Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Bez radši stepovat ponožky,

U toho taky " jenom jsi"

Bez ty pitomý rady " jenom buďte"

Z který tvoje mysl udělala záměr a cestu

Duchovní cestu blbnutí...

Nepotřebuješ vědět že jsi, jsi i bez toho uvědomění že jsi !!!


Takový štepování ponožek má výhodu,

Že z toho nikomu nemrda, protože se stim málokdo ztotožňuje,

Nehledá...


A vše pak přichází samo...

[vostalpetr]

Smyslem života není sebepoznání a úplnost,

Je to naopak,

A ty dva protiklady tvoří jednotu...


Jenže ty jsi uvěřila duchovní propagande,

A tak jen seres hovna !!!


Bez stepovat ponožky, nebo třeba do prdele !!!

[vostalpetr]

když spíte, kde je čas?
Kde je prostor? Kde jsou vztahy?
Ani slunce nevstupuje do vašeho spánku.
Může být poledne, ale spíte.
Není žádný svět, žádné slunce, žádný měsíc, žádný den, žádná noc.

Jen vy promítáte.
A kdo to promítá?
Co se děje při příštím probuzení – v první chvíli nového bdělého stavu?
Kdo to všechno promítá?

Vaše mysl.
Co je mysl? Myšlenka.
Co je myšlenka? Já.
Co je "já"?




Dznaninskym žvásty,

Žádný promítání,

Když zde není uvedomovani

Tak si ty věci jednoduše neuvědomují

Znamená to že neexistují ?


A kdo to promítá ?

Ťo je různé,

Tak třeba blaboleni o promítání vytvari individuální mysl,

Zatímco třeba Slunce vytváří univerzální mysl - vedomi

A rozhodne je nepromítá, ale tvoří svým pohybem...


Ti dznaninove jsou opice,

Přečtou si Mahárišiho blábol o biografu

Ale promítají to furt dokola







Proto se nedotýkejte času ani prostoru.
To je projekce vaší pravé podstaty.
Vy jste promítli čas. Řekněte mi, že ne.
Vy jste promítli prostor.
Vy jste promítli tento vesmír.
A vy jste promítli slunce, měsíc a hvězdy.

Není to snad vaše projekce?


Ne debile není,

Ale to co píšeš je tvoje projekce

I když ani to ne, to je kopírka




Vaše mysl.
Co je mysl? Myšlenka.
Co je myšlenka? Já.
Co je "já"?


To jsou fakt starosti !

Mysl je vědomí v pohybu,

Tedy uvědomění které si uvedomuje

Třeba myšlenky nebo pocit já atd






Takže ti je doporučeno:
nedotýkej se žádné myšlenky – minulosti, přítomnosti ani budoucnosti –
a budeš v tichu.

Slovo ticho samozřejmě používám, jen abych k tobě promluvil.
Není to o slovu.
Svlékni toto slovo, podívej se, odkud přichází.
Jdi ke kořenu tohoto slova.
Odkud pochází?
Kde je pramen?

A ten pramen tě zavede zpět ke Zdroji.

A pak i ticho zmizí.




Tak proč o tom meleš ?

Postačí uvolnit uvědomování a zmizí i to tvoje ticho i prázdnota i nic i svědek apd.

To je meditace, uvolněné ale stále ztotožněne ego

Ovšem není to spánek

A taky to samozřejmě není osvícení,

Protože je zde stále ztozneni

Které pouze není uvedomovano...



A pak přichází....

No to je různé to co následuje a samo spontánně přichází...

Třeba vůbec nic, nic se nedeje

To záleží na uvolnění nebo ještě lépe rozpuštění připoutaností...

[vostalpetr]

Takže ti je doporučeno:


Zapomeň na všechno co ti bylo doporučeno

A dělej si co chceš ...

Třeba běž do prdele...

[vostalpetr]

Nic si o sobě, o nikom a o ničem nemyslet.

Jen být.




To si jen myslíš

I jen být je příliš mnoho, příliš velké ego !


Zvláště když se z toho ještě udělá nějaký záměr a cíl..

To si pak něco o něčem myslíš


Ono stačí i to co si myslíš že nemyslis nebo že nemáš si myslet


Takováto doporučení jsou přímo k hovnu,

To má být informace k zapomenutí

A ne doporučení k následování

A sebeoblbovani...

[vostalpetr]

Prožitek Jednoty: Ticho za myšlenkami

V srdci východních duchovních tradic, jako je zen, taoismus nebo védanta, nenajdeme tolik soustředění na myšlenky, teorie či víru, jako spíše na přímý prožitek. Ten prožitek nelze zcela vysvětlit slovy – je to něco, co se musí prožít. A přesto o něm lze alespoň něco říct, abychom se mu mohli přiblížit.

Představte si, že se vám na chvíli úplně zastaví mysl. Všechny starosti, plány, posuzování i úvahy se vytratí. A vy najednou jen jste. Bez vysvětlení, bez konceptů. Jen čistá přítomnost. Ticho. Klid. Prostor.

Tento stav je někdy v zenu nazýván satori. Není to intelektuální pochopení – je to vnitřní proměna. Najednou vnímáte, že vše, jak právě je, je naprosto v pořádku. Ne jako útěcha nebo pozitivní myšlení, ale hluboké, neotřesitelné vědění, že takhle je to správně. I v bolesti, i v nedokonalosti je skrytý dokonalý řád.

Všední věci – strom, šálek čaje, lidská tvář – se jakoby rozsvítí zevnitř. Ožijí. Všechno se propojí. A vy si uvědomíte, že nejste odděleni od světa, ale jste jeho nedílnou součástí. Kůže už není hranicí, ale spojením. To, co vnímáte „venku“, jste taky vy.

Možná jste někdy měli podobný okamžik – v přírodě, při hudbě, v tichu noci. A možná jste to přehlédli jako pouhou náladu. Ale právě tam se začíná odhalovat hlubší rozměr života – vědomí samo.

Když si uvědomíte, že nejste jen své myšlenky, příběhy a jméno, ale že ve vás je i tichá, živá přítomnost, probouzí se něco zásadního. Vědomí, které není vázané na minulost, budoucnost ani na slova. Tady začíná duchovní život. Ne jako útěk od světa, ale jako plné probuzení v něm.

Tento stav není vlastnictvím žádné víry ani kultury. Mluvili o něm Buddha, Ježíš i mudrci bez jména. A každý z nás jej může zakusit – stačí se na chvíli ztišit a být.

Nic si o sobě, o nikom a o ničem nemyslet.

Jen být.
Návštěvník




Tak jo,

A co s tím ?

Budeš o tom mlít až do konce života ?

Není snad stav ega lepší ?

No pro tebe asi ne, ty jsi mindracka blbka

Ale pro tvořivou vůli (lásku) určitě,

Ego totiž vytváří to co není to co univerzální mysl neumí,

Myšlenky, představy pocity a tím že se s nimi ztotožňuje

Se podílí na tvoření ...


Takže co je ta láska ?

Ty tvoje pitomý žvásty nebo to ego s myšlenkami, pocity, dualitou

Víš hovno o lásce...

Ale i těmi svými hlouposti a touhou tvoris

Lásku neojebes...

[vostalpetr]

Ani velký Maháriši to neojebal,

A bylo mu hovno platný se s tím neztotožňoval

A házel to na tělo...

[vostalpetr]

Bezpodmínečná láska není ta pitomost že máš vše milovat,

Už tady dávno je a neustále tě nutí do všelijakých činnosti,

Lásky, nenávisti atd.

A to zcela bezpodmínečně...


Jedna z možností je, že vše miluješ stejně a bez rozdílu,

A takto se z te lásky uvolnis...

Uvolnis se z touhy...

Jenže na to nestačí jen o tom kecat a pak jít a potlacet to, co se tvý lásce nelíbí..

[vostalpetr]

Ale stejně to neojebes

Mahasamadhi je až smrt...

[vostalpetr]

tak není třeba mít strach. Pravda nebere, ale osvobozuje. Nevyžaduje víru, jen ochotu podívat se prostě a upřímně:
Kdo jsem, když se nedržím žádné myšlenky, představy?
Návštěvník


Tak si to zkus a uvidíš,budeš přesně tím čím jsi ve spánku,

Ničím

Protože jsou zde připoutanosti které neumozni sebepoznání

Proto jsi taky blbý Nic,

Jsi ničím

Tvý oblíbený blbý hovno...

[vostalpetr]

tak není třeba mít strach. Pravda nebere, ale osvobozuje. Nevyžaduje víru, jen ochotu podívat se prostě a upřímně:
Kdo jsem, když se nedržím žádné myšlenky, představy?
Návštěvník


Tak si to zkus a uvidíš,budeš přesně tím čím jsi ve spánku,

Ničím

Protože jsou zde připoutanosti které neumozni sebepoznání

Proto jsi taky blbý Nic,

Jsi ničím

Tvý oblíbený blbý hovno...

[vostalpetr]

To, co stále je

Někdy může znít slovo „prázdnota“ jako znehodnocení, vymazání, ztráta všeho smyslu. Ale to jen tehdy, když ho poslouchá mysl, která se snaží být někým.

Z pohledu této mysli je „nic“ bolestivou hrozbou. Vězení bez oken. Konec všeho známého. Ale jaké to „nic“ vlastně je, když si k němu nepřidáme žádný význam? Když jen v tichu spočineme… a dovolíme sami sobě uvidět?

Je to ticho hlubší než myšlenka.

Je to klid, ve kterém mizí potřeba obhajoby, hodnocení, vysvětlování.

Je to ten samý klid, do kterého se každou noc beze strachu propadáme, když přestáváme být jménem, příběhem, tělem. A přesto… něco stále je. Bez světa. Bez identity. Bez názvu. A přesto tak skutečné, že ani nepomyslí na to, čím by mělo být.

Říkáme tomu hluboký spánek beze snů, kdy mizí vše, co zakrývalo přirozený mír.

To, co v nás v bdění hledá smysl, naplnění a lásku, se ve spánku zcela vzdává úsilí. A místo toho… blaženě spočine. Bez poznání sebe sama, bez vědomí „já“. A přesto říkáme: „Dobře jsem se vyspal.“ Kdo spal dobře? Kdo o tom ví?

Odpověď není v hlavě, je v tichém pocitu domova, který není podmíněn žádným stavem.

A tak se i v bdělosti můžeme obrátit k tomuhle tichu. Neutíkat, ale přestat přidávat. Nenechat mysl dělat z jednoduchého ticha „nicotu“, kterou je třeba odmítat. Protože to, co v nás vnímá, i když není žádná myšlenka, žádné slovo, žádná představa, je přítomné stále.

Není to absence, ale základ. Nechce být oslavováno, nechce být pojmenováváno, ale když se ho dotkneme, vše se ztiší — a je to jasné.

To, co jsi, není to, co si o sobě myslíš. A to, co jsi, nemusí být ničím víc, než tím, co je právě teď — bez jakékoli snahy.

To tiché „nic“ je hluboký mír. Nenápadné světlo. Bez námahy.

Nejsi od něj oddělen. Nikdy jsi nebyl.

A kdo to čte, možná právě v tuto chvíli cítí, že i za slovy, i za emocemi, i za pochybností… je ticho, které se nehýbe a přesto všechno nese.

Ticho, které nepotřebuje být milováno — protože je samotnou láskou.

Když to ucítíš, není třeba přesvědčovat ani sebe, ani druhé.

Stačí se dívat tichem v srdci.
A být.
Protože už jsi.




Ty jsi debilka debílek !


Ty jsi fakt debilni zkurveny jelito

Popisujes ego ty krávo....



Kdy to pochopíš že jsi pitoma pica ???

[vostalpetr]

Kdy ti to dojde,

Že jsi blabolici blbá pica ???

Kdy ?

Píšeš dezinformace, hovna svý vymrdaný blbý myslí !!!

[vostalpetr]

Někdy může znít slovo „prázdnota“ jako znehodnocení, vymazání, ztráta všeho smyslu. Ale to jen tehdy, když ho poslouchá mysl, která se snaží být někým.

Z pohledu této mysli je „nic“ bolestivou hrozbou


Jasně,

Takovej spánek je znehodnocení a ztráta smyslu

Ba dokonce i bolestivou hrozbou !!!



Možná leda tak pro idiotku jako jsi ty,

Že se nemůže oblbovat svejma hovnama vizualizací....