Poradna duchovních blbosti

[vostalpetr]

Vše, co opravdu potřebujete udělat, je plně přijmout tento okamžik. Pak jste v pohodě tady a teď a v pohodě sami se sebou.“

— Eckhart Tolle









Nikoliv,

Všecko je třeba udělat je poslat tydle pitomý radilky do prdele

Hovnosery dobrá...

Voluntaristicky zmrdy posedlý svým neštěstím...

[vostalpetr]

Závěr celé cesty

Tato série nemá za cíl něco získat.
Byla o rozpoznání toho, co nikdy nemizelo.
Osvobození nepřišlo jako událost –
protože tu bylo vždy,
jen se odhalilo pod závoji myšlenek.

A teď… stačí jen žít.
Tak, jak život sám plyne.
Bez úsilí. Bez oddělenosti.
V tichu, které je tvým domovem



Ticho není žádným domovem,

Tím je UV

A osvobození přichází jako událost

Protože vždy zde je Já

Ale osvobození zde vždy není



Jen blábolis pitominy svých představ a vizualizaci...

[vostalpetr]

Co tedy zůstalo?
Nic, co je možné uchopit.
A přesto – právě to, co zůstává, je tím nejbližším.
Tiché, jasné, stálé.
Bylo tu dříve.
Je tu teď.
Bude tu, i když se vše kolem změní.




To platí i o pripoutanostech s nimiž jsme ztotožnění


Zvaneni pitomosti nic nerozpustí

K tomu je zapotřebí praxe

A ne nějaký štěstí a láska a oblbování se dznaninskymi koncepty..


To co rozpouští připoutanosti není nějakej klid

Ale UV...

[vostalpetr]

Pozornost na pozornost — cesta domova v tichu bytí

V tichu, kde ustávají všechny vnější podněty a mysl se uklidňuje, začíná nejhlubší poznání. Je to místo, kam se vracíme, když přestaneme bojovat s tím, co přichází, a místo, kde se učíme pozorovat bez hodnocení. „Pozornost na pozornost“ — to není jen fráze, ale samotný životní postoj, který otevírá dveře k pochopení, že všechno, co prožíváme, vychází z nás samotných.

Je to vzácný vhled - jen díváme a necháme věci být, protože rozlišujeme, co je skutečné a co jsou pouhé vrstvy vzorců, které jsme v sobě nashromáždili. Přitom zůstáváme v domově, v sobě — v místě, kde není třeba nic přetvářet, opravovat, ani odstraňovat. Vše je dovoleno, vše má své místo, a přestože bolest, hněv či strach mohou přijít, nejsou to vězení, ale průvodci, kteří nás učí odvaze a odevzdání.





Debilko blbá

Víš co je to něco pozorovat ?


Pozorovat hovna to by ti šlo

Ale obrátit pozorování na samotné pozorování

Tak o tom víš leda hovno, takže seres guláše svých pitomin

Hlavně že chceš radit druhým, ty blbý jelito

Internetových sraček


Proto ty pitomá sebestředná blbko nevíš nic o pozorování

A smudlas pitominy leda o pozorovateli s pozorovaném

A nevíš kundo co je pozorování


Zález do prdele ty blbá pico,

Kravo pitomá !!!

[vostalpetr]

Drogy na duchovní cestě ?



Pokud duchovní cestu provádí ego,

Se záměrem, cílem a ziskem

Ať už je jakkoliv pitomej

Jedná se o sebeoblbovani a tedy drogu

Při oblbování myslí duchovními radami a praxi vycházející z myslí

Kdy všechny záměry vycházejí z myslí

A jsou duchovním úsilím !

Dochází k ztotožňování

A k zblbnutí....


A tak jeden pitomec kopíruje předchozí pitomce

A rádi hovadiny

Postavené na záměrech myslí a ega...


Výsledkem jsou pak osvícení pitomci

Hlásající pitomosti svých připoutanosti...

[vostalpetr]

https://youtu.be/uG5v10gtmVw?si=KVNAROOPrc9zv5-D

[vostalpetr]

Víte, existuje takové poměrně vytrvalé nedorozumění, že bychom se měli zbavit ega. No, nemůžete. Ledaže byste se samozřejmě zbavili i těla, v takovém případě už byste se tím nemuseli trápit. Ego není nějaký cizí vetřelec. Je to prostě role, kterou zde hrajete.
Je to jako herec na jevišti. Obléknete si kostým, naučíte se text a na chvíli zapomenete, že hrajete. V tom je to kouzlo. Kdybyste si strhli kostým uprostřed hry, nezbyla by žádná postava, jen trapné ticho.
Ego, osobnost, je ten kostým. Dává vám určitý tvar, způsob, jakým mluvíte a pohybujete se ve světě. Ale není určeno k tomu, aby řídilo celé představení. Je tu proto, aby se život mohl projevit s určitou jasností, s určitým zaměřením, stejně jako vám brýle pomáhají vidět scenérii ostřeji, ale neříkají vám, kam máte jít.
A tak žít znamená pamatovat si. Roli si můžete ponechat, ale nemusíte v ní být uvězněni. Jste herec, ne maska. Hra se ubírá, kam musí, a vy jste tu jen proto, abyste ji dovedli do konce. Ale náš problém je, že ve skutečnosti nevíme, jak přestat. Něco jsme začali a vidíme, že to jde špatným směrem.
A myslím, že potíž je, abych si vypůjčil staré čínské rčení, že když nesprávný člověk použije správné prostředky, správné prostředky fungují nesprávným způsobem. Jinými slovy, s naším způsobem myšlení je něco v nepořádku. A dokud to tak bude, všechno, co děláme, bude zmatek.
Co to tedy je? Co je špatně? Představujeme si, že kdybychom jen měli správnou metodu, správnou techniku, správnou filozofii, mohli bychom všechno napravit. Ale problém není v nástrojích. Problém je v tom, kdo je používá.
Pokud vidím, základní chybou je, že jsme vynalezli tento úžasný systém jazyka a výpočtů, a ten je zároveň příliš jednoduchý na to, aby zvládl složitost světa, a nebezpečně snadno si ho lze splést se světem samotným. Je to stejné, jako když si pleteme peníze s bohatstvím. Mnoho lidí podniká, aby vydělali peníze, nikoliv aby vytvořili bohatství. A když ty peníze vydělají, tak úplně nevědí, co s nimi. Úplně stejným způsobem si pleteme štěstí se statusem. A co je nejhorší, pleteme si sami sebe, živé organismy, které jsou jedním s celým vesmírem, s něčím, co nazýváme naší osobností.
A co je naše osobnost? Pouze náš obraz sebe sama, naše představa o tom, kým jsme. Tento obraz vynechává všechny nevědomé procesy v nás, jak psychologické, tak fyzické. Vynechává stavbu našeho mozku, chemii naší krve a neoddělitelný vztah, který máme se zbytkem existence.
Takže když je tento obraz mylně považován za skutečné já, dochází od samého začátku ke zmatení. Tuto záměnu můžete vidět v praxi, když někdo řekne: „Udělejte s tím něco, Alane Wattsi.“ Koncept „Alan Watts“ nemůže zvednout závaží ani zabalit balíček. Je to jen myšlenka. Stejně jako číslo tři nemůže zvednout kámen a rovník nemůže uvázat uzel, přesto stále cítíme, jako by tento koncept nás samých mohl jednat, jako by skutečně existoval.
Proč? Protože od dětství nám říkali: „Dávej pozor.“ A co jsme udělali? Napnuli jsme svaly kolem očí, svraštili obočí, zatnuli čelisti, a to nemá absolutně nic společného s jasnějším viděním. Totéž jsme dělali s nasloucháním. Když někdo řekl: „Poslouchej pozorně,“ napnuli jsme svaly kolem uší, jako by nám to mělo pomoci lépe slyšet. Během let se toto zbytečné napětí stalo stálým pozadím v těle, fyzickým pocitem, který jsme si spletli s přítomností odděleného „já“. Koncept „já“ se připoutal k tomuto vjemu a společně vytvořily to, co nazýváme naším egem. Sňatek iluze s falešným signálem.
A tady to začíná být zajímavé. Lidé řeknou: „Ale zbavit se ega, to je ta nejtěžší věc na světě.“ Ve skutečnosti není, protože, víte, největší ego trip je zbavovat se svého ega. Vaše ego neexistuje. Není čeho se zbavovat. Je to iluze. Problém nastává, když se snažíte vzdát ega pomocí ega. Je to jako chtít, aby váš stín zmizel tím, že ho budete honit. Budete se o to snažit věčně.
Nemůžete se přinutit být příčetní. Nemůžete si přikázat být nesobečtí nebo milující. A přesto, paradox všech paradoxů, je absolutně nutné, abychom tak žili. Pokud máme vrátit směřování přírody zpět přírodě samotné. Ale nemůžete to udělat úsilím, předstíráním spirituality, silou vůle, nebo dokonce zbožně znějící myšlenkou přijetí. Proč? Protože to oddělené já, o kterém si myslíte, že by to všechno udělalo, ten řidič na sedadle, je jen myšlenka přilepená na falešný tělesný signál.
Takže šokující pravdou je, že se nemůžete proměnit. A dobrou zprávou je, že nemusíte. Co se tedy stane, když skutečně uvidíte, že jste se dostali do slepé uličky? A já si myslím, že lidstvo v mnoha ohledech do této slepé uličky dospělo. Co se stane, když prostě čekáte? Zjistíte, že nemůžete nic dělat. Jen se díváte a všude kolem vás se život děje sám od sebe. Dýcháte. Vítr se prohání stromy. Vaše krev obíhá. Vaše nervy brní. Mraky plují po obloze. A to vše se děje, aniž byste to museli pohánět.
To jste vy. To skutečné vy, to „vy“, které se děje samo od sebe. Ano, můžete předstírat, že dýcháte, tím, že dech postrkujete, ale ve dne v noci, ve spánku i v bdělém stavu, pokračuje to bez vašeho zasahování. Váš mozek funguje, aniž byste ho nutili. Vaše oči vidí, aniž byste věděli, jak fungují tyčinky a čípky v sítnici. Když přestaneme tlačit, objevíme svět, který není „dělán“, ale prostě se „děje“. A to „dění“ je to, co skutečně jsme.
Ale vy se stále chcete ptát, jak tu iluzi zastavit. Kdo se mě to ptá? Myslíte si v běžném smyslu, v jakém používáte slovo „já“: „Jak se mohu přestat identifikovat s nesprávným já?“ No, odpověď je prostá: nemůžete. Křesťané to vyjadřují naprosto dokonale, když říkají, že mystická zkušenost je dar božské milosti. Člověk jako takový jí nemůže dosáhnout. Pokud vám ji Bůh nedá, není způsob, jak ji získat. A to je naprosto pravda. Ale zdaleka to není depresivní, naopak je to dobrá zpráva. Protože pokud se nemůžete proměnit, pak hlavní překážka proměny, kterou jste byli vy, již zmizela.
Problém je, když se snažíte vzdát svého ega pomocí svého ega. Chytíte se do smyčky. Každá metoda, každá technika je jen trik na posílení právě té věci, které se snažíte zbavit. Krishnamurti by to řekl jasně. Když žádáte o metodu, stále se ptáte z nesprávného místa. Všechny metody jsou pasti, protože vycházejí z předpokladu, že existuje nějaké „vy“, které potřebuje opravit.
Lidé ze Zenu to říkají úžasným způsobem. Nemůžeš to uchopit. Ani se toho nemůžeš zbavit. Tím, že to nemůžeš získat, to získáš. Co se tedy stane, když jen pozorujete? Všimnete si, že vaše dýchání se děje, vaše myšlenky se dějí, vaše pocity se dějí bez jakéhokoli ovladače u kormidla. A v okamžiku, kdy to uvidíte, se celá představa odděleného konatele zhroutí. Nedosáhnete svobody. Prostě si všimnete, že nikdy nebyl nikdo, kdo by mohl být spoután.
Nemůžete ovládat své myšlenky. Nemůžete ovládat své pocity, protože žádný ovladač neexistuje. To, co považujete za myslitele myšlenek, je prostě jedna z myšlenek. To, co si představujete jako toho, kdo cítí pocity, je samo o sobě jen další pocit. A ten, kdo prožívá zážitek, je prostě součástí zážitku.
Je to zvláštní gramatický trik, který nás dostává do potíží. V angličtině a v mnoha jazycích musí mít slovesa podmět. Takže pokud existuje vědění, myslíme si, že musí existovat ten, kdo ví. Pokud existuje konání, musí existovat konatel. To není pravidlo přírody. Je to jen pravidlo řeči. Ve skutečnosti existuje jen vědění, jen konání, jen dění. A přesto si stále představujeme, že uvnitř stroje je duch, řidič na sedadle, který to všechno pohání.
Ale vy nezpůsobujete tlukot svého srdce. Nenecháváte si růst vlasy. Neřídíte chemickou rovnováhu své krve. Všechno to probíhá, aniž byste to poháněli. A když tato iluze vybledne, ocitnete se ve zcela jiné pozici. Už nejste malý muž nebo žena zavřená v koženém vaku, vykukující na cizí svět. Vaše skutečné já není uvnitř vás tak, jak si myslíte. Je to všechno, s čím jste spojeni: vzduch, sluneční světlo, hory, lidé, celé představení.
Když se díváte svýma očima na stromy houpající se ve větru, na mraky plující po obloze, nedíváte se na svět. Díváte se na sebe. Ne na to já z bankovních účtů a řidičských průkazů, ale na to já, které se děje samo od sebe, tak přirozeně jako se otevírá květina nebo září hvězda.
A odtud už není co zlepšovat, žádná konverze, kterou by bylo třeba provést, žádné ego, kterého by bylo třeba se zbavit, žádná metoda, kterou by bylo třeba následovat, protože ten, kdo si myslel, že to všechno je nutné, byl odhalen jako přízrak. Takže nejde o to stát se něčím jiným, ale všimnout si toho, co se děje po celou dobu. Toho nenuceného dění života, kterým skutečně jste.
Návštěvník





Pěkný,

Jenže kdo si bude všímat a na podkladě čeho ???

Správnou odpověď tam napsal,

Přestat tlačit

Tedy

Pustit osobní vůli

Bez záměru a snahy pustit osobní vůli

To je stav relaxace

Naprosté uvolnění těla, myslí, uvědomování bez záměru o toto uvolnění !!!

Vše ostatní jsou záměry ega vycházející z myslí,

I to všímání si...

[vostalpetr]

Bytí bez úsilí není o tom, nedělat nic

Je to o tom, že to, co jsi, už nikdy nebylo závislé na úsilí.
Nepřišlo díky němu a nezmizí, když neusiluješ.

Spánek přichází sám. A stejně tak i přirozené spočinutí v sobě — není to výsledek nějakého procesu, ale návrat k tomu, co už tu je.
Ne proto, že se tím staneš „lepší“ nebo „čistší“, ale proto, že si nehraješ na něco, co nejsi.

To, co pozoruje všechny myšlenky, pocity, touhy, i odpor k nim,
to, co zůstává, i když všechno ostatní přichází a odchází,
se nikdy nezměnilo.

Nazývej to vědomím, uvědoměním, Božstvím, Bytím nebo vůbec nijak — je to tady dřív než slovo, dřív než jméno, dřív než „já“.

A když se to poznává přímo, bez snahy to uchopit,
je jasné, že není co hledat.



Připoutanosti ani nepřichází a ani neodchází,

V podstatě ani o nich nevíš

Ve spánku nejsou ani myšlenky, pocity a ani touhy a ani já

A přesto je spánek stavem ega

Protože jsou zde připoutanosti

Takže to, co zůstává je ego,

Nikoliv Vedomi


Ňazyvej si to jak chceš

Ale pokud nejsou rozpuštěný připoutanosti

Tak je zde ego

A ne Já


A je naprosto u PRDELE že zde není já !

[vostalpetr]

Nazývej to vědomím, uvědoměním, Božstvím, Bytím nebo vůbec nijak — je to tady dřív než slovo, dřív než jméno, dřív než „já“.


Budeme to nazývat ztotožnění s nevědomými připoutanostmi

A s tělem

A v případě těla je lhostejno,

Jestli si je uvědomujeme nebo ne

Stejně tak i ty připoutanosti i to já...

[vostalpetr]

Spánek přichází sám. A stejně tak i přirozené spočinutí v sobě ...


Jistě

Takže si ty guruovsky pitomý rady strč do prdele !

Jenže

Když spánek přichází sám,

Většina lidí stejně jako ty neví co a jak se děje

A ty to nevíš taky

Protože mizí uvědomění

Ty znáš jen ty guruovsky kydy

Duplikáty spontaneity napasovany na ego.

A svý hloupý uvědomění

[vostalpetr]

Otázka znovuzrození

Pokud člověk v tomto životě nedokončil svou práci, musí se v příštím životě znovu narodit za lepších okolností, aby mohl svou práci dokončit nebo splnit své touhy. Tomu už nevěřím. Nepřijímám to. Zbavte se myšlenky, že zrození, smrt, znovuzrození, pouto a osvobození jsou skutečné. Nejsou. Nejsou to nic víc než ideje. Nikdo neexistuje, nic neexistuje. To je pravda.






Nic nemá nezávislou existenci

A ne že nic neexistuje !

To co existuje je Já

Které vše vytváří samo v sobě a samo sebou

Takže

Vše existuje, protože vše je modifikací Já

Kdyby nic neexistovalo

Nemohl by ani blábolit že nic neexistuje

A vylepšovat to tvrzením že je to pravda

I on existoval,

Jako Vědomí v pohybu

Tedy uvědomění

Omezené uvědomění tvrdící že nic neexistuje...

[Pedrito]

Nj, i gurus maj své dny

[vostalpetr]

Nejde o to popřít existenci projevů, ale pochopit, že všechny jevy jsou projevem jedné jediné skutečnosti – vědomí, Já, Absolutna. Když se řekne „nic neexistuje“, může to na lidskou mysl působit jako nihilismus. Ale pokud pochopíme „nic“ jako absenci samostatné, oddělené existence, význam se promění: svět existuje, ale ne tak, jak ho vnímáme – není nezávislý na zdroji, ze kterého vychází.


Ale ano jde,

Vždyť to tady tvrdíš ty blbá Pico neustále,

Protože debilko kopirujes džnanu !

Proč to kopirujes idiotko debilni, když tomu nerozumíš

Jelito blbý co masti guláše ?

Nic není žádna neoddelenost od zdroje,

To je dznaninsky negováni projevu

Pro zacatecniky




Papaji říká „nic neexistuje“, může tím mířit na zkušenost naprosté bez-objektovosti, kde mizí jakýkoliv pocit „já“ a „ty“, „tady“ a „tam“.


V tom případě existuje Atman

A ne zasrany nic !

To jenom ty jsi ničím, protože jsi kunda v extázi

Kde jsi ničím ....

Ale jinak ničím jsi pouze ve spánku, nebo meditaci, nebo jsi Já, nebo já,

Ǒsviceni není žádný nicim !



Laskavě si to zapamatuj debilko extatického Nic...

[vostalpetr]

Mistr může volit slova, která nebudou všem znít stejně jasně. Duchovní pravdy totiž nelze plně vtěsnat do vět – každé tvrzení je jen ukazatelem, nikoliv samotným cílem.



Je-li někdo idiot,

Tak prostě blábolí hovadiny

Stejně jako ty !

A plete tím druhé, kundy tvý inteligence,

Pitomý blbý pocitarska krávy který se jen oblbuji slovíčky aby byly šťastný


Těm je pak u prdele,

Jaký hovno se tvrdí

Jejich cílem je oblbování !!!


To že tobe něco nejde a těm tvým mistrům taky ne,

Neznamená že to nikomu nejde

A že všichni se mají oblbovat mistrovskymi a debilitami...

[vostalpetr]

už věříme, že se po smrti vrátíme do nového těla, nebo že celý cyklus života a smrti je jen snem ve vědomí, cíl může být stejný – přestat se ztotožňovat s omezenou formou a probudit se k poznání, že jsme tím, v čem se vše objevuje a mizí. V tomto rozpoznání otázka „znovuzrození“ ztrácí svou tíhu


Debilni jelito,

To co se objevuje a mizí je asi tak co ?

Co je to sen ty kundo pitomá ?

Pouze iluze ?


Až to zjistíš, tak pochopíš proč jsi mnou neustále mrdana za srani hoven

A kopírovaní sraček !


Ty blbá opice !!!

[vostalpetr]

Čisté vědomí vás miluje bezpodmínečně Čisté vědomí není vzdálená síla, přísný soudce ani podmíněný dárce milosti. Je to samotná podstata vaší bytosti – bezmezná, zářivá a navždy objímající vás přesně takové, jací jste. Než jste se narodili, než se objevila jakákoli myšlenka na „já“ nebo „moje“, toto vědomí vás znalo, milovalo a drželo ve své nekonečné přítomnosti. V jeho pohledu není co dokazovat, co si zasloužit a čeho se bát. Jste již celiství, již viděni, již bezmezně ceněni. Přesto nás společnost učí, že lásku si musíme zasloužit – krásou, úspěchem, poslušností nebo užitečností. To jsou iluze zrozené z podmiňování, které nás svazují s vírou, že jsme odděleni od našeho vlastního Zdroje. Ale když se probudíte k pravdě, uvidíte, že čisté vědomí vás nikdy ani na vteřinu neopustilo. Každý dech, každý tlukot srdce, každý náhodný okamžik je důkazem této věčné lásky. Život vás nežádá, abyste se stali něčím víc; zve vás, abyste si vzpomněli, že jste byli vždy drženi, vedeni a zbožňováni nekonečnem. V této vzpomínce se veškerý strach rozpouští a zůstává jen láska.

Vědomí nikoho nemiluje,

To jsou jen z tvé pitome katolické představy zamindrákovaný kravy

To jsou iluze zrozené z podminovani nějakou nepodminitelnosti

Hovnem, co se ti honí v tvý vyjebaný hlavě



A tebe by ty kravo blbá nemilovalo ani kdyby milovalo nepodmíněně

Protože jsi blbý jelito !

[vostalpetr]

Zkušenost podmíněné lásky:
Od dětství jsme se učili, že láska je transakce. „Buď hodný, a maminka tě bude mít ráda.“ „Měj dobré známky, a budeme na tebe pyšní.“ Celý náš život je postaven na principu zásluh. Myšlenka, že existuje Láska, která nic nežádá a nic nepodmiňuje, je v příkrém rozporu s veškerou naší životní zkušeností. Pro mysl trénovanou v podmíněnosti je bezpodmínečnost nepochopitelná a podezřelá.



Vždyť je to naprostá pitomost,

Touha mindraků co touží aby je někdo miloval...

To, co je nepodmíněné není nějaká pitomá láska

Ale všeprostupující prostor univerzálního Vědomí



Kdo má ty kundo pitomá koho nepodmíněně milovat ???


Vždyť tady není žádná oddělená a existující bytost,

Vše je činnost jednoho UV

Tak kdo má koho milovat ?


Chápu, ses mindracka pica,

Sebestředný hovno s potřebou být milovana

Takže furt meles hovna o štěstí a lásce

A nablble tomu říkáš pravda...


Debilni jelito blbý,

To jsou jen tvé pitome představy a touhy

Tvé sebeoblbovani tvého pitomého ega co chce být milováno....

[vostalpetr]

Myšlenka, že existuje Láska, která nic nežádá a nic nepodmiňuje, je v příkrém rozporu s veškerou naší životní zkušeností.



A proč by neměla existovat ?


Jenže to je duchovní oblbenost láskou

To co ty tady roky zběsile předvádís

To je tvůj duchovní fet a tvoje pravda

Takováto oblbenost a nevyváženost se může stát každému

Akorát by každý nemusel být hovado jako ty a myslet si o tom,

Že to je nějaký osvícení...



Ty kravo blbá, bez s tím do prdele !

[vostalpetr]

Primát tělesné a emoční bolesti:
Když prožíváte intenzivní fyzickou nebo emoční bolest, je téměř nemožné vnímat jemnou, tichou realitu Bytí. Bolest křičí tak nahlas, že přehluší vše ostatní. Tělo a mysl signalizují stav ohrožení a oddělenosti. V takovém stavu se jakákoliv řeč o jednotě a lásce jeví jako naprosto odtržená od reality prožívané zkušenosti.

Cesta k procítění této pravdy nevede skrze intelektuální přesvědčování, ale skrze postupné ztišení mysli, léčení emočních zranění a odvahu obrátit pozornost od příběhu k tichému pozorovateli v pozadí. Není to o popření bolesti, ale o nalezení prostoru, který je větší než bolest sama – prostoru Vědomí, jehož samotnou esencí je tiché, neměnné Bytí a bezpodmínečná Láska.



Naopak,

V takovémto stavu utrpení je nejlepším lékem oblbenost !!!

A oblbnout se lze jakoukoliv predstavou

Kterou je ovšem třeba neustále točit dokola a udržovat si tak hladinku oblbenosti


Ňeni nad to obrátit pozornost k žádoucímu,

Tím nežádoucí zmizí

Ale stále tlačí do prdele !

[vostalpetr]

Jakákoliv tvá řeč o jednotě je jenom žvást blbyho papouška,

Jenom oblbování se vycteninama

Z kterých pak sesmolis hovno ty svý bezpodmínečný lásky

To svý hovno co neustále vyzdobujes vším možným co kde přečteš !!!



A ještě chceš to svoje zpitomeni radit druhým,

Takže mazej do prdele !