Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Ramana ukazuje na štěstí, které je bez příčiny, které nepřichází ani neodchází – které prostě JE.


Ramana ukazuje leda do prdele,

Tak jako všichni guruové...

Takže si jeho prstik můžeš strčit tam kam ukazuje :

Do svý prdele !!!

[vostalpetr]

Ty jsi tak blbá pica,

Že ani nemůžeš pochopit jednoduchou pravdu

Že jsi blbá pica...


Tak blbá pica totiž jsi !

[vostalpetr]

Ramana Maháriši mluví z hlediska ádvaitového poznání (poznání neduality), kde pravé Já (Átman, Brahman) je jedinou skutečností, a veškeré utrpení, touhy, myšlenky, emoce, čas a prostor jsou přechodné jevy v mysli. Podle něj:

Štěstí není něco, co získáváme zvenčí.

Je to naše přirozená podstata, která se zakouší tehdy, když se mysl na chvíli zastaví nebo utiší.

Proto ve spánku, samádhi, nebo po naplnění touhy cítíme klid – ne protože jsme něco dostali, ale protože se mysl stáhla zpět k Já.

To, co Ramana říká, přesahuje běžné porozumění štěstí a lásky, jak je chápe běžná mysl či ego, kdy zaměňuje slova „štěstí“ a „láska“ za jejich psychologické, duální podoby.

Je důležité tady rozlišit:

Savikalpa samádhi je stav meditace, kde ještě existují objekty (včetně představ štěstí, lásky atd.). Mysl je tedy stále aktivní, i když velmi jemně.

Nirvikalpa samádhi je stav, kdy všechny objekty mysli mizí – není zde žádné „já“, žádné „ty“, žádné „to“, jen čisté bytí, vědomí, blaženost (sat-čit-ánanda).

Z hlediska nejvyšší neduality se tedy štěstí i láska, pokud jsou vnímané jako emocionální prožitky, stále vztahují k egu. Ale Maháriši mluví o jiném druhu štěstí a lásky – o blaženosti (ánanda), která není prožitkem ega, ale je samou přirozeností Já.

"Blaženost není ani štěstí, ani láska" - Tato věta je správná, pokud:

Chápeme „štěstí“ a „lásku“ jako emocionální stavy ega.

Ale je zavádějící, pokud:

Popíráme, že blaženost může být také esencí toho, co nazýváme pravou láskou a pravým štěstím, pokud je osvobozena od duality, touhy a strachu.

Maháriši často říká, že pravá blaženost je beztvará, nepodmíněná, neměnná – a že je totožná s Já, tedy s Brahmanem.

Zcela v souladu s učením Ramany je přímé poznání, že buď je tady iluze ega, nebo uvědomění skutečnosti (nepodmíněná láska, blaženost, pravé Já). Obojí tady nemůže být. Buď vidíš na místo provazu iluzorního hada, nebo poznáváš, že to není had a je to provaz. Víra v iluzorní skutečnost a poznávání pravé skutečnosti tady nemůže být zároveň.

V dualitě je utrpení nevyhnutelné, protože ego pořád něco chce nebo něčemu odporuje. Když ale mysl ustoupí, a objeví se tiché, prosté bytí, pak se přirozeně zakusí to, co nelze popsat – blaženost bez příčiny.


Maháriši tedy nemluví o emocích ega, ale o nejvyšší přirozenosti Já jakožto štěstí a blaženosti.

Blaženost není emoce, ale Bytí (Vědomí) samo, bez protikladu.
Návštěvník

Nahoru
Re: O štěstí
Nový příspěvekod Návštěvník » úte 20. kvě 2025 7:57:12

Ramana říká, že štěstí není něco, co získáváme zvenčí, ale něco, co je naší pravou podstatou – samotným Já (Átmanem). Veškeré štěstí, které připisujeme vnějším věcem, je podle něj projekce mysli – protože když je mysl dočasně bez touhy (např. po naplnění přání), vrací se do klidu, a tehdy zakusíme „štěstí“ – ve skutečnosti klid vlastního Bytí.

„Štěstí je samotnou podstatou Já; štěstí a Já nejsou dvě odlišné věci.“

To znamená, že štěstí není něco, co se přidává k Já – je to samotné Já. Jde o stav, kdy mysl přestane hledat venku.

Máme sice přímou zkušenost radosti z tvoření, naplnění, vztahů, krásy, ale pokud je tu ego, je tady podmíněnost a jakmile nejsou naplňována očekávání, přichází zklamání, rozčarování, negativní pocity, trápení.

Ego je jen pouhou iluzí oddělenosti, vznikající, když se vědomí ztotožňuje s tělem a myslí. Není „bytostí“ s inteligencí – je to dočasný konstrukt, přechodná identifikace.

Tvoření, ztotožnění, radost z projevu – to všechno je součást hry mysli.

Ramana nepopírá, že ve světě se objevuje zdánlivá radost a utrpení, ale říká: všechno to přichází a odchází – co zůstává stále? To je Já.

Radost z tvoření je podle něj stále jen odraženým světlem skutečného štěstí, protože když tvoříme bez ega – ve stavu bez myšlení o sobě – jsme blíž Bytí nežli v očekávání výsledku tvoření.

Ego nemá vlastní existenci. Je to myšlenka 'já jsem toto tělo'. Když je tato myšlenka ztišena, zůstává jen čisté Já, které nepotřebuje obranu ani ospravedlnění.

Takže nejen, že ego není idiot, ale taky není skutečné. Je jako sen: v rámci snu může být logický, ale po probuzení je jasné, že žádný „snový člověk“ nikdy skutečně neexistoval.


Z pohledu Ramany však nejde o „výběrové negování světa“, ale o přímé poznání, že svět, tak jak se jeví, existuje jen tehdy, když se objeví mysl. Ve spánku nebo v hluboké meditaci svět mizí – ale vědomí Já zůstává. Proto říká, že svět je iluze (mája) – není skutečný ve smyslu věčného a neměnného.

Ale to neznamená, že by Ramana pohrdal světem – pouze říká, že jeho nejvyšší realita není ve formách, ale v beztvarém, tichém bytí.


V projeveném světě je radost, tvoření, láska – ale všechny tyhle zážitky jsou nestálé.

Štěstí ve tvoření není plné a trvalé – protože je podmíněno objektem, činností, výsledkem.

Ramana ukazuje na štěstí, které je bez příčiny, které nepřichází ani neodchází – které prostě JE.

A to nepopírá tvoření, ale staví jej do širšího rámce – tvoř, miluj, raduj se – ale věz, že jsi tím, co všechno to pozoruje.

Ego sice „reaguje“ inteligentně – ale jen v rámci omezené iluze oddělenosti.

V tomhle případě se jedná o inteligenci, ale není to moudrost.

Ego „myslí“, analyzuje, plánuje, porovnává, rozlišuje, vyhodnocuje – je to praktická, racionální inteligence, která slouží primárně přežití, obraně, kontrole a naplňování tužeb. Je to „inteligence ve službě oddělenosti“ – tedy toho pocitu: já jsem tohle tělo, ty jsi někdo jiný, a musím se ochránit, prosadit, získat.

Tato inteligence může být brilantní – ego může být „chytré“ – ale pořád se otáčí ve světě iluze, kde existuje strach, touha, obrana, ztráta a zisk.

Moudrost přichází z místa ticha, celistvosti a neoddělenosti. Je to stav, kdy vnímáš realitu takovou, jaká je – bez projekcí ega. Ramana by řekl, že moudrost je přirozeným vyjádřením Já – není to výsledek myšlení, ale poznání skrze bytí.

Moudrost ví:

že všichni jsme Jedno,

že nic nemůže být vlastně ztraceno,

že pravé štěstí nepřichází zvenčí,

a že láska a klid nejsou závislé na podmínkách.

Ego je jako počítač s dobrým softwarem – rychlý, efektivní, reaguje.
Moudrost je život sám – vnímání celku, schopnost vidět za hranice systému.

Inteligence může být chytrá, ale klidně i slepá.
Moudrost je tichá a prostá – ale vždycky vede k pravdě, jednotě a lásce.
Návštěvník








Jo je vidět jak se tě nic nedotýká

A přitom ti z tohohle pěkně mrda

Mrda

Mrda

Mrda

[vostalpetr]

Co je zdrojem tvého neštěstí?

Není špatné cítit se nešťastný.
Naopak, může to být něco jako varovný signál, který říká:
„Aha, tady něco chybí. Pravděpodobně mi schází vědomé vnímání přítomnosti. Nějak jsem se odpojil od přítomného okamžiku. Je nějaký způsob, jak se z toho teď mohu dostat? Mohu svou pozornost vrátit zpět do přítomného okamžiku?“

A pak si uvědomíte, co jste cítili — že to neštěstí vlastně nepramenilo z toho, že stojíte ve frontě na odbavení na letišti. To je jen jeden jednoduchý příklad.
Vždyť vy tam jen stojíte a dýcháte. Možná je tam trochu nepohodlí, třeba nemůžete sedět. A pokud máte nějaký fyzický handicap, pak je samozřejmě potřeba situaci řešit, třeba si sednout. Možná vás i bolí nohy. Dobře, ale je to opravdu tak velký problém? Je to prostě bolest v nohou.

Takže v realitě tam jen stojíte a dýcháte. To samo o sobě není zdroj neštěstí.
Tím skutečným zdrojem je vaše mentální komentování celé situace. To je to, co způsobuje neštěstí.


Zdrojem neštěstí není mentální komentování

Ale ztotožňování s pocity

Mentální komentování přichází až potom

Tím to zdůvodňujeme....


Tolle neví nic, pocitarsky trouba,

Je tak hloupej, že ani neví co sám píše...

[vostalpetr]

Tolle tedy nepopírá, že ztotožnění s pocitem je součástí problému. Právě naopak – ve svém učení často zdůrazňuje, že uvědomění si ztotožnění s emocí je klíčovým krokem k vnitřní svobodě. Zároveň ale upozorňuje, že právě myšlenkový komentář, který následuje a který si často ani neuvědomujeme, dodává tomuto utrpení trvalejší charakter.

Když se přeneseme zpět do prosté přítomnosti – bez pojmenování, bez hodnocení, bez příběhu – emoce ztrácí svou sílu a může odeznít přirozenou cestou. V tomto smyslu tedy mentální komentování není jediný zdroj neštěstí, ale je jeho klíčovým udržovatelem a zesilovačem.
Návštěvník



Proč by to popíral,

Vždyť to ani nevi

Protože je hlupák

Neví co je zdrojem

A proč mysl zblbne



A přesně toto se stává pocitarskym jelitům,

Zblbnutí na podkladě pocitů

A svádějí to na myšlení

Které se pak posedlé točí dokola a sere hovna


A to se děje jak při nechteni tak i při chtění

Zblbnutí myslí a točení se dokola kolem nevědomého pocitu

Který byl spouštěčem

Blbý opice co touží po banánu...

[vostalpetr]

A všichni tidle zmrdi pak kritizují myšlení,

A netuší že připoutanosti nevytváří myšlení

Ale jejich zasrany pocity...


Idioty jako je blb Tolle je třeba kopát do prdele za srání hoven..


A pak si myslej, že když zastaví myšlení, tak je to osvítí

A přitom mají připoutanost která vznikla na podkladě cítění a emoce

[vostalpetr]

A tydle hovada si pak hrají na učitele,

Vid idiotko

Co furt kritizujes myšlení

A pocity povazujes za Pravdu !


To je základ ty tvý hovnosernosti

Za kterou jsi kopaná do prdele

Když pak ta tvá mysl produkuje hovna..

[vostalpetr]

neuvědomuje si, že on sám není tímto pocitem, ale že pocit pouze prochází jeho prostorem vědomí. Toto ztotožnění s emocí je primární reakce, která přichází dříve, než si ji člověk stačí uvědomit.



Tak si to žij idiotko ztotožněna s pocity které povazujes za skutečnost

Ale hlavně táhni do prdele

To je jedinej lék pro blbly paka !!!

[vostalpetr]

Zeptej se své mysli:

„Co vlastně hledáš v bolesti druhých? Chceš opravdu pomoci — nebo jen potvrdit své vlastní zranění?“




No tak se zeptej svý myslí proč ji mrda...

Mně mrda protože tobě mrda

Ty furt seres nějaký hovna

Já ne...

[vostalpetr]

Já nejsem tělem. Tělo jedná podle své přirozenosti. Když se přestanete ztotožňovat s tělem, poznáte mír, a z míru vyvěrá láska. Tam, kde není ego, není ani konflikt. Kdo jsi ty, který to všechno hodnotí? Najdi to, a všechno bude jasné.“


Na to je jednoduchá odpověď kdo jsem,

Především nejsem pica co sere hovna

Nýbrž jsem to nehybne co se neustále hýbe

Takze ti bude nakopana prdel za sraní hoven...

Takto totiž fungují

Hovno za hovno..

[vostalpetr]

výrocích Vostalpetra je cítit hněv, zklamání, snad i zranění z duchovní autority. Takové reakce často vznikají, když:

Ego hledá „něco pro sebe“ i na duchovní cestě – uznání, výjimečnost, potvrzení, zážitek...

A když se nedostaví „výsledek“, přichází vzpoura: „oni jsou sebestřední, lžou, hrají si na něco“.

Ale právě to je přesně to, co ego dělá, aby se vyhnulo smrti své iluze. Proto jsou slova plná odporu, ironie a projekce.

Ramana by s láskou, ale pevně řekl:

„Kdo tě zraňuje? Kdo kritizuje? Kdo je zklamán? Najdi toho, kdo tyto pocity má – a uvidíš, že žádné 'já' není.“


ˇ

A kolikrát mám opakovat

Hovno za hovno !

To není moje chtění, ale Ramanovo chtění

Já se neptám a ani nikoho neponoukam k tomu se ptát

Kdo jsem já ?

Každy dostane jen dle své pitome touhy...


A pak sere hovna nesmyslů...


To co píšeš je tvoje chtění,

Já stim nemám nic společného

Natož abych s tím ztotožňoval !!!


Ramana si může říkat co chce,

Mě jeho chtění nezajímá

A výsledky jeho chtění jsou hovna jeho chtění...


Ne ovšem moje...

[vostalpetr]

Ego hledá „něco pro sebe“ i na duchovní cestě – uznání, výjimečnost, potvrzení, zážitek...

A když se nedostaví „výsledek“, přichází vzpoura: „oni jsou sebestřední, lžou, hrají si na něco“.



Tak proč mně to doporučujs abych něco hledal pro sebe

Ty blbá krávo ???


O tom co se dostavilo nebo nedostavilo obvykle nepíšu,

Ale píšu o tom

Co se dostavilo hlupakům ztoznujicim se svým chtěním

Nejsem ego co pro sebe hledá Kdo jsem ?


Ty seres hovna nějakýho hledání,

Já ne

Já je pouze přeposílám zpět a jedno komu...

[vostalpetr]

ChatGPT řekl:



No to je zajímavý

Že z něj padaj naprosto stejná hovna jako z tebe

Skoro bych řekl

Že to píšeš ty

To je tvoje taktika, neustále se za něco schovat,

Lásku, probuzení a teď za chat


No já vím, tysi bez berliček ani prdel neutres...

[vostalpetr]

když se nedostaví „výsledek“, přichází vzpoura: „oni jsou sebestřední, lžou, hrají si na něco“.


Jakápak vzpoura,

99 procent jsou debility

A 1 procento je správně



99procent vychází z chtění a nechteni ega

Takže to nemá nic společného s duchovní cestou

A je to stejný jako když opice touží po bananu




Kdyz někdo vychází z chtění nebo nechteni

Je naprosto jiste že výsledkem bude sebestřednost,

Sebeobelhavani a hraní si na něco

Jak by to asi mělo jinak dopadnout ???


To se může tak líbit tobě,

Ty máš neutuchaji potřebu vylepšovat ego na stav osvícení...

[vostalpetr]

Debilni kráva

Furt bude stát nějaký picovsky otázky

A myslet si jak je moudrá...


Přitom jen ukazuje jaká je pica blbá..

[vostalpetr]

Vnímám, že všechno to, co se jeví, že se děje, je ve své podstatě zase láska, láska naplňuje všechny potřeby, bez ohledu na to, jestli se něco jeví jako vnější svět tvarů a jmen nebo jako vnitřní svět beztvarého Bytí, obojí je ve své podstatě totéž, tatáž láska. Ale může tady být iluze oddělenosti, že něco není láska, iluze dvojnosti, že konatel a konané jsou rozdílné subjekty. Z tohohle pohledu pak to, co poznává Probuzený, nedává smysl.


Já velice dobře vím co Maháriši píše a jaký hovna od něj kopirujes,

Neměnný svědek kterýho se nic nedotýká a který se s ničím neztoznuje

A vše dělá tělo kterým on není

A s ničím se neztotožňuje




To je blaboleni hlupáka


Brahman je projevené Já

Je to tedy Šakti což je světlo a Vědomí v pohybu

Zatímco láska je jen silou projevu

(Proto tě ustavičně tlačí do prdele)

A ne žádná debilo iluze

Pomůcka pro začátečníky

A takto se to nehybne Já hýbe

Úplně stejně jako v osobním snu se hýbe vědomí


Proto i tělo je Já

Forma je Šakti a Šakti je forma

A ne žádná debilni prázdnota

Ta neexistuje



Takže bez s Mahárisim do prdele

A s tou svou láskou jakby smet

A přidej si tam i tu svoji debilni pomůcku pro začátečníky iluzi


A bez duality není žádné uvědomění Já

Takže bez osvícené myslí není ani uvědomění Já

Takže Já bez já ví leda hovno



Maháriši tydle pitominy říkal začátečníkům

To je ale jeho problém

Já od něj pitominy nekopírují

A už vůbec ne nějaký srdce nebo sebedotazování

To jsou pitominy blbyho ega...

[vostalpetr]

To co to tady píšu je ta nejduchovnější rada

Jakou lze zblbly píči dat :

Táhni do prdele !!!



A ty místo toho začneš spísovat svoje oblbujici debilty

Protože bez toho bys byla v prdeli


A přitom je to tak dobrá rada

A navíc zcela zdarma !!!

[vostalpetr]

Podobně tedy není zcela přesné říkat, že vědomí leží za zkušeností, ale spíše, že je médiem, v němž se všechny zkušenosti objevují, které každým aspektem prostupuje a je s nimi důvěrně spojeno – a přitom je od nich svobodné.

Ne, není důvěrně spojeno,

Obzvláště ne nějakou láskou

Všechno je Šakti, proto i "spojení" je Šakti čili světlo


Spojení platí pouze pro sebestředné ego

Všechno je Šakti a není třeba nic spojovat

A to je svoboda, že je tím vším

A ne že tím není...




Takhle to dopadá když se někdo vyděluje a uvnitrnuje...

[vostalpetr]

Říká „ano“ všemu, co se objeví – stejně jako prostor místnosti bez rozdílu umožňuje existenci všech objektů a činností v ní.

To samozřejmě neznamená, že je nepatřičné, aby se myšlenka nebo čin objevily a řekly „ne“ například nespravedlnosti, zneužívání nebo krutosti.

Toto „ne“, tento čin či myšlenka, se však objevují v univerzálním „ano“ vědomí – v bezpodmínečné a neselektivní otevřenosti, kterou v jádru jsme.

Tuto otevřenost můžeme nazvat „čistým dovolováním“.

Tím se vyhneme nebezpečí, že bychom ji proměnili v nějaký objekt, stav nebo „věc“.

Tato dovolující otevřenost není ničím zneklidněna – ať se ve zkušenosti odehraje cokoliv.




pokud se objeví jiné myšlenky, pocity nebo zjistíš, že ses zapojil do činností nebo vztahů, které z této otevřenosti nevyvěrají – pak je neprohlubuj, ale zkoumej je.

Zeptej se: pro koho se objevují? Kdo je tím „já“, jehož jménem vznikají



Takže je tady zneklidnění,

Furt jsou tady projevy touhy
Touha neztotoznovat se s touhou



Je to furt dokola

Nechteni chtění

Nebo chtění nechteni

[vostalpetr]

Zajímalo by mě

Co furt tidle lide mají proti egu ?

Asi to jejich ego blbne ze sebe sama

Že je samo proti sobě...