od vostalpetr » úte 18. lis 2025 15:19:37
naší moderní době je kolem duchovna patrné obrovské úsilí. Mnoho lidí se snaží „probudit“, osvobodit od iluzí, vystoupit z kruhu utrpení… a přesto se často zdá, že se jen více a více zaplétají do boje. Bojují proti systému, proti lidem ve svém okolí, proti emocím, které nechtějí cítit, proti zkušenostem, které nechtějí přijmout. A tak často slýcháme stížnosti, nadávání, odsuzování – jako by právě odpor měl být cestou k vysvobození.
Ale co když skutečné probuzení nezačíná bojem? Co když nezačíná snahou změnit svět, ale změnou vlastního pohledu? A tento okamžik bývá překvapivě tichý a jemný.
Začíná tehdy, když místo nadávání začne přirozeně probouzet vděčnost.
Co když to, co nás dráždí, jen laskavě ukazuje na to, co v nás ještě není plně přijato?
Všechno, co označujeme jako „špatné“, nepříjemné nebo nepřijatelné, v sobě nese cenné poselství. Ne proto, že by byl svět krutý nebo nespravedlivý, ale protože nám každá zkušenost slouží jako zrcadlo, které odráží něco, co jsme v sobě ještě plně neviděli nebo nepřijali.
* Ukazuje nám, co ještě nejsme.
* Ukazuje, co stále držíme, i když si myslíme, že už je to „za námi“.
* Ukazuje místa, kde jsme ještě nepřijali sebe sama ani život v jeho plnosti.
* Ukazuje naši vnitřní neúplnost, která čeká na to, aby mohla být s láskou doplněna do celistvosti.
Nic z toho není trest. Naopak, je to vzácné pozvání k růstu a hlubšímu pochopení.
Když se tomu bráníme, když nadáváme, když odmítáme – pak se tyto vzorce opakují. Stejné situace, stejné pocity, stejné výzvy. Ne proto, že by se nám život vysmíval, ale protože jsme ještě nepochopili hlubokou moudrost, kterou nám tato lekce přináší. Život opakuje lekce ne proto, aby nás trápil, ale aby nám dal nekonečné šance konečně uvidět a procítit.
**Když přijde pochopení, rodí se hluboká vděčnost.**
V okamžiku, kdy v sobě rozpoznáme hlubší smysl konkrétní zkušenosti, dřívější odpor se začne samovolně rozplývat. To, co ještě nedávno bolelo nebo nás frustrovalo, se najednou promění v cenné poznání a moudrost. A v tomto tichém, vnitřním záblesku začíná v srdci růst opravdová vděčnost – ne jako vynucená povinnost, ale jako spontánní a hluboké pochopení:
„Aha, tohle mě chtělo probudit… tohle mi pomohlo se stát celistvějším… tohle nebylo proti mně, ale pro mě.“
A v tom okamžiku jsme skutečně volní.
Nepotřebujeme měnit vnější svět – měníme náš vnitřní pohled, a tím se mění vše.
Probuzení není únik. Je to návrat domů.
Návrat k sobě, k naší celistvosti, k přirozenosti, která nepotřebuje bojovat ani se bránit. Když se vděčnost stane naší přirozenou reakcí místo odporu, začínáme vnímat skutečné souvislosti. Začínáme vidět realitu takovou, jaká skutečně je, ne takovou, jakou ji maluje naše obrana, strach nebo minulá zranění.
Probouzení není vzácný stav vyhrazený jen několika vyvoleným. Je to dynamický proces, který začíná v obyčejných, každodenních chvílích – právě tam, kde jsme zvyklí nadávat, ale můžeme se vědomě rozhodnout děkovat.
A někdy je to opravdu jen jeden jediný, upřímný okamžik, který má sílu změnit vše.
Návštěvník
Tahní do prdele s vděčnosti ty blbý hovado !
I s tim svým pitomý pochopením, kundo zasrana
Hovado blbý,
Vysíláš hovna
Takže se ti hovna vrací !!!
Kundo zpitoměla představami a pocity !!!
Ses duchovní parazit
Mrdka sraček
To je odpověď na tvoje zvasty
Tahní do prdele blabolici kundo !!!