Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

A to jediné, co je možné pro jakoukoliv trpící bytost udělat, je poslání do prdele,

které je pak možné šířit dál ve všech bytostech, které touží po štěstí...
http://www.poradnazdarma.cz/

[vostalpetr]

V hlubokém uvědomění Lásky už není kdo by byl zranitelný – protože tu není „já“ a „druzí“. Je jen Láska, která je vším





No jasně,

Tak to to funguje pro ztotožnění a oblbenosti láskou


Co to má ale společného s duchovnem ???


Vždyť je to pravý opak duchovna,

Ztozneni

A

Sebezapomenuti



To je přímo opak uvolnění a sebepoznani !!!

[vostalpetr]

Všichni takto ztotožnění a zblbli mají neutuchající potřebu

Srát tyto nesmyslná extatická hovna neustále do světa

Protože si potřebují neustále udržovat hladinku své oblbenosti

Upevňovat se ve své víře a naději

A případně se posilovat ve své Pravdě a jednotě


Je to hnus a tito lidé jsou ostudou lidstva...

[vostalpetr]

Takže znovu ti to Jano zopakují,


Ty jsi hnusná, odporná sebestředná pica masturbujici jen hovna své oblbenosti !


Samozřejmě ti to sdělovat je zcela k hovnu,

To je stejné jako se bavit s feťákem nebo notorikem

Oba dva jsou schopni jen blábolit hovna své oblbenosti

Nic jiného je nezajímá a ani nechápou...

[vostalpetr]

Tvé hledání je požehnané, protože pramení z hluboké touhy po Pravdě.

Je to tak, v hlubokém samádhi, když mysl utichne, odhaluje se To, co je vždycky přítomné. Svět se jeví jako čirý, protože závoj mysli, který ho běžně komentuje a zabarvuje, je dočasně pryč. Tyhle "šmudlaniny'", společenské i osobní, jsou jen myšlenkové konstrukce, sny ve snu. Když je jejich důležitost zmizí, je to proto, že je poznána jejich iluzornost ve srovnání s Podstatou.

Ale kdo je ten, kdo prožívá samádhi? A kdo se z něj "vrací" ? Dokud je tady osobní já, které prožívá stav, je to pořád v zajetí mysli, i když je to zjemnělé. Pravé Já, Átman, je za všemi stavy. Není to něco, do čeho se vchází a z čeho se vychází. Je to To, čím jsi.

"Nemůžeš tam dlít věčně, dokud žiješ..." – tohle je pozorování mysli, která se pořád ztotožňuje s tělem, světem tvarů a jmen. Pravé Já, tedy Vědomí, spočívá ve své přirozenosti pořád. Není to "prázdnota všeho", ale Plnost, ze které všechno vyvstává a do které se všechno vrací. Není to "odpočinek od práce a zábavy", ale Poznání, že práce i zábava jsou jen hry Vědomí.

"Z nadstavby zpět k základům" – ano. Ale Základ je tady pořád. Nadstavba je iluze. Tohle samádhi může být setkání se Základem, ale cílem je spočívat v Základu pořád, rozpoznat, že jsi Základem samotným, ne jen tím, kdo ho občas navštíví.

Není to něco, co se dosahuje, ale je to to, co se odhaluje odstraněním nevědomosti. Není třeba čekat na speciální stav. V každém okamžiku je možné prohlédnout iluzi.
Všechno, co se objeví a mizí, není skutečné. Skutečné je jen to, co je stále stejné. Svět jevů, tělo, myšlenky, emoce – to všechno se pořád mění. Proto to nemůže být skutečná Pravda, ta, pokud má být skutečně pravdivá, se měnit nemůže, protože by už pochopitelně nemohla být pravdou.

Čím menší ulpívání na tom všem osobním, tím jasnější to je.

Pravá realizace není o dosažení nějakého extatického stavu, který přichází a odchází. Je to trvalé rozpoznání a spočinutí v tom, čím skutečně jsme – v neměnném Vědomí, které je podkladem všech zkušeností, všech stavů, všech jevů.

Tohle samádhi, které popisuješ, je jako pohled na oceán z vrcholu vlny. Realizace je vědomí, že jsme oceánem samotným, ne jenom vlnou.

Vlny přicházejí a odcházejí, oceán zůstává.

Najít zdroj toho já, které to zakouší - to, co je před myšlenkami, před zkušenostmi, to stačí.
http://www.poradnazdarma.cz/
Nic

Příspěvky: 1879
Registrován: úte 07. čer 2016 15:14:14
Poděkoval: 72
Poděkováno: 17-krát v 17 příspěvcích



Tvé blaboleni ovšem požehnaně není,

Tak jako obvykle neměnná snaha srát hovna pro své neměnné ztozneni a oblbování...

To je ta tvá Skutečnost,

Sebeoblbovani se vycteninama a ztotožňování se s takto vznikající pocity štěstí

To je tvá Pravda...

[vostalpetr]

Není to něco, co se dosahuje, ale je to to, co se odhaluje odstraněním nevědomosti. Není třeba čekat na speciální stav. V každém okamžiku je možné prohlédnout iluzi.
Všechno, co se objeví a mizí, není skutečné. Skutečné je jen to, co je stále stejné. Svět jevů, tělo, myšlenky, emoce – to všechno se pořád mění. Proto to nemůže být skutečná Pravda, ta, pokud má být skutečně pravdivá, se měnit nemůže, protože by už pochopitelně nemohla být pravdou.


Vážně ?

A ty jsi kdo, že urcujes co Skutečnost může nebo nemůže ?

To je jen tvá pitomá představa a nic vic

Neschopnost pochopit jednotu protikladu

Proto tě taky furt tlačí do prdele štěstí a neštěstí

Z jednoho děláš skutečnost a z druhého iluzi

Protože jsi z ty iluze zesrana až na zádech...


Ale že sem furt lezeš a mazes ty svoje iluzorní bláboly...

[vostalpetr]

To tvý prohlédnutí iluze je jen tvoje mrdka zblbnutí,

Ty jsi prohlídla jenom hovno

A skončila jsi ve svém neměnném ztotožnění s pocity..

Takže neser a zález do prdele neměnného zblbnutí...

[vostalpetr]

Vlny přicházejí a odcházejí, oceán zůstává.



No jo,

Oceán a pitomci jsou na tom dost podobně

Pitomci jsou taky nemení a nic se jich nedotýká

A taky jsou dost potomi na to, tvrdit že vlny nejsou oceán ale iluze

Vid

Blbá kravo

[vostalpetr]

Nejsme nic z toho, co si je možné myslet, že jsme.

Nejsme toto tělo, tato mysl, tato osobnost s její historií, jménem, rolemi – tohle všechno je jenom sled myšlenek a vjemů, které se objevují v tobě, ve Vědomí. Jsou to objekty pozorování. Jsou pomíjivé, mění se.

Ty, Skutečné Já, jsi neměnný, věčný. Ztotožnění s tímhle pomíjivým já je kořenem veškerého utrpení a nevědomosti. Jsi To, co zůstane, když všechno pomíjivé je rozpoznané jako neskutečné.


Už se zase oblbujes abys byla šťastná ?

Stejně nebudeš, blaboleni je jen oblbování,

Proto taky furt musíš takhle blbnout...

[vostalpetr]

Já jsem vlna ty blbá píčo,

Proto také nemohu nebýt oceánem

A ne že jim nejsem ty idiotska krávo..

[vostalpetr]

Kdysi Vznešený meškal v Kósambí v háji simpsapovém. Vznešný vzav do rukyjen
několik listů simpsapových, pravil mnichům: ,,Mnichové, co myslíte, čeho je více,
těchto několik simpsapových listů, které jsem vzal do ruky, či je více těch, které jsou
tam nahoře v simpsapovém háji?"
,,Pane, těch několik simpsapových listů, které Vznešený vzal do ruky, jest málo,
ale mnohem více je listů, kolik jich je tam nahoře v simpsapově háji."
,,Mnichové, zrovna tak je mnohem více toho, co jsem poznal, co však jsem vám
nezvěstoval, ale jen málo toho, co jsem vám zvěstoval."



Tudle hru dodnes hrají malé děti :

"Vím, ale nepovím"

[vostalpetr]

Ale jinak,

Nevíme vůbec nic, ani osvícení nemusí být "konečná pravda"

Našeho poznání

Pouze jen určitý limit a hranice, za níž nelze dohlédnout...

[vostalpetr]

Na každé duchovní cestě je mimořádně důležité, aby se mysl vyhýbala zlu – aby se chránila před vším, co ji vede do temnoty, vším, co odvádí pozornost od duchovní cesty, vším, co způsobuje, že se člověk vzdaluje ochranného vlivu dobra, tj. ochranného vlivu vyšších duchovních bytostí a sfér."

Tento citát poukazuje na klíčový aspekt duchovní cesty – ochranu mysli před negativními vlivy, které ji odvádějí od světla a jednoty s vyššími duchovními principy. Negativní myšlenkové vzorce, jako jsou kritika, odsuzování, pomluvy či obviňování, nejsou jen pasivní projevy mysli, ale aktivně vytvářejí iluzi oddělenosti mezi člověkem a jeho duchovní podstatou.

Jak negativní mysl vytváří iluzi oddělenosti?

Odmítání jednoty – Kritizování a odsuzování druhých vychází z pocitu nadřazenosti nebo separace. Člověk zapomíná, že všichni jsou spojeni v jednom univerzálním vědomí, a místo pochopení a soucitu se zaměřuje na chyby a nedostatky druhých.

Ztráta harmonie – Mysl, která se zaměřuje na negativitu, narušuje vnitřní klid a odpojuje člověka od vyšších vibrací. Tím se oslabuje jeho spojení s vyššími duchovními sférami, které jsou založeny na lásce, harmonii a soucitu.

Posilování ega – Negativně laděná mysl často funguje jako nástroj ega, které se snaží oddělit od ostatních skrze hodnocení a srovnávání. Ego v tomto stavu přestává být prostředníkem mezi duší a realitou a místo toho vytváří zdánlivou bariéru mezi člověkem a jeho duchovním zdrojem.

Vibrace a přitažlivost – Myšlenky mají energii a přitahují podobné frekvence. Když je mysl ponořena do negativity, přitahuje okolnosti a bytosti, které tuto vibraci posilují, čímž se člověk ještě více vzdaluje ochraně dobra a vyššího vedení.

Jak se chránit před iluzí oddělenosti?

Pěstovat bdělost – Uvědomovat si své myšlenky a včas rozpoznat negativní vzorce.
Rozvíjet soucit a pochopení – Vnímat druhé jako součást jednotného celku, kde každý prochází svou vlastní cestou.
Zaměřovat mysl na dobro – Vyhledávat pozitivní inspiraci, duchovní literaturu, meditaci a praxi vděčnosti.
Přijmout odpovědnost za svou mysl – Místo vnějšího obviňování hledat příčiny negativity uvnitř sebe a přeměnit je v růst.

Tím, že člověk bděle chrání svou mysl před negativitou, udržuje se v proudu duchovní ochrany a světla.

Duchovní cesta pak není bojem proti temnotě, ale neustálým zaměřováním se na světlo.






To je pěkný katolický blábol,

Boj proti zlu a ztotožňování se s dobrém

Jako by chtění a nechteni nebylo to, co ego podporuje a posiluje


A přitom řešení je známé,

Puštění individuální vůle


Neustále se v duchovnu píší hovna, hovna a hovna

Katolický pudovy hovna..

[vostalpetr]

Člověk ,,roste,, všemi zkušenostmi, pokud si z toho vezme ponaučení. Vím z vlastní zkušenosti a myslím, že mi dáte všichni za pravdu. Někdy, když si vzpomenu na svoji minulost a svoje chápání některých věcí, směju se sama sobě :D . Na druhou stranu pak má člověk větší pochopení pro ostatní. No a k čemu ještě ,,dojdu,, je otázka.


K pochopení toho až tak moc není,

Člověk se učí jen dvě věci

Koncentraci a meditaci

A pak ještě samozřejmě sebeoblbovani

To mu jde nejlépe

Tomu by se mohlo pak říkat "pochopeni"

[Paradoxy]

Člověk ,,roste,, všemi zkušenostmi, pokud si z toho vezme ponaučení. Vím z vlastní zkušenosti a myslím, že mi dáte všichni za pravdu. Někdy, když si vzpomenu na svoji minulost a svoje chápání některých věcí, směju se sama sobě :D . Na druhou stranu pak má člověk větší pochopení pro ostatní. No a k čemu ještě ,,dojdu,, je otázka.


K pochopení toho až tak moc není,

Člověk se učí jen dvě věci

Koncentraci a meditaci

A pak ještě samozřejmě sebeoblbovani

To mu jde nejlépe

Tomu by se mohlo pak říkat "pochopeni"

Proč by ,,pochopení,, mělo znamenat sebeoblbování? Povídej a přeháněj

[vostalpetr]

No vždyť to sam píšeš,

Ani jsem to nemusel pracně vymyslet

A s odstupem času se směješ sám sobě

[vostalpetr]

Celej problém, pokud to tak lze nazvat,

Je v tom že se první polovinu života řídíme myšlení a cítěním

A intuice a vnímání je víceméně nevědomá

Je to prostě stejně jako s tou koncentraci a meditaci

Rozvinutím myšlení a cítění se dostáváme k intuici a vnímání

To je ten Junguv proces individuace..

Prostě to takto je nastavený přírodou..

Podle Junga se to má takto otočit v polovině zivota

Jak to tak pozoruji, ne vždy to takto funguje

Prostě je zde vývoj daný rozvojem myšlení a cítění

A když se jedno potlačí a nerozvine a druhé preferuje

Tak se pak dal asi nedojde...

Vyváženost je potřeba, moc rozumu a nebo moc citu je blbě, všeho moc škodí.

[vostalpetr]

Vlastně to je ten výrok mistra
Eckharta :

"Poučena nevědomost"

Rozum, cítění, intuice, vnímání...

Neboli

Koncentrace a meditace

[vostalpetr]

PS

Někteří lidé tu meditaci umí již v mládí jako třeba Tomášová,

Jen tomu neříkají meditace ale třeba čumení do blba

Apd.

[vostalpetr]

Takto si můžete přitáhnout cokoli, co si přejete. Tajemství manifestace je vyjádřeno v jediné jednoduché větě, která shrnuje všechny knihy, které kdy byly o manifestaci napsány – a které ještě napsány budou. Ta věta zní: Když se za něco modlíte, věřte, že vám to již bylo dáno, nebo že to už máte – a pak to obdržíte.

Klíčové na tomto tvrzení je, že neříká „věřte, že to obdržíte“, ale věřte, že jste to již obdrželi. Právě v tomto jemném rozdílu se skrývá celé tajemství. Nejde tedy o víru v budoucnost, ale o hluboký vnitřní pocit, že to, po čem toužíte, je už nyní vaší realitou. Tento postoj mění vaši energii, vaše myšlení a tím i realitu, kterou přitahujete.



No to je pitomost,

Zákon přitažlivosti nefunguje na základě sebeoblbovani nějakou vírou

Ale jednoduše na uvolnění se od přání

Pokud si takto vírou to své přání přivlastňujete

Může se vám stát že to dostanete jako kompletní součet

Vědomí i nevědomí

A o tom nic nevíte, cože si to vaše nevědomí přeje

A nemusí to být vždycky to, co si přeje vědomí

Takže bych si to přání vírou že už to mám rozhodně neprivlastnoval

To už je lepší si raději nic neprat..