohou proto spáchat sebevraždu, když se už sami, bez rozmazlování rodiči musí nepřipraveni, nevychováni v pravdě potýkat s realitou života.
Třeba že je jejich dívka či chlapec opustí. Bohužel jsem toho byl svědkem. Kamarád v práci spáchal z takového důvodu sebevraždu.
Když já, jako dítě jsem se třeba zranil, máma mne "utěšovala" tím, že "nešikovné maso musí pryč"
A jsem jí za to vděčný.
Ale málo kdo z rodičů je schopen tomu "srdcervoucímu" brečení dítěte a radosti, když mu dáme nějaký ten lživý dudlík, odolat.

[Alaja]

My jsme s manželem teď 31.10. oslavili rubínovou svatbu
A to jsme ještě před svatbou spolu chodili na škole 3 roky

Také bych slavila, za dva roky smaragdovou...kdyby byl ještě na živu ten můj....

[Alaja]

To je moje zkušenost. Děti jsou na rozdíl od dospělých mnohem přizpůsobivější světu, do kterého se narodily.
Je důležité - pro ně - vést je v pravdě, nechránit jejich psychiku před tím, co život přináší a k čemu vedou jejich chyby. Jim srdce ještě nekrvácí, jsou velice plastické. Dospělí či dospívající, kteří nejsou připraveni na život, těm pak může srdce těžce krvácet, boří se jim jejich svět a třeba mohou proto spáchat sebevraždu, když se už sami, bez rozmazlování rodiči musí nepřipraveni, nevychováni v pravdě potýkat s realitou života.
Třeba že je jejich dívka či chlapec opustí. Bohužel jsem toho byl svědkem. Kamarád v práci spáchal z takového důvodu sebevraždu.
Když já, jako dítě jsem se třeba zranil, máma mne "utěšovala" tím, že "nešikovné maso musí pryč"
A jsem jí za to vděčný.
Ale málo kdo z rodičů je schopen tomu "srdcervoucímu" brečení dítěte a radosti, když mu dáme nějaký ten lživý dudlík, odolat.

To jsi měl ještě velmi hodné a soucitné rodiče.
Mě se občas stalo, že když se mi něco stalo, tak mi ještě přidali, abych toho prý neměla náhodou málo...

[Arat]

Vím, jak to myslíš a nevím, jak to skutečně praktikuješ, či jsi praktikoval, když byly děti malé.
Svým způsobem máš pravdu.
Tzv. "nelítostný soucit" je určitě lepší, než hraní různých her, které jsou zavádějící a svým způsobem ubližující.

Píšeš o krvácejícím srdci nepřipravených dospělých, či dospívajících.
Doufám, že jsi tím nemyslel bodhisattvy, to je úplně jinde...

Lživý dudlík, jinak řečeno třeba droga, je nebezpečná, protože nás chrání před náhlým střetem s realitou a jako každá droga může způsobit závislost a tak na dlouho zastření mysli, neschopnost vidět realitu, nemožnost střetu s ní atd.

Ale jako vše, i použití této drogy, řekněme klamu, se nedá úplně a vždy ve všech případech odsoudit, nepoužít ... jako droga je myšleno např. i alkohol... či milosrdná lež.... a pokud se nemýlím, popř. jsi to jen nehrál, že ti je Trungpa blízký, i Trungpa byl konzumentem alkoholu, konzumentem života - sexu, stejně jako Osho, ale oni tu drogu používali zcela vědomě jako dobrého sluhu, ne pána. A spíše pro řekněme odlehčení jha pozemského bytí, nebáli se ho užívat (!!!!) narozdíl od Odysea.... než pro cokoli jiného - hlavně úniku z reality.
Hlavně u Osha je to patrné - jakoby vše to pozlátko, zlato, auta, bohatství je spíše jakoby zkouškou - pokušitelem - které má oddělit skutečně hledajícího, hledajícího Pravdu, od uživatele a požitkáře...

Ale vrátím se k té dívce, co ztratila panenku.

Tady mohlo nastat buď to, co nastalo v našem příběhu díky postoji Kafky - panenka odešla do světa na zkušenou a pak, proměněna se vrátila.... holčička tomu uvěřila díky dopisům a byla stále ve spojení se svou milou (panenkou), až se s ní setkala... proměněnou, jinou, setkala a to je důležité... důležité je to spojení, které doprovází víra a láska...., bez nich to nejde.... a světe div se, i po setkání s Ní stále ta naděje, víra a láska přetrvává..... protože tyto jsou základní esence Spojení...

Nebo mohla nastat situace, kdy by ji někdo, třeba ty, řekl, že prostě panenku ztratila svou nepozorností. Bum.


....

[Arat]

My jsme s manželem teď 31.10. oslavili rubínovou svatbu
A to jsme ještě před svatbou spolu chodili na škole 3 roky

Také bych slavila, za dva roky smaragdovou...kdyby byl ještě na živu ten můj....

[armin]

Moje bývalá, když to vypadalo, že ji opustím, mi řekla "ty seš strašnej člověk, s takovým se nedá žít. Odstěhuj se k ní a do čtrnácti dnů tě vykopne, až zjistí jakej seš hroznej člověk." Tak jsem se odstěhoval
Myslíš, že by bylo dobré setrvávat v takovém vztahu? S člověkem, který tě vnímá jako příčinu všeho špatného co ji potkává a co cítí?
Teď s odstupem času ona je šťastná sama se svými kamarády a dětmi a v podstatě už na mne (podle dětí co mi sdělují) nevzpomíná ve zlém. Může si dělat co chce, nemá co na někoho svést a to ji přivedlo k odpovědnosti za svůj život. A v tom spočívá ta spokojenost. Jaký si to udělám, takový to mám a nikdo mi za to nemůže, na koho bych tu odpovědnost sváděla. A sklízím ovoce, jaké si vypěstuju sama.