Pozorovatel

[vostalpetr]

No to je základ,

Jenže podle mne není až tak jedno,

Jakým způsobem se k tomu dojde !

Jestli skrze negováni jak se to učí v dznane

Nebo skrze tvůrčí činnost


V prvém případě je vztaženy jen sám k sobě

V druhém naopak vůči všemu otevřený

V prvém vše neguje koncentraci na sebe

V druhém je vůči všemu otevřený v meditaci


V prvém jde do hloubky

V druhém do šířky


V prvém se činnosti nedějí

V druhém se činnosti spontánně dějí samy sebou


V prvém Atman

V druhém Bráhman...

[vostalpetr]

A jestli jde o nějakou dlouhou nebo krátkou cestu je jedno,

Jedno i druhé jsou převzaté cizí koncepty - zkratky

Kterejmá si ego chce vylepšovat život

Cesta do pekla je dlážděná dobrý úmysly !!!


Lépe si k tomu dojít sám o sobě životem

Než přebíráním cizích názorů...


V taoismu jsou "duchovními mistry" obyčejní lidé bez nějakých teorii a názorů

A pravd apd.

Jednoduše dělali to co je bavilo, svou práci

Koncentraci která spontánně přešla v meditaci a pozorovatele


Proto taky "popsané Tao není Tao"

Protože to přišlo spontánně bez potřeby se v tom furt šťourat

S nějakým záměrem, cílem a ziskem...

[salmo1cz]

Jistě.
Cíl, respektive konečný stav bude stejný, musí být stejný.
Řízená meditace vznikla ze spontánní zkušenosti a prohloubení.
Jako o turbomeditaci mluví Ashim Otama v případě systému vipassana.
Se zlepšujeme, tedy občas.
Pozornost vystřídala uchvácení.

[vostalpetr]

Teorii dznany si člověk může nasprtat u Maharadze na dvou stránkách textu,

Ale spíše bych to četl jako informací

Nežli něco co je třeba následovat

. Šrí Nisargadatta Maharadž - Píseň o Já jsem



Autor: Šrí Nisargadatta Maharadž (upraveno Jerry Katzem - výběr citátů z knihy "I am That - Já jsem to")

První část
Pronikni hluboko do vjemu "já jsem" a nalezneš.
...soustřeď svou mysl na "já jsem", jež je čirým a prostým bytím.
Učiň nejprve první krok. Všechno požehnání vyvěrá zevnitř. Obrať se dovnitř. Poznej "já jsem". Přebývej s ním tak dlouho, jak jen můžeš, dokud se do něj spontánně nenavrátíš. Neexistuje jednodušší a snadnější cesta.
Před všemi počátky a po všech koncích – já jsem. Vše má své jsoucno ve mně, v tomto "já jsem", které září v každé živé bytosti.
Na hlubší úrovni je moje zkušenost zkušeností tvou. Noř se hluboko do sebe sama a nalezneš to snadno a jednoduše. Jdi ve směru "já jsem".

Druhá část
Když jsem potkal svého Gurua, řekl mi: "Nejsi tím, za co se považuješ. Poznej, co jsi. Pozoruj pocit "já jsem", nalezni své pravé "Já". Poslechl jsem Ho, protože jsem Mu uvěřil. Udělal jsem, co mi řekl. Všechen volný čas jsem trávil obracením se v tichosti do sebe sama. A jaký rozdíl to způsobilo a jak brzy!
Můj učitel mi řekl, abych se vytrvale držel pocitu "já jsem" a neodchyloval se od něj ani jen na chvíli. Následoval jsem jeho radu jak nejlépe jsem uměl a poměrně v krátkém čase jsem sám v sobě realizoval pravdu jeho učení. Vše, co jsem udělal bylo to, že jsem si nepřetržitě udržoval v mysli jeho učení, tvář a slova. Toto mysl přivedlo na konec cesty. V tichosti mysli jsem spatřil sám sebe, takového, jaký ve skutečnosti jsem – ničím neomezený.
Následoval jsem instrukce svého Mistra, zaměřoval jsem mysl na čiré bytí "já jsem" a přetrvával v něm. Sedával jsem v tomto stavu hodiny, s ničím jiným, s pouhým "já jsem" v mé mysli, a brzy se klid, radost a hluboká všezahrnující láska staly mým přirozeným stavem. V něm se ztratilo vše – já, můj Mistr, život, který jsem žil, celý okolní svět. Zůstal pouhý klid a bezmezná tichost.
Můj Učitel mi nařídil uchopit pocit "já jsem" a nevěnovat pozornost ničemu jinému. A já ho poslechl. Nenásledoval jsem žádnou zvláštní praxi dýchání, meditace či studium písem. Cokoliv se událo, odvrátil jsem od toho svou pozornost a zůstával s pocitem "já jsem". Může se to zdát příliš snadné, až primitivní. Můj jediný důvod proč jsem to dělal, byl ten, že mi to řekl můj Učitel. A zafungovalo to. Oddanost je mocné rozpouštědlo všech tužeb a strachu.
Ať dělám cokoliv, není zde žádný pocit záměru. Věci se dějí tak, jak se dějí – ne proto, že jim dovolím, aby se staly. Je to tak, že protože "já jsem", tak se dějí. Ve skutečnosti se nic neděje. Když je mysl neklidná, přivádí Šivu k tanci, stejně jako neklidná voda v jezeře přiměje tančit měsíc. Toto vše se jen jeví, kvůli nesprávnému způsobu myšlení.
. . .v jakékoliv roli se objevím, a jakoukoliv činnost dělám – zůstávám tím, čím jsem. Já jsem nehybným, neotřesitelným, nezávislým.
Když říkám "já jsem", nemyslím tím oddělenou entitu s tělem a jeho svaly. Míním tím celistvost Bytí, oceán vědomí, celý vesmír všeho, co je a co ví. Není nic, po čem bych toužil, protože jsem neustále dokonalý.
Slova zrazuje jejich prázdnota. Skutečné nelze být popsatelné, musí být jedině prožito. Nedokážu nalézt vhodnější slova pro to, co vím. To co říkám, může znít absurdně. Ale to, co se slova snaží vyjádřit, je nejvyšší pravda. Vše je jedno, jakkoliv se chytáme za slova. A vše je děláno proto, aby potěšilo jeden zdroj a cíl každé touhy, která je nám všem známa jako "já jsem".
Tak jako se slunce odráží v milionu kapek rosy, stejně tak je věčné nekonečně opakováno. Když opakuji "já jsem, já jsem", pouze tím potvrzuji a znovu zdůrazňuji věčně přítomnou skutečnost. Z mých slov jste už znaveni, protože nevidíte žijící pravdu za nimi. Navažte s ní kontakt, a naleznete plný význam slov i tichosti – obojího.
Důvěřoval jsem svému Guruovi. To, co mi řekl, abych dělal, to jsem dělal. Řekl mi, abych se koncentroval na "já jsem"…a to jsem udělal. Řekl mi, že jsem za vším pochopitelným a představitelným. Já mu uvěřil. Můžete si vybrat jakoukoliv cestu, která vám vyhovuje; váš vývoj bude určen vaší opravdovostí.

Třetí část
Nejprve ze všeho, vybuduj nepřetržitý kontakt sám se sebou, buď sám se sebou veškerý čas. K sebeuvědomění plynou veškerá požehnání. Začni jako střed pozorování, cílené uvědomování, a dospěj do zdroje lásky v činnosti. "Já jsem" je drobné semínko, které doroste do mohutného stromu – celkem přirozeně, bez sebemenší známky úsilí.
Ukotvi se pevně v uvědomění "já jsem". Toto je začátek i konec veškeré snahy. Drž se pocitu "já jsem" dokud nedojde k úplnému vyloučení všeho dalšího. Když se mysl naprosto utiší, září novým světlem a vibruje novým poznáním. Toto vše přichází spontánně, ty se jen musíš držet tohoto "já jsem".
Odmítej všechny myšlenky kromě jediné: myšlenky "já jsem". Mysl se bude z počátku bouřit, ale s trpělivostí a vytrvalostí se podvolí a utiší. Jakmile jsi tichý, věci se začnou dít spontánně a zcela přirozeně bez jakéhokoliv tvého zásahu.
Pouze si v mysli udržuj pocit "já jsem", spojuj se s ním, dokud se tvá mysl a pocit nesloučí v jedno. Opakovanými pokusy natrefíš na správnou vyváženost pozornosti a lásky a tvá mysl bude pevně ukotvena v myšlence-pocitu "já jsem".
Nad čímkoliv přemýšlíš, cokoliv říkáš nebo děláš, tento pocit neměnného a milujícího bytí přetrvává jako vždy přítomné pozadí mysli.
Abys zjistil kdo (co) jsi, musíš nejdříve prozkoumat a poznat to, kdo (co) nejsi. A k tomu, abys poznal, čím nejsi, musíš pozorně sledovat sebe sama, odmítat vše, co nezbytně nesouvisí s základní skutečností "já jsem". …Odděluj důkladně a vytrvale "já jsem" od tohoto či onoho, a zkus pocítit, co to znamená být, pouze být, bez být toto či ono.
Vzdej se všech otázek kromě jediné: "Kdo jsem já?". Po tom všem, jediné, čím si budeš jist je to, že jsi. "Já jsem" je jisté. "Já jsem toto" však nikoliv. Snaž se zjistit, čím ve skutečnosti jsi.
Přilni k jedné věci, drž se "já jsem" a vše ostatní nech odejít. Toto je sádhana. Při realizaci již není nic, čeho by bylo potřebné se držet a nic, co by mělo být zapomenuto. Všechno je poznáno, nic není pamatováno.
…Měj na paměti jen sebe sama. "Já jsem" stačí na to, aby vyléčilo tvou mysl a dostalo tě za mysl. Pouze měj víru.
Přestaň hledat, a viď – je to tady a teď – je to, to "já jsem", které tak dobře znáš.
Nemůžeš smysluplně říct "toto je to, co jsem". To nedává smysl. "Já jsem" je zde z první ruky a nepotřebuje žádné důkazy. Zůstaň s ním.
Buď spokojený s tím, čím jsi si naprosto jistý. A jediná věc, kterou si můžeš být jist je toto "já jsem". Zůstaň s ním a odmítni vše ostatní. Toto je Jóga.
Vrať se zpět do stavu čirého bytí, v němž "já jsem" je ještě ve své čistotě, ještě pře tím, než bylo pošpiněno pocity "já jsem toto" nebo "já jsem tamto". Tvá omezenost je zde kvůli falešnému ztotožňování – opusť to vše.
Nevidíš, že je to právě tvé hledání štěstí, které tě činí nešťastným? Vyzkoušej jinou cestu: buď lhostejný k bolesti a radosti, nebuď žádoucí ani odmítající, věnuj všechnu svou pozornost úrovni, ve které je "já jsem" neustále přítomno. Brzy si uvědomíš, že klid a štěstí jsou ve tvé pravé přirozenosti a je to pouze ono hledání skrze různé skulinky, které vyrušuje.
Odevzdej své srdce a mysl hloubání o "já jsem", co to je, jaké je, jaký je jeho zdroj, jeho životnost, jeho význam. Je to velmi podobné, jako když se kope studna. Přehlížíš vše, co není voda, dokud nedojdeš k životodárnému pramenu.
"Já jsem", které způsobuje radost a straní se smutku, je falešné; "já jsem", které vidí radost a bolest jako nedělitelnou součást, nahlíží správně.
Ti, kteří praktikují sádhanu soustředěním mysli na "já jsem" mohou cítit spřízněnost k ostatním, kteří následovali stejnou sádhanu a uspěli.
Nemusíš se trápit svými problémy. Pouze buď. Nesnaž se být tichým, nečiň z "být tichým" nějaký úkol, který má být splněn. Neznepokojuj se tímto "být tichým", nebuď nešťastný kvůli "být šťastným". Pouze si uvědomuj, že jsi a zůstaň uvědomělý – neříkejte si: "Ano, Já jsem; co dál?" V "já jsem" neexistuje žádné "dál". Je to věčný stav.

Čtvrtá část
Po probuzení, není to právě pocit "já jsem", který se objeví jako první?
Pocit "já jsem" je vždy s tebou, jen ty jsi k němu přidal všechny různé druhy věcí – tělo, pocity, myšlenky, představy, majetek atd. Všechna tato sebeztotožnění jsou klamná. Kvůli nim jsi se začal považovat za to, co nejsi.
Co je moje, je moje a bylo moje dokonce i když neexistoval ani Bůh. Samozřejmě, je to velmi drobná, malá věc, špetka – pocit "já jsem", skutečnost bytí.
Světlo, Bůh, za pomoci něhož vidíš svět, je drobnou jiskrou: "já jsem", jevící se tak malou, přesto je tím prvním a posledním v každém projevu vědění či milování. Bez pocitu "já jsem" neexistuje nic. Všechno poznání se týká "já jsem".
Mimo "já jsem" nic není. Vše je jedno a vše je obsaženo v "já jsem". Vzdej se všeho a buď připraven nechat skutečné prosadit samo sebe. Toto sebeprosazení se je slovy vyjádřeno nejlépe jako: "já jsem". Nic jiného neexistovalo. Pokud jde o toto, jsi si absolutně jist.
Místo nahlížení na věci jako na imaginární, nauč se hledět na ně na takové, jaké jsou. Pokud dokážeš vidět vše takové, jaké je, uvidíš také sebe sama takového, jaký jsi. Je to jako čištění zrcadla. Stejné zrcadlo, které ti ukazuje svět takový jaký je, ti ukáže i tvou vlastní tvář. Myšlenka "já jsem" je hadříkem na leštění.
"Já jsem" je tu vždy od začátku. Nepotřebuješ si pamatovat to, že jsi. … Nyní je tvá podstata bytí propletená se zakoušením. Vše co je zapotřebí, je rozmotat podstatu bytí od spleti zážitků. Jakmile jsi poznal čirou podstatu bytí, bez bytí toho či onoho, rozpoznáš ji mezi prožitky a jména či formy tě již neoklamou.
…"já jsem" v pohybu vytváří svět. "Já jsem" v klidu se stává Absolutnem.
V nezměrném vědomí se objeví světýlko, malý bod, který se prudce pohne a nastíní tvary, myšlenky a pocity, koncepty a představy, tak jako psací pero píšící na papír. A inkoust, který zanechává stopy je paměť. Ty jsi tím malým bodem a tvým pohybem se vytváří svět znovu a znovu. Přestaň se hýbat a nebude žádný svět. Pohleď dovnitř a zjistíš, že toto světýlko je odrazem nezměrného světla v těle, pocitu "já jsem". Je zde pouze světlo, vše ostatní se pouze jeví.
"Já jsem" je kořenem všeho projeveného a nepřetržitým spojovacím článkem v sledu událostí, které nazýváme život… .
Lidské bytosti umírají každou sekundu, strach a agonie z umírání se vznáší nad celým světem jako mrak. Není divu, že i ty se tak bojíš. Ale jakmile poznáš, že umírá samotné tělo a ne kontinuita paměti a pocit "já jsem" v ní odražen, obávat se přestaneš. Lidé se liší, ale všichni čelí skutečnosti své vlastní existence. "Já jsem" je konečnou skutečností; "Kdo jsem já?" je tou konečnou otázkou na kterou musí všichni nalézt odpověď.
Ponoř se hluboko do vjemu "já jsem" a zcela jistě přijdeš na to, že vnímaný střed je univerzální, tak univerzální jako světlo, které osvětluje svět. Vše co se děje ve vesmíru, se děje tobě samému, tichému svědkovi. Na druhou stranu, cokoliv, co je děláno, je vykonáváno tebou, univerzální a nevyčerpatelnou energií.
Já jsem je před myslí. "Já jsem" není myšlenkou v mysli. Mysl se děje mně, já se neději mysli. A od té doby, co je v mysli čas a prostor, já jsem za časem a prostorem, věčný a všeprostupující.
…nejsi toto, není zde nic tvoje, kromě malého bodu "já jsem".. "Já jsem toto", "Já jsem tamto" je pouhým snem, zatímco čiré "já jsem" nese na sobě razítko skutečnosti. Ochutnal jsi mnoho věcí, -- všechno přišlo v niveč. Jedině pocit "já jsem" přetrval – neměnný. Setrvej s neměnností společně s proměnlivostí, do té doby, dokud nebudeš schopen dostat se za obé.
Když odejde pocit já jsem já (jako individualita), přijde pocit já jsem vším. Když odejde pocit já jsem vším, přijde "já jsem". Když odejde dokonce i "já jsem", zůstane skutečnost samotná…

Pátá část
Existuje mnoho výchozích bodů – všechny vedou ke stejnému cíli. Můžeš začít s nezištnou prací, vzdát se výsledků své práce; poté se můžeš vzdát myšlení a na konci vzdát se všech žádostí. Zde, vzdání se (tyaga), je účinným prvkem. Anebo se vůbec nemusíš starat o to, co chceš, co si myslíš či děláš a pouze setrvat v myšlence a pocitu "já jsem", ukotvit pocit "já jsem" pevně ve své mysli. Můžeš zakoušet různé druhy prožitků – setrvej však nehybně v poznání, že vše získané je dočasné, a pouze "já jsem" přetrvává.
Co máš nyní rád? Toto "já jsem". Odevzdej mu svou hlavu i mysl, nemysli na nic jiného. Přetrvávat v něm přirozeně a bez úsilí, to je tím nejvyšším stavem. V něm samotná láska je milujícím i milovaným zároveň.
Předtím než byl svět, bylo vědomí. Ve vědomí vešel v existenci, ve vědomí přetrvává a do čirého vědomí se rozplyne. Kořenem všeho je pocit "já jsem". Stav mysli by měl být následný: to, že je tu svět je druhořadé, k tomu abych byl, nepotřebuji svět, ale svět potřebuje mně.
Vrať se domů, chop se svých otcovských povinností a postarej se o své staré rodiče. Ožeň se s dívkou, která na tebe čeká, buď loajální, prostý, pokorný. Žij klidně a nevystavuj na obdiv svou duchovní sílu. Pět smyslů a tři guny jsou tvými osmi kroky v józe. A pocit "já jsem" je Nejvyšším Hlasem, mahámantrou. Můžeš se z nich naučit vše, co potřebuješ vědět. Buď pozorný, ustavičně dotazující. To je vše.
Všechno je jen hra myšlenek. Ve stavu prostém představ (nirvikalpa samadhi) není nic vnímáno. Základní myšlenka je "já jsem". Narušuje stav čirého vědomí a je následována nesčetnou řadou senzací a dojmů, pocitů a myšlenek, které ve svém souhrnu vytvoří Boha a Jeho svět. "Já jsem" zůstane jako svědek, ale je to Boží vůlí, že se vše děje. V mém světě se nikdo nenarodil a nikdo neumírá. Někteří lidé se vydají na cestu a vrátí se zpět, jiní nikdy neodejdou. Jaký rozdíl to činí, dokud cestují v snových zemích, zabraní do svého vlastního snu? Důležité je se pouze probudit.
Je dostačující poznat "já jsem" jako skutečnost a také lásku.
Tak jako je pro vonnou tyčinku přirozené, že vyhoří, tak je přirozené pro tělo to, že zemře. Opravdu, je to vše velmi málo významná záležitost. Na čem záleží je to, že nejsem ani tělo ani mysl, ale pouhé "já jsem".
Neztotožňuj se s myšlenkou. Pokud považuješ za Boha to Nepoznané, tak si pouze řekni: "Nevím, kdo (co) jsem." Pokud znáš Boha tak jako znáš sám sebe, tak to říkat nepotřebuješ. Nejlepší je pouhý prostý pocit "já jsem". Trpělivě v něm přebývej. Zde je trpělivost moudrostí; nepřemýšlej o selhání. V tomto pochopení nemůže dojít k žádnému selhání.
To, co tě nutí myslet si, že jsi člověkem není člověk. Je to ale bezrozměrný bod vědomí, ničeho si vědom; vše co můžeš o sobě říct je: "já jsem". Jsi čiré bytí, uvědomění, klid.
Uvědomění si této skutečnosti znamená konec veškerého hledání. Dojdeš k tomu tehdy, když poznáš, že vše to, co si o sobě myslíš, je pouhá představa a zůstaneš opodál v čirém uvědomění si dočasného jako dočasné, iluzorní jako iluzorní, neskutečné jako neskutečné.
Konec.


Přeložila: Gabriela Adámková
Zdroj: www.nonduality.com/iam.htm

Šrí Nisargadatta Maharadž - Píseň o "Před já jsem"



Autor: Šrí Nisargadatta Maharadž (upraveno Jerry Katzem - výběr citátů z knihy Já jsem To)

(Název písně z anglického originálu zní "Za já jsem". Přesto však, když Jean Dunnová konzultovala s Šrí Maharadžem název připravované knihy s podobným názvem - Za vědomím (beyond), Maharadž trval výhradně na tom, aby knihu nazvala Před vědomím (prior to). Proto uvádím v češtině název o "Před já jsem".)

…nejsi toto, není zde nic tvoje, kromě malého bodu "já jsem".. "Já jsem toto", "Já jsem tamto" je pouhým snem, zatímco čiré "já jsem" má na sobě razítko skutečnosti. Ochutnal jsi mnoho věcí, -- všechno přišlo v niveč. Jedině pocit "já jsem" přetrval – neměnný. Setrvej s neměnností společně s proměnlivostí, do té doby, dokud nebudeš schopen dostat se za obé.

Když odejde pocit já jsem já (jako individualita), přijde pocit já jsem vším. Když odejde pocit já jsem vším, přijde "já jsem". Když odejde dokonce i "já jsem", zůstane skutečnost samotná…

Poznáním toho, čím nejsi, přijdeš k poznání sebe sama ("Já"). Cesta zpět směrem k "Já" je skrze odepírání a odmítání. Jedno je jisté: skutečné není imaginární, není produktem mysli. Dokonce ani pocit "já jsem" není nepřetržitý, ačkoli je užitečným vodítkem; ukazuje kde hledat, ale ne, co hledat. Pouze na to správně nahlédni. Jakmile jsi přesvědčen, že nedokážeš pravdivě říci nic kromě "já jsem", a že nic, na co může být poukázáno, nemůže být tvým "Já", potřeba "já jsem" skončí – nepokoušíš se více vyjádřit slovy čím jsi. Vše co je zapotřebí je zbavit se veškeré snahy definovat sám sebe. Všechny definice se vztahují pouze na tvé tělo a jeho vyjádření. Jakmile tato posedlost tělem odejde, navrátíš se do svého přirozeného stavu, spontánně a bez úsilí. … Tento stav odhalíme jedině svou opravdovostí, hledáním, dotazováním, neustálým pátráním; odevzdáním tomuto hledání celý svůj život.

To, v čem se vědomí odehrává, univerzální vědomí či mysl, nazýváme éterem vědomí. Všechny objekty vědomí formují vesmír. Co je za obojím, co obé podporuje, je nejvyšší stav absolutního klidu a tichosti. Kdokoliv zde vejde, zmizí. Je to stav slovy či myslí nedosažitelný. Můžeš jej nazývat Bohem, Parabrahman nebo Nejvyšší Skutečností, ale toto vše jsou jen jména udělené myslí. Je to stav bezejmenný, nesčetný, bez úsilí a spontánní, nacházející se za bytím i nebytím.

Dokonalost je stav mysli, když je čirá. Já jsem za myslí, ať už je její stav jakýkoliv, čirý či nečirý. Uvědomění je mou přirozeností; konec konců jsem za bytím i nebytím.

Myšlenka – "Já jsem pouze svědek" – očistí tělo a mysl a otevře oko moudrosti. Poté se člověk dostane za iluzi a jeho srdce je svobodné a prosté všech tužeb. Stejně tak jako se led promění ve vodu, voda v páru a pára se rozplyne ve vzduchu a zmizí v prostoru, tak se tělo rozpustí do čirého uvědomění (čidakáš) a poté do čirého Bytí (paramakáš), jež je za veškerou existencí i neexistencí.

Jedna věc je mi zcela jasná: vše co je, tak žije a pohybuje se a má svou podstatu bytí ve vědomí; a Já jsem v tomto vědomí a zároveň za tímto vědomím. Já jsem v něm jako svědek. Já jsem za ním jako Bytí.

Být žijící bytostí není posledním stavem; je zde něco za tím, něco mnohem úžasnějšího, což není bytím ani nebytím, žitím ani nežitím. Je to stav čirého uvědomění, za omezeností času a prostoru. Jakmile odejde iluze, že jsi tělo a mysl, smrt přestane nahánět hrůzu a stane se součástí života.

Svědek pouze registruje události. V momentu zastavení mysli se vytrácí dokonce i pocit "já jsem". Bez mysli zde není žádné "já jsem".

Žiješ, cítíš, přemýšlíš. Věnováním pozornosti svému životu, pocitům a přemýšlení, se od nich osvobodíš a dostaneš se za ně. Tvá osobnost se vytratí a zůstane pouze pozorování. Poté jdi i za toto pozorování. Neptej se jak se to děje. Pouze pátrej sám v sobě.

Vše co mohu pravdivě říci je: "já jsem", vše ostatní je důsledek. Ale tento důsledek se stal zvykem. Znič všechny zvyky myšlení a pozorování. Pocit "já jsem" je vyjádření hlubší příčiny, jíž můžeš nazývat "Já", Skutečností nebo úplně jiným jménem. "Já jsem" je ve světě; ale je to klíč, který může odemknout dveře ze světa. Tančící měsíc je viděn na hladině, ale obraz je způsoben měsícem na obloze a ne vodou.

Tak dlouho, co se považujeme za oddělené osobnosti, jednu zcela oddělenou od druhé, nejsme schopni uchopit skutečnost, která je ve své podstatě neosobní. Nejdříve musíme poznat sami sebe jako pouhé svědky, bezrozměrné a bezčasové středy pozorování, a poté realizovat tento nezměrný oceán čirého uvědomění, který je jak myslí a hmotou, tak i tím, co je za nimi.

Zakusil jsi vše-zahrnující prázdnotu, v niž celý vesmír pluje jako oblak na modré obloze?

Toto "já jsem" je sdělení: není to skutečnost. Vzešlo z něčeho jiného. Co je skutečnost ti neřeknu, protože slova ji negují. Vše co ti říkám není pravda, protože to vzešlo z tohoto "já jsem". Faktem je, že ti nemohu popsat skutečnost, nemohu ji vysvětlit, protože je za vyjádřením.

Když následuješ duchovní stezku, stezku sebepoznání, všechny tvé touhy, všechny připoutanosti odpadnou za podmínky, že zkoumáš a držíš se toho, čím se snažíš pochopit sebe sama. Pak, co se stane? Tvé "jáství" je stavem "být". Ty jsi tím "být" a jsi k tomu stavu připoután. Miluješ být. Nyní, tak jak jsem řekl, … tvé touhy odpadnou. A co je tou primární touhou? Touha být. Toto je velmi důležité. Když je tato touha odhozena, jsi v Absolutnu – nejzákladnějším stavu.

Když jsi ve vědomí, pochopíš podstatu vědomí a pak ustoupíš. Tvůj vývoj pokračuje. Toto vědomí pomalu vyhladí samo sebe; vědomě se vytrácí. Ale nic se nedotýká Tebe, protože to je Absolutnem. Stejně tak jako plamen vyhasne, kouř vyprchá a zůstane obloha.

Uchop jednu větu z toho, co jsi si zde vyslechl a setrvej s ní. To stačí; to tě dovede do zdroje.


Přeložila: Gabriela Adámková
Zdroj: www.nonduality.com

[vostalpetr]

Jistě.
Cíl, respektive konečný stav bude stejný, musí být stejný.
Řízená meditace vznikla ze spontánní zkušenosti a prohloubení.
Jako o turbomeditaci mluví Ashim Otama v případě systému vipassana.
Se zlepšujeme, tedy občas.
Pozornost vystřídala uchvácení.

A to je ten problém,

Že z něčeho spontánního se dělá něco řízeného !

Že se vymýšlejí nějaké činnosti vycházející ze spontaneity a dělá se z toho návod,

Vždyť je uplne jedno, jestli pozorujes dech nebo štítkování ponožky !

Když se koncentruješ spravne, tak to vždy přechází samo do stavu meditace

Ovšem většinou člověk zůstává jen na povrchu meditace a uvolnění..

Ale někdy přejde k uvolnění od koncentrace a pozorování činnosti k pozorovateli

A spontánnímu dění...

[vostalpetr]

Vždyť je to stejný jak s tím řezáním dřeva nebo pospichanim,

Mysl chce tlačit a spěchat

A stačí se od záměru mysli uvolnit

Pospíchat pomalu a netlačit na pilu




Pospíchej pomalu

A netlac na pilu

S chutí běž do toho

A půl máš hovotovo

Kdo chce s místry býti

Musí s nimi vytí

Atd.

[salmo1cz]

Uchem jehly.

Spontánně nebo řízeně není vyhnutí.
Miroslav to psal ... do posledního penízku.

Projde civil ale mnich zůstane u regulí.
Otama to tam říká.Problem je plochá nebo žádná Blaženost.
Tedy není dostatečně zaplaceno, odulpěno.

Já znám spoustu lidí kteří řežou dřevo...a nic.

[vostalpetr]

Já znám spoustu lidí kteří řežou dřevo...a nic.

Nojo,

Možná mají motorovou pilu a možná na ni tlačí ...

A možná nemají potřebu o tom mluvit

Takže o nich nikdo nic neví a ani oni nic neví o osvícení

A možná prostě jen zůstávají uvolnění málo...

Možností je mnoho...


Ale uvolnění je v podstatě základ úspěšně činnosti

Což ví každý

Ovšem ne každý může vědět že to jde dál, až k uvolnění do stavu pozorovatele a nekonatelstvi a odevzdání...

Lepší než řezání dřeva je ovšem nějaká "tvůrčí činnost"

Už jen proto že je to zajímavější a svobodnější...




A já znám zase spoustu lidí

Co meditují, a nic...

[vostalpetr]

Otama to tam říká.Problem je plochá nebo žádná Blaženost.
Tedy není dostatečně zaplaceno, odulpěno.

Spíš než blaženost bych to viděl na nedostatek energie,

To jsem navíc slyšel z více názorů

Ale blaženost také...


Ale ne něco v tom smyslu co tady předváděla Jana nebo já,

Serfovani na pocitu šťastné myšlenky...

To je energie radzasu...

Satvicka energie je klidná...

[salmo1cz]

Uvolnění rozhodně.
Moje zkušenost je zrovna taková .
Mluví o tom i Ajahn Brahm.Proč se to nedaří ... protože to chcete.
A to už je sakra mnich. Echt gold.
Jeho doporučení je vytvořte podmínky a na výsledek nemyslete.

Když bych to měl připodobnit.
Je to nejjemnější z nejjemnějších a nejte vlézt v bagančatech prostě to nefunguje.