Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Viliam Poltikovič:

.....Každý má právo na svůj názor, já mu ho nebudu vyvracet. Každý máme svoji zkušenost, svoje směřování, svoje cítění, vnímání


No jo,

Jenže je to spíše naopak

Málokdo má svůj vlastní názor atd

Lidé jsou spíše opice než lidé,

Opicarny jim jdou skvěle...

[vostalpetr]

Je to skvělé, že na Poradně už nejsou žádné polemiky, posuzování druhých, hledání špatností, protože všechna slova Probuzených směřují k poznání celistvé dokonalosti.


To jsou jen tvé pitome představy o probuzených,

Ve většině případu ty slova směřují přímo do prdele

Neboť moudrost a probuzení nejsou to samé

A není probuzení jako probuzení

Takže není ucitel jako učitel

Stejně tak jako není láska jako laska


Což tobě je u prdele,

K sebevoblbovani ti postaci jakýkoliv hovno

V podstatě čím větší hovno, tím větší štěstí


Tobě podobní lidé nejsou lidé,

Ale blbý opice

A tydle blby opice zaštiťující se nějakou autoritou

Protože sami mají v hlavě leda hovno

Následují kdejaký hovno co kdo kde vysral

A způsobuji teror a valky

Protože považuji to převzaté hovno za Pravdu


Podle slova "pravda" lze poznat co je kdo zač,

Čim více jej kdo používá

Tím více je jasnější že jde jen o blbou a zamidrakovanou opici

Co si se sebou neví rady...

[vostalpetr]

běžném prožívání reality se zdá naprosto samozřejmé, že jsme oddělené bytosti – já jsem já, ty jsi ty, a každý máme svůj vlastní život, myšlenky a zkušenosti. V tomto běžném stavu vědomí je pojem "iluze oddělenosti" nesrozumitelný, protože oddělenost se zdá být naprosto reálná a nezpochybnitelná.

Osvícení či probuzení však přináší hlubší vhled – jakmile dojde k rozšíření vědomí, začne být zřejmé, co je skutečné a co je iluzorní. Právě až s tímto probuzením je možné rozpoznat, že oddělenost je pouze zdánlivá, že ve skutečnosti neexistuje žádné "já" a "ty" jako absolutně samostatné entity. Místo toho se ukazuje, že vše je součástí jednoho celku, jednoho Bytí.

Paradoxem je, že dokud k tomuto pochopení nedojde, samotná myšlenka o iluzi oddělenosti působí jako nesmysl – protože v běžném vědomí se oddělenost jeví jako naprosto skutečná a přirozená. Osvícení tedy nepřináší novou teorii nebo koncept, ale přímo ukazuje, že to, co jsme dříve považovali za realitu, bylo jen omezeným vnímáním skutečnosti.

Jasně že je to nesmysl

A to ne proto že by někdo nebyl probuzený

Ale protože to je pouhý pomocný koncept v dznana józe

Nikoliv popis osvícení

Nebo filozofie advaity, ne-dvojnosti


Žádná oddělenost nezmizí

Stále lze spolehlivě rozeznat idiota od mudrce

Tak jako dříve

Pouze dojde k uvědomění podstaty všeho

Vseprostupujiho prostoru Vědomí a Šakti která vše tvoří

[vostalpetr]

Představte si film promítaný na plátno. Na plátně vidíme davy lidí, předměty, scény – tisíce různých věcí. Ale samotné plátno se přitom nijak nerozděluje, neztrácí svou jednotu. Jen se nám tak jeví. Plátno, které je ve skutečnosti jedním celkem, přijímá podobu filmu a vytváří iluzi mnoha oddělených prvků.

Podobně funguje i vědomí. Ve své podstatě je jednotné, nekonečné a nedělitelné. Má však schopnost projevit se skrze myšlenky a vjemy. Když se tak děje, zdá se, že se vědomí rozprostírá do podoby vesmíru, do nekonečné rozmanitosti věcí a bytostí. Svou vlastní aktivitou – myšlenkami a vnímáním – se však jakoby zahaluje, takže už se nevidí v jeho pravé jednotě, ale jako rozmanité, oddělené bytosti a předměty.

To lze přirovnat k herci, který se natolik ponoří do své role, že zapomene na svou pravou identitu. Dává se do role tak intenzivně, že se s ní zcela ztotožní a přestane si uvědomovat, kým skutečně je. Podobně vědomí vstupuje do hry myšlenek a vnímání, čímž se zdánlivě rozděluje a individualizuje. Z jednoty se tak vynoří mnohost – mnoho různých bytostí a objektů.

A právě tím, že se vědomí plně oddává svému vlastnímu projevu, ztrácí kontakt se svou pravou podstatou – s hlubokým klidem a celistvostí, které jsou jeho přirozeností. To je důvod, proč každý člověk ve svém nitru cítí jakousi hlubokou ránu, vnitřní neklid, který pramení z odloučení od této původní jednoty. A právě tato vnitřní bolest nás neustále žene k hledání – hledání návratu k našemu pravému Já.



To platí jen pro mindraky jako je Spira,

Ti pak přebírají cizí hovna a koncepty

To, co nás pohání k jakékoliv činnosti není bolest

Ale láska


Blbý ovšem pohání bolest

A proto hledají únik

Láska naopak pohání k tvoření a ne k hledání úniku...


To je podstatný rozdíl,

Je-li výchozím bodem života negativní pocit, nejaka bolest a nedostatečnost

Nebo naopak láska a tvorba...






Je zcela jasné

Že v tomto světě opic bude oblíbené a šířené především toto negativní učení,

A bude umělé očkováno na jiné skrze bláboly o vznešené pravdě utrpení

Přesto lze najít učení pozitivistické

Které nevychází z bolesti a negovani života a světa...


Z negativních náhledů křesťanství, hinduismu či budhismu

Je člověku leda na blití

Jaká je to hromada sraček a pseudoptimismu vycházejícího z negací života...

[vostalpetr]

Ale jak se říká:

"Tonoucí se stébla chytá"

Ale tím se plavat nenaučí

Jen bude mít svoji berličku a voblbovat se tim

Kterou bude vynášet a doporučovat druhým,

Jaké je to největší štěstí a krása...




Je to ale hnus,

Když tydle mrzáci chtějí druhé poučovat a ještě z nich vyrábět další mrzáky sobě podobný

Prostě hnus...

[vostalpetr]

Proč Probuzení mluví pouze o iluzi oddělenosti a nikdo z nich nemluví o iluzi neoddělenosti ?

Protože o iluzi neoddělenosti se dá mluvit jen z pohledu mysli, která stále operuje v dualitě a dívá se na "neoddělenost" jako na nějaký objekt, koncept nebo stav, kterého je možné dosáhnout. Jakmile je skutečně prohlédnuto, je zřejmé, že neoddělenost není žádná iluze – je to samotná realita, která tu vždycky byla.

Iluzí může být jedině oddělenost, protože ta je jen konstrukt mysli. Když je tato iluze rozpoznána, neoddělenost se neobjeví – ona už je, jen zmizí překážky, které by ničím nerozdělenou a neoddělenou jednotu Bytí zakrývaly.


Iluzi může být kde co,

Třeba i blaboleni o iluzi jednoty

S blbý je to těžký

Neumějí počítat, a tak si myslí,

Že každá mince má jen dvě strany

Protože tu třetí stranu nevidí

A proto musí vždy tu druhou stranu negovat jako nějakou iluzi


Inu s blbý je to těžký

Neumí počítat do tří

A paradoxy jim opici mozek nebere

[vostalpetr]

Ano, Jana je mi velkým učitelem a vadí mi, že to nerespektuješ :)


U opic to respektovat lze,

U lidí to už tak moc neplatí s tím respektem...

[vostalpetr]

Vypadá to,

Že čím je kdo větší blb,

Tím víc respektu a lásky potřebuje

Když už ho do prdele tlačí ta iluze oddělenosti

A ta smrt...

[Pedrito]

Duchovno je takovej popcorn jeden rád slaný a další třeba s medem...

V celém duchovnu jde jen si vzpomenout na malinkýho "já", co ale ještě z toho nebylo tak zasraný naukama.

[vostalpetr]

Proč Probuzení mluví pouze o iluzi oddělenosti a nikdo z nich nemluví o iluzi neoddělenosti ?




Protože nepotkali tebe,

Blbku která si vše vizualizuje a tim se oblbuje...

Kdyby tě znali

Přestali by s tou pitomou radou myslet si o sobě že jsem Brahman




Protože by viděli kam tydle hovadiny vedou...

K totálnímu zpitomeni štěstím...

[vostalpetr]

Na tebe je třeba neustále ukazovat,

A kdykoliv vyseres svý pitomý hovno tak to zkritizovat

Aby si každý uvědomil

Kam vedou vizualizace a sebevoblbovani



Ty jsi dokonalý příklad blbý nešťastný kundy co hledá záchranu v duchovnu

Takže každý kdo by si chtěl hrát na učitele se může poučit

Že s trpícími si nemá začínat

Takhle to dopadlo i s Ježíšem


Kterej naháněl tydle mindraky

[vostalpetr]

Ve cvičení jde o prosvětlení a produchovnění, až zprázdnění těla člověka a jeho psychického středního nervu tak, aby odvěká klamná představa, falešná idea zdánlivé reality těla a připoutanosti k němu byla zbořena jako klam, jímž jest a nezabraňovala zažití pravé skutečnosti.


Tak, přesně tak,

A ne že někdo začne vytrubovat hovadiny,

Že není tělo protože si ho zrovna neuvědomuje

Nebo proto, že je to iluze

A že jde o zdánlivou realitu


Takovýhle sebevoblbovani rozhodně není tím produchovnenim a zprazdnenim těla

To vyžaduje praxi a ne srani ptomych hoven že nejsem tělo

Jak s oblibou činí kunda Jana


Neuvědomování těla není rozpuštěním ztotožnění s tělem !!!

Ale k sebevoblbovani to nakonec stačí, tvrdit že nejsem tělo,
Vid ty blbá píčo...

[vostalpetr]

Str40

Ze všeho, čeho je třeba k moudrosti, milost Boží je nejdůležitější




Zase kopírka a naprostá pitomost,

Žádná milost Boží neexistuje

To co existuje je jednoduchý duchovní zákon

Jak řekl mistr Eckhart :

Vyprázdní se abys byl naplněn

Tedy vyprázdní - uvolní se od touhy

A to nejen vědomé ale i nevědomé


A protože si nevědomé touhy neuvědomujeme,

Tak se priblble mluví o nějaké milosti

Ale v podstatě se jedná jen o uvolnění od nevědomých tužeb

Což se jaksi děje mimo naše uvědomění


Takovéto uvolnění vede automaticky a spontánně k produchovnovani těla a napojení se na UV,

Jde o produchovneni a prosvětlení a o zprostorneni

Nikoliv zprazdneni

Těla

Prostor není žádná prázdnota jak se to jeví osobě

Nýbrž je tím UV, čili Šakti...


Žádná prázdnota a pitomý nic neexistuje,

Leda tak pro ego...

[vostalpetr]

str. 59

Odstranit utrpení.

To je to, po čem lidstvo touží.

A to nás přivádí k závažné otázce: „Co zde musí být, aby vůbec povstalo utrpení?“

Odpověď zní: „Musí tu být nějaká existence něčeho. Ne tedy jen pouhé bytí, čistá, ryzí, statická existence, samotná a nehybná, ale existence v pohybu, v podobě pohybu. Musí se tudíž něco dít, musí se objevit nějaký děj…“

A tu jsme už vlastně u prapříčiny trampot. Kdyby nebylo pohybu, kdyby nebylo onoho dění, onoho stávání se, nebylo by utrpení.

Ale co je vlastně příčinou pohybu?

Příčinou pohybu je touha po něm.

Vždyť my vlastně ani nechceme klid. My chceme, aby se pohyb odehrával. Když si to dobře promyslíme, my vlastně toužíme po mentálních i citových změnách celým svým životem.

Toužíme cítit, myslet, dotýkat se, uchopit něco, mít něco, být něčím, což je všechno vlastně existence v pohybu – Bůh plus touha, to je člověk.

Pro tohle jsme se stali trpícími lidmi a stáváme se jimi znovu a znovu.

A tato naše touha je odvěká a strašlivě mocná. Je to tím, že vyvěrá nejen z našeho vědomí, ale i z našeho podvědomí. Proto je tak mocná.

A co kdybychom se přece jen pokusili tuto touhu zastavit? Co by se stalo pak? Kdyby se nám ji podařilo zastavit, odložit, zamezíme zrození.

Ustal by pohyb, ustala by nevědomost a zbylo by jen čisté bytí, čisté vědomí, čistá blaženost, nadblaženost, existence bez pohybu. Nastal by konec utrpení, konec trampot, konec nového a nového zrozování.

Člověk minus touha rovná se božství – to je stav gurua.









To je všechno moc pěkný,

Ale kde se ta touha asi tak vzala ???

Vždyť je to expanzivní síla Blaženosti, v pohybu tedy Lásky

Je to tedy jen Já v pohybu


Kde je tedy problém když pohyb a touha je láska ???

Jen a pouze ve ztotožňování s touhou !!!

Když se uvolníme od touhy, uvolníme se od ztotožňování s touhou

A to co zde zůstane je pak "Boží vůle" což je také pohyb Univerza

Wu wei


Místo individualizované touhy je zde univerzální vůle - tedy pohyb

[vostalpetr]

Ostatně, touha je pocit,

Stejně jako láska,

Tedy uvědomujeme si touhu pocity,

Kdy cítíme že nás něco přitahuje - chtění

Nebo naopak odpuzuje - nechteni


Zatímco při meditaci - relaxaci je pozorovány jev (touha) přitažen k nám a přijmut do vědomí



Pocitarsky pitomci jsou ovšem touhou přitažení k objektu svého chtění

Ztotozni se s ním, takže dojde k sebe zapomnění

A zblnuti v extázi štěstí

Proto je oblbenost tak žádoucí, čím víc je kdo oblbnut tím více lásky štěstí

Nic proti tomu, to je tvořivá síla lásky

Ale z takovéhoto ztotožnění pak již není úniku

Navíc, někteří lidé si své pocity pletou s intuici

Jenže intuice není chtění ani nechteni


Sebe zapomnění opilců, feťáků a náboženských fanatiků je jedno a to samé

Prostě zpitomeni...

[vostalpetr]

Otáčí se uvnitř uzavřeného kruhu malého já. Není žádné jiné cesty ven než zapomenout na sebe, to jest na ego, odvrátit se od ega a hledět upřeně a stále na Nadjá v Srdci







No je to paráda,

Když někdo radí sebe zapomenutí a ztotožňování

Ale u křesťanů nic jiného neznaji

Nežli sebevoblbovani sebe zapomenutím a ztotoznovanim s tím co chceme


Právě pro toto jsou Maháriši a Ježíš tak oblíbení !!!


PS.

Maháriši to nakonec odevzdal

Ale Ježíše to drželo i na kříži,

I když možná že když jej Bůh opustil také on to dokázal pustit

Možná...

A nebo skrze utrpení si nabrnkal ještě silnější extázi...

[vostalpetr]

Blaženost, přitažlivost a láska, to jsou jen odlišné výrazy pro prakticky totéž.



No jasně

To i pára, voda i led jsou odlišné výrazy prakticky pro totéž

Přesto se od sebe svými vlastnostmi hodně liší

A především mají rozdílnou kvalitu, rozdílné energie...

[vostalpetr]

To je častý výsledek bhaktijógy a dochází k němu naprosto nepozorovaně a téměř mimovolně. Ve stavu lásky totiž člověk nemá mnoho myšlenek, protože jich není třeba.

Není tu pozorován ani dostatek, ani nedostatek, ani jakékoli jiné objekty vnímání. Člověk je jen šťasten, protože je právě osvobozen od jakýchkoli následků myšlení nebo lpění.

K této zkušenosti dochází vždy, když žák bhaktijógy touží v lásce víc po Bohu než po vlastním životě. To jsou dnes sice vzácné případy, výjimečné a ojedinělé, ale bohudík i v dnešní době se najdou takoví žáci.

Ostatně opravdové, transcendentální bdělosti tak jako tak není možné dosáhnout úsilím, nýbrž právě úplnou tichostí těla, mysli i citu, v nichž smí zůstat jen láska, oddanost a odevzdanost spolu s moudrým pochopením toho, co se v žákově nitru odehrává.

Jen tak dojde rychle až k bdělosti bez úsilí, k bezúsilnému pocitu vědomé přirozenosti, k bytí bez úsilí a dokonce k úplnému rozplynutí ega.



Tak, tak,

Proto je oblbenost tak oblíbená ...

[vostalpetr]

Rozdíl mezi osvícením a oblbenosti je v kvalitě těchto stavů

Osvícení je od slova "světlo"

Nikoliv od slova štěstí nebo láska

Ty patří k oblbenosti...

[vostalpetr]

Blaženost, přitažlivost a láska, to jsou jen odlišné výrazy pro prakticky totéž.


Tady je třeba dodat,

Že i psí hovno je prakticky totéž

Neboť všechno je Já...