Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Trauma není překážkou na duchovní cestě.

Je to často právě ten skrytý kořen, který když se jemně uvolní, umožní, aby v nás proudilo Světlo, které jsme nikdy neztratili.

Ať se každá bolest stane místem, kde se dotkneš své nejhlubší síly. Ať tvá duše ví, že je celá – i když si to někdy nepamatuje.




Ale ano je,

On totiž zamindrakovanej pocitar jen zamění světské touhy za touhy duchovni

A tak se dostane jen z louže pod okap,

A vyhání čerta dablem...


A duchovno rozhodně nefunguje na nějaký nenaplněný touze po štěstí a lásce,

Na nějakým serfovani na víře, naději a lásce

Na nějakým úniku od utrpení

Extatickým sebeoblbovani vizualizacemi

A představách že už jsem osvícení

Apd.


Výsledkem jsou pouze zblbli idioti,

Kteří jen serou hovna svých připoutanosti !!!

[vostalpetr]

Jak poznat, že služba je čistá
Je lehká. I když může být fyzicky náročná, v srdci je radost.

Nevede k vyhoření – protože nepramení z nutnosti, ale z přirozeného přetékání.

Není závislá na vděku. Nepotřebuje být viděna ani chválena.

Je prostá. Není teatrální, neupoutává pozornost na sebe.

Neříká: „Já jsem pomohl.“ Říká: „Jsem vděčný, že jsem mohl být u toho.“




To jo

Jakmile je v srdci radost,

To už je ego úplně KO....


A nebo spíš naopak, je OK, full power...