Proč ego chce usilovat
turija - Sebepoznání - 23. 05. 2006 (7771 přečtení)
Kdysi jsem si bláhově myslel, že lidé, kteří pěstují jógu,mystiku, buddhismus, kteří věnují své úsilí meditaci a jiným duchovním disciplínám, chtějí dosáhnout nirvány, Boha, vysvobození z koloběhu zrodů. Omyl. Chtějí si vylepšit svojí existenci v egu. Ať už si pod vlivem toho co přečetli a přijali za své myslí cokoliv, jediné co chtějí je prožít klidný a šťastný tento život a ne nějaký další život nebo nějaké štěstí po smrti. A je to dle mého názoru správné a přirozené.
A tak jako někdo se snaží zajistit si štěstí a klid dosažením velkého majetku, úspěchem v práci, pomáháním druhým nebo jakoukoliv jinou činností, je skupina lidí, kteří si chtějí zajistit štěstí a klid v tomto životě rozpuštěním a nebo zánikem ega. Usilují o zánik ega. Ego usiluje o zánik ega. I kdyby byla pravda, že jim jde hlavně o to, aby se znovu nenarodili, a že to je hlavní důvod proč usilují, tak i samo toto tvrzení nevyvrací, že jim jde v první řadě o klid v tomto životě. Chtějí se zbavit myšlenky vzniklé z konceptu znovuzrození. Tato myšlenka je trýzní právě teď a proto si svým egoistickým úsilím snaží zajistit klid. Klid už v tomto životě. V tomto okamžiku.
Termín egoistické úsilí není myšlen vůbec pejorativně. Neegoistické úsilí je nesmysl. Ego, ztotožnění neosobního vědomí se soustavou těla a mysli, může usilovat pouze egoisticky. Neosobní vědomí žádné pojmy nezná. Ego je nezbytnou součástí světa tak jak existuje. Stejně jako déšť, vítr nebo slunce a měsíc. Podle povahy jednotlivých organismů ve kterých ego “vyvstává“ se odvíjí i role, které zastávají. Ale ať už je snaha o dosažení štěstí a klidu namířena jakýmkoliv směrem vždy nutně musí selhat, resp. je úspěšná pouze dočasně. A ego chce klid pořád, protože myšlenka dočasnosti, možnosti ztráty dosaženého klidu je sama utrpením, stejným utrpením jako myšlenka na možnost zbavení se utrpení někdy v budoucnosti. Ego zkouší různé techniky jak dosáhnout svého a vrcholem sofistikovanosti je myšlenka ega na vlastní zánik. Ego si myslí, že když přestane existovat, tak se mu dostane konečně klidu a míru. Ovšem kdo bude tento klid zakoušet? Dokud zde existuje komplex těla a mysli, ego musí nutně existovat. Snaha se ho zbavit je stejná jako když se pes honí za vlastním ocasem. A tvrzení, že někdo nemá ego může být pravdivé jedině když bude dotyčná osoba po smrti. Mluvit o škodlivosti ega je stejné jako mluvit o škodlivosti deště a větru. Ego je čistě “mechanická“ věc. Je to stejná funkce jako tlukot srdce, činnost ledvin nebo vyměšování.
Rada “zbav se ega a budeš v pohodě“ může vést k velkému snažení o nemožnou věc. A snažit se o předem vyloučenou věc může v konečném důsledku přinést velké rozčarování. Snaha o spásu ega, snaha po lepším životě po smrti, snaha o dosažení ´nirvány´ je přesným opakem bezpodmínečného přijetí toho co je. Taková snaha ze své podstaty brání odevzdanosti a roztáčí další kolotoč úsilí a porovnávání toho co je, s imaginárním jak by to mělo být.
Často je ve prospěch “duchovního“ úsilí argumentováno příklady z každodenního života. Sportovec, který po mnohaletém tréninku vyhrává olympiádu, houslista, který díky tvrdému úsilí se stal fenomenálním virtuosem. Tyto příklady mi přijdou zavádějící už tím, že aby měli demonstrační sílu musí být nutně postaveny na představě času, který se odvíjí z minulosti do budoucnosti a předpokládají tak, že příčina a následek se nutně musí odvíjet také v této posloupnosti. Neberou v úvahu, že to co se děje nyní, se děje proto, aby mohla nastat nějaká událost v budoucnosti. Pokud by se pominula tato stránka problému, tak je třeba vzít v úvahu, že mohlo být mnohem více sportovců a hudebníků, kteří vyvíjeli podstatně větší úsilí než světoví šampióni a přesto neuspěli. Ale kam čert nemůže tam nasadí teorii karmy. O úspěchu nebo neúspěchu v současném životě rozhoduje naše chování v minulém životě. Teorie karmy je lákavá. Zajišťuje egu přesně to co potřebuje, jistotu, že nic co dělá nepřijde nazmar a zároveň určuje co by se nemělo dělat, aby budoucnost byla dobrá. A dokud si ego myslí, že něco dělat může, tak nikdy nemůže přijmout to co je a pořád směřuje k lepším zítřkům.
Všechny pokyny, které se nesou v duchu vytváření universálních metod jak se zbavit ega, a pobízení k neustálému úsilí, podporují v egu pocit nezávislé entity. A tak těžko můžou vést ke skutečné harmonii a klidu v tomto životě. A jestli někdo říká, že nechce klid a mír už teď, v tomto životě, v tomto okamžiku, tak buď lže a nebo je to blázen.
