Pýcha a pokora

[vostalpetr]

Jo, a běž už do prdele kreténe s tím svým dělením vnitřním a vnějším,

stejně tak pokorou a pýchu,

tady se neprobírá duchovno pro začátečníky....

[armin]

Takhle to tady předvádíš ty. Nechápeš, že jsi nejen tím "vnitřním" ale i vším "vnějším", tedy i tou Janou, ne fyzickou, ale takovou, jak ji vidíš a vnímáš - je tvojí součástí.

Co to zase píšeš za hovna ?

Jana není žádnou mou pitomou součástí, je prostě ztotožněný Vědomí a mrdá ji v bedně,

s čím máš kurva problém, Vědomí produkeje všechno možný, tak proč ne idioty jako jsi ty ???

Já žádnej problém nemám.
Akorát ty furt nechápeš, jak je to s tím že není rozdíl mezi vnitřním a vnějším.
Pro tebe je to jen hezká teorie, ale tvoje "praxe" to furt rozděluje.
Ti pitomci jsou to tvoje vnější. Nikde jinde žádní pitomci ani ti Mistři nejsou.
To je asi nad tvoje chápání, pozoruji.

[vostalpetr]

Ti pitomci jsou to tvoje vnější. Nikde jinde žádní pitomci ani ti Mistři nejsou.

Nikoliv, jak jsi na to přišel ???

Nejspíš jsi se nechal voblbnout vnitřně u Tomášů,

to tak bejvá, když se někdo uvnitřnuje na podkladě fantazií o vnitřním a vnějším...


Od takovýho vlezdoprdele mistrů to fakt sedí, že nikde žádní mistři nejsou,

no nejsou,

páč jsou jen pitomci....

[vostalpetr]

Pro tebe je to jen hezká teorie, ale tvoje "praxe" to furt rozděluje.

A co ty vo tom víš, jestli rozděluje nebo nerozděluje, dyt se furt sereš s vnitřním a vnějším ???

Tak neser hovna, blbe....

Zřejmě si představuješ někoho osvícenýho dle svých představ, nejspíš tak, že se tváří uvědomněle a blaženě jako kdyby měl v prdeli vokurku, co ?

Podle takovýho hnupa bych měl asi žrát dlažební kostky a ne řízky, páč by to bylo vnitřní, že jo blbe debilní,

sereš sračky tomášovský nedomrdlo....

[vostalpetr]

Vaše debilní pidy jsou mě u prdele,

ty a Jana jste jeblý katolický kundy co se voblbli fantazírováním hovadin,

čím víc hovadin, tím víc štěstí a uvědomění...

[armin]

Vaše debilní pidy jsou mě u prdele,

ty a Jana jste jeblý katolický kundy co se voblbli fantazírováním hovadin,

čím víc hovadin, tím víc štěstí a uvědomění...

No vidíš, jak furt zarputile odděluješ vnitřní a vnější. Zkrátka furt nejsi schopen akceptovat to, co považuješ za vnější, že to jsi ty, stejně jako jen to vnitřní, co považuješ za sebe.
Teorie je v pohodě, ale uvést to do praxe, s tím už máš evidentně problém.
Ego bez vymezování se k něčemu zdánlivě vnějšímu by totiž přestalo mít smysl, to sebepotvrzení.

[Alaja]

http://www.cestanahoru.org/blog/wp-cont ... -1N1-4.pdf

PRVNÍ KNIHA Temné noci sv. Jana od Kříže

komentář

PRVNÍ KAPITOLA PRVNÍ KNIHY
1,1
„Do temné noci začínají duše vstupovat, když je Bůh postupně vytrhuje ze stavu začátečníků,…“ – nejde tedy v prvé řadě o kategorie lidí, kterým se děje, či neděje to, čemu Jan od Kříže říká „temná noc“, ale o normální průvodní jev duchovního života. Dochází k němu při přechodu ze „začátečnického“ stádia k pokročilejšímu, jeho hlavním aktérem je Bůh: „Bůh postupně vytrhuje“.

Jde o průvodní jev na cestě kontemplativních osob (los contemplativos), které Jan charakterizuje jako ty, kteří prochází tímto přerodem ze začátečnické etapy a budou vedeni dál, k dovršení, tedy ke sjednocení duše s Bohem (la divina unión del alma con Dios).
Podobně jako ve Výstupu na horu Karmel, mystik připomíná, proč je třeba podstoupit cestou touto fází: v příštích kapitolách nabídne čtenáři portrét začátečníka a jeho obvyklých nedostatků. Cílem je „vzchopit se“ a přát si popojít dál, přestože to znamená být „ponořen Bohem do noci“.
1,2
Konkrétně se podle Jana od Kříže děje to, že ve chvíli, kdy jsme rozhodnutí žít pro Boha, starat se o něj a zajímat se o něho, nastane fáze péče a hýčkání z Boží strany. Tak jako maminka s malým děťátkem zachází co nejněžněji, tak i Bůh zpočátku operovává a zahrnuje člověka radostí, pokojem a dalšími dary. V normálním lidském životě však následuje fáze zdravého růstu, kdy chceme,a by se dítě „osamostatnilo“, „aby chodilo po vlastních nohou“ a „opustilo krajinu dětství“. Tak i duchovní růst chce, abychom se vydávali ke „skutečnostem větším a podstatnějším“.
1,3
Začátečník na cestě modlitby je srovnatelný s miminkem: všechny věci ho nesmírně zajímají a baví, svátosti, rozhovory s Bohem, posty i pokání. Je schopný jim věnovat hodně času, protože mu přináší přirozenou útěchu a radost. Baví nás ale právě jen do té doby, dokud z nich máme nějaké potěšení, navíc všechny naše duchovní úkony provází celá řada chyb a omylů, o nichž bude řeč v bezprostředně následujících kapitolách. Podle Jana od Kříže nejde o nich strašlivého: ctnosti, tedy zdravé návyky, zatím neměly prostor se rozvinout, takže jdeme životem jako malé děti. V příštích kapitolách bude ilustrovat, jaké konkrétní nedokonalosti potřebují být nocí očištěny.

DRUHÁ KAPITOLA

Neřest pýchy
2,1
horlivost a snaha začátečníka může podle mystika vést ke skryté pýše („určité odrůdě skryté pýchy“), která má podobu sebeuspokojení z toho, jaký jsem a co dělám. Máme přitom potřebu mluvit o duchovních věcech a poučovat druhé (spíše než se sami něco dále učit). Dobře vidíme, co by měli dělat druzí, což doprovází sklon k jejich kritice a odsudku.
2,2
Typická je také tendence přehánět to s horlivostí, takže si nakonec škodíme něčím, co by samo o sobě bylo dobré: čím více budeme dělat, tím více poroste naše jemná vnitřní pýcha a sebezalíbení. Důsledkem je soupeření, odsuzování až tendence k pomlouvání druhých lidí.´
2,3
Když s námi druzí lidé (zpovědníci, duchovní průvodci) nesouhlasí, máme sklon vyvozovat z toho, že nerozumí naší spiritualitě, nebo sami nejsou dostatečně duchovní. Máme přitom velkolepé nápady, co by se dalo ještě dělat, ale málo z nich uskutečníme. Ve snaze, aby druzí docenili naši zbožnost a spiritualitu, projevujeme ji navenek výraznými vnějšími gesty, pozicemi, vzdechy, vytrženími.
2,4
Dodatek ke vztahu k zpovědníkům: často nám velmi záleží na tom, co si o nás myslí, odtud plyne velký vnitřní neklid, závist, srovnávání se s druhými. V praxi se to projeví tím, že máme v duchovním rozhovoru strach mluvit o skutečných problémech a tíhneme k tomu líčit věci v co nejlepším světle, obhájit vlastní jednání i myšlení. Někteří začáteční si radši budou hledat někoho dalšího, komu jsou schopni říct to nejhorší o sobě, zatímco svému oblíbenému doprovázejícímu podají věci tak, že budou vypadat jako autentické a pokorné duchovní osoby, jejich chyby se vlastně nemusí brát vážně
2,5
Sami někdy podceňujeme své nedostatky, nebo je naopak přeceňujeme („neznáme míru“, říká Jan od Kříže). Zvláště tam, kde dochází ke konfrontaci mezi ideálním a reálným já, tj. kde se vyjeví, že nejsem tak svatý, zbožný, trpělivý, jak jsem si myslel a jak bych si přál. Tehdy se dostaví vztek, zlost a netrpělivost. Naše snaha co nejrychleji se zbavit nedostatků a špatných návyků (grandes ansisas con Dios porque les quite sus imperfecciones y faltas) taky nepramení z lásky k Bohu, ale z ega, děláme to kvůli sobě: Chceme mít od nich pokoj, zatímco naše chyby a pády nás v této situaci chrání před pýchou.
2,6
3
Jde tedy o různé typy chyb začátečníků, které každý žije v jiné míře, ale opravdu málokdo se jim vyhne. Co se stane, když si projdeme touto fází? Zásadně se promění náš postoj k sobě i druhým lidem: ne že bychom byli méně aktivní nebo se už nedokázali z ničeho radovat, ale všecko bude svobodnější od ega. Takoví lidé se zbavili sebevzhlíživosti a nestarají se o to, co dělají nebo nedělají druzí, protože sami žijí milosrdenstvím a láskou.
2,7-8
Je to zásadní změna, kterou vystihují následující popisy:
- lidé kteří si jí prošli jsou klidní a pokorní
- chtějí se od druhých naučit něco dobrého
- nemají potřebu druhé poučovat
- jsou ochotní přijímat skutečnost, že je tu vícero cest a přijímat i nutné změny na vlastní cestě
- mají radost, když se chválí druzí
- nepotřebují stavět na odiv svoje přednosti, nemají takový problém mluvit o svých chybách, cítí se volněji s lidmi, kteří je nestaví na piedestal
- jsou „prostí, čistí, opravdoví a Bohu velmi milí“
- ochotně pomáhají druhým, kterým jde o Boha
- co se týče vlastních nedostatků, dokáží je snášet bez vnitřní netrpělivosti a zlosti, s „láskyplnou bázní“ (temor amoroso de Dios), protože nepřestávají doufat v Boha (tj. nespoléhají se na sebe, poměřují realitu jen sebou a svým prožíváním).

TŘETÍ KAPITOLA

Lakota
3,1
Je řeč o duchovní lakotě (avaricia espiritual) – ve smyslu, že nikdy nemáme dost, stěžujeme si, protože se nám zdá, že nám toho Bůh ještě nedal dost. Odtud plyne nenasytné vyhledávání různých rad, rozhovorů, literatury o duchovním životě, čemuž věnujeme více času, než vyvíjení energie k činu. Naši pozornost pohlcuje vybírání nejzajímavějších obrazů, růženců, křížů, relikvií, škapulířů, které hromadíme a které svědčí o niterném lpění na tom, co máme nebo nemáme. Zabýváme se dokonalostí toho, co a jak je uděláno, zda je toho dost, zda to není banální a kýč, ale zda je to dostatečně originální atd., což podle Jana „velmi odporuje duchovní chudobě“.
Většinou přitom jdeme dalece za to, co skutečně potřebujeme k duchovnímu životu a unavujeme se hromaděním věcí a zdrojů.
3,2
Další odstavec nabízí příklad zralého postoje, který překonal duchovní lakotu: dokážeme se spokojit s čímkoliv, protože naše zbožnost už není vázána na věci a
jejich cenu, ale jde nám především o to, abychom dělali radost Bohu a ne o sebeuspokojení ega.
4
3,3
Co s tím: úplně sami se z lakoty nevyprostíme, ale vyplácí se i snaha. Bůh nás dočistí, je třeba nechat se vzít Bohem za ruku a nechat se očistit ohněm, abychom došli ke sjednocení s jeho láskou.

ČTVRTÁ KAPITOLA

smyslnost
4,1
Jan od Kříže připomíná, že nejde o úplný výčet chyb, ale o ukázky obvyklých nedokonalostí na duchovní cestě. Častá je např. „duchovní smyslnost“ – právě při tom, když se zabýváme zbožnými úkony nás napadají podivné myšlenky, rozrušující obavy a přání.
4,2-4
Podle Jana to má tři základní příčiny:
I. z radosti: z cesty k Bohu, tím, jak se pohybujeme a těší nás to, hýbou se i různé dosud neuspořádané věci v nás samotných, odtud jakoby i pohyb vzpouzení se Bohu (rebeliones). Tento protipohyb se projevuje právě ve smyslech, které nás ruší a znechucují.
II. ze zlého (tj. z vnějšku) – jsme zneklidňováni a nemístně vzrušováni prostřednictvím naší tělesnosti – čím víc tomu ale podléháme, tím více se pak budeme bát modlit, protože máme dojem, že modlitba to ještě zhoršuje (tudíž, co kdybych přestal…). Naše představivost nám může v modlitbě podsouvat nechutné nebo lascivní představy, a to proto, abychom se báli modlit. Zdá se, že Jan od Kříže naznačuje, že tento mechanismus je typický pro depresivní lidi, u kterých jsou podobné problémy časté a intenzivní („vedou smutný život“). Mystik neříká, že jim máme pomoci se jich zbavit, ale lze s nimi soucítit a být si vědomi, že se neuzdraví, pokud neuzdraví svůj chorobný sklon povahy, anebo pokud si neprojdou temnou nocí.
III. Třetím důvodem je strach: po určitých zkušenostech je náš strach natolik vyvinutý, že se už předem bojíme, že by nás mohl opět napadnout v modlitbě něco nevhodného, takže si to strachem sami navodíme.
4,5-6
Existují lidé tak křehcí a přecitlivělí,, že téměř automaticky u nich duchovní zážitek probouzí smyslovost, hněv, smutek. Podobně se může vyskytovat určitý typ zapálenosti a průbojnosti (gallardía), který je smyslového původu a souvisí s našimi vášněmi
4,7
Také naše vztahy k druhým lidem mohou být ovlivněny smyslností: je dobré si všímat, k čemu nás vedou, zda sympatie k určitému člověku podněcuje touhu po Bohu ve mně i v druhém člověku, nebo naopak naše láska k Bohu vychládá.
5
4,8
V temné noci zkoumáme, do čeho vkládáme lásku, náklonnosti, zalíbení. Viz také téma nepřiměřených reakcí a prožívání, které mají v pozadí vášeň, jež náš v této fázi duchovní cesty dokáže dezorientovat.
-sd-

[vostalpetr]

No vidíš, jak furt zarputile odděluješ vnitřní a vnější. Zkrátka furt nejsi schopen akceptovat to, co považuješ za vnější, že to jsi ty, stejně jako jen to vnitřní, co považuješ za sebe.

Ty jsi debil debilovič,

vždyt tím svým blábolem děláš přímo to co kritizuješ,

copak si neuvědomeješ že cykluješ hovadiny svý mysli ????

Ty blbá kundo, ty vlízanče a zkurvy synu, ty to fakt nechápeš ????????????????



Ty nabubřelej čuráku co furt posuzuješ druhý, tebe se asi hodně dotýká že tebe duchovního veleblba taky někdo posoudí,

hnupe zkurvenej a uvnitřněne, zmrde zasranej,

moderátore vykurvenej demokrate vyjebanej...

[armin]

No vidíš, jak furt zarputile odděluješ vnitřní a vnější. Zkrátka furt nejsi schopen akceptovat to, co považuješ za vnější, že to jsi ty, stejně jako jen to vnitřní, co považuješ za sebe.

Ty jsi debil debilovič,

vždyt tím svým blábolem děláš přímo to co kritizuješ,

copak si neuvědomeješ že cykluješ hovadiny svý mysli ????

Ty blbá kundo, ty vlízanče a zkurvy synu, ty to fakt nechápeš ????????????????



Ty nabubřelej čuráku co furt posuzuješ druhý, tebe se asi hodně dotýká že tebe duchovního veleblba taky někdo posoudí,

hnupe zkurvenej a uvnitřněne, zmrde zasranej,

moderátore vykurvenej demokrate vyjebanej...

Koukám, že jsem zase potrefil nějakou tu tvojí husu. Jak se pěkně rozkejhala.

[salmo1cz]

http://www.cestanahoru.org/blog/wp-cont ... -1N1-4.pdf

PRVNÍ KNIHA Temné noci sv. Jana od Kříže

komentář

PRVNÍ KAPITOLA PRVNÍ KNIHY
1,1
„Do temné noci začínají duše vstupovat, když je Bůh postupně vytrhuje ze stavu začátečníků,…“ – nejde tedy v prvé řadě o kategorie lidí, kterým se děje, či neděje to, čemu Jan od Kříže říká „temná noc“, ale o normální průvodní jev duchovního života. Dochází k němu při přechodu ze „začátečnického“ stádia k pokročilejšímu, jeho hlavním aktérem je Bůh: „Bůh postupně vytrhuje“.

Jde o průvodní jev na cestě kontemplativních osob (los contemplativos), které Jan charakterizuje jako ty, kteří prochází tímto přerodem ze začátečnické etapy a budou vedeni dál, k dovršení, tedy ke sjednocení duše s Bohem (la divina unión del alma con Dios).
Podobně jako ve Výstupu na horu Karmel, mystik připomíná, proč je třeba podstoupit cestou touto fází: v příštích kapitolách nabídne čtenáři portrét začátečníka a jeho obvyklých nedostatků. Cílem je „vzchopit se“ a přát si popojít dál, přestože to znamená být „ponořen Bohem do noci“.
1,2
Konkrétně se podle Jana od Kříže děje to, že ve chvíli, kdy jsme rozhodnutí žít pro Boha, starat se o něj a zajímat se o něho, nastane fáze péče a hýčkání z Boží strany. Tak jako maminka s malým děťátkem zachází co nejněžněji, tak i Bůh zpočátku operovává a zahrnuje člověka radostí, pokojem a dalšími dary. V normálním lidském životě však následuje fáze zdravého růstu, kdy chceme,a by se dítě „osamostatnilo“, „aby chodilo po vlastních nohou“ a „opustilo krajinu dětství“. Tak i duchovní růst chce, abychom se vydávali ke „skutečnostem větším a podstatnějším“.
1,3
Začátečník na cestě modlitby je srovnatelný s miminkem: všechny věci ho nesmírně zajímají a baví, svátosti, rozhovory s Bohem, posty i pokání. Je schopný jim věnovat hodně času, protože mu přináší přirozenou útěchu a radost. Baví nás ale právě jen do té doby, dokud z nich máme nějaké potěšení, navíc všechny naše duchovní úkony provází celá řada chyb a omylů, o nichž bude řeč v bezprostředně následujících kapitolách. Podle Jana od Kříže nejde o nich strašlivého: ctnosti, tedy zdravé návyky, zatím neměly prostor se rozvinout, takže jdeme životem jako malé děti. V příštích kapitolách bude ilustrovat, jaké konkrétní nedokonalosti potřebují být nocí očištěny.

DRUHÁ KAPITOLA

Neřest pýchy
2,1
horlivost a snaha začátečníka může podle mystika vést ke skryté pýše („určité odrůdě skryté pýchy“), která má podobu sebeuspokojení z toho, jaký jsem a co dělám. Máme přitom potřebu mluvit o duchovních věcech a poučovat druhé (spíše než se sami něco dále učit). Dobře vidíme, co by měli dělat druzí, což doprovází sklon k jejich kritice a odsudku.
2,2
Typická je také tendence přehánět to s horlivostí, takže si nakonec škodíme něčím, co by samo o sobě bylo dobré: čím více budeme dělat, tím více poroste naše jemná vnitřní pýcha a sebezalíbení. Důsledkem je soupeření, odsuzování až tendence k pomlouvání druhých lidí.´
2,3
Když s námi druzí lidé (zpovědníci, duchovní průvodci) nesouhlasí, máme sklon vyvozovat z toho, že nerozumí naší spiritualitě, nebo sami nejsou dostatečně duchovní. Máme přitom velkolepé nápady, co by se dalo ještě dělat, ale málo z nich uskutečníme. Ve snaze, aby druzí docenili naši zbožnost a spiritualitu, projevujeme ji navenek výraznými vnějšími gesty, pozicemi, vzdechy, vytrženími.
2,4
Dodatek ke vztahu k zpovědníkům: často nám velmi záleží na tom, co si o nás myslí, odtud plyne velký vnitřní neklid, závist, srovnávání se s druhými. V praxi se to projeví tím, že máme v duchovním rozhovoru strach mluvit o skutečných problémech a tíhneme k tomu líčit věci v co nejlepším světle, obhájit vlastní jednání i myšlení. Někteří začáteční si radši budou hledat někoho dalšího, komu jsou schopni říct to nejhorší o sobě, zatímco svému oblíbenému doprovázejícímu podají věci tak, že budou vypadat jako autentické a pokorné duchovní osoby, jejich chyby se vlastně nemusí brát vážně
2,5
Sami někdy podceňujeme své nedostatky, nebo je naopak přeceňujeme („neznáme míru“, říká Jan od Kříže). Zvláště tam, kde dochází ke konfrontaci mezi ideálním a reálným já, tj. kde se vyjeví, že nejsem tak svatý, zbožný, trpělivý, jak jsem si myslel a jak bych si přál. Tehdy se dostaví vztek, zlost a netrpělivost. Naše snaha co nejrychleji se zbavit nedostatků a špatných návyků (grandes ansisas con Dios porque les quite sus imperfecciones y faltas) taky nepramení z lásky k Bohu, ale z ega, děláme to kvůli sobě: Chceme mít od nich pokoj, zatímco naše chyby a pády nás v této situaci chrání před pýchou.
2,6
3
Jde tedy o různé typy chyb začátečníků, které každý žije v jiné míře, ale opravdu málokdo se jim vyhne. Co se stane, když si projdeme touto fází? Zásadně se promění náš postoj k sobě i druhým lidem: ne že bychom byli méně aktivní nebo se už nedokázali z ničeho radovat, ale všecko bude svobodnější od ega. Takoví lidé se zbavili sebevzhlíživosti a nestarají se o to, co dělají nebo nedělají druzí, protože sami žijí milosrdenstvím a láskou.
2,7-8
Je to zásadní změna, kterou vystihují následující popisy:
- lidé kteří si jí prošli jsou klidní a pokorní
- chtějí se od druhých naučit něco dobrého
- nemají potřebu druhé poučovat
- jsou ochotní přijímat skutečnost, že je tu vícero cest a přijímat i nutné změny na vlastní cestě
- mají radost, když se chválí druzí
- nepotřebují stavět na odiv svoje přednosti, nemají takový problém mluvit o svých chybách, cítí se volněji s lidmi, kteří je nestaví na piedestal
- jsou „prostí, čistí, opravdoví a Bohu velmi milí“
- ochotně pomáhají druhým, kterým jde o Boha
- co se týče vlastních nedostatků, dokáží je snášet bez vnitřní netrpělivosti a zlosti, s „láskyplnou bázní“ (temor amoroso de Dios), protože nepřestávají doufat v Boha (tj. nespoléhají se na sebe, poměřují realitu jen sebou a svým prožíváním).

TŘETÍ KAPITOLA

Lakota
3,1

Tady je zajímavé, že to samé co je připisováno Bohů-Otci, tak to samé dělá i Matka-Země, kterou ovšem křesťané vidí jako ďábla, Bafometa, kundaliní.
Prostě člověk je plodem, dítětem obou dvou, záleží jenom na tom, jak chce člověk chodit.Zda-li s oporou, sám, vstává a padá, utíká, vzteká se atp.

[Trini]

Někdo nevědomky potřebuje, aby mu bylo nadáváno. Tak si sem přijde zakejhat a hned se mu dostane to, co potřebuje.

Nebo-li, co si kdo zaseje, to sklidí.

[Alaja]

Někdo nevědomky potřebuje, aby mu bylo nadáváno. Tak si sem přijde zakejhat a hned se mu dostane to, co potřebuje.

Nebo-li, co si kdo zaseje, to sklidí.

Nebo také....kdo seje vítr, sklízí bouři...jak praví přísloví.......

[vostalpetr]

Koukám, že jsem zase potrefil nějakou tu tvojí husu. Jak se pěkně rozkejhala.

Ty jsi fakt prvotřídní hnup,

a nabubřelek vymrdanej čurák,

když nedokážeš pochopit že sám sobě sereš na hlavu ???

No zřejmě ti mrdá z toho uvnitřnování stejně jako blbce Janě,

která nic netušíc kritizuje kritizování, čím dělá přesně to, co kritizuje...


To ti to fakt nedochází ???

Mám ještě přidat na vulgaritách ???

[armin]

Mám ještě přidat na vulgaritách ???

Dělej jak uznáš za vhodné.
Nicméně podle tebe na to nemáš ty ani já žádný vliv. To všechno totiž řídí a tebe ještě k tomu "chodí" UV.
To je hold všechno ta tvorba UV...
Nebo je to jinak?

[armin]

Někdo nevědomky potřebuje, aby mu bylo nadáváno. Tak si sem přijde zakejhat a hned se mu dostane to, co potřebuje.

Nebo-li, co si kdo zaseje, to sklidí.

To asi soudíš podle sebe.
Mně to Vostálovo nadávání přijde legrační. Ani ho nepotřebuji, ani mi nevadí, podobně jako východ či západ slunce. Prostě to je Vostál v pohybu. Podobně jako nirvána či Vědomí v pohybu.

[armin]

Někdo nevědomky potřebuje, aby mu bylo nadáváno. Tak si sem přijde zakejhat a hned se mu dostane to, co potřebuje.

Nebo-li, co si kdo zaseje, to sklidí.

To ty asi nemůžeš pochopit. Mně to přijde legrační jak člověk ťukne na strunu a Vostál hned vystartuje s těmi svými nadávkami. Z jeho pohledu a zřejmě i z tvého pohledu je mi nadáváno. Ale Vostál nadává a mne se to dotýká asi tak, jako štěkání psa za plotem. Prostě pes je pominutej a já jsem v pohodě. Vypovídá to o tom psu, nikoliv o mně.
Dovedeš to pochopit?
No, evidentně asi ne.

[Trini]

Pro někoho je to samé, když se mu nadává, jako východ slunce. Proto to nadávání vyhledává a systematicky provokuje. Východ slunce je totiž jednou za den, ale to nadávání může mít tak mnohem častěji. Podivná psychická závislost.

[Trini]

Pro někoho je to samé, když se mu nadává, jako východ slunce. Proto to nadávání vyhledává a systematicky provokuje. Východ slunce je totiž jednou za den, ale to nadávání může mít tak mnohem častěji. Podivná psychická závislost.

Někdo nevědomky potřebuje, aby mu bylo nadáváno. Tak si sem přijde zakejhat a hned se mu dostane to, co potřebuje.

[armin]

Pro někoho je to samé, když se mu nadává, jako východ slunce. Proto to nadávání vyhledává a systematicky provokuje. Východ slunce je totiž jednou za den, ale to nadávání může mít tak mnohem častěji. Podivná psychická závislost.

Někdo nevědomky potřebuje, aby mu bylo nadáváno. Tak si sem přijde zakejhat a hned se mu dostane to, co potřebuje.

Fantazie o druhých a jejich potřebách ti rozhodně nechybí. To už jsem si všimnul dříve.

[Alaja]

Pro někoho je to samé, když se mu nadává, jako východ slunce. Proto to nadávání vyhledává a systematicky provokuje. Východ slunce je totiž jednou za den, ale to nadávání může mít tak mnohem častěji. Podivná psychická závislost.

Jj, potřebuje to, jak prase drbání...