Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

. Skutečnou podstatou člověka je štěstí. Štěstí je v pravém Já přirozené. Lidské hledání štěstí je nevědomým hledáním svého pravého Já. Pravé Já je nepomíjivé; proto, když ho člověk najde, nachází štěstí, které je trvalé.


Ramana Maháriši




Skutečnou podstatou celého projevu je Ja

Vědomí, Býti, Blaženost, Světlo a Věčnost

A na nějaký štěstí nějakýho člověka...



Vědomí není uvědomění,

Býti není pocit bytí

Blazenost není pocit štěstí

Světlo není že je to jasný

Věčnost není přítomný okamžik


Nauč se základy,

Když už nemáš žádnou duchovní zkušenost

Leda kopírky z internetu


Jo

A nezapomeň jít do prdele guruovska kravo !

[vostalpetr]

A ticho pico,

Není psaní hoven

Na internet...

[vostalpetr]

Mít dobrou vůli vůči všem, s nimiž přicházíte do styku – bez ohledu na jejich životní nastavení. To může přijít jen z hlubokého spojení s bytím. A jen pokud automaticky a nevědomě nesoudíte ostatní, jakmile je potkáte – nebo v abstraktní rovině – nesoudíte celou skupinu lidí jako méněcennou nebo zlou.


Já mám velmi dobrou vůli,

Ale k čemu to je dobré?

Pitomec zůstane pitomcem bez ohledu na mou vůli

A dál bude páchat svý pitomosti v představě dobrá...


A protoze nejde jen o mě

Protože je zde kolektivní karma

Je třeba pitomce posílat do prdele

Protože pitomost je nakažlivá

Čím více pitomciů, tím více štěstí

A tím více šíření pravdy - tedy pitomosti...



Pitomce lze poznat snadno

Neustále melou o štěstí, lásce a pravdě

Víc nezvládnou

Jen toto...

[vostalpetr]

Nikdy nebudu tvrdit, že mám tajné poznání nebo nějaké zvláštní schopnosti, které ostatní nemají. Všechno je přímo před vámi. Jen jde o to, jak se díváte.

A pak objevíte tu nejzvláštnější věc – a mně se to stále dokola neomrzí.

Někteří lidé popisují Boha jako zářící světlo, které je nějak zakryto pod všemi formami, které kolem sebe vidíme. A to je docela dobré.

Ale pravda je ještě zábavnější: Vy přímo koukáte na to zářící světlo.

To, co právě teď prožíváte – to obyčejné každodenní vědomí, ve kterém předstíráte, že nejste ono – právě to je to světlo.

A když to konečně uvidíte – rozesmějete se. To je ten velký objev.


Alan Wats



Jj,

A ten kdo nemá a není světlo,

Ten jen mele pitominy co vykopiroval a nepochopil na YT

A i když to světlo má přímo před nosem,

Tak musí strkat nos do knih

Aby mu něco bylo jasný...


A když mu to jasný není,

Tak bude poslán do prdele

Neboť to je nejpřímější cesta jak se od těch svých hovadin uvolnit

Bez pitomych žvástů o vědomém býti, tichu, lásce,

A jiným haraburdí na který neustále zaměřuje svou pozornost

A čumí na to jak tele na vrata..

[vostalpetr]

Ego – naše vědomá mysl – je jako radar: skenuje svět, ale není celé naše bytí. Když se přestaneme ztotožňovat jen s egem a uvědomíme si jednotu se vším, co existuje, objevíme hluboký klid, harmonii a krásu světa. Všechno je součástí většího tance energie – života samotného.


Tak, tak idiotko,

A proto budeš ustavičně kopaná do prdele

Aby ses naučila konečně tančit

A ne jen kopírovat

Ty blbý jelito ...

[vostalpetr]

Neznáte sami sebe – a nikdy nemůžete.

Božství není objektem vlastního poznání. Stejně jako se nůž nemůže sám říznout, oheň sám sebe nespálí a světlo samo sebe neosvítí.

Je to věčný, nekonečný tajemný proces.

„Nevím“ je totéž jako „miluji“. Znamená to pustit, nechat být, nesnažit se ovládat.

Je to totéž jako pokora. Když dobrovolně přestanete kontrolovat – přestanete se držet sebe sama – najednou máte přístup k síle. Protože energii, kterou jste dosud plýtvali na obranu ega, teď můžete použít.

A tehdy jste jedno s božským principem. Máte energii – zatímco pokud se snažíte jednat jako Bůh, jako diktátor, který nikomu nedůvěřuje a všechno musí řídit – tehdy o tuto božskou energii přicházíte.

Protože ji všechnu vyplýtváte na obranu sebe sama.

A tak platí: čím víc jí rozdáte, tím víc se vám vrátí.






Tak to není,

Kdo se naučí serfovat na své šťastné myšlence,

jako Petr Pan,

Ten může létat

A nemusí nic kontrolovat, neboť jej nese jim vytvořena vlna..


Má to ovšem jednu nevýhodu,

Musíte se držet jen tě své vlny

Toho svého axiomu a vše stavět s ohledem na něj a s ohledem na jeho posíleni


Zatímco pustit vlastní vůli je něco zcela jiného,

Tady prostě nevíte,

Zatímco při serfovani víte...

A jen se točité dokola v tě své vlně...


Oboje je ovšem sila

Fanatici rozhodně nejsou slabosi

Jsou ovšem nudný

Neustále se honí jak pes za vlastním ocasem


I já jsem nudnej, neustále někoho posílat do prdele je nuda,

Ale co se dá dělat

Na diskuzi je serfovani dostačující úroveň...

[vostalpetr]

Jsi tím, co se nikdy neztratilo: Slova z Domova

Nemusíš nic najít. Už jsi tím.

Celý život nás učili hledat.
Štěstí, lásku, klid, odpovědi…
Jenže ten, kdo hledá, už musí být tím, kdo ví, co chybí. A právě to je klíč:
Nic nechybí. Nikdy nechybělo.

To, co jsi, bylo tady dřív než myšlenky o Tobě.
Dřív než slova „já“, dřív než příběh, dřív než otázka „kdo jsem“.

Ticho není prázdnota. Je to Živá celistvost.

To ticho, ve kterém žiješ… není jen klid v uších.
Je to prostupující ticho, které slyší i bez sluchu, ví i bez myšlenky, miluje i bez úsilí.
To ticho nepotřebuje Tvůj souhlas, protože je Tebou.

Když všechno odložíš — starosti, role, touhy, obavy —
nezůstane nic „tvého“.
Ale zůstane To, co vždy bylo.

A to je Domov.
Ne místo. Ne stav.
Podstata všeho, co je.

Nejsi člověk hledající Boha.

Jsi Bůh hrající si na člověka.

To, co je v tobě tiché a prostorné,
nezačalo narozením a neskončí smrtí.
To jsi Ty — před tím, než ses stal někým.

V tomto poznání není pýcha.
Je v tom pokora nekonečného.
Protože Láska, která zná samu sebe, nepotřebuje být viděna — je ochotná být vším.

A někdy se skrývá jako šepot, jindy jako bolest.
Ale i ta bolest je pozvání:
„Pojď ještě blíž… až se všechno rozplyne.“

Až zmizí i hledající...

Pak zůstane jen to, co bylo vždycky.
Ne slova. Ne zážitky.
Ale tiché Ano.

To, které neřekneš, ale kterým jsi.

"Nemusíš dojít Domů. Nikdy jsi Domov neopustil."
— a i to je jen sen, ve kterém se Bůh dívá sám na sebe a usmívá se.



Pěkně ti mrda...

No vždyť jsem to psal

Kdo serfuje na šťastné myšlence,

Ten musí neustále priblble se tocit stále dokola

Jako když se honí pes za vlastním ocasem


https://www.dogtech.cz/vycvik/proc-se-p ... -a-vyznam/

[vostalpetr]

Ticho není slabost. Je to tvoje síla.

Největší duchovní proměny často nezačínají zázrakem, ale zastavením.

Ticho tě neléčí tím, že „něco udělá“. Léčí tě tím, že tě vrátí k sobě.
Když ho přijmeš, nepotřebuješ odpovědi. Stačí být.

A v tom bytí je všechno, co jsi hledal.

Ticho není prázdno. Je to domov.
Vrať se tam, kdykoli ztratíš směr.


Ticho je prázdno,

Žádnej domov debilko

Jen nečinnost ega


Jako vždy blábolis hovna,

Ze štěstí děláš Nirvanu

Z lásky Blazenost

Z guruů mudrce

Z ticha domov


Ses pica blbá co nezná zaklady

[vostalpetr]

Ticho, které není prázdné

V duchovní tradici mnoha směrů je ticho považováno za něco víc než jen absenci zvuku. Není to jen mlčení nebo nečinnost mysli. Je to prostor, ze kterého všechno vyvěrá — včetně myšlení, emocí i samotného vnímání.

Ticho, o kterém mluví mistři, není vnějším tichem. Je to vnitřní rozpoznání skutečnosti bez potřeby zasahovat, komentovat, kontrolovat. Není to „stav“ ega, ale stav bytí, který je vždy přítomen — jen si ho často nevšímáme, protože pozornost je plně zaměstnána pohybem, hodnocením, interpretací.

Když se člověk na chvíli přestane ztotožňovat s vlastními myšlenkami a nechá vše být tak, jak to je, objeví v sobě klid, který není výsledkem snahy, ale přirozeným podkladem všeho. Tento klid nemá jméno, formu ani hranice — ale nese v sobě hluboký pocit domova. Ne jako místo, ale jako podstata. Není to útěk, ale návrat.

Podobně i pojmy jako „láska“, „blaženost“ nebo „štěstí“ v duchovní řeči nejsou sentimentální. Neoznačují emoční výkyvy, ale hlubší vrstvu vědomí, která je vždy přítomná pod povrchem proměnlivých stavů. Když je mysl tichá, tato kvalita se sama ukáže — není třeba ji vytvářet.

Duchovní cesta tedy není útěkem od skutečnosti, ale hlubokým ponořením do ní. Bez iluzí, bez úniku. Je to prosté uznání toho, co tu je — bez příkras, bez odporu. A právě v tomto uznání se objevuje svoboda, která nepotřebuje žádnou zvláštní formu, jen otevřenost.



Jake hlubší vrstvy vědomí ?

To o čem blábolis jsou stavy ega

Který ty priblble považujes za něco duchovního ne-li za skutečnost

Protože jsi debilka !

Ticho je ticho a ne žádnej prostor

A už vůbec ne nějakej vnitřní prostor

A vůbec žádnej pocit domova

Kam na to doprdele chodíš

Zase jsi četla nějaký bláboly a teď to mastis na internet

Prostě jsi pica...

[vostalpetr]

Ticho je prázdné

A ta prázdnota je prostor

A ten prostor je světlo vědomí


A furt to jsou stavy ega

Pico blbá


Takže žádnej domov ty zběsilý jelito blbý...

Protože si to uvědomujeme


Ty ze všeho dokážeš uvařit guláš svý pitomosti !

[vostalpetr]

Můžeme to shrnout takto:

„Každé posuzování a kritika druhých posiluje iluzi oddělenosti a zatemňuje uvědomění lásky. Naopak, když rozpustíme veškeré negativní city a převezmeme bdělou kontrolu nad svou myslí, mizí iluze oddělenosti a objevuje se poznání dokonalé Skutečnosti, kterou jsme.“
Návštěvník

Nahoru


Na jaký uvědomění lásky se můžu v pohodě vysrat,

Protože uvědomění kritiky je stejné jako uvědomění lásky

Prostě uvědomění

Třeba i uvědomění kontroly

Samy duality

A blbnutí ega...



Shrnutí

Mne dualita nevadí

A jsem rád že jsem od pitomců oddělen

I když jen iluzorne..

Díky bohu za to, kdyby mne mělo mrdat jako pitomcům

Byl bych z toho asi nešťastnej tak jako oni

Naštěstí je má mysl od nich oddělená ne-dvojnosti

Takže mne nemusí mrdat jako jim...

[vostalpetr]

Eduard Tomáš v této citaci vyzývá k neustálé bdělosti a introspekci, které jsou klíčové pro duchovní rozvoj. Podstatou jeho poselství je, že naše mysl je nástrojem, který nás může buď zotročit, nebo osvobodit – v závislosti na tom, jak s ní nakládáme. Pokud se ztotožníme s myšlenkami, emocemi a touhami, vytváříme prostor pro ego, které nás odvádí od pravdy naší podstaty. Naopak, pokud mysl neustále sledujeme a objektivizujeme její obsahy, můžeme ji postupně zkrotit a přetvořit ve spolehlivého spojence na cestě k probuzení.


Takže bych se měl podle tebe

Ztotožnit s představou, že je třeba mysl kontrolovat

Abych se neztotožňoval s představami !

A mel bych mysl kontrolovat..

Ťo bych si rovnou mohl i nasrat na hlavu

[vostalpetr]

Takže znovu

Bez do prdele !!!





A zapamatuj si ty debilni kundo,

Že ticho je prázdný

Zatímco tvoje pitomá hlava je plná hoven

Uvědomění lásky

A u mě si to svoje uvědomění můžeš strčit klidně do prdele !

[vostalpetr]

Mít negativní emoci není chyba. Chyba je v ní zůstat zacyklený.



Mít pozitivní emoci není chyba. Chyba je v ní zůstat zacyklený.

Už se nauč duchovno debilko...

[vostalpetr]

Láska jako nejvyšší vibrace

S uvědoměním lásky můžeš překonat všechno. Láska otevírá srdce, propojuje s druhými, zjemňuje mysl a rozzáří duši. A právě ta energie lásky – čistá, nezištná, svobodná – se k nám vrací s největší silou.


Tak si dávej pozor,

Protože jak známo

Největšího laskosera ukřižovali

Takže co vyslal, to se mu vrátilo s největší silou...

Ale možná že s tím svým pitomouckym uvědoměním lásky taky vztanes z mrtvých

A dostaneš se do království laskoserů

[vostalpetr]

Závěrem
Uvědomění není něco, co musíte najít – je to něco, co si musíte přestat přehlížet. Je to stav, který je vám přirozený, ale zakrytý neustálým proudem myšlení. Jakmile ho jednou poznáte, otevře se vám úplně nový rozměr bytí – hlubší, klidnější, pravdivější.



Nikdo nic hledat nemusí,

Uvědomování není ničím prekryto

Uvědomování je činnost vědomí

Ale není to samo vědomi

Proto je třeba uvědomování překročit

Třeba pomocí uvědoměním uvědomění

A ne si v tom hovět jako šťastný idiot jako to děláš ty,

Blbko neuvědomělá ...

[vostalpetr]

konečně — „pitomá honba za štěstím“?

Ano, někdy se duchovní cesta může jevit jako trapná, dětinská nebo naivní. Ale pravda je prostá: to, co se v nás skutečně ptá, co touží po skutečnosti, co volá po Domově — není slabost.

To je pravá síla.

Ne „honba za štěstím“ — ale rozpoznání, že to, co jsme, je už blažené, ve své podstatě šťastné. Ne jako pocit, ale jako Bytí samo.

Není třeba nikoho přesvědčovat, není třeba nic dokazovat. Kdo opravdu poznal ticho, už ví. A kdo ještě hledá — zaslouží soucit, ne sarkasmus.l


Ale hovno,

U pocitaru v ty jejich honbě za štěstím nejde o nic jiného,

Než o pudovou záležitost

Rozum pak používají pouze k zdůvodňování a obhajování svých pudů

Na to jim stačí právě ty kopírky ideologií...

[Pedrito]

Nj, duchoprava je holt hra pro ego..
co by si jinač počalo...

[vostalpetr]

O čem vlastně duchovní cesta opravdu je?

Není o tom stát se "lepší" osobou. Není to útěk z těla, z emocí, ze světa. Není to vznešená póza, ani obalová filozofie pro potlačené trauma.
Je to — a vždy byla — cesta k tomu, co je pravdivé teď.

Ne štěstí jako vzrušení nebo odměna. Ne vnějškové „být pozitivní“. Ale hluboký, klidný mír, který není závislý na tom, co se děje.

Nejde o to „usilovat“ o štěstí. Jde o to spatřit, že to, co opravdu jsme, je už teď svobodné od příběhů mysli — a právě proto blažené.

Slova jako „blaženost Bytí“, „štěstí pravého Já“, nebo „vnitřní svoboda“ se snadno stanou terčem výsměchu, pokud se vnímají jako pouhé koncepty.
Ale nejde o víru. Jde o přímou zkušenost ticha, které nezávisí na žádné víře, ani náladě, ani filosofii. A tohle ticho — prosté, nepodmíněné — není „slabé“.
Je to síla, která nepotřebuje být silná. Přítomnost, která nepotřebuje křičet.



Bez s tím do hajzlu,

Nasbírala si hromady hoven na internetu

A teď zdarma rádis svoje pitomý vycteniny...


Život je jednoduchéj

Obzvláště když si člověk neblbne hlavu nějakými radami


Ono taky radit druhým je ta nejjednodušší věc na světě

Kde jakej lempl chce druhým radit

Protože sám si neumí se svým životem poradit

A tak rádi druhým


Strc si svoji poradnu do prdele,

Radilko !

[vostalpetr]

Meditace: Vědomé spočívání v pravdě

Meditace, jak ji Maháriši definuje, není pouhým uklidněním mysli nebo soustředěním na objekt. Je to vědomé připomínání si naší pravé podstaty – že jsme Brahman, tedy absolutní, neohraničená skutečnost. Brahman je sanskrtské slovo, které označuje nejvyšší princip – to, co je za vším, co je věčné, neměnné a jednotné.

Meditovat tedy znamená vědomě spočívat v myšlence (či spíše v pravdě), že „Jsem čistá existence, vědomí a blaženost“ (sat-chit-ānanda). Toto přesvědčení není mentální konstrukce, ale hluboké duchovní poznání, které se rodí ze zkušenosti ticha a vnitřního sjednocení.



Samozřejmě že to je mentální konstrukce

A oblbovak !

A kdo toto rádi, tak je prostě kreten !

Maháriši radil spoustu věcí, které sám nedělal,

Včetně sebedotazování

Sám nebyl schopen ani chodit do školy

A druhým radil že klidně mohou chodit do práce

Atd.