vp

Když se lidská mysl ocitne v koncích, když ztratí pevnou půdu pod nohama a její složité koncepty se zhroutí do prázdna, často začne zoufale a agresivně křičet do prostoru jedinou otázku: „Proč?!“ Chce vysvětlení, chce důvody, chce viníky, chce analýzy. Snaží se najít nějaký racionální smysl v tom, proč se věci dějí tak, jak se dějí.

Jenže na tu nejhlubší otázku „Proč?“ neexistuje žádná mentální odpověď. Skutečnost žádné „proč“ nemá.

Když se podíváme na svět kolem sebe skrz tichou mysl, zjistíme, že ty nejkrásnější a nejzákladnější projevy života prostě jen JSOU. Nemají žádný skrytý motiv, žádný plán ani žádnou ambici někam dojít nebo někoho porazit.

Proč květiny voní? Netouží po uznání, nečekají na pochvalu a nevoní proto, aby udělaly radost někomu konkrétnímu. Voní, protože je to jejich přirozenost. Rozdávají svou vůni spravedlivým i nespravedlivým, bez jakýchkoliv podmínek.

Proč listí šumí a ptáci zpívají? Nemají z toho žádný profit, nesbírají lajky na internetu a nesnaží se nikoho přesvědčit o své pravdě. Šumění větru v korunách stromů a ranní ptačí zpěv jsou jen čistou, bezprostřední oslavou přítomného okamžiku.

Proč voda teče? Nepřemýšlí o svém cíli, nebojuje s kameny v korytě řeky. Prostě jen plyne, podřizuje se zákonu gravitace a s naprostou lehkostí doplňuje prázdná místa.

Všechno v přírodě existuje v dokonalé, bezúsilné lehkosti bez jakéhokoliv „proč“. Celý vesmír je jen velkým, tichým tancem Bytí, které se projevuje v nekonečných formách čistě pro radost z projevu samotného.

A stejně tak je to i s lidským světem. Když se na povrchu oceánu objeví divoká, hlučná a pěnivá vlna plná hněvu, nesnášenlivosti, zloby a křiku, v hloubce oceánu se nic nemění. Oceán se té vlny neptá „proč křičí“. Ví, že i ta nejzběsilejší vlna je stvořena ze stejné vody jako zbytek moře, a že až se vybouří, zase se v tom samém tichém oceánu bezestopy zmizí.

Hledat důvody pro lidský hněv a nepochopení je jako snažit se analyzovat prach, který zvedl vítr na cestě. Prach na chvíli zacloní výhled, ale obloha za ním zůstává pořád stejně čistá, jasná, nedotčená.

Na otázku „Proč?“ odpovídá samo čisté Bytí tím nejjednodušším způsobem: Protože Život je. Protože Láska je. Protože v tom bezrozměrném Srdci, kterým všichni ve skutečnosti jsme, je dost místa pro šumění stromů, zpěv ptáků i pro všechen ten zmatený křik unavených lidských myslí.

Všechno už je v něm dávno objato a smířeno. Zůstává jen ticho, mír a hluboký, osvobozující úsměv.

Jenže na tu nejhlubší otázku „Proč?“ neexistuje žádná mentální odpověď. Skutečnost žádné „proč“ nemá