vp

Zapomeňte na hledání štěstí a soustřeďte se na to, abyste se zlepšovali

„Rozdíl mezi dobrým životem a špatným životem spočívá v tom, jak dobře umíte procházet ohněm.“ – Carl Jung

Hloupá pozitivita. Hloupé pocity. Kašlete na snahu cítit se dobře po celou dobu. Místo toho se soustřeďte na to, abyste se stali lepší verzí sebe sama. Soustřeďte se na činnost. Jednoduše řečeno, buďte proaktivní. Je to méně o pozitivním myšlení a více o pozitivním jednání. Více štěstí je ve lžičce těžko vydobytého sebezlepšení než v oceánu plném sebeutvrzování.
Pozitivita je opakem motivace

„Ať jsou tvé chodníky, po kterých kráčíš, křivé, klikaté, osamělé, nebezpečné a dovedou tě ​​k nejkrásnějšímu výhledu. Ať tvé hory stoupají do oblak a nad ně.“ – Edward Abbey

Věc se má následovně: Není nic špatného na tom, že člověk je šťastný. Když jste šťastní, buďte za to vděční. Nasávejte. Absorbujte. Křížem, krážem.

Ale pak nechte tuto hloupost odejít. Nezůstaňte v tomto stavu příliš dlouho, neboť vyprchá. Budete stagnovat. Ztratíte soustředění. Jiné pocity a emoce vás toho mohou tolik naučit (dokonce mnohem více, než někteří tvrdí), což vám žádné štěstí nedá.

Všichni mají plná ústa rozšiřování svých zón pohody. Ale když na to přijde, většina lidí zůstane na svém pohodlném, pozitivním, horkém a šťastném písečku. Přidržujeme se ho, aniž bychom si to uvědomovali. Jsme v něm tak zachycení, že ztrácíme ze zřetele jedno z nejpodstatnějších tajemství žití konečných životů ve zdánlivě nekonečném vesmíru.
V čem spočívá tajemství?

Tím tajemstvím je brát všechno s mírou.

To zahrnuje jak pozitivní, tak negativní emoce. Pozitivní emoce mají větší schopnost než ty negativní držet vás jako rukojmí. Naproti tomu negativní emoce vás s větší pravděpodobností budou motivovat.

Neříkám, že je třeba být po celou dobu negativní. Neboť i negativitu je třeba brát s mírou. Já říkám, abyste používali negativní emoce na to, aby vás motivovaly k provedení pozitivních činů.

Zeptejte se sebe sama: Co je motivující? „Udělal jsi to“ nebo „neexistuje, že to uděláš“.

S přístupem „udělal jsi to“ (nebo „zvládl jsi to“) už není nic, co je třeba ještě udělat. Už není třeba jít nikam jinam. Jste hotovi. Jste spokojeni. Vaše zóna pohody dosáhla své kapacity. Uvízli jste.

Podlehli jste Komplexu mistra a opustili Myšlení začátečníka. Naproti tomu s přístupem „neexistuje, že to uděláš“ (nebo „neexistuje, že to zvládneš“) přichází výzva. Je zde překážka, kterou je třeba překonat. Musí to být dobrodružství.

Vaše zóna pohody se má o něco rozrůst a něco nakonec překonat. A pak se vypořádat s další překážkou. Jak řekl Shunryu Suzuki: „V mysli začátečníka se nachází mnoho příležitostí, ale v mysli experta je jich málo.“

Kromě toho, když na to skutečně přijde, neexistuje nic takového jako „udělal jsi to“. Pokud jste naživu, stále máte více času na žití. Jak řekl Richard Bach: „Tady je test, kterým zjistíš, zda je tvá mise na zemi skončena: Pokud jsi naživu, pak není skončena.“
Zapomeňte na otřepané fráze o cítění se dobře. Místo toho se soustřeďte na to, „co se z toho mohu naučit?“

„Těm lidským bytostem, které mě zajímají, přeji utrpení, nemoc, špatné zacházení, ponižování – podle mého názoru by jim neměly zůstat neznámými z důvodu hlubokého opovržení, mučení nedůvěrou v sebe sama z důvodu ubohosti porážky.

Já vůči nim necítím lítost, protože jim přeji jedinou věc, kterou dnes mohu dokázat, jestli je někdo něčeho hoden nebo ne – je to ten, kdo vytrvá (ten, kdo to přežije).“ – Fridrich Nietzsche

Už jste slyšeli obecné klišé, že „všechno se děje z nějakého důvodu“?

Nuže, kašlete na ten nesmysl!