Citové vydírání proti Babišovi. Spisovatel odhaluje ,,kauzu reproduktor”. Rozpad EU jako SSSR? Ví své
Fialova vláda plně pochopila ducha doby. Zatímco dříve platilo levně koupit, draze prodat, dnes je to u nás, například v rámci elektrické energie, obráceně. Levně prodat a draze koupit. Kdo poslouchá ducha doby, ten ví, že za takové chování bude Česko pochváleno v Bruselu, v USA i v Německu. „Ví, že je třeba odmítat levnější, ale ideologicky špatný ruský plyn a ropu. A naopak je nutné favorizovat energetické suroviny sice dražší, ale prokazatelně derusifikované,“ vysvětluje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz právník a spisovatel Martin Nezval, letošní držitel Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku.
...
Pochopit ducha doby je v podstatě hračka. Dejte si do Google vyhledávače například slova: „Biden poradce foto“. Na monitoru vzápětí vyskočí fotografie jaderného fyzika Sama Brintona. Je na ní oblečen v krásných červených dámských šatech, ke kterým si vzal lodičky na jehlách, zatímco rty má vyzývavě nalíčené rudou rtěnkou. Nepřehlédnutelná nebinární osoba, která se stala poradcem amerického prezidenta. A vy rázem pochopíte, jak moc se od vašeho dětství změnil duch doby. Stará konvence, tedy konzervativní oblek, který byl dříve u prezidentských poradců povinný, se stal veteší. A dřívější nepatřičnost, nemyslitelná v době největších amerických prezidentů, je novou konvencí. Abych parafrázoval George Orwella: konvence je nepatřičnost, nepatřičnost je konvence.
...
Tam, že v tomto vláda plně pochopila ducha doby. Zatímco dříve platilo levně koupit, draze prodat, dnes je to u nás, například v rámci elektrické energie, obráceně. Levně prodat a draze koupit. Kdo poslouchá ducha doby, ten ví, že za takové chování bude Česko pochváleno v Bruselu, v USA i v Německu. Ví, že je třeba odmítat levnější, ale ideologicky špatný ruský plyn a ropu. A naopak je nutné favorizovat energetické suroviny sice dražší, ale prokazatelně derusifikované. Dezinformátoři, kterým pochopitelně nevěřím, tvrdí, že derusifikace nafty a plynu probíhá zhruba takto: Rusové prodají nejdříve ropu a plyn do Indie, kde od nich suroviny okamžitě nakoupí američtí a britští byznysmeni. Ti je prý vzápětí prodají německým obchodníkům, od nichž pak zmíněné suroviny koupíme my.
Ať to je tak, či tak, je to tak správné. Ideologická čistota dovezených surovin musí hřát u srdce každého správně smýšlejícího Čecha. Přece bychom nechtěli, aby nám vládli nějací Orbánové, kteří nesolidárně upřednostňují zájmy svých občanů a vůbec nedbají na dobro všech lidí světa. A v tom mi naše vláda, kterou v Německu, v Bruselu i v USA všichni chválí, protože se s námi dobře obchoduje, dělá největší radost.
...
Ve 20. letech minulého století bylo německé sebevědomí, po prohrané válce, absolutně v troskách. Pokud chtěl Hitler realizovat své šílené plány, musel na prvním místě vrátit národu sebevědomí. A dokázal to jednoduše – prostřednictvím módy. Velký německý divadelník Bertolt Brecht to shrnul takto: „Dej chlapovi kožené holínky a vytvoříš charakter“. Hitler dal svým mužům kožené holínky a maskulinní uniformu, a tím vytvořil jejich charakter.
Zkuste si nazout kvalitní kožené holínky, projděte se po místnosti sem a tam a najednou budete chtít obsadit Polsko. Oblečení dává chlapovi pocit, který následně vyzařujeme do okolí. V plandavých trenýrkách se budete vždy cítit méně důležití, než v parádně střižené uniformě a vysokých kožených holínkách.
...
Podívejte se na dnešní módu. Saka, která i z těch nejužších ramínek udělají ramínka ještě užší. A málo na tom – sako končí v polovině zadku, přičemž druhá polovina exhibuje ve vypasovaných kalhotách. Současné pánské obleky potlačují brutálně to, co vizuálně dělá chlapa chlapem. A naopak zdůrazňují to, co většinovou populaci nezajímá. Dolní polovinu mužského zadku.
Samozřejmě, že to souvisí s filozofií doby. Za všechno špatné přece může bílý heterosexuální muž, ať už za černošské otroctví, za diskriminaci žen a gayů, za vyvražďování indiánů, za oteplování... A tak je třeba bílého heterosexuálního muže oslabit nemužnou módou. Vzít mu to, co z něho dělalo chlapa. Respektive nabídnout z jeho těla to, co se většinou skrývalo pod sakem. Vytvořit siluetu muže nikoliv ve tvaru písmena Y, ale ve tvaru písmena A.
...
V tom se mohou vůdci pětikoalice učit od pana Babiše i od pana Okamury. Ti nemužnou konfekci, byť přitakává filozofii doby, podvědomě a razantně odmítli a v klidu dál šijí u svého krejčího, který ví, že chlapa dělají ramena, nikoliv pozadí. I proto se oba jmenovaní těší početně větší přízni voliček i voličů. Voliči nejsou na pochybách, že před sebou mají někoho, kdo má onu archetypální schopnost stát v čele a postarat se o druhé. To, co politik verbálně slibuje, stojí až na druhém či třetím místě.
...
Celé té historce se můžeme stále ještě smát. Kdykoliv se v podobném kontextu objeví dítě, žena či někdo evidentně slabší, vždy je třeba se mít na pozoru. Někdo nás chce citově vydírat, někdo s námi chce manipulovat.
Vzpomínám, že Československá televize nám před rokem 1989 pravidelně sdělovala, že izraelská vojska bombardovala palestinské mateřské školky. Vždy jen zapomněli zmínit příčinu. A sice, že z mateřské školky stříleli palestinští teroristé rakety na izraelské území.
Žasnu, že se tenhle starý propagandistický trik pořád ještě užívá.
Možná proto Franz Kafka, spisovatel, který viděl hodně dopředu, napsal: „Moudrý muž kráčí rozvážným krokem, zatímco ti ostatní tančí dobové tance“.
...
Jeden chasidský rabín mi kdysi řekl: „Za všechno si může člověk sám. A i když nemůže, tak za všechno může, protože mu nebude nic platné, když si bude říkat, že za nic nemůže“. To mi připadá jako velmi dospělý přístup k životu. Přístup, který činí člověka plně odpovědného za svůj život. Je za tím velká židovská zkušenost. „Jsi v koncentráku? A proč jsi nešel do Palestiny? Copak ti ti chytřejší neradili, abys to udělal, protože v Evropě to se Židy špatně dopadne? A navíc jsi dceři Sáře, která tě naštěstí neposlechla, zakazoval odjet“.
Co z toho plyne? Neustále oponovat, že za věci může někdo jiný, není ten nejdospělejší postoj na světě. Ale na druhé straně – nikdo není povinen vypovídat proti sobě, a ti hoši musejí živit své rodiny.
...
Dne 21. srpna 1989 na pravidelné akci Divadlo Romana Šmejkala, ve vesnici Cítov na Mělnicku, známý a uznávaný ekonom Karel Kříž, tehdy mladý zaměstnanec Ekonomického ústavu, nahlas a veřejně prohlásil: „Vláda komunistické strany do konce roku padne a celý socialistický blok se rozloží“. Na tváři přítomných divadelníků se objevilo zděšení. Vždyť za takové řeči by jim mohl někdo zakázat vystupovat v televizi. A přesně za tři měsíce se ti samí herci postavili do čela té naší slavné revoluce. Ale tím nic nenaznačuji. Jen říkám, že jsme v době dospívání neznali nikoho, kdo by si dovedl představit rozpad Sovětského svazu. Navzdory tomu, že jsme si v opilství občas přiťukávali slovy: „Smrt bolševikovi“. Že se rozpadne Sovětský svaz, takovou představivost neměli ani na Hlase Ameriky, který jsme tehdy poslouchali. Někdy jdou ty změny fakt dost rychle. Ale kdyby se někdo ptal, tak ničemu nerozumím.
...
Vzhledem k vývoji situace, že už tady nejsou 90. léta, kdy zde byla skutečná svoboda slova, tak se nyní raději naučme na podobné otázky odpovídat ze strategických důvodů takto:
„Jaké urážky císaře pána se dělají ve vožralství?“
„Jaké urážky císaře pána se dělají ve vožralství?“ opakoval Švejk. „Všelijaké. Vopijte se, dejte si zahrát rakouskou hymnu a uvidíte, co začnete mluvit. Vymyslíte si toho tolik na císaře pána, že kdyby toho byla jen polovička pravda, stačilo by to, aby měl ostudu pro celý život. Ale von si to starej pán doopravdy nezaslouží. Vezměme si tohle. Syna Rudolfa ztratil v útlém věku, v plné mužské síle. Manželku Alžbětu mu propíchli pilníkem, potom se mu ztratil Jan Ort, bratra, císaře mexického, mu zastřelili v nějaké pevnosti u nějaké zdi. Teď zas mu odstřelili strýčka na stará kolena. To aby měl člověk železné nervy. A potom si vzpomene nějakej vožralej chlap a začne mu nadávat. Kdyby dnes něco vypuklo, půjdu dobrovolné a budu sloužit císaři pánu až do roztrhání těla.“
...
V roli Švejka si však musíte představit nikoliv Rudolfa Hrušínského, nýbrž „šibala a hráče“ Jeana Paula Belmonda, kterého mistrně daboval Jiří Krampol.
„Aby se o České republice dobře mluvilo, o to jsem měl vždycky největší strach. A na klidu mi nepřidá, že mezi kandidáty na prezidenta se nenachází žádná nebinární osoba, či zástupce jakékoliv jiné diskriminované menšiny. Aby svět viděl, jak jsme pokrokoví. Místo toho jen samý bílý heterosexuální muž. A to mě uráží. Ještě že můžu věřit, že dosud utajovaný kandidát pětikoalice splní veškerá náročná kritéria, která na nás naše nová progresivní doba klade.“
Ano, Josef Švejk by naši progresivní dobu ocenil. Byl to člověk pokrokový, ale pokrokový v mezích zákona, neboť věděl, jak to může s takovým pokrokem dopadnout, když se to přežene.
...
Každá předpověď je chybná. V roce 1918 Čechoslováci předpovídali, že Československo už bude existovat na věčné časy. Věčné časy trvaly dvacet let. Němci předpovídali, že tisíciletá III. říše bude trvat tisíc let. A trvala jen dvanáct let. V padesátých letech mladí Češi předpovídali věčné přátelství se Sovětským svazem. A v roce 1968 z toho rychle vystřízlivěli. Následně Češi předpovídali, že normalizace za jejich života neskončí, a proto začali brát vstup do komunistické strany jako živnostenský list. A v roce 1989 další změna. A vy, dvacet let po vstupu do EU, v době, kdy kolem zuří inflace, energická bezradnost a spory o jednopohlavní manželství, po mně chcete nějakou předpověď? Jakákoliv moje předpověď by byla mylná. A to je na tom to nejkrásnější. Pořád se mýlíme a nikdy nepochopíme, jak se opravdu točí svět. A přesto v něm musíme existovat, a to při vědomí skutečnosti, že nemáme páteř proto, abychom si ji nechali od systému přerazit.
