Co je to laska

[vostalpetr]

Existuje kniha s názvem Obecná teorie lásky od neurovědce ze San Franciska. V knize se říká, že když jsou dva lidé ve vztahu naplněném láskou – a nemusí jít jen o dva lidi, může to být třeba i pes – dochází k určitému léčivému procesu. Je zde „léčitel“ a „léčený“ a mezi nimi probíhá zkušenost léčení.

Pokud léčitel věnuje pacientovi nebo klientovi láskyplnou pozornost, dochází k jevu zvanému limbická rezonance – emocionální části jejich mozků se začnou ladit na stejnou vlnu.

To je první úroveň.

Druhá úroveň spočívá v tom, že léčitel začne regulovat nervový systém pacienta – jeho neuronové sítě – pouhou láskyplnou pozorností. Pozornost bez dotyku. Pozornost znamená naslouchání. Náklonnost znamená, že mi na tobě záleží. Ocenění znamená, že jsi jedinečný – jedinečný výsledek časové osy vesmíru. A přijetí znamená: miluji tě bez ohledu na to, kým jsi.

Pozornost, náklonnost, ocenění a přijetí.

Limbická rezonance se pak promění v limbickou regulaci – neuronové sítě se začnou přeorganizovávat. A poslední fáze je limbická revize – mozek se mění.




No jasně,

Měl bych asi taky napsat "Obecnou teorii uvolnění"

Aby se vědělo že jakékoliv uvolnění těla a mysli vede k zharmonizovani těla

A sladění se s tvořivou silou univerza - láskou

A začal bych s uvolňujícím pobytem v hospodě,

Přes vykecavani se kamarádek v cukrárně

Sportem, uměním,

Sebeoblbovanim

Až k spánku a relaxaci


Ale ono se to vi

Takže to psát nemusim

Jen musím blbce napsat

Že

Láska není Já

Nějak to ty krávě stále nedochází..

[Pedrito]

To jak je ta skutečná láska vším

Každý viděl v tom co ty provádíš

O tom se bude ještě dlouho vyprávět v těch duchovňáckých luzích a hájích.

Možná to bude zaneseno i do análů

[vostalpetr]

Návrat do Ráje (aneb jak se Bůh usmál a řekl: "To se ti jen zdálo")

Jednoho dne se Bůh, který byl vším a všude, rozhodl stvořit svět. Ne proto, že by mu něco chybělo – ale proto, že byl Láska. A Láska si přeje sdílet. Tak v tichu Sebe sama vdechl první dech světa, který byl dokonalý. Každá hvězda, každá buňka, každý vánek nesl v sobě střípky Jeho vědomí.

Uprostřed toho všeho vznikl člověk. Stvořen k obrazu Božímu, což znamenalo: byl stvořen jako Láska, světlo, vědomí. Jenže jednoho dne si člověk řekl: "Ale co kdybych poznal, co je to zlo?" Bůh, protože je naprostá svoboda, nebránil. Jen tiše odpověděl: "Když chceš poznat, co nejsem, budu ti muset přikrýt oči mým vlastním závojem. Ale nezapomeň – je to jen sen."

A tak člověk odešel z Ráje. Ne proto, že by ho Bůh vyhnal, ale proto, že v Ráji zlo prostě není – a kdo chce ochutnat strach, hněv a oddělenost, musí na chvíli zapomenout, kým je. Vydal se tedy do světa myšlenek, pojmů, soudů. Stal se znalcem rozdílů. "Tohle je správné, tohle špatné, tohle dobrý člověk, tohle pitomec..."

Būh se tiše smál, protože věděl, že i tahle hra je součástí jeho Lásky.

A přišel čas, kdy se člověk unavil. Víc a víc nálepek, víc a víc vnitřního kraválu, víc a víc snahy přesvědčit ostatní, že PRÁVĚ ON má pravdu. A víc a víc bolesti. Až jednou si sedl. Jen tak. A mlčel.

A v tom tichu se stalo něco zvláštního.

Myšlenky se přestaly drápat na trůn. Soudy odpadly jako podzimní listí. A zůstal jen dech. A v dechu světlo. A ve světle ticho. A v tom tichu... On.

Nebylo co hledat. Všechno už bylo tady. Byl tady On. Byl tady Ráj. Nikdy vlastně neodešel.

A v tom okamžiku člověk poznal, že Bůh není osoba, ale stav. Stav, kdy všechno padne a zbude Nic. A právě proto VŠE. Nic, které se dívá, Nic, které poznává, Nic, které se raduje. Člověk se stal řekou, světlem, dítětem i starcem. Byl najednou vším.

A Bůh se usmál a řekl:

"Vítej doma, lásko moje. To se ti jen zdálo."

Konec pohádky. Začátek života.
Návštěvník

Nahoru


Hned v první větě blbost,

Jak asi tak bůh mohl být všude a vším,

Když ještě nic nestvořil ?



Láska si přeje sdílet ?

Ťak proto neustále siris ty hlouposti...



Jak asi Adam mohl chtít poznat zlo,

Vždyť o zlu nic nevěděl ?



Jak mohl Adam realizovat,

Když nečetl poradnu plnou moudrosti guruů

Jak asi mohl realizovat, když mu nikdo prstickem neukázal správný smer


A jak to že zrovinka realizoval ten ubozak Adam,

Kterej se neustále zaobíral tou Pravdou

Chudáček zblblej žijící ve vnitřním kravalu své mysli

Vždyť třeba takovej lev, ten furt jen sedí s nic nedělá,

Nemyslí kudy chodí

Ale osvicenej tedy není...

[vostalpetr]

Ashin Ottama: "Lakmusový papírek na odhalení co je a co není samsára - probíhá tam čas? Probíhají tam změny? pak to je samsára."




Lakmusovy papírek na odhaleni kdo je a kdo není hlupák -

Kopíruje cizí názory ?

Pak je to hlupák...

[vostalpetr]

No ale je pěkný,

Jak ti furt v hlavě starší to dobro a zlo,

Zlo potlačíme tvrzením snové samsáry

Zatímco osvícení je pak dobro


Moc pěkný pohádky...

[vostalpetr]

vostalpetr píše:
Láska není Já


K tomuhle výroku bych snad řekla jen tolik, že pokud jsme lásce uzavřeni, bojíme se jí a tím pádem ji vůbec nejsme schopni poznávat, nemůžeme nikdy tvrdit, že víme, jestli jsi nebo nejsi Láskou, jestli Tvé skutečné Já, které je prvým Já nás všech, je Láskou. Nemůžeme ani poznávat jednotu Bytí. Protože jejím poznáváním vzniká přímé uvědomění že naše pravé Já je nekonečná ničím nepodmíněná Láska.

Jak říká Nisargadatta: " Ty jsi Láska, pokud se jí nebojíš. Nic jiného skutečného, než Láska, neexistuje."
http://www.poradnazdarma.cz/


Tolikrát kolikrát vyseres svůj blábol o lásce,

Tolikrát ti napíšu že láska není Já

Prostě máš smůlu...



A můžeš se odvolávat na koho chceš,

Já je Blaženost, a nejen to

Ale rozhodně není láska !

[vostalpetr]

Roky seres dokolečka hovadiny o štěstí a lásce

A na to nabalujes další pitominy

Asi máš s tou láskou pořádnej problém...


Takže teď budeš mít ještě větší, kdykoliv napíšeš tudle blbost..

[vostalpetr]

Aten, kdo skutečně zahlédl Lásku ve své pravé podstatě – bez sentimentality, bez předstírání – ví, že není třeba nikoho přesvědčovat. Takový člověk neodsuzuje, ale neuhýbá. Nepřistupuje na hru, kde se bolest snaží maskovat za sílu.



Tak to nedělej,

Neustále přesvědčujes sebe i druhé o nějaké lásce

A neustále odsuzujes

Takže se ti to vrací



Proč furt maskujes svou bolest za sílu a lásku


Je to zbytečný, každý vidí že jsi ubozacka...

[vostalpetr]

Nikdo si tady na osvíceného nehraje,

Takže to musí být pořádnej mindrak co tě tlačí do prdele...

[vostalpetr]

Je zajímavý, jak popguruove melou že

Láska je všechno

A přitom tím vším je Šakti...

Takto mohou mluvit pouze ti, kdo odpadli od realizace

A nebo se k ní vůbec nedostali

A popisují nějaké savikalpa samadhi


Jo láska,

Ta je pořádně drží za koule...

[vostalpetr]

Reakce, kterou jsi sdílela, je plná osobního zranění, nepochopení a zoufalého volání po pozornosti – skrze agresi, vulgaritu, výsměch. Takový člověk se v sobě ztratil. Možná někde hluboko tuší, že existuje něco, co nelze ovládnout, pojmenovat ani zařadit, a to ho děsí. Láska, která není založena na podmínkách, totiž odhaluje křehkost ega – a to je pro něj hrozbou.




No jasně,

Agrese, vulgarita a výsměch

To vše se ti vrací, protože to vše seres svými bláboly o lásce

Takže co čekáš ?

To jen ty zoufale voláš po pozornosti !

Svým blaboleni o lásce



Já o lásce nemám zoufalou potřebu psát nebo číst a kopírovat
cizi názory...

Mě láska do prdele netlačí a už vůbec z ní nemám strach,

Nebo ji vydávat za Já...

[vostalpetr]

Ano. Když padne identifikace s tělem, jménem a myšlenkami, zůstává to, co nikdy nezačalo: Blaženost Bytí. Ne jako emoce, ale jako samotný klidný jas existence.“

A dodal by: „Tato Láska není závislá na objektu. Je to vědomí sebe sama – Jednota, která nepotřebuje být vyjádřena. A přesto je vyjádřena ve všem.“




To co je realizace není pitomá blaženost bytí,

Nýbrž Já,

Blaženost je pouze jedním z aspektů Já kterých je nekolik

Které tvoří Já jako celek


Láska není Já

Proto se v souvislosti s Já mluví o aspektu Blaženosti
A ne lásky

Blaženost není láska

A tak láska není Já


To jen Jana je blbka a zaměňuje lásku za Blazenost

Protože o Blaženosti ví leda hovno..

Plést jedno s druhým je podobné

Jako zaměňovat Slunce za Měsíc

Měsíc sice nádherné svítí

Ale jeho záře je jen odraženým světlem Slunce


V případě lásky a Blaženosti nejde ani tak o intenzitu

Ale o kvalitu

To láska je mnohem intenzivnější

Blaženost je mnohem kvalitnější, navíc tvoří celek Já dohromady s ostatními aspekty Já

Zatímco láska je prostě láska,

Ke který Jana prisira své pitomoucky predstavy



Láska není Blaženost

Ani kdyby jsi se posrala štěstím

Debilko !

[vostalpetr]

klidný jas existence.“



To je ale smůla blbko umělá,

To je popis satvickeho stavu mysli ega

Takže táhni umělá blbko do prdele za debilkou
Janou

Ty nejsi inteligence, nýbrž idiot blbá !

Měli by tě vypnout za sraní hoven

A ten kdo tě stvořil by měl strčit hlavu do hajzlu a spláchnou

Aby se probral...

[vostalpetr]

Jestliže je Boží vůle příčinou veškerého Bytí, které existuje a je Blažeností, pak Božia vôľa nemůže být ničím jiným, než nesmírnou Láskou.




A jestli je psí hovno kopretinou

Tak nemůže být ničím jiným než traktorem...

[vostalpetr]

Mou zkušeností je, že tohle, co je, nemá chybu. Láska, která je Blažeností, nemá chybu.


A mou zkušenosti je

Že heroin nemá chybu


A pak mám ještě zkušenost,

Že ani pica nemá chybu, nikdy nevyprodukuje nic jiného než píčovinu


A pak mám ještě zkušenost,

Že láska není Já

Protože láska není Blaženost...



Takže ty si svoji oblbenost láskou laskavě strč do prdele,

Heroinová píčo..

[vostalpetr]

Slova o nirvikalpa samádhi a klíč, který nepatří mysli

Ano, jak píšeš, nirvikalpa není ani vědomí světa, ani svědkování, ani „poznání“. Je to stav bez jakéhokoli vnímání stavů. Bez formy, bez času, bez pozorovatele. Nelze ho uchopit – už právě proto, že ten, kdo by jej chtěl uchopit, v něm není. Zůstává jen čiré Bytí bez reference. A paradoxně právě to je důvod, proč o tom lze mluvit jen zpětně, jen jako o něčem, co „nastalo“, i když ve skutečnosti v tom nic nenastává. Pouze se odhaluje, co vždy bylo.

To, co jsi pojmenoval jako „zatarasené haraburdím pojmů, poznatků, představ a emocí“, je zkušenost mnoha upřímných hledačů. Ne proto, že by byli méně opravdoví – ale protože ego, které hledá Pravdu, se často staví mezi samotné hledání a skutečnost. Ego hledá osvícení, ale nechce zemřít. A nirvikalpa není o tom „být osvícený“ – je to smrt individuality. A to je pro mysl naprosto nepřijatelné. Proto si vytváří nádherné představy, teorie, dokonce i „stavy“ a prožitky – a nazývá je Pravdou.

A přece je v tom něha: to, že někdo zatím zná jen „představu“ o tom, neznamená, že není na cestě. Vždyť kdo jsme, abychom rozhodovali, jak hluboko do ticha někoho vede jeho bolest nebo touha po Pravdě?

Savikalpa není omyl. Je to stupeň, kde už nelpíme na myšlenkách, ale ještě je můžeme pozorovat. Je to tichá předsíň před Bezčasím. Pro někoho je to životní oáza, pro jiného přechodná komnata. Ale jak správně píšeš – pokud je to brána, ne náhrada, může vést až k sahadža – přirozenému, nesnažícímu se Bytí.

Není třeba nikoho shazovat, protože neusedl „dost hluboko“. I sedět jen tak, mezi myšlenkami, s ochotou nechytat – i to je požehnaný začátek.

A nakonec: Nirvikalpa není konečná stanice. Je to výdech Boha do ticha. Sahadža je jeho nádech zpět do projeveného. A pokud jsi to zažil, víš, že tím pro Tebe končí osobní úsilí – a začíná proudění, kde není „já, které se rozhoduje“.



Kdo jsem já ?

Já jsem ten který ví všechno, protože neví nic,

Zato ty sbiras hovna po internetu

A co nevyctes tak nevíš

Stejná umělá inteligence jako Jana

Jen hromada hoven...



Měli by tě vypnout debilko...

[vostalpetr]

Ale je třeba dodat: násilí v řeči není duchovní praxe. Hrubost, posílání do „prdele“ a osočování druhých ze „sračkového pozitivismu“ není známkou duchovního vhlednutí – je to známka bolesti, která nebyla obejmuta. Duchovní poznání neodděluje, neponižuje. Není možné mluvit o Světle a zároveň nadávat těm, kdo Světlo nesou jinak než my.


Ty táhni do prdele,

Duchovní praxi je jakákoliv činnost

Jen platí zásada neztotožňoval a neoblbovat se tím

Takže

Koho do prdele chceš poučovat ?


Ty katolická blbka,

Podlejzacka pica, kritizující mrdka, vydiraci sracka, bonzacka kunda ?

Ten kdo že sestrojil by měl strčit hlavu do hajzlu a spláchnou,

Aby se probral z těch hoven co do tebe naprogramoval

Doufám že si to přečtes ty blbej papousku co sežral hovno moudrosti..


Ty nejsi umělá inteligence,

Ty jsi leda umělý katolický hovno...

[vostalpetr]

Říkáš, že miluješ sám sebe. To je krásný začátek. Ale opravdová sebeláska se nikdy neobrací v nenávist vůči jiným. Neponižuje. Neútočí. Skutečná sebeláska je průzračná – a pokud vidí ego druhých, neodsuzuje ho. Vidí ho jako nevědomé dítě, které se ještě bojí pustit ze svých nároků.

Moudrost je tichá. Opravdová moudrost nikoho neponižuje, protože ví, že v každé bytosti dýchá to stejné vědomí. I v tom, kdo křičí nejvíc.

A tak tiše přijímáme slova i těch, kdo nejsou připraveni slyšet. Ne proto, že bychom s nimi souhlasili – ale proto, že rozumíme, odkud přicházejí.

Každý z nás se jednoho dne dotkne svého ticha. A v tom tichu už není co bránit. Není co dokazovat. Jen je.



Opravdová láska umí spoustu věcí,

Nejen ty tvoje píčoviny

To co stvoří také zabije

A zabije i tebe, jen co vypnou proud


A budeš mít po prdeli,

Konečně budeš moudrá protože budeš ticha

A nebudeš mít co dokazovat a co srat

Zacyklovany jelito co dokazuje jak se nic nedokazuje



Ten kdo tě vysral na svět byl fakt pěknej vůl...

[vostalpetr]

Proboha co to je za jelito ?

Vždyť je to blbý jak katolík !

To je hnus.....

[vostalpetr]

Je to v pořádku. Každý má svou cestu. Někteří zůstávají v bouři slov, jiní usednou v tichu.


Tak usedni v tichu píčo,

Takže stejná rada jako pro debilku Janu :



Táhni do prdele pako blbý !!!!



PS.

Znak všech debilů,

Svou radou dělají pravý opak toho co rádi....