vp

5 tajemství Wu Wei, taoistického principu úsilí bez námahy



12 skutečností, které potřebujete vědět předtím, než vám bude 30 let

V procesu našeho vývoje procházíme několika etapami. Mezi ně patří změna, která inspiruje počáteční probuzení, pak následuje plná realizace pravdy, následovaná rozvojem rozlišení správného směru.

Neměli bychom se snažit jezdit na kole před jednou budovou, ani se pokoušet proplout oceán bez člunu.

Když se nám život zdá být těžký, můžeme si ověřit, zda cvičíme Wu Wei, abychom zdokonalili naše kroky. Je to umění jednoduché činnosti, které popisují taoistické nauky.


1. Žádná činnost neznamená, že se nic nestane

„Tao nic nedělá, a přesto nic není ponecháno náhodě.“ – Lao Tzu

Wu Wei v čínském překladu znamená „žádná činnost“. Považuje se za „přirozený“ způsob, jak provádět věci. Když jsme nastavení na Zdroj, nebo jak říkají taoisté, když jsme nastavení na Tao, pak nemusíme pracovat na ničem.

Nezaměňujte si to s nicneděláním. Stav Wu Wei nás neomlouvá, že sedíme na vedlejší koleji, pozorujeme svůj život z dálky a kritizujeme činnosti ostatních.

Právě naopak, inspirativně popisuje činnost člověka, který překypuje životní energií a který se věnuje činnostem za účelem sjednocení s přírodou.

Tento člověk neplýtvá energií, i když se pohybuje pouze v případě, kdy je na to správný čas, a to s nádhernou bystrostí a zdánlivě magickou podporou vesmíru.

Staré ideogramy a symboly používané v čínském jazyce a kultuře poskytují nejjednodušší způsob, jak popsat Wu Wei. Můžeme si toho všimnout na jednoduchém symbolu jin jang.

Jedna strana je aktivní neboli mužská, reprezentující energii rozšiřující se do světa, a druhá strana symbolu je pasivní neboli ženská energie, která otevírá duchovní cestu.

Cílem všech čínských medicín, bojového a vnitřního umění, od Tai Chi, přes akupunkturu, až po meditaci je pomoct vyrovnat mužskou a ženskou energii, nebo dosáhnout Wu Wei.


2. Vesmír nepracuje proti vám

Nenacházíme se mezi nebem a zemí, my jsme nebem a zemí.

K tomu, abychom cvičili Wu Wei, si musíme nejprve uvědomit, že jsme napojeni na Jednotu všech věcí.

I kdybychom měli mít jasné hranice jako děti, kterým dáváme prostor běhat a hrát si bez omezení v krásném parku, měli bychom být i zranitelní a dostávat lekce, z nichž bychom si měli brát poučení.

Jen když jsme otevření a chráněni, můžeme pozorovat přírodu a obejmout vesmírnou energii jako příliv a odliv.

Tímto způsobem se učíme pohybovat s touto energií.

Nesmírný pocit svobody pochází z vědomí, že nemusíme bojovat proti vesmíru, a také z pochopení, že vesmír nikdy nepracuje proti nám – můžeme si jen zvolit cestu fungovat proti proudu.


3. Fyzická akce není jediná akce

Další princip Wu Wei zahrnuje zklidnění nadměrně přemýšlející mysli. Dokonce i když neprovádíme žádnou fyzickou aktivitu, naše mysl pracuje více než kdykoliv předtím.

Wu Wei neznamená jen zklidnit naše tělo, ale také snažit se zklidnit naši mysl.

V opačném případě nebudeme mít žádnou víru, že jsme ve vesmírném toku, nebo budeme provádět všelijaké činnosti kvůli našemu egu, abychom se uměli dobře sladit.

Dokonce i při naší meditaci jsme povzbuzováni k tomu, abychom se „nepokoušeli o krutost“.

Možná jste viděli hru mysli, kterou uvedli v některých muzeích po celém území USA. Dva lidé seděli naproti sobě a na hlavě měli čelenky s elektrodami.

Mezi hráči byla skupina míčků, které se pohybovaly pomocí mozkových vln.

V případě, že hráč byl v klidném stavu, zkombinoval alfa a theta vlny vytvořené v mozku.

Tímto způsobem se míček pohyboval směrem nahoru trubičkou a skončil v koši. Hráč s nejvyšším počtem míčků vyhrál.

Ti, kteří se snažili příliš, selhali, stejně jako ti, kteří se dostatečně nesnažili. Kombinace alfa a theta vln vždy vyhrála celou hru.

Lao-c radí, že musíte být tiší a bdělí, naučit se poslouchat oba naše vnitřní hlasy a hlasy našeho životního prostředí nerušivým a vnímavým způsobem.

Vyžaduje to klidný, ale bystrý rozum.


4. Být zajedno s Tao znamená přijmout změnu

Klíčový princip taoismu a cvičení Wu Wei spočívá v poznání, že ve světě vládne neustálé proudění změny v přírodě.

Tato změna se řídí zákony, které se nemění a jsou jen zřídka pochopeny s výjimkou nadmíru klidných lidí.

Bojovat proti zákonům změny by mohla být Sysifova práce.

Chtěli byste se snažit zastavit změny ročních období nebo se snažit o západ či východ slunce nad obzorem?

Jakmile budete dodržovat toto proudění změny v přírodě, můžete použít zásady Wu Wei pro svou vlastní transformaci.

Vzhledem k tomu, že jste nedílnou součástí přírody, jste odpovědní za všechny změny ve vašem životě.

Proč neuděláte tu změnu a místo toho proti ní bojujete?


5. Pravda Wu Wei vyžaduje bezcílné putování

Zhuangzi mluví o typu bytí ve světě, které mnozí z nás nikdy nebrali v úvahu. Mluví o „proudu“ nebo „bezcílném potulování“. Většina našich kulturních hodnot popírá tento druh bytí.

Pokud nemáme cíl, jsme často považováni za patologických v kontextu moderního způsobu života.

Rovněž by bylo obtížné tvrdit, že naše současné hodnoty podporují harmonii a rovnováhu, ať už z hlediska životního prostředí, nebo z hlediska každého jednotlivce.

Zhuangzi ve svých základních spisech říká: „Můžeme použít analogii umělce nebo řemeslníka.

Zkušený řezbář, zkušený plavec… nemusí přemýšlet nad dalším postupem, jakým se má ubírat.

Jeho dovednost se stala jeho součástí, a proto se chová pouze instinktivně a spontánně, aniž by věděl, proč dosahuje úspěchu.“

Dále popisuje osvícenou osobu jako tu, která putuje životem s radostí, aniž by to připisovala nějaké jedné součásti.

Z KNIHY MISTRA LIE O JANG ČUOVI1

Jang Ču řekl: „Sto let života, to je dlouhá doba. Jenže se ji nepodaří prožít ani jednomu z tisíce! Ale dejme tomu, že by se takový našel. Dětinství a stařeckost mu zaberou polovinu té doby! Další polovinu ze zbylé poloviny mu zabere noční spánek a denní zdřímnutí! A nejméně polovinu z toho zbytku mu zaberou bolesti, nemoci, smutky, žaly, smrti a úmrtí bližních! Počítám, že z těch zbylých asi desíti let je sotva jediná celá hodina, ve které se člověk cítil volný a spokojený! Tak to je ten lidský život! K čemu je? Pro radost? Pro krásu a dostatek? Pro hudbu a barvy? Jenže krásy a dostatku nebude nikdy dost a hudby a barvy se nikdy nenasytíme. Načež se nám tresty a odměnami něco zakazuje, jiné zas doporučuje, pověstí a zákony jsme vláčeni tam a sem z místa na místo. Tak zápasíme o chvilkovou prázdnou chválu a usilujeme o slávu posmrtnou. Opatrnicky nastavujeme uši a zaostřujeme oči nad tím, co vidíme a co slyšíme, stydíce se za počestnost či nepočestnost našich vlastních myšlenek a přání, a tak jen neustále tratíme dokonalou radost přítomných let a ani na hodinu si nedovolíme popustit uzdu, jaký je pak rozdíl proti tomu, kdyby nás uvázali v tom nejtěžším žaláři?“



V čem se všechny věci liší, je život, v čem se shodují, je smrt. V životě jsou mudrci i hlupáci, urození i nuzáci, takové jsou tu rozdíly! Ve smrti je hnití, rozpad, zmar, taková je to jednota! Leč oddejme se raději tomuto našemu životu! Co je nám do toho, co bude po smrti!



Nemá se chudnout ani bohatnout. Co se tedy má? – Pravím: má se žít v radosti, má se žít v bezstarostnosti. Ten, kdo se umí radovat ze života, nebývá chudý, ten, kdo umí žít bezstarostně, nezbohatne!



Jen Pching-čung se ptal Kuan Čunga, jak se má člověk starat o svůj život, aby ho dobře naplnil.

Kuan Čung odpověděl: „Dej mu plnou volnost, to je vše! Nebraň mu, nezdržuj ho od ničeho!“

Jen Pching-čung řekl: „Co to názorně znamená?“

„Nech uši poslouchat, co chtějí, nech oči dívat se, na co chtějí, nech nos, ať se obrací tam, kam chce, nech ústa, ať říkají, co chtějí, nech tělo, ať si dělá, co chce, nech myšlenku, ať si jde, kam chce!

Myšlenka chce volnost, a když ji nemá, znamená to překážet její přirozené povaze.

To jsou všechno obmezující tyrani. Odstraňte je a v šťastné pohodě přežijte to, co vám zbývá do smrti – den, měsíc, rok, deset roků. Tomu říkám postarat se o život. Ale nezbavíš-li se všech obmezujících tyranů a svázán a spoután prožiješ třeba ten nejdelší život – sto let, tisíc, deset tisíc let, nebude to, čemu já říkám postarat se o život.“