Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Mistrem je ten, kdo vyjádří slovy něco, co nám hluboko v nitru "zazní jako pravda", není to slepé přejímání – je to připomenutí něčeho, co už v nás bylo.

Nemá monopol na Pravdu, jen dokáže někdy zformulovat to, co v nás beztvaré volalo po pojmenování. A různá slova míří k témuž, i když pro mysl mohou znít jinak.

To, co je živé, není kopírování. Je to vnitřní soulad, hluboký souzvuk s něčím, co nelze naučit ani vymyslet. To je rozdíl mezi "papouškováním" a "vyvěráním z téhož Zdroje".

Duchovní jazyk může iritovat právě proto, že zasáhl něco hlubšího, co není možné hned pochopit.

Může se jednat o obrannou reakci ega, které vnímá ohrožení. V každém z nás je však část, která miluje souznění s pravdou.

Za slovy kritiky může být zklamání z autorit, falešných gurů nebo duchovního elitářství. A to je oprávněné – každý duchovní směr může být zneužit nebo nepochopen. Ale odmítnout všechno znamená přehodit vlastní bolest do výsměchu, místo aby byla pochopena.

Jedním z častých nedorozumění v duchovních diskuzích je, že ego je "špatné". Duchovní učení nenutí hodnotit kvality ega, ale vede k poznání, že nejsi ego, vede k poznání, kdo skutečně jsi bez ega.




Blahopřeji kundo,

Tak to by byl mistrem především Hitler, Lenin apd.

Ti taky oslovovali pravdou

A oslavovali je miliony tobě podobných pitomců !


Ale ano mrdko,

Ego je špatné

Podle názoru duchovní blbů nedělá nic jiného než že způsobuje utrpeni !


Takže neser debilko pitomá,

Pico zblbla guruovskymi žvásty

Debilni papousku toužícím po štěstí

To je to co tě oslovuje,

Pocitový mrdky !!!

[vostalpetr]

Znechucení z náboženství je často voláním po pravdě

Když někdo odmítá náboženství, protože ho vnímá jako „náboženství slabochů“, často reaguje na povrchní nebo pokřivené formy duchovnosti – ať už ve formě moralizování, viny nebo falešné pokory.

Toto odmítnutí může být počátkem opravdového hledání, pokud se člověk nezastaví v opozici, ale půjde dál — za slova, za nauky, až k sobě.


Skutečné poznání není ani slabé, ani agresivní.

Ego bojuje, duchovní síla je klidná.

Tvořivost, činorodost a spontánnost jsou nádherné, pokud nejsou únikem.

Láska není slabost – je to nezničitelný prostor, ve kterém mizí potřeba bojovat.

V hloubce Bytí není žádný nepřítel.

A poznání této pravdy není popřením individuality – je jejím naplněním.





Já ti dám volání po pravdě kundo nešťastná,

Já ti dám opravdové hledání ty svině zamindrakovana

Já ti dám klidnou duchovní sílu ty zesrany jelito

Já ti dám prostor lásky ty katolická pico

Já ti dám nepřítele ty hlasatelkou bludných hoven

Já ti dám jít k sobě ty mrdko zblbla




Co věta, to hovno,

Vyctený vykopirovany hovno pro sebeoblbovani !

[vostalpetr]

Neumíš ty debilko číst na co reaguji ???

Ňa pokřivenou duchovnost

Na duchovní vytrzeniny, zkratky, koncepty, nabádání k úsilí a zaměřování pozornosti

Na uvnitřnování, na oblbování štěstím a pravdou

Tedy na hovna kterými se ty roky oblbujrs a který roky siris


Hovna

Hovna

Hovna


Topis se v hovnech !

[vostalpetr]

Může se jednat o obrannou reakci ega, které vnímá ohrožení. V každém z nás je však část, která miluje souznění s pravdou.


Ve mně nic takového není,

Žádné souznění s pocitáma a představáma

Nejsem pocitarska nešťastná kunda toužící po štěstí

Slaboch co se dostal do sraček

A pokouší se z nich vyhrabat stejným způsobem jakým se do nich dostal

Totiž souzněním se svou pitomouckou pravdou,

Kterou přebírá od druhých

Tomu se říká vyhánět čerta ďáblem


Čili z louže pod okap

Že světského hovna do hovna duchovního !

[vostalpetr]

Ego se snaží uchopit sílu – ale odmítá podstatu

Věta „silnější pes jebe“ není projevem hlubokého pochopení života, ale projekcí základního pudového modelu na celý vesmír. Je to svět poháněný strachem, kde přežití je cílem.

Osvobozená bytost už není poháněna strachem o přežití – zůstává v prosté přítomnosti bytí. A v tomto bytí nachází nepodmíněnou blaženost, která není závislá na dominanci, kontrole ani vítězství.



Ale ano, je pochopením života,

A proto se na ego neockuji žádný ducho sracky o nastavování tváře

A nikdo by se neměl oblbovat představami o osvícení

Nýbrž by měl jednat dle karmy, která je řízena pudem sebezáchovy

V ní je totiž obsažena i přirozená duchovní cesta...



Ovšem pro mindraky to neplatí,

Ti se nechali zblbnout blábolením druhych

A proto jsou taky mindraci

Ňeustale jsou v rozporu se sebou a se svetem

A v duchovní oblasti opět přebírají cizí hovna

A opět jsou v hovnech

Tak jako ty


A musí hlásat svou vymrdanou pravdu

Pravda ....

[vostalpetr]

v tomto bytí nachází nepodmíněnou blaženost, která není závislá na dominanci, kontrole ani vítězství.

No jo,

Jenže to jsou základy

Které je třeba rozvijet

A ne fnukat že je to fuj

A přitom nevědomě to dělat v domnění že dělám opak ...

To je ten negativismus zpitomneleho ega

Který se snaží o duchovní pozitivismus

A tak se akorate posileje opakem toho co hlásá


Ňavrch huj a uvnitř hovno...

[vostalpetr]

odmítnout všechno znamená přehodit vlastní bolest do výsměchu, místo aby byla pochopena.

Bolest máš leda ty,

Ego a dualita je neštěstí

A osvícení neměnné štěstí

Neboť se tě nic nedotýká

Ani tvá bolest

Vše se potlačilo duchovníma kydáma...

[vostalpetr]

Tento odpor není nepochopitelný — je to obranná reakce ega, které touží po autonomii, uznání a moci. Někdy se dokonce obrací k filosofiím jako Nietzscheho „vůle k moci“, aby ospravedlnilo své vnitřní napětí.


Jaký napětí ?

Ty debilko zpitomnela,

Ty sem seres guruovsky hovna na běžícím pase

Ty jsi plná napětí kundo zpitomnela a blbá

Já jen říkám, že do prdele vás poslal uz Nietzsche

Protože viděl tu falešnost zblblyho ega

Co má samo se sebou problém

A hledá únik z utrpeni


Ta vaše pitomá honba za štěstím je něco zcela jiného

Než spontánní činnost ega

Žádnej cíl, zisk, záměr

Nic jinýho neserete než bláboly o štěstí ...


Budha to rovnou přiznává že zná únik z utrpení

Ježíš si vysníl Boží království

A hinduisté naopak utíkají před reinkarnaci


Jen hovna serete!

Nietzsche měl vůli k moci

Zatimcovy jste plní nemoci...

[vostalpetr]

. Opravdová láska není „nastavování zadku“

Ježíšovy výroky jako „nastav druhou tvář“ nejsou výzvou ke slabosti, ale k vnitřní neotřesitelnosti. Jde o schopnost nereagovat ze strachu, pomsty nebo obrany ega. To není útěk, ale nejvyšší síla – vnitřní svoboda, která nepotřebuje reagovat násilím.

Mnoho výroků Mistrů bývá nepochopeno, protože se vztahují k úrovni Bytí, nikoli k běžnému „morálnímu“ chovani



A právě proto to taky kritizují,

Že se na ego očkuje stav osvícení

A navíc z každý sebestředný lásky se dělá Boží láska !


To je vrchol zpitomeni,

Taky ty výsledky křesťanů jsou dobře vidět

Jak ve jménu lásky serou hovna..



To je omyl všech zblblych pitomců,

Myslí si že když budou blábolit o lásce,

Takže se z toho každej asi posere,

Že se posere z vašich svatých hoven...

[vostalpetr]

vnitřní svoboda, která nepotřebuje reagovat násilím


Vnitřní svobodu si strč do prdele,

Svoboda reaguje různými způsoby dle svého

Říká se tomu wu wei

A ne nastavováním druhé tváře

To je jen představa zblblych laskoserů...

[vostalpetr]

Karma není pud – je pohybem vědomí

V některých výkladech se karma zužuje na „pud sebezáchovy“ – ale to je pouze část pravdy. Pudy jsou biologické reakce těla. Karma je jemný zákon příčiny a následku, který zahrnuje úroveň vědomí, záměr, vnitřní postoje – ne jen instinkt.

Jednání „dle karmy“ tedy neznamená slepě následovat pudy. Znamená být vědomý v tom, co v nás právě působí — a zda to vychází z ega, nebo z podstaty.


I pud je pohybem vědomí,

Je to program všeho živého

Jetotedy univerzální karma, nikoliv kolektivní,

A k ní se přidává individuální karma...


K neštěstí vede kolektivní karma kterou se pak zcela pitome

Potlaci univerzální a kolektivní karma

Duchovním, nebo nabozenským a politickým oblbováním...


Žádné jiné neštěstí zde není

Než jen toto

Ani smrt není neštěstí,

Protože to je jen představa která lidí děsí

Protože po smrti se už nikdo neděsí

Tedy jen představa budoucnosti...

[vostalpetr]

Jednání „dle karmy“ tedy neznamená slepě následovat pudy. Znamená být vědomý v tom, co v nás právě působí — a zda to vychází z ega, nebo z podstaty.


U tebe vše vychází z kopírek z internetu

Premoudrela pico


A proto víš leda hovno...

[vostalpetr]

Debilko pitomá,

Nic nemáš svýho

Jen samý kopírky opsaný z internetu

Tvá je jen ta úniková činnost sebeoblbovani před utrpením !

[vostalpetr]

Mindracka idiotko,

Co chceš radit druhým,

Na ty tvý bláboly si stačí přečíst dvě duchovní knihy

A budu taky chytrej jak rádio...

[vostalpetr]

Ano, pud sebezáchovy je součástí života. Ale není jeho vrcholem. Pud tě chrání, ale láska tě vede. Pud reaguje, ale vědomí chápe. Pud říká „vítěz nebo poražený“. Vědomí říká: „Nikdo tu není, kdo by musel vyhrát.“


Vědomí nic neříká

Debilko

Vědomí nic nechápe

Idiotko

Projevené UV pouze spontánně tvoří

A proto jsou zde výhry a prohry

Kundo zpitomnela

Vznik a zanik

Ty posrana neměnná Pico..

[vostalpetr]

tehdy, když se v diskusi objeví ostrá slova, urážky a výsměch – není třeba reagovat stejnou mincí. Za těmi slovy je totiž stejný hlad po pravdě, jen možná ještě nerozpoznaný. To je důvod, proč se s rozpoznáním jednoty Bytí jeví absolutně nesmyslné útočit zpět, proč se vědomá bytost nebrání a ani neodmítá.


Hlad máš ty

Proto furt prezvekavas bláboly o osvícení

A toprotože jsi katolická kunda

Tak musíš mluvit slušně

Ale můžeš banovat a mazat

A z lásky zabíjet

Jak se na katolický zmrdy sluší



Jenže smůla blbko,

Už nezvládnete světu takže můžete být poslání do psí prdele

Jako každej zmrd co sere hovna



Takže

Tahni do prdele ty laskoserna špíno !

[vostalpetr]

Ve chvíli, kdy se bytost přibližuje k hranici pravdy, může se vynořit hluboký vnitřní neklid. Pravda totiž neoslovuje ego – pravda je tichá, prostá a nezainteresovaná. Ego, které je budováno na konceptu oddělenosti, kontroly a přežití, reaguje na takový kontakt často obranně – někdy odmítnutím, jindy výsměch


Jak jsi na to přišla ty blbý jelito ?

Vždyť ty víš hovno, naprostý hovno...


Píšeš hovna a proto jsi posílána do prdele

Ty blbá opice...

[vostalpetr]

čem vlastně duchovní cesta opravdu je?

Není o tom stát se "lepší" osobou. Není to útěk z těla, z emocí, ze světa. Není to vznešená póza, ani obalová filozofie pro potlačené trauma.
Je to — a vždy byla — cesta k tomu, co je pravdivé teď.

Ne štěstí jako vzrušení nebo odměna. Ne vnějškové „být pozitivní“. Ale hluboký, klidný mír, který není závislý na tom, co se děje.

Nejde o to „usilovat“ o štěstí. Jde o to spatřit, že to, co opravdu jsme, je už teď svobodné od příběhů mysli — a právě proto blažené.

Slova jako „blaženost Bytí“, „štěstí pravého Já“, nebo „vnitřní svoboda“ se snadno stanou terčem výsměchu, pokud se vnímají jako pouhé koncepty.
Ale nejde o víru. Jde o přímou zkušenost ticha, které nezávisí na žádné víře, ani náladě, ani filosofii. A tohle ticho — prosté, nepodmíněné — není „slabé“.
Je to síla, která nepotřebuje být silná. Přítomnost, která nepotřebuje křičet.



Ty žádnou zkušenost nemáš

Ty jen zvánis blbý a pitomý hovna

A celý tvý ticho spočívá v neustálým zvaneni hoven


Hraješ si na osvícenou a přitom jsi blbý jelito

Posedlý stestim


Jsi prostě kunda,

Masturbujíci nadržená kunda...

[vostalpetr]

Ne „honba za štěstím“ — ale rozpoznání, že to, co jsme, je už blažené, ve své podstatě šťastné. Ne jako pocit, ale jako Bytí samo.


Kdepak idiotko,

Meles leda o svých pocitech

Dualistická Pico...

[vostalpetr]

Není třeba nikoho přesvědčovat, není třeba nic dokazovat. Kdo opravdu poznal ticho, už ví. A kdo ještě hledá — zaslouží soucit, ne sarkasmus


Kdo hledá zaslouží poslat do prdele !


Ani sebedotazování není žádný pitomý hledání...