Ego – přesněji egostav – je jen shluk myšlenek, kterým jsme uvěřili. Jakmile pozornost uvízne v příběhu o tom, co „já“ chci, co „já“ musím nebo co mi „ostatní“ udělali, zdá se, že spojení s naší bezforemnou přirozeností je narušeno.
Ale ve skutečnosti:
sahadža nezmizela,
plátno je stále přítomné,
blaho neodešlo – jen je překryto hlukem mentálního příběhu.
Iluze oddělenosti vzniká pouze tím, že se pozornost „zamkne“ do formy. Vědomí se tak paradoxně stává vězněm své vlastní tvůrčí schopnosti – začne se považovat za postavu v příběhu, místo aby vědělo, že je zároveň Autorem i
Mentálním příběhem je překryty leda tvý pitomý blábolení
Ty zběsilá pocitarska kundo !
Ztoznovani nevzniká na podkladě mentálního příběhu
Ale na podkladě chtění a nechtěni - což jsou POCITY !!!
Tento krátký satsang je připomínkou, že svoboda není výsledkem složitého úsilí, ale spíše ochotou spočinout v tom, co už je v nás přítomné a neměnné. Jak by řekl Nisargadatta: „Vše, co musíte udělat, je opustit to, čím nejste.“