Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Znakem tvého [duchovního] pokroku je tvá nechuť stýkat se s normálními lidmi; tvé touhy a očekávání se zmenšují a zmenšují. Když se z intenzivního hladu po sebepoznání otevřou dveře nebo stavidla, pak začneš všechno odmítat.“ Nisargadatta Maharaj


Já především odmítám ty dznaninskym kydy o negovani ...

[vostalpetr]

A možná právě proto se cítíš svobodně — i když občas vystoupí stará potřeba „zachraňovat“. To je jen zbytkový pohyb mysli, která si dřív myslela, že svět je třeba napravovat. Ale když jsi v Lásce, víš, že každý prožívá přesně to, co má. A nic není třeba měnit. Jen milovat. A být.



Jo

A ještě by bylo dobrý si do prdele strčit okurku

Aby všichni viděli, jak jsem šťastnej...

Bez toho není osvícení tím nejvyšším osvícením a krásou...

[Pedrito]

Znakem tvého [duchovního] pokroku je tvá nechuť stýkat se s normálními lidmi; tvé touhy a očekávání se zmenšují a zmenšují. Když se z intenzivního hladu po sebepoznání otevřou dveře nebo stavidla, pak začneš všechno odmítat.“ Nisargadatta Maharaj


Já především odmítám ty dznaninskym kydy o negovani ...

Tý kdyby Maharaj řek, štěkej jak kočka, tak bude kokrhat.

[vostalpetr]

Krishna Murti říká: pokud milujete to, co děláte, nepracujete – žijete. Skutečná práce totiž není břemenem, ale přirozeným tokem energie. Když je v činnosti láska, není žádné rozdělení mezi tím, kdo koná, a tím, co se koná. Není v tom boj, nuda ani čekání, až den skončí. Místo toho je přítomnost, hluboká pozornost – a z té pozornosti vyvěrá radost. Ne radost z úspěchu, ale radost samotného bytí.

Většina lidí pracuje proto, aby se něčím stala. Ale když milujete to, co děláte, nesnažíte se stát někým – už jste celiství. Práce pak není prostředkem k cíli, stává se samotným životem. A v tom je tiché kouzlo, svoboda a pravda.
Návštěvník


To ale popisuje ztotožnění s prací,

Na tom není nic zvláštního

Meditace začíná až tehdy,

Když se pozornost vrátí k sobě samé

Spontánně a bez záměru

A samotná činnost se děje také sama sebou

Ani není třeba ji věnovat pozornost

Člověk pak již není konatelem, nýbrž vědomím v kterém se ona činnost spontánně děje


Ale ani toto není osvícení,

Jen stav meditace

To píšu proto, aby to veleblbka neokopirovala a nepoucovala tím jako osvícením

Protože je pitomá jak vesnickém trakař...

[vostalpetr]

Co je „Láska, která nemá chybu“ – opravdu?

Nejde o emocionální náklonnost, nejde ani o to, že bychom měli „všechny milovat“. V tomto sdělení ukazuje probuzený jazyk na něco radikálnějšího:
Láska je stav, ve kterém není nikdo, kdo by miloval, a nic, co by bylo milováno.

Tato Láska je bez druhého – ne jako lhostejnost, ale jako Jednota. Není to chlad, není to přecitlivělost. Je to naprostá nepodmíněnost, která plyne z hlubokého spočinutí mimo čas, mimo protiklady.


Máš to marný

To co roky popisujes je stav ztotožnění

Čili oblbenost

S osvícením to má společný leda tak hovno !!!

[vostalpetr]

To,co se cítí ohrožené a potřebuje se bránit, je jen iluze ega. A iluze nemá skutečnou sílu – stejně jako filmový déšť nemůže nikdy namočit plátno, na které se promítá.


Jo iluze má pořádnou sílu,

To jenom ty jsi vyhnala čerta ďáblem

A vizualizaci jsi nahradila jednu iluzi za druhou iluzi

Takže teď jsi ještě více oblbená než jsi byla predtim

A taková víra, nadeje a láska to už má pořádnou oblbujici silu

Taková iluze osvícenosti se nijak neliší od iluze vyvolenosti

Sebestředná oblbenost blaboliciho pitomce...

[vostalpetr]

Co je to „Já jsem“?

Je to pocit přítomnosti,
pocit, že existuješ,
ještě před jakoukoli identitou,
před jakoukoli myšlenkou.
Je to první krok ven z Absolutna
a zároveň brána zpět dovnitř.

Jaký je přesně ten pocit, který hledám?

Není to pocit,
ale fakt bytí –
že jsi.
Má to určitou příchuť, ano,
jako klid, ticho nebo lehkost.
Ale nehon se za tou chutí.
Zůstaň u samotného faktu.

Je to určitý klid? Vibrace?

To s tím přichází.
Ale to není ono.
„Já jsem“ není pocit.
Je to základní vědomí existence,
neozdobené a neměnné.

Proč je důležité setrvávat v pocitu „Já jsem“?

Protože všechno ostatní je rozptýlení.
Když spočineš v „Já jsem“, mysl se uklidní.
A začneš vidět, že nejsi tělo ani mysl.
Jsi vědomí, které je za nimi.




Blablabla,

Je to pocit, není pocit, furt dokola blabla

Prostě debilni kecy

Je to prostě jen koncentrace sloužící k uklidnění myslí

Úplně stejná jako kdyby se někdo koncentroval na psí hovno



A navíc !!!




Nejsem vědomí který je za tělem a myslí

Nýbrž jsem vědomí které je za jakýmkoliv uvědomováním čehokoliv

Včetně sebe samého uvedomujiciho si sebe jako vědomí...

[vostalpetr]

Vede „Já jsem“ k Absolutnu?

Ano.
Tím, že přebýváš v „Já jsem“, osobní mizí.
A nakonec se i samotný pocit bytí rozplyne.
Zůstává beztvaré,
neměnné.
Každý návrat oslabuje staré sklony.
Mysl se unaví bloumáním
a spočine v Sobě.


Takže

Nakonec to přece jen je pocit který zmizí

Takže,

Bloumejte ať se mysl unaví !!!

[vostalpetr]

No ale tenhle pocit stejně tak dobře zmizí při oblbeni a ztotozneni,

To je taková duchovní zkrátka

Jak se stát tím, po čem toužíme...


Tedy jak se stát úplným blbem...

Beztvarý s neměnný blb !

[Jarka]

Blb je nezničitelný. Čte se zepředu i zezadu stejně. Proto je mu jedno, i když se svět staví na hlavu. Jiří Kutina

[vostalpetr]

Jaká je cesta zkoumání vedoucí k pochopení podstaty mysli? To, co se v těle objevuje jako ‚já‘, je mysl. Pokud budeme zkoumat, kde přesně v těle tato myšlenka ‚já‘ vzniká, zjistíme, že vychází ze srdce. To je zdroj mysli.

Už jen opakováním myšlenky ‚já, já‘ je člověk přirozeně přitahován dovnitř – k tomuto místu. Ze všech myšlenek, které se v mysli objevují, je myšlenka ‚já‘ kořenem. Myšlenka ‚já‘ je tou úplně první, která se objeví. Teprve poté mohou následovat všechny ostatní myšlenky.

Pouze s příchodem zájmena první osoby vznikají zájmena druhé a třetí osoby. Bez první osoby nemůže existovat ani druhá, ani třetí.“


To je Mahárišiho blábol,

Za prvé já je pocit, takže stejně jako ostatní pocity jej cítíme v srdci

Případně v třetí čakře

Kořenem ega není pocit, nýbrž ztotožnění s tělem

To je základ pro myšlení a cítění na individuální úrovni myslí

Která je bez ztotožnění univerzální a vše tvořící silou...

Díky ztozneni s tělem se ovšem stává poněkud omezenou

A u některých jedinců zpitomelou...

[vostalpetr]

To, co někteří čtenáři vnímají jako „negaci blaženosti“, je vlastně jen odpor ega k prázdnotě. Ego se bojí, že pokud zmizí, nezbude nic – přitom to „nic“ je právě nekonečná, bezpodmínečná existence-vědomí-blaženost.


Chápu že jsi debilka,

Ale proč by SCA měla být nějakým blbým nic,

Když je naopak Skutečnosti, tedy SCA ?

Není nic skutečnější ho než toto

Takže jen blb tomu může říkat nic...


To, že někomu zbude nic,

Tak to je jen ego které si uvědomuje nic,

Nebo si nic neuvědomují

Ale to neznamená

Ty blbá pico

Že je to SCA

[vostalpetr]

Pravé osvobození nepřichází, když dosáhneme stavu štěstí – ale když přestane hledání. Když se „já, které hledá“ ukáže být pouhou myšlenkou. V tom momentě mizí otázka, mizí cíl – a zbývá jen to, co je: tichá, nepodmíněná blaženost, která není pocit, ale Podstata.




Nikoliv,

To je levé osvobození

Osvobození přichází tehdy, když jsou rozpuštěný připoutanosti

A osvícení tehdy, když jsou připoutanosti necinne,

Tehdy dojde k záblesku Já


Individuální já není žádná myšlenka,

Stejně jako kopanec do prdele a následná bolest není myšlenka

Nýbrž je to pocit vznikající při ztotožnění s telem


Papouškování píčovin slovutnych mistrů je prostě jen

Papouškování picovin


Zmizení pocitu já

Není osvícením,

Protože spánek nebo ztozneni není osvícení

Zde také mizí pocit já...


Prostě píšeš debility,

Tak jako vždycky..

[vostalpetr]

Paradox osvíceného pohledu vyjadřuje nádherně citát Nisargadatty Mahárádže:

„Moudrost říká – nejsem nic. Láska říká – jsem vším. A můj život plyne mezi tím.“


„Nejsem nic“ – to říká moudrost, protože když ego a všechny představy o sobě pominou, nezůstává nic uchopitelného. Vědomí je prázdné, bez formy, bez vlastností. Prázdnota. Šúnjatá. Žádné „já“, žádný střed.

„Jsem vším“ – to říká láska, protože když neexistuje oddělenost, pak to, co jsem, je vše. Není rozdíl mezi mnou a tebou, mezi pozorovatelem a pozorovaným. Celý svět je mým výrazem. Všechno je jedno. Tady se rodí soucit, sounáležitost, jednota – to je Bytí.

„A můj život plyne mezi tím“ – probuzený člověk ví, že je současně Nic i Vše. Forma a beztvarost. Projev i klid. Hraje lidskou roli, ale ví, že on sám není postavou v příběhu. Žije, ale není připoután.



To je tvoje oblíbená píčovina,

Vědomí není žádné nic,

Nýbrž je to Realita,

Stejně jako všechno není láska

Protože všechno je Sakti



A probuzený člověk ví, že celý projev i on sám je Já,

Takže jeho život mezi ničím neplyne

Že všechno je Já protože všechny aspekty Já jsou jedno a to samé a tvoří celek


Kopírovaní píčovin slovutnych mistrů je prostě jen

Kopírovaní píčovin...


PS


To, co říká Mahárádža není paradox,

Ale kompromis

Paradox znamená že jedno je druhým a ne že je něco mezi tím...

[vostalpetr]

Žije, ale není připoután.




Takže sere hovna jako každej jinej

Jen není připoután..

Na to ovšem si postačí počkat na sklerózu

Tam nejenže není připoután,

Dokonce i neví to co vedel

Což by mohlo být mahasamadhi

Kdy je vše rozpuštěno skrze zapomnění...

Takže čím větší blb, tim vyšší osvícení

A nejvyšší osvícení je osvícení nejvyššího blbá..

[vostalpetr]

Moudrost říká –



Toudle debilitou vlastní moudrosti trpí kde kdo,

Moudrý byl Sokrates,

Ten věděl že nic neví

Zato blbové ti vždy něco vědí,

Buďto pravdu nebo moudrost

[vostalpetr]

Ty Jano víš picu,

Ty jsi jen kopírka stejně jako ta umělá inteligence

Co si neprectes,

To nevíš

Pitomá blbko s vymaszenou blbou hlavu

Takovýhle hovna stačí leda na tu tvoji debilni VŠ

Tam se papouskujou hovna..

A v Plzni je rovnou kopirujou, stejně jako ty blbá debilko..

[vostalpetr]

po několika sekundách mysl řekne: „To je krásné.“ Ale po dobu deseti nebo dvaceti vteřin byla mysl tichá. A právě proto víte, že to bylo krásné. Protože skutečná krása nepřichází z mysli. Mysl je složená z konceptů – a ty krásu nepřenášejí. Něco uvnitř vás odpovídá na krásu – a to může nastat jen tehdy, když průvodce v hlavě přestane mluvit....


No jistě

Jenže když už to ta mysl takto hodnotí

Tak už je po osvícení

A ne že je to osvícení !

Kdo tedy neustále nablble mele o kráse,

Je prostě mimo !!!


Takže si to zatrhavej jak chceš

A mel si o kráse a lidumilnosti a lásce

To je ovšem důkazem, že jsi mimo osvícení

A ne ty blbá Pico

Že to je osvícení !!!

[vostalpetr]

Věřím v sílu manifestace a podobné věci, ale nemyslím si, že na tom záleží. To, že na něčem záleží, je lidský konstrukt, který vznikl z potřeby – ze stejné potřeby, kvůli které lidé vytvářejí božstva a podobně. Věřím v energii Boha, v energii všeho. Všechno je božské. Neexistuje nic, co by nebylo božské. Všechno je božské.

A já jsem to. Nejsem tohle tělo, já jsem vy. Já jsem tahle věc, i tamta věc. Jsem i kamery. A nezáleží mi na tom, co se na nich děje.

Někdy mám pořád v sobě tu starou drážku, co třeba chce, aby mé vlasy vypadaly hezky. To je starodávná věc, stále je tam ego. Ale zjišťuju, že osvobození od něj je něco, po čem lidé nějakým způsobem touží. Říkají: „Já taky nechci být já.“ A já na to říkám: „To je skvělé, protože ty nikdy ani nebyl.“


Asi na tom záleží,

Kdyby na tom nezáleželo,

Tak by asi zde to ego nebylo vytvořeno

A nikdo by pak netvrdil že je já...


Ego je výsledkem entropie vesmíru,

A jestliže vesmír tvoří tímto způsobem

Tedy k větší neuspořádanosti

Tak to má asi nějaký význam


Třeba ten,

Že to co je dokonale

Se může rozvíjet a zdokonalovat pouze a jen směrem k nedokonalosti

A tím se stává ještě dokonalejší - o nedokonalost


Takže si toho blbyho ega vážte,

Ona by totiž ta dokonalost o sobě ani nevěděla že vůbec je !!!

[vostalpetr]

Ego není věc. Je to omyl. A ten se nikdy nestal.





Ego není věc,

Ego je totiž činnost (uvědomování)


A když se ta činnost zastaví,

Tak pak zde logicky není ani ego

Takže to není žádnej omyl

A už vůbec to není něco co se nikdy nestalo !!!



Ty jen kopirujes cizí hovna dznaniskych hovnoserů...