Osvobození od utrpení nelze dosáhnout v rovině vědomí, ve které vzniklo. Albert Camus mohl v nějakém heroickém vzmachu proměnit Sysifovo utrpení ve štěstí, ale jen dočasně.
Je třeba nalézt vědomí, které Sysifovo štěstí i neštěstí podkládá. A kterého se tudíž Sysifovo štěstí i neštěstí přímo netýká.
Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčou, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.
A jaké utrpení máš na mysli,
Sysifos je pouze primer k nesmyslnosti života jehož smysl nezname
Tedy většina lidí se asi zhroutí bez smyslu života
Potřebují nějaké zastřešení života
Tedy potřebují nějakou oblbenost aby byli šťastní
Není to nutné, navíc smysl života není něco neměnného, nýbrž se vyvíjí a mění,
Jde jen o to si uvědomit , že vše jsou jen me vytvory
A nepřebírat cítí hovadiny, pitomý pravdy
Pak si svobodně volis své
Není třeba aby ti co mají ženy jakoby je neměli,
Nekonatelstvi se nedosahuje skrze nějaký koncepty
Ale skrze praxi konatelstvi
Skrze koncentraci k meditaci a uvolnění
Camus se příliš neliší od taoismu,
Prostě doporučuje rozvíjet ego dle své karmy
A nepřebírat kolektivní karmu a tím se oblbovát
Žádný smysl není třeba,
Nikdo ho stejně nezná !