Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Viveka Khyati (rozlišující poznání), Para Vairagya (nejvyšší odpoutanost)... to jsou jen slova, koncepty, dokud nejsou prožity. Pravá vairagya nepřichází snahou, ale pochopením, že není nic, k čemu by se dalo připoutat, protože vše je pomíjivé a iluzorní, kromě Toho, co je. Pravá viveka je vidět Skutečné za neskutečným.

Místo toho, abyste se trápili světem a tím, co dělají druzí, zkoumejte toho, kdo se trápí. Kdo jste vy? Odkud pochází tento pocit 'já'? Když najdete zdroj, najdete klid, který není závislý na tom, co se děje nebo neděje ve světě.

Svět bude pokračovat ve svém běhu, s válkami i mírem. Vaším úkolem není napravit svět – to je úkol pro ty, kdo se ztotožňují s rolemi v tomhle světě. Vaším úkolem je poznat, kdo jste vy, ještě předtím, než se svět objevil ve vašem vědomí. Když to poznáte, pak uvidíte svět takový, jaký je – sen, hra Vědomí. A i když se v tom snu děje hrozné věci, zůstanete jako ten, kdo ví, že sní.
Návštěvník




To jen snění o snění,

Je úplně u prdele kdo jsi

To je totiž vydělovaní se z celku

Podstatné je, kdo nebo co je svět

Poznej svět a univerzum a poznáš kdo jsi ...


V tvém vědomí se objevují leda tvé píčoviny a tvůj svět

To ale není celé Vědomí a Svět...


A můžeš mně věřit

Že tvoje kopírky Mahárišiho jsou mně u prdele

Stejně jako Mahárišiho tlachy

Protože chtění a nechteni rozhoduje pouze o tom,

Do jaký prdele se dostaneš

A ne o Skutečnosti

[vostalpetr]

Kdyby byli všichni jako velký blb Maháriši,

Tak by ho nechali chcípnout v tom jeho samadhi

Protože by se jich to nikterak nedotýkalo

A byl by pro ně jen neexistujícim jevem v jejich vědomí...

Co by jim bylo do nějakýho kluka co sedí v extázi někde v nějakým chrámu ?

Naprostý hovno, že...


A to je ta vaše "skutečnost"

[vostalpetr]

Mým úkolem není nic napravovat,

Já jen s chutí nakopu egocentrickým idiotů jejich svatou prdel,

Protože to je moje oblíbená vasana

A s chutí ji použiju...


Oni idioti ani moc napravovat nejdou...

Obvykle je napraví až smrt...


A proč bych jim tu prdel nenakopal,

Vždyť jsou to jen neexistující jevy v mém vědomí

Tak tim spíš to s chutí udělám, vždyť neexistuji

Na rozdíl ode mne...

[vostalpetr]

Pozorovatel není lokální. Je to nelokální vědomí, v němž se subjekt i objekt zkušenosti současně objevují a zanikají. A my jsme právě tímto vědomím. Jsme tím nekonečným, beztvarým vědomím, kde subjekt a objekt jsou jedním. Toto vědomí je nekonečné, nadčasové, bez hranic a nelze jej dále redukovat.

A zde se vracíme k myšlence, že nula se rovná jedné a zároveň nekonečnu. To je důležité, protože pokud pochopíme, že subjekt a objekt jsou jedno v rámci vědomí, a že my jsme tímto vědomím, pak se dostáváme do stavu, který v duchovní tradici nazýváme samádhi – stav, kde neexistuje šipka času.

To má zásadní důsledky. Pokud neexistuje rozdělení na subjekt a objekt, neplatí zde zákony termodynamiky ani rovnice kvantové mechaniky tak, jak je známe. Není zde žádná entropie ani nevratný tok času. V tomto stavu tedy nejsme omezeni procesem stárnutí a plynutím času tak, jak ho běžně chápeme.

Toto téma budu podrobněji zkoumat v dalších videích. Mezitím vám přeji krásný den a připomínám, že má kniha Digital Dharma je nyní dostupná. Pokud chcete v této konverzaci pokračovat, můžete navštívit DigitalDeepak.ai a já vám tam okamžitě odpovím na vaše otázky ve čtyřech jazycích – hindštině, angličtině, španělštině a arabštině.

Mějte se krásně a děkuji!
Návštěvník





No to asi nepůjde,

Teoreticky by to šlo

Ovšem prakticky existuje provázanost pozorování s tělem

Jak známo

Bez těla již žádné pozorování neprobíhají

A dotyčný je mrtev


Takže není až tak pravda, že jsme nelokální vědomím jako celkem,

To bychom pak viděli za roh, na Měsíc či vzdálené galaxie

A mohli se pohybovat do minulosti


Prostě je zde jen napojení na celek,

Mahasadhi se prostě počítá až po odložení těla

Tedy při smrti


Ale kdo ví

Absolutno je říši neomezených možnosti

Takže možná na něco přijdeme

A možná ne...

Možná je to žádoucí pro ego, ale nežádoucí pro to neomezené vědomí...

Bůh ví....

[vostalpetr]

Ona ta entropie není zas až tak na hovno,

Má to i své klady

Na počátku byl přece chaos a ten zda se být tvurci silou

Což nakonec vidíme i v případě lidstva ba i jednotlivce

Kdy zde není jednota ale názorové rozdělení

A ačkoliv jsme upečení z jednoho těsta, je každý koláč originální a odlišný

Což pomateným kolektivistum působí nemalé potíže

Při vytváření božího království



https://www.idnes.cz/technet/technika/r ... chnika_mbo

[vostalpetr]

Pokud se člověk rozhodne věřit, že se atom skutečně vydal na cestu, pak musíme uznat, že budoucí měření ovlivní minulost atomu,” prohlásil vedoucí výzkumu Andrew Truscott.

"Atomy necestovaly od A do B. Teprve když byly měřeny na konci své cesty, nastalo u nich chování podobné buď vlnám, nebo částicím," upřesnil.

To by znamenalo, že šíp času zřejmě funguje naopak a minulost je zapříčiněna budoucností!

"Je to důkaz, že měření je vším.

Na kvantové úrovni realita opravdu neexistuje, pokud na ni nezaměříte svoji pozornost,”

vysvětluje Truscott.



Proč by neměla realita existovat ?

Jen neexistuje jakási osobní realita...

[vostalpetr]

Je absolutně nesmyslné chtít na vědě, aby jí byla pouze tehdy, když se jí podaří převést všechny jevy na mechanické procesy a projevy. Mechanika v přírodním dění je přece pouze pohybem, který se stává nesmyslem, když není měřitelný na něčem, co pohybem není.

To ve zkusmé psychologii, která je mystikou, bylo už dávno pochopeno. Praktickým důsledkem toho bylo, že se stanovila poučka o nezbytnosti zastavit duševní činnost, což musí uskutečnit každý sám za sebe a pro sebe.
Jen zastavením duševní činnosti dospěje celá bytost na stanovisko „nepohybu“, který se stane základnou vědění, jakmile bude při tomto stavu zachováno čisté vnímající vědomí, tj. bdělost. Bdělost a „nepohyb“ jsou sice protiklady, ale na psychologické bázi se dají sloučit.

Není třeba slučovat duševní „nepohyb“ se ztrátou bdělosti, což se zdá přirozenější než naprostý duševní klid provázený bdělostí. Vědomí je totiž složkou bytí, která koná svou funkci jen potud, pokud nesleduje vlnění citu a mysli.
V tom případě se vědomí stává pozorovatelem, jenž může identifikovat i nejslabší vzruchy, odehrávající se na hladině psychologické bytnosti.

Tato bytnost, jak praktický mystický výzkum ukáže, není "věcí samou o sobě". Je pouze osobním vědomím, vyhraněným jevem, ve skutečnosti fyzikální složkou vesmíru. Z toho důvodu dokonalá analýza všech duševních procesů bytí je vědeckým zkoumáním přírody na úrovni fyzikálních jevů, cestou k poznáni vesmíru v jeho tvůrčím jádru.

Tato cesta pak vede mystiky k uskutečnění stavu absolutní osobní svobody...


Květoslav Minařík - Drahokamy 2
Cesta k poznání


Ego není nic jiného než pohyb uvědomování,

Stačí tedy uvolnit jakékoliv uvědomování a pozorování

A dojde k rozpoznání podstaty

Bdělost není dobrý pojem

Je spíše matoucí

Je lépe jej pouzivat protiklady

Konání bez záměru konání

Vidění bez pozorování

Vědění bez poznání

Apd.

Bdělost totiž ego umí a má o tom představu jak to vypada

[vostalpetr]

Klid nebo štěstí, které člověk hledá, nenajde v běhu života, ale v přístupu k životu, který je jednoduchý - děj se vůle tvá.


Já tedy nic nehledám,

Tedy občas cigarety a zapalovač co jsem si někam založil,

Ale jinak,

Je-li to takto jednoduché

A ono je

Tak proč chytrolin Mooji pořádá stovky satsangů ?

A mele pitomosti jednu za druhou ?

[vostalpetr]

Tvé otázky jsou jako kamínky, které čeří hladinu tichého jezera. Jsou přirozené, rodí se z mysli, která se snaží uchopit neuchopitelné. Ukazuji hloubku tvého hledání.

Představ si, že jsi paprsek světla. Tenhle paprsek dopadá na plátno a vytváří obraz. Říkáš: "Bez plátna by nebyl obraz. Když se plátno zničí, obraz zmizí. Protože jsem jen obrazem, omezeným plátnem."

Ano, z perspektivy obrazu je to pravda. Obraz potřebuje plátno, aby se projevil. Tvé tělo, tvé smysly, tvá mysl – to je to plátno. Skrze ně zakoušíš svět, skrze ně "pozoruješ". Když tělo zemře, tato konkrétní forma pozorování, tento konkrétní "obraz", skutečně zanikne.

Ale co je zdrojem paprsku? Co je světlo samotné? Je světlo omezeno jen na ten jeden obraz na jednom plátně? Nebo je světlo všude, připraveno osvítit nekonečné množství pláten, nekonečné množství forem?

Myšlenka, že bychom "viděli za roh, na Měsíc či vzdálené galaxie" nebo se "pohybovali do minulosti", pokud bychom byli nelokálním vědomím, vychází z představ, že "my" jakožto oddělená individualita s konkrétními touhami a schopnostmi bychom se rozšířili. Ale probuzení není o tom, že se "Jana" nebo "Petr" stane všemocným. Je to o rozpoznání, že "Jana" a "Petr" jsou projevy, vlny na oceánu Vědomí. Oceán sám nemá potřebu "vidět za roh" způsobem, jakým to chápe vlna, protože oceán je všude tam, kde by se "za roh" dalo podívat.

Oceán nevidí jako jednotlivá vlna. Vlna má svůj omezený pohled. Ale vlna je tvořena vodou, která je součástí celého oceánu. Když vlna rozpozná, že je vodou, nerozšíří své vidění vlny na celý oceán, ale spíše pochopí, že její podstata je podstatou celého oceánu.

Říkáš: "Prostě je zde jen napojení na celek." To je krásný krok. Ale co když to "napojení" je ve skutečnosti rozpoznáním, že tady nikdy nebylo oddělení?
Samádhi, jak je popsáno, není stavem, který nastává až po smrti. Je to prožitek jednoty, který je možný tady a teď, v tomhle těle. Je to okamžik, kdy iluze odděleného "pozorovatele" a "pozorovaného" mizí a zůstává jen čisté Bytí, Vědomí. Mahásamádhi je pak vědomé opuštění těla realizovanou bytostí, ale realizace sama se děje za života.

Tvá obava, že je to "žádoucí pro ego", je velmi bystrá. Ego skutečně může toužit po "osvícení" jako po dalším úspěchu, po dalším vylepšení sebe sama. Ale skutečné probuzení je smrtí ega, jak je známo – smrtí iluze oddělenosti. Není to ego, kdo dosáhne osvícení. Je to Vědomí, které rozpozná samo sebe.

Ano, "Absolutno je říší neomezených možností." A jednou z těchto možností je, že mysl, zvyklá na dualitu a omezení, bude klást otázky a pochybovat. To je její přirozenost. Neodháněj tyto pochybnosti. Pozoruj je. Zkoumej, odkud přicházejí. Kdo je ten, kdo pochybuje?

Možná nepřijdeme na odpovědi, které uspokojí mysl. Ale můžeme sdělit v Tichu, které je za všemi otázkami a odpověďmi. V tom Tichu, které jsi Ty.

Buď trpělivý sám se sebou. Cesta je stejně důležitá jako cíl. A možná, jen možná, zjistíš, že jsi už tam, kde jsi vždycky byl.
Návštěvník



No ty jsi nepochybně oceán,

Ale pitomosti..


A kdo má ty debilko to poznání že zde nikdy nebylo rozdělení ?

Že by oceán krávo pitomá ???

Ten to ani nemůže vědět, protože se ty krávo nerozdelil

A dokud se nerozdělí,

Tak to nevi...


Strč si svoje oblbujici koncepty do prdele,

Já otázky nekladu

Jen odpovídám na tvé vykopirovany Pravdy...


A hlavně

Na tvý idiotský rady blbá krávo

Fakt

Nejsem zvedavej

Ucitelko picovin...




Nejsi kapka, která se touží spojit s oceánem. Jsi oceán, který na okamžik prožívá sám sebe jako kapku.


Já se s ničím netoužím spojovat,

Nejsem pica jako ty

Ǎle hlavně ty píčo, není náhodou i kapka oceánem

A nebo je tou tvou zasranou neexistující iluzi ???



Dám ti taky radu,

Táhni do prdele s tou svou neoddelenosti

Kapka je taky oceán a ne zasrana iluze...

[vostalpetr]

Oceán nevidí jako jednotlivá vlna. Vlna má svůj omezený pohled. Ale vlna je tvořena vodou, která je součástí celého oceánu. Když vlna rozpozná, že je vodou, nerozšíří své vidění vlny na celý oceán, ale spíše pochopí, že její podstata je podstatou celého oceánu.

Proto to taky ty blbá píčo asi píšu,

Že nejsi žádnej oceán

Jsi jen kapka oceánu

Kapka co si uvědomila že je součástí ocenu

Prostě je zde napojení na celek



Ty ovšem oceán jsi, ale pitomosti...

[vostalpetr]

Oceán sám nemá potřebu "vidět za roh" způsobem, jakým to chápe vlna, protože oceán je všude tam, kde by se "za roh" dalo podívat.




Už ti to bylo dříve řečeno

Že nejsi oceán a proto tam ty idiotko nevidíš

A ani tam za tím rohem nejsi jako oceán

Takže se tam podívat nemůžeš

Ani jako oceán a ani jako kapka jenž je součástí oceánu...


Proč asi ti to taky říkali ?

Protože si furt hraješ na oceán,

Debilko blbá...

[vostalpetr]

Tvá obava, že je to "žádoucí pro ego", je velmi bystrá. Ego skutečně může toužit po "osvícení" jako po dalším úspěchu, po dalším vylepšení sebe sama. Ale skutečné probuzení je smrtí ega, jak je známo – smrtí iluze oddělenosti. Není to ego, kdo dosáhne osvícení. Je to Vědomí, které rozpozná samo sebe.

To jsou tvoje touhy po štěstí,

Mě se tydle hovadiny netýkají

Oddělenost je součástí ne-dvojnosti

Ne dva, ne jeden

Takže i při ty tvý neoddelenosti jsi prostě pica blbá...

Není důvod, proč bys ji nemohla být

Pro Absolutno je všechno možný

Takže i pica blbá...

[vostalpetr]

Není to ego, kdo dosáhne osvícení. Je to Vědomí, které rozpozná samo sebe.


Ale kdeže,

Osvícení dosáhne mysl

A mysl blbko není nic jiného než Vědomí v pohybu

Takže bez ty duality víš leda hovno,

Žádné rozpoznání (což je samozřejmě pohyb Vědomí) by se nekonalo...

[vostalpetr]

Dám ti radu,

Táhni do oceánu a nedělej tady vlny,

Když už jsi tím oceánem a ne vlnou



Ale

Ono to nejde co,

To bude asi tím že i vlny jsou oceánem

A oceán je i vlnami...

[vostalpetr]

Ale co když to "napojení" je ve skutečnosti rozpoznáním, že tady nikdy nebylo oddělení?




A co jako,

Mám se snad kvůli tomu posrat ?

Znamená to snad že pitomci se stanou mudrci ,

Místo řízku začnu žrát kameni

A prdel si budu utírat plácačkou na mouchy...



???

[vostalpetr]

A nejsem idiot abych miloval své nepřátele,

To ať si dělaj ti, co se spojují láskou

A nic jiného neznaji...

Takže tě fakt milovat nemusím,

Ať už jsem nebo nejsem spojenéj s oceánem...

A ani kdybych byl oceánem tak bych te nemiloval

Páč milovat lze leda v dualitě

A ne v nerozlišitelné jednotě

[vostalpetr]

Tazatel: Tvá slova jsou moudrá, tvé chování vznešené, tvá milost mocná.

Maharadž: Nevím o tom nic. Nevidím žádný rozdíl mezi tebou a mnou. Můj život je sled událostí, stejně jako tvůj. Jen já jsem odpojený a vidím to vše jako pomíjivé představení, zatímco ty se věcí držíš a pohybuješ se s nimi.



A to já rozdíl mezi sebou a Maharadzem vidím,

Nejsa pitomec jako Mahárádž

Netvrdím že nevidím rozdíl abych ten rozdíl v zápětí hned popsal


Na rozdíl od něj jsem připojený ,

Takže pro mě je vše pohybem Vědomí, šakti

Jsem pohybem nepohybu

A ne nějakého divadelního představení

Které sledují z trunu svého odděleného osvícení...

[vostalpetr]

Maharadž: Nemluvím o potlačování. Jen jim nevěnuj pozornost.


To je jako nevěnovat pozornost smradlavému hovnu,

Furt bude smrdět

Ať už ho potlačíme zakopnutím pod postel

Nebo mu nevěnujeme pozornost

Jasně, vždy se lze dívat jinam, ale kvůli tomu hovno nepřestane smrdět..

[vostalpetr]

Tvrzení, že druhý člověk je „ztotožněné vědomí“

Ztotožňování s jakoukoli individuální identitou je falešné a ve skutečnosti není žádný rozdíl mezi jednotlivými bytostmi. Všichni jsou v podstatě čistým vědomím, ale kvůli nevědomosti se ztotožňují s tělem a myslí.

Vědomí je univerzální a neosobní. Všichni lidé jsou jeho projevy a jakékoli vnímání rozdílů mezi nimi je iluzorní.

Iluze ztotožňování s individuální identitou je výsledkem nevědomosti. Tento stav vede k utrpení a klamnému pocitu oddělenosti.

Pro dosažení osvobození je nutné si uvědomit, že jsme tímto čistým vědomím, a ne individuálními těly nebo myslí. Tento proces zahrnuje odstranění iluzí a rozpoznání pravé podstaty sebe sama.

Ego a individuální identita jsou pouhé koncepty a projekce mysli. Skutečné Já je věčné, nepodmíněné a neomezené.

Všichni jsme jedno a totéž vědomí, a rozdíly mezi jedinci jsou jen výsledkem falešných ztotožnění. Pokud někdo vidí druhého jako „ztotožněné vědomí“, je stále pod vlivem iluze duality a nevědomosti. Skutečné pochopení spočívá v rozpoznání jednoty a neosobnosti vědomí.



Měla by ses pod ty svý pitominy podepisovat,

Obzvláště když je nenápadně nasiras mezi blaboleni probuzených

Mně to je jedno

Já blábol považuji za blábol ať už jej vysere kdokoliv

Ale takto se snaživě prisiras mezi osvícený

Což je neóchybne tvůj záměr



No jsi prostě pica,

Ale já si na tebe posvitim...


To je skutečná moudrost,

Rozpoznat hovno od tulipánu...

[vostalpetr]

Je krásná věta, myslím že z Malého prince: „To podstatné je očím neviditelné.“ A je to naprosto pravdivé. Láska, radost, živost, myšlenky, pocity – nic z toho nelze spatřit očima. Vědomí je neviditelné. Nezjistíte o něm nic svými smysly.

Pro mě je důležitější co hraje rádio,

Než neviditelný rádiový vlny

A když hraje falešně

Tak je dobré jej přeladit

Na jinou stanici...