"Prázdná mysl" je dost nanicovatej koncept. Podle mne nikdo nedokáže definovat, co mysl vlastně je, ale že je prázdná to ví bezpečně.
To určitě,
protože mysl jako celek není jen ta špička ledovce, kterou si právě uvědomujeme,
i když je ta část uvědomované mysli prázdná vod pocitů, emocí či myšlenek jak to popisuje dzogčhen,
tak zcela určitě není prázdná od nevědomých myšlenek a hlavně od ztotožnění která v té mysli jsou, a která zabranují uvědomění Já
Proto to taky v dzogčhenu pokračuje dále a dále se ta mysl zpráznuje, tedy uvolnuje se (rozšiřuje se) a prosvětluje se,
což je teprve znamením, že se mysl stává postupně prázdnější a dochází ke spojení s Já,
kdyby byla mysl takto jednoduše prázdná, tak by došlo k okamžitému samadhi a realizaci Já
To se děje pouze pomatené Janě, která zaměnuje své pocity štěstí za Blaženost, své bytí za Bytí a své uvědomění za Vědomí,
to se s největší pravděpodobností nestalo ani Ramanovi, kterej ještě dalších pár let po svém prvním zážitku dále zůstával v samadhi,
jak je všobecně známo...
Podle mne tohle začátečníkovi nebude fungovat.
Co myslíš tím, že se mysl zastaví? Že přestane produkovat myšlenky?
To záleží na schopnosti jedince se oteřít světlu a nechat se jím prostoupit,
řekl bych, že nejprve mysl přestane produkovat myšlenky, dalším krokem je, že se uvolní od touhy po něčem jiném,
tedy přejde ze stavu koncenrace na světlo do stavu meditace kdy mysl spočine sama v sobě,
v podstatě zde již není zaměření na světlo, protože člověk je tím světlem prostoupen,
a pak dojde k uvolnování se od pocitů že to je příjemný stav, i toto zmizí ten příjemný pocit
No a další už pak je v režii karmy, jsou vytvořené karmické podmínky proto, aby duchovní světlo (nikoliv již jen světlo slunce) rozpouštělo připoutanosti
Jestli to je pro všechny tak to nevím, pro někoho mohou být díky individuálnímu nastavení vhodnější jiné způsoby,
je jich celá řada,
ale tohle je ten nejjednodušší způsob, řekl bych že je to mnohem jednodušší než co doporučuje třeba Maharadž s tím svým bytím,
nebo Ramana s tím srdce, sebedotazováním nebo odevzdáním, tam se v podstatě furt musí vytvářet a následovat nějaký záměr,
zatímco tady se prostě stačí jen uvolnit a nechat se prostoupit tím světlem...
Takže celé je to jen otázka naší přirozené schopnosti se tím nechat prostoupit, pro někoho bude asi jednodušší ta koncentrace páč se neumí otevřít...