Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Pak zkoumej: Kdo jsem já?
Sleduj "já" ke zdroji — k srdci.

Neopakuj otázku jako mantru.
Dotazování není duševní činnost.
Je to pozornost obrácená dovnitř.



Je to praxe zcela na hovno,

Ignorováním myšlenek a pocitů

Dochází pouze k jejich potlačení a ne rozpuštění

Ignorováním vnějších jevů dochází pouze k realizaci Armanu

Takže nedochází k sjednocení

Nýbrž jen oddělenosti od světa jenž je nahlížen pouze jako iluze

Takže výsledkem je sebestřednost a oblbenost realizaci Já

Nic se jej nedotýká

Jen jeho oblbenost sebestředným Já...





Pozornost se má uvolňovat od pozorování,

Nikoliv ignorováním, ale přijímáním do vedomi

Nikoliv někam zaměřovat

A ztotožňovat s tím nač se zaměřuje

Pak zde vzniká oblbenost já - Já

Kdy si já myslí že je Já

A tudle hovadiny oblbnuti pak ještě rádi druhým

Jako praxi !

[vostalpetr]

Slova jako „blaženost Bytí“, „štěstí pravého Já“, nebo „vnitřní svoboda“ se snadno stanou terčem výsměchu, pokud se vnímají jako pouhé koncepty


V tvém případě všechna slova jsou jen oblbovaky

Určené na tu tvoji nezpochybnitelnou curomrdarnu :


Vědoma Blaženost


Nic víc, jen omacka kolem ty tvý lásky




Takže kundo mizerná,

To ty se všemu vysmivas, ze všeho děláš hovno tvého pitomého axiomu štěstí a lásky

A ještě si budeš ty Pico ztěžovat,

Ty smrade mizerného a blbej

Že někdo něco zvažuje !!!

[vostalpetr]

A co je iluze?
Iluze není svět.
Svět je krásný. Tělo je krásné. Lidé jsou krásní.

Iluze je věřit, že jsem jen tahle osoba – ten příběh v hlavě.

Když tohle spadne, nezačneš svět ignorovat – začneš ho milovat tak, jak je. Protože víš, že je tebou.
Ne tím "malým já", ale Já, které je v srdci všeho.

A tohle poznání není sebestředné, není narcistní, není "oblbenost".
Je to největší pokora:
Vidět, že nejsem nic zvláštního – a přesto jsem všechno.

A proto mohu milovat bez hranic.

Když někdo říká, že je to "hovadina", že je to jen "ego", které si hraje na Já – je to v pořádku.
Ještě to nepoznal. A i to je v pořádku.
Láska čeká trpělivě – je totiž tím, čím jsme. Všichni. Bez výjimky.





O iluzi zvánis leda ty, blbá kundo !

Ani ego není žádná iluze, nýbrž je to činnost UV - čili uvědomění

Takže žádná iluze

Kundo pomatená !



Já není v žádným srdci, sebestředná Pico,

Nýbrž Já je všechno !


No ty jsi sebestředná pica,

Který se nic nedotýká

Pro kterou svět je neexistují iluze

A tvoje milování světa si můžeš strčit do prdele,

Ostatně stejně jako každý milovani

To že něco miluješ je duchovně zcela u prdele !


Ty jsi poznala leda tak hovno,

Proto taky píšeš hovna

O svý zblblosti láskou !


Láska totiž debilko

Není Já !!!

[vostalpetr]

No klidně si čekej poradno hoven,

Dočkás se ale až tehdy

Kdy odkracis do prdele

S tou svojí vědomou Laskou...


Do tý doby ti budu prstíkem ukazovat kde je tvůj domov...

[vostalpetr]

A láska? Není emocionální závislost, není sentiment, není slovo, které se má zneužívat k přesvědčování. Láska, jak ji ukazují ti, kdo skutečně viděli, je přirozeným vyzařováním poznání jednoty. Když se oddělí iluze oddělenosti, zůstává jen láska – ne jako „něco, co cítím“, ale jako samotné jádro existence. Tichá, zářící, přítomná.


Leda hovno,

To je jen tvá debilni představa v pitomý hlavičce

Láska není Já


Blazenost je Já !!!

[vostalpetr]

Zmatek mysli často vzniká z potřeby mít pravdu, pojmenovávat, porovnávat, vymezovat se. Ale ticho nelze porazit slovy. Lásku nelze přesvědčit hněvem. A mír nemůže být narušen nesouhlasem. To vše jsou vlny na hladině – zatímco hlubina zůstává klidná.

Tvůj problém že furt seres hovna,

Ty mohou být poslána do prdele

A na tvoji lásku séru

Bez s ní do prdele katolická jebko !

Nikterak tě nepřesvědčují, to je u zbytečný

Pouze ti zdarma radím:

Bez doprdele !

[vostalpetr]

Pravda nemusí být bráněna. Pravda září.


Ale ano,

Správný názor je třeba bránit před idioty jako jsi ty

Ty taky zaris, ale pitomosti !

[vostalpetr]

Právě tak, jako když se umyje okno a světlo začne volně proudit, i mysl, když je zbavená nánosů připoutaností, názorů a vnitřního hluku, najednou umožní pohledu spočinout v čistotě skutečnosti. Ne protože by něco přibylo – ale protože přestalo něco překážet.


A právě proto bez do prdele

S tou svojí pitomou láskou

Láska není Ja !



Jenže bez toho svýho oblbnuti bys byla v prdeli,

Opět ve dračkách co neustále potlačis

Svým blábolením..


Jsi mindracka, blbá mindracka..

[vostalpetr]

Takže když někdo křičí, napadá, nebo odporuje, je to v pořádku. To je jeho vlnění. Není třeba odpovídat stejnou silou. Je krásné, když se namísto odporu objeví úsměv. Ne výsměch – ale laskavé porozumění, že každý někde je, a každý je hledající. I když to vypadá jinak.


Ale kdepak

Na tebe to výborně funguje

Vždycky musíš nasrat kopec hoven ty svý pravdy

Protože tě tlačí do prdele

Ale bez ní bys opět byla tím čím ses - mindrackou

Nešťastnou mindrackou..

[vostalpetr]

A možná právě ti, kdo umyjí mnoho oken, jsou skrytými mistry prostoty – neboť se denně dívají na rozdíl mezi zakrytým a průzračným.

Já se na okna nedívám,

Ani na čistý a ani na špinavý

A dokonce se nemusím ani dívat na tkaničku, když si zavazují boty...

To asi budu osvicenej !

[vostalpetr]

Když se řekne: „Já je vše, co je“, není tím myšleno „můj osobní názor je správný“ – ale že Já jako vědomí, jako existence, je neoddělené od celku. V tomto poznání není místo pro nadřazenost ani odpor. Je to prostý mír. Je to ticho, které není mrtvé, ale živé a jasné.


Můj osobní názor je správný protože je správný

A ne protože všechno je Já

To by byl pak tvůj názor správný a kdejaká pitomost by byla správná,

Což tedy není..

[vostalpetr]

Pravé Já není osobní identita, není to postava, která medituje nebo miluje.



Já mám jako Ježíš dvě podstaty,

Lidskou a božskou

Takže jsem bohoclovek

Proto nemusím ani meditovat a ani milovat

A nejsem ani jeden a ani dvojí

Já jsem trojí!

[vostalpetr]

Kořen utrpení: Veškeré psychologické utrpení – úzkost, strach, závist, nenávist, pocit osamělosti – pramení z identifikace s odděleným egem. To je přesný opak Lásky/Jednoty. Proto život žitý v této iluzi je nevyhnutelně "špatný", tedy plný utrpení

Nikoliv,

To pramení především se ztotožňování s pocity

Stejně jako štěstí a láska

Taky se z toho blbne když se s tím ztotožňuje...


Kdo používá kromě pocitů i rozum,

Ten se obvykle do utrpení nedostává

I když je egem


Takže ego rozhodně není utrpení,

Leda pro mindraky

Jako třeba Budha jenž se ztotožnil s pocity z představy nemoci a smrti

Tak to chodí,

Představy a pocity

Pěkně společně


Takže papouskujes pitomost...

[vostalpetr]

Láska není žádná jednota,

To je jen tvá oblbenost představami

A pocity

Takže zcela zbytečně trpis a píšeš hovadiny...

[vostalpetr]

A láska? Není emocionální závislost, není sentiment, není slovo, které se má zneužívat k přesvědčování. Láska, jak ji ukazují ti, kdo skutečně viděli, je přirozeným vyzařováním poznání jednoty. Když se oddělí iluze oddělenosti, zůstává jen láska – ne jako „něco, co cítím“, ale jako samotné jádro existence. Tichá, zářící, přítomná.


Leda hovno,

To je jen tvá debilni představa v pitomý hlavičce

Láska není Já


Blazenost je Já !!!

PS


Jo když se někdo ztotožňuje s pocity,

Což láska samozřejmě je

Pak se mu to s čím se ztotožnil jeví jako skutečnost

Úplně stejně jako při ztotožnění s tělem

Se pak člověk považuje za tělo...


Takže rozhodně nejsi žádná láska,

To je jen mylná identifikace a ztotožnění

Proto taky blábolis hovna a nejsi ani schopna chápat duchovní texty...

[vostalpetr]

Ta tvoje láska není ani ticha ani zářící a ani přítomná,

Je pouze sebestředná, voblbujici a zpitomnela...

Ty zaris leda pitomosti

A to pořádně !

[Pedrito]

Tak to chodí,

Představy a pocity

Pěkně společně

Mozkověda dělí ten mozek na dvě půlky, stejně jako zadkověda tu prdel.
Akorát že prdelní půlky maj víceméně estetickou hodnotu. Kdežto mozkové půlky
mají psychické vlastnosti. Páč jedna produkuje (z vjemů) emoce a pocity
a druhá logie a myšlenky... A dohromady to jaksi utváří to uvědomování, čili ego.
Neboť člověk si řekne, kdo to tu dopr.... myslí a cítí? A hned je mu to jasný, no přece jáá

[vostalpetr]

Tento stav není výsadou duchovních mistrů nebo meditujících mnichů. Je dostupný každému z nás. Není třeba nic přidávat – stačí na chvíli ztišit mysl a uvědomit si, že jsme. Bez příběhu, bez nálepky, bez hodnocení. Jsme prostě tady.


Zas nějaká dobrá rada zdarma

Co by měla mysl udělat !

Není třeba nic přidávat, protože už zde byl přidán záměr, cíl a zisk !

Výsledkem duchovních záměrů je zákonitě zblbnutí !!!

A výsledkem oblbenost...

[vostalpetr]

Je to poněkud záhada,


Že většina radilků netuší

Že k realizaci dochází spontánně po odpadnutí vůle

Vědomé i nevědomé

A rádi opak,

Používat vůli a ztotožňovat se s ní !

Takže z toho, co mělo vést ke svobodě se stává oblbenost a zpitomeni

A celoživotní berlickou...



A změní to téměř nejde, ani kdyby si to dotyčný uvědomil

Vzniká hodně silná připoutanost...


Tomášové pomohl Drtikol,

Ale blbům nepomůže ani poslání do prdele !!!

[vostalpetr]

A láska? Není emocionální závislost, není sentiment, není slovo, které se má zneužívat k přesvědčování. Láska, jak ji ukazují ti, kdo skutečně viděli, je přirozeným vyzařováním poznání jednoty. Když se oddělí iluze oddělenosti, zůstává jen láska – ne jako „něco, co cítím“, ale jako samotné jádro existence. Tichá, zářící, přítomná


Kdo neustále posedlé mele o lásce

Je psychopat

A nebo manipulátor který chce lidí oblbnout skrze pocity...

Láska je totiž ten nejlepší oblbovak a droga...

V samotném základu projevu je pudem sebezáchovy u živých tvorů

V základu celého projevu je expanzivní silou vytvářející celý projev

V hinduismu je prezentována Mahakali

Temnou bohyni času


V podstatě to je základní program projevu

Takže se s tím dá výborně manipulovat sebe i druhé

Na lásku každý výborně slyší...



PS.

Realizace je naopak překročení světové Vůle - lásky

A ne jádro existence

Jako je tomu u pudových primitivů

Které tato vůle neustále tlačí doprdele

Žádné vyzařování jednoty, leda oblbenost..