Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Je možné vytvořit svět míru ?




Určitě! Každý den při vašich meditačních pokusech se vroucně modlete, aby božské Světlo vstoupilo do vás a procházelo vámi k požehnání lidstva (P.B.) Přitom obrat´te tvář k slunci nebo aspon směrem slunce a mějte nohy nezkřížené. Pak proneste potichu tato silná mantram: Subham astu sarvadžagatam - Štastny necht' jsou všechny bytosti. Rozumíte: VŠECHNY. I ty, které vám byly dříve lhostejné, které jste dříve nenáviděli, nebo kterými jste opovrhovali.






No proc ne,

Ale na stranu druhou

Je to právě Světlo, jenž vytváří stíny a stíny vytváří temnotu

I temnota je Světlo

Stejně jako led je tím samým jako pára, H2O

[vostalpetr]

Není nad to,

Když se bojuje za mír !!!

Komousum a katolíkům se neustále zdá

Že to bůh posral a oni to musí napravit...

[vostalpetr]

Jste neměnným vědomím, ve kterém se odehrává veškerá činnost. Vždy odpočívejte v míru.




Jsem neměnné Vědomí

Které se neustále mění

Přesto je stále tím, čím je

Tak jako H2O je ledem, vodou a párou

Proto mohu být čímkoliv,

Mírem i válkou

Apd.

Absolutno v říši moznosti

Není zde zisk a ani ztráta

Jen různé prožívání sebe sama...

[vostalpetr]

Oddaný: „Jaká je vize pravého poznání?“
Ramaná Maharši: „Ticho.

Mysl se musí ponořit do Já. Ticho je jazykem pravého Já.
Když se myšlenky utiší, pravé Já se přirozeně odhalí.
Tento čistý, nerušený stav je vize pravého poznání.






Vize je to co pozorujes,

Zatímco vizualizace je to co si představuješ, pozorujes a ztotoznujes se s tím

Chápu,

Že tobě je to u prdele...



Kopirujes a nerozumíš

Tak jako obvykle...

[vostalpetr]

Kdyby jsi přestala s neutuchajícím vizualizovanim hovadin

Uvědomila by sis vizi své pitomosti...





I když ty asi ne,

Ty si i představujes, jak si nic nepredstavujes,

Tak jsi zpitomnela....

[vostalpetr]

Ještě k té tvé zářící lásce,

Ono září kde co, slunce i měsíc,

Žárovka i polární záře i ruda záře nad Kladnem,

Lidé září spokojenosti i štěstím i láskou

A září i naštvanosti když je to rozpálí do ruda

Září i září barvami podzimu...


No prostě není záře jako záře

Ale to je ti také u prdele...

[vostalpetr]

Tou nejdokonalejší vizualizací pravého poznání není žádný obraz, tvar ani myšlenka. Je to vize ticha — absolutního, hlubokého ticha, které není prázdné, ale naopak plné přítomnosti. V tomto tichu se rozplývá mysl, ustávají veškeré pohyby ega a zůstává jen čisté Bytí.

Toto Bytí není chladné či odtažité — je blažeností, protože je svobodné od všech omezení, protikladů a strachů. Je láskou, protože v naprosté jednotě není iluze oddělenosti – není rozdělení, není potřeba vlastnit, bojovat či uchopovat.

Ticho je jazykem Já. V něm se odehrává ta nejvyšší „vizualizace“ — ne jako vnější obraz, ale jako vnitřní prožitek bez formy. Je to přímé rozpoznání toho, čím skutečně jsme: věčným, neměnným, radostným Bytím.

A právě tím je vize pravého poznání – ne jako něco, co lze popsat slovy či pochopit rozumem, ale jako tichá, zářivá přítomnost, v níž se vše ostatní rozpouští.



Žádné čisté Bytí,

Ale čisté bytí ega



A ta další slátanina nestoji ani za poslání do prdele...

[vostalpetr]

Ego není entita. Není to něco, co by existovalo samo o sobě. Je to myšlenka o odděleném „já“, která se objevuje v mysli – jako vlna na hladině oceánu.
Je to dočasná identifikace vědomí s tělem, jménem, příběhem, osobností – se vším, co se mění. Ale v hlubším uvědomění skutečnosti: kdo to všechno pozoruje? Kdo ví, že „já“ myslím, že „já“ cítím, že „já“ chci?

V tichu, kde se mysl ztiší, ego mizí – a přesto vědomí zůstává. To, co zůstává, když vše ostatní odpadne, je čisté Bytí – bez jména, bez tvaru, beze strachu.

Ego „neexistuje“ — ale zdá se, že ano. Je jako fata morgána – vidíš ji, dokonce tě může mást, ale když se k ní přiblížíš, zmizí.

Podobně i ego vypadá skutečně, když ho nezkoumáš. Naivně a slepě věříš, že je. Ale když se do něj podíváš – zjistíš, že není žádný „někdo“ uvnitř. Jen myšlenky, pocity a tělo – v prostoru vědomí.

Proto se říká: „Ego neosvítíš. Ego nemůže být osvícené. V osvícení ego zmizí. A to, co zůstane, je to, co tu bylo vždycky.“

Čisté Bytí



Ego je individualizované dění - pohyb -uvedomovani

Proto je meditace stavem, kdy se tento pohyb zastaví

A postupně odpadnou či se rozpustí připoutanosti

To co zde zůstane je univerzální dění -wu wei

Spontánní pohyb

Který lze těžko definovat jako bdělost nebo pozorování

Nejlépe to definoval Jung jako intuice (celek) a vnímání (detail)

Nebo to lze definovat jako konání bez konání

Pozorování bez pozorování

Střed bez středu

Univerzální Vědomí které je opět jak nepohybem tak pohybem


Ale trpici mindraci hledají únik

Do věčného a neměnného

Místo aby se s projevem setkali jako se sebou samým

Popírají projev i ego

Jeho negovanim

To jde ostatně egu nejlépe

Negovani a negativní náhledy na cokoliv

Co nechtějí ve své sebestřednosti...



Těžko říci, jestli lze nebo nelze ego osvítit

Neboť je zde jak střed tak i zároveň zde není


PS

Jak vysvětlit někomu kdo žije pouze v dvourozměrném světě

Co je třetí rozměr...

To je pro něj nepochopitelná záležitost..

[vostalpetr]

V tichu, kde se mysl ztiší, ego mizí – a přesto vědomí zůstává. To, co zůstává, když vše ostatní odpadne, je čisté Bytí – bez jména, bez tvaru, beze strachu.


Nikoliv,

I toto vědomí (ztoznenene uvědomění vytvářející pocit vědomí)

Bude meditaci eliminováno a překročeno

A ne že zůstane


Nějaký ztišení myslí, to je úroveň začátečníka a ne osvíceného

Osvícení se nachází až za či před vedomim


Proto taky roky popisujes jen své pitome ego,

Neosvicena krávo...

[vostalpetr]

Dokonce i komáři mají pocit „já“ – ukazuje to na existenci. „Já existuji“ – to je pravý význam. Ale jako osoba se málokdy dotýkáme tohoto kořene, této pravdy, že „já“ znamená samotné bytí – a že je vědomé.


Jaký pocity mají komáři,

To ví Mooji

Ale já zase vím, že pocit je pocit

A ne doprdele Já !



No pro pocitare to asi neplatí,

Ti se považují za svý pocity

Proto taky

Jim nestálé mrda


Nic novýho,

Štěstí je také pocit, bytí je pocit, sebeuvědomování je opět pocit

Takže to jsou pocity !!!

Takže si dal kopírují sracky svých guruů

Jsou ovšem debilové

Ale debil k debilové seda, rovný rovného si hledá...

[vostalpetr]

Ramana Mahari: Ne. Když mysl hledá věci venku, trpí. Když se obrátí dovnitř, prožívá pravou blaženost


To je pravda,

S tím bude souhlasit každej feťák, alkoholik a blázen

Stačí se čímkoliv ufetovat a uvnitř je hnedka tři prdele stesti

[vostalpetr]

Neustále se opakují zvast, že venku je nějaký utrpeni,

Guruovsky kydy a oblbovacky pro idioty

Nic takového tam není

To je naopak uvnitř idiotů, nikoliv vně...

[vostalpetr]

Eduard Tomáš, Cesta lásky

Pokračování:

Paprsky lásky vás stále objímají. I když to nepozorujete, i když o nich ani nevíte, jste v nich, žijete v nich, milujete v nich – neopustí vás ani na okamžik a ani by vás opustit nemohly.


Jasně,

katolici v těchto paprscích upalovali z lásky čarodějnice,

Případně se navzájem mýdlili po hlavach

Samozřejmě také z ty lásky,

Bez lásky by to nemělo tu spravnou stavu...

[armin]

Ramana Mahari: Ne. Když mysl hledá věci venku, trpí. Když se obrátí dovnitř, prožívá pravou blaženost

Záleží na kontextu řečeného.
Já to mám obráceně
Já třeba když hledám venku v lese houby, tak netrpím, naopak při tom prožívám pravou blaženost.
Když hledám něco doma, co jsem si někam zašramtal, tak spíš trpím.

[Pedrito]

Já nejvíc trpím, když musím ráno vstávat do práce.

[vostalpetr]

Tak si najdi práci co tě bude bavit,

A budeš vstávat rád...

[vostalpetr]

Tahle neustále kopírována pitomost ignoruje

Že jsou tři stavy myslí, které se neustále mění...

[vostalpetr]

A teď už, prosím, zatajte dech, na maličký okamžik, na jednu nebo dvě vteřiny, a dovolte tomuto zdroji, aby na vás sám zazářil. Aby vás přímo absorboval do sebe. Stane-li se tak, a ono se tak jednou stane, i když ne třeba hned, nebojte se, prosím, a nebraňte se tomu. Jen prohlubujte dál svou lásku.


To je špatná informace,

Ve většině případů se nejspíš posereté strachy

Až vás něco obklopí a bude chtít vás zabít

Což je dáno vasanami

I když Mahárisimu se to líbilo, že jej ovládnul "duch"


Viz Tibetská kniha mrtvých

Kde ty nejvyšší úrovně světla jsou pro ego děsivá

[vostalpetr]

Třetí zkratka duchovní cesty

Ta první spočívala v tom, že jsme měli přesunout svoji identifikaci z hlavy, to jest z ega, do duchovního
srdce na Nadjá.

Druhá zkratka bylo cvičení pozorovatele čili Svědka.

Další disciplína spočívá ve spokojenosti a vstupování do ticha



To nejsou žádný zkratky,

Nýbrž přirozene stavy lidí, kteří se neodchýlí od svého karmického naprogramovani

A dělají to co je baví, a ne to co převzali od druhých

To nejsou mindraci utapejici se v pocitech utrpení a toužící po stesti

Nýbrž naopak myšlení a cítění, rozum a srdce jsou spojené,

Takže priblble jedno nepotlaci a druhym se neoblbuji

Nepotřebuji cvičit svědka a meditaci

A nekonatelstvi

Protože to při svém konání spontánně pouzivaji

Vědí to, co ví lidová moudrost,

Že na pilu se nemá tlačit...





Ale dost pochybuji,

Že tydle zkratky lidem pomůžou

Leda jako berličky a voblbovaky

[vostalpetr]

Negativisticti zmrdi a sračí nechápou,

Že toto se děje zcela spontánně při rozvíjení ega

Zatímco při negativním náhledu na ego se z těchto stavu

Stávají berličky a připoutanosti


Pitomcům nelze ovšem vysvětlovat že jsou pitomci...


"Mistři" a politici jsou stejná sebranka,

Neustále děsí lidí nějakými negativismy

Jen proto, aby je mohli ovládat a připadat si důležití

Jak ten svět vylepšují...



Tydle zmrdy je třeba kopat do prdele,

A to okamžitě hned jak vyserou svý negativisticky hovno

Nalakovaný růžovým pozitivismem...