vp

Skutečná Láska netrpí, protože nic nevlastní.

Pak existence přestává být „něčím proti mně“.

Nádherně to vystihoval Osho, když říkal, že běžná lidská láska je následována stínem strachu. Jakmile ego někoho „miluje“, okamžitě se objeví obava:
Co když odejde?
Co když mě přestane chtít?
Co když budu odmítnut?
Co když zůstanu sám?

Strach není vedlejším produktem ega. Strach je samotnou podstatou ega, protože ego existuje jen díky pocitu oddělenosti - díky myšlence "já jsem něco jiného, než ty". A oddělenost vždy znamená ohrožení.

Osho proto říkal něco mimořádně důležitého: opakem lásky není nenávist, ale strach

Dynamická láska: Je to síla projevu. Je to hněv, vášeň, zrození dítěte i zánik hvězdy. Je to ona „expansivní síla“, která nebere ohledy na formy, protože ví, že ve své podstatě jsou všechny formy jen ona sama.

Temná energie je záhadná, dominantní složka vesmíru (cca 68–70 %), která působí jako antigravitační síla a způsobuje zrychlování rozpínání vesmíru. Na rozdíl od temné hmoty, která galaxie drží pohromadě, temná energie je „rozpíná“ a tvoří většinu hustoty energie a hmoty v kosmu.Klíčové poznatky o temné energii:Objev: Zrychlené rozpínání bylo zjištěno na konci 90. let (1998) měřením vzdálených supernov.Podstata: Není přesně známa. Často se ztotožňuje s kosmologickou konstantou (energií vakua) – konstantní energií, která vyplňuje prostor a s jeho rozpínáním roste její celkový vliv.Působení: Působí odpudivě (antigravitačně) na velkých kosmických škálách, čímž překonává přitažlivou sílu běžné a temné hmoty.Složení vesmíru: Vesmír se skládá z cca 70 % temné energie, 25 % temné hmoty a pouze 5 % běžné (baryonické) hmoty.Budoucnost: Pokud bude převaha temné energie pokračovat, povede k tzv. „velkému rozervání“ (Big Rip), kdy se galaxie, hvězdy a nakonec i atomy od sebe navzájem vzdálí a rozpadnou.Termín „temná“ neznamená, že je černá, ale že je neviditelná a vědecky dosud nepochopená. Představuje jednu z největších záhad moderní fyziky a kosmologie.

Když v nás někdo vyvolá hněv nebo na nás útočí, můžeme v tom vidět „lásku v její ničíci formě“. Můžeme dovolit světu, aby byl divoký, krutý i nádherný, protože víme, že nic z toho nemůže zranit ten hluboký klid, kterým jsme. Pokud je náš klid skutečný, nepotřebuje se bránit. Pokud je naše láska bezpodmínečná, zahrne i ty, kteří ji popírají.