pro miroslava

[vostalpetr]

Takže je nutno ony Pravdy rozlišovat. A případně posoudit, co z nich je pravdivější.

To nebude až tak těžký, pravda je věčná a tudíž nesmrtelná,

kdo přežije, ten je ta správná pravda...

[honzam]

Příklad:
https://www.prijmeni.cz/Pravda

V České republice je celkem 640 lidí s příjmením Pravda.

Podstatou toho, že mají takové příjmení je jedna jediná nejvyšší Pravda, která existuje sama o sobě nezávisle na jejich osobách a křestních jménech.

Takže je nutno ony Pravdy rozlišovat. A případně posoudit, co z nich je pravdivější.

Pravda je v tomhle případě jedno jediné příjmení. :)

[honzam]

A blbost snad není ?

Blbost má obsah. Blbý, ale má.

To není až tak důležitý,podstatný že je skutečná sama o sobě a je věčná a nekonečná a v mnoha případech i blažená

a hlavně,

hlavně je nesmtelná...

((A o tom to je))

Není skutečná sama o sobě. Má ten svůj blbý obsah, kterým vzniká. Jsi na omylu.

2 + 2 = 5 vzniklo omylem
2 + 2 = 4 je věčné

[honzam]

Takže je nutno ony Pravdy rozlišovat. A případně posoudit, co z nich je pravdivější.

To nebude až tak těžký, pravda je věčná a tudíž nesmrtelná,

kdo přežije, ten je ta správná pravda...

Pravda není něco. Není možné za ni někoho nebo něco dosadit.

[vostalpetr]

Co by nebylo, Ježíš s tím tedy žádné problémy neměl,

byl pravda

a to proto, že měl dvojí přirozenost...

[honzam]

Co by nebylo, Ježíš s tím tedy žádné problémy neměl,

byl pravda

a to proto, že měl dvojí přirozenost...

Ježíš s tím u Piláta problémy měl a skončil na kříži. Neměl to o sobě tvrdit.

[Alaja]

Ježíš s tím u Piláta problémy měl a skončil na kříži. Neměl to o sobě tvrdit.

No já nevím...
Jan Křtitel a Ježíš Kristus se narodili oba úplně stejně, Jan K. jen o půl roku dřív.
A oba měli problémy - jednomu usekli hlavu, druhý skončil na kříži....

[vostalpetr]

Tak bacha na to,

nejsíš taky začínal tak, že se voblboval někým uvědoměním pravdy...

Dneska už se bohužel nekřižuje, dneska se zavírá do blázince...

[Alaja]

Radostná novina
5Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. 6Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, 7neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.
8Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. 9Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. 10V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.
11Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. 12Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. 13Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, 15neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. 16Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. 17Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“
18„Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“
19Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. 20Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“
21Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. 22Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.
23Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. 24Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: 25„Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“
Nic není nemožné
26Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret 27k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. 28Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“
29Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. 30Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! 31Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. 33Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“
34„Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“
35„Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. 36A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. 37U Boha přece není nic nemožné.“
38Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.
Má duše velebí Hospodina
39V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. 40Když vešla do Zachariášova domu, pozdravila Alžbětu, 41a jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým 42a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! 43Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! 44Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. 45Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“
46Marie na to řekla:
„Má duše velebí Hospodina
47a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
48neboť si všiml ponížení své služebnice.
Hle, od nynějška všechna pokolení
budou vyprávět o mé blaženosti,
49neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté
50a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí,
trvá od pokolení do pokolení.

51Svou paží dokázal moc,
rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.
52Mocné svrhl z trůnů
a ponížené povýšil.
53Hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.
54Ujal se Izraele, svého služebníka;
pamatoval na milosrdenství –
55jak zaslíbil našim otcům –
vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“

56Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.
Janovo narození
57Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. 58Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
59Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš. 60Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“
61Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“
62Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. 63Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili 64a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.
65Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. 66Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.
67Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:
68„Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele,
neboť navštívil a vykoupil svůj lid!
69Vyzdvihl nám roh spásy
v domě svého služebníka Davida,
70jak to sliboval ústy svých svatých proroků,
kteří byli už od věků.
71Spasil nás od našich nepřátel
a z ruky všech, kdo nás nenávidí.
72Prokázal milosrdenství našim otcům
a vzpomenul na svou svatou smlouvu –
73na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,
74že nás vysvobodí z ruky nepřátel,
abychom beze strachu sloužili jemu
75ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří
po všechny dny svého života.

76A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího,
neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,
77dát jeho lidu poznat spasení
v odpuštění jejich hříchů
78pro niterné milosrdenství našeho Boha,
v němž nás navštíví jako Svítání shůry,
79aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti
a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“

80Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

2

Ježíšovo narození
1V těch dnech vydal Caesar Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu. 2(Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie.) 3Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města.
4Také Josef se vydal z galilejského města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), 5aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná. 6Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu 7a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.
8V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. 9Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, 10ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. 11Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán. 12A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“
13A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha:
14„Sláva na výsostech Bohu
a na zemi pokoj –
Boží zalíbení v lidech.“

15Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil.“ 16Pospíšili si tedy, a když přišli, nalezli Marii, Josefa i děťátko ležící v jeslích. 17Poté, co ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno, 18a všichni, kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři říkali.
19Marie všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci. 20A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha, že slyšeli a viděli všechno tak, jak jim bylo řečeno.

Zasvěcení v chrámu
21Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím.
22Když pak přišel čas jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem, 23jak je psáno v Hospodinově zákoně: „Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Hospodinu,“ 24a přinesli oběť, jak říká Hospodinův zákon: „Dvě hrdličky nebo dvě holoubata.“
25A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl na něm. 26Duchem svatým mu bylo sděleno, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Hospodinova Mesiáše. 27Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona, 28vzal ho do náručí, dobrořečil Bohu a řekl:
29„Nyní, Hospodine, podle svého slova
propouštíš svého služebníka v pokoji.
30Neboť mé oči spatřily tvé spasení,
31jež jsi připravil před očima všech lidí –
32světlo ke zjevení národům
a slávu tvého lidu Izraele.“

33Ta slova naplnila jeho otce i matku úžasem. 34Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: „Hle, on je určen k pádu i k pozdvižení mnohých v Izraeli. Stane se znamením, jež bude odmítáno 35(a tvou vlastní duši pronikne meč), aby vyšlo najevo myšlení mnoha srdcí.“
36Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Byla ve velmi pokročilém věku. Když se jako dívka vdala, žila sedm let se svým mužem 37a potom byla vdovou až do svých osmdesáti čtyř let. Nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami. 38Přistoupila ve stejnou chvíli, vzdávala chválu Bohu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení.
39Když vykonali všechno podle Hospodinova zákona, vrátili se do svého města Nazaretu v Galileji. 40Chlapec pak rostl a sílil, naplňován moudrostí, a Boží milost byla s ním.

https://www.bible21.cz/online#lukas/2

[honzam]

Tak bacha na to,

nejsíš taky začínal tak, že se voblboval někým uvědoměním pravdy...

Dneska už se bohužel nekřižuje, dneska se zavírá do blázince...

http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=3978&start=2880#p42329

Pro mě je nyní na pováženou, že jsem se ještě nedávno vnímal jako Ďábel v srdci, kde byla temná díra a teď je tam místo toho najednou jakási jsoucí Pravda, která se jeví neosobně.

[vostalpetr]

Pro mě je nyní na pováženou, že jsem se ještě nedávno vnímal jako Ďábel v srdci, kde byla temná díra a teď je tam místo toho najednou jakási jsoucí Pravda, která se jeví neosobně.

To víš,

to jsou ty koncentrace,

síla se jak známo váže a tak pak z toho jeden blbne a to úplně stejně,

jako když se koncentruje pouze do hlavy a myslí a myslí a myslí a pak blbne a je ve stresu...

Prostě to chce srovnat energie, tedy kundalini aby tělo bylo vyvážené a ne pouze jednostranně přetěžovaný...

[vostalpetr]

Každej normální člověk ví,

jak je zdravé tělo důležité (v zdravém těle zdravý duch)

tedy s vyjímkou idiotky Jany která si někde přečetla že není tělo

a pablba Miroslava, kterej považuje tělo za pouhý jev ve vědomí,

ale celá pravda o těle je :

"JÁ NEJSEM TĚLO - ALE I TĚLO JE JÁ"

Takže když si někdo votevře nějakou čakru, tak vytvoří nerovnováhu - tedy nemoc,

a začne blbnout na kvadrát,

protože nemáme jen fyzický tělo, ale i další duchovní těla a ty pak blbnou jak ten blbec...

Tělo, mysl, vědomí jsou jen různé úrovně jednoho a toho samého Vědomí,

podobně jako H2O se může měnit v pevný led, tekutou vodu a vznášející se páru...

[vostalpetr]

(1) To, že zakouším Pravdu, není důležité. Důležité je, že ta Pravda bez obsahu existuje nezávisle na mém zakoušení jako skutečnost.
(2) Pravda je bez obsahu. Nevypovídá o někom nebo o něčem a k ničemu se nevztahuje. Je sama o sobě jako kontinuální Pravdivost.

Jj,

kdybys měl votevřený všechny čakry, tak by to nebyla žádná pitomá Pravda,

ale bylo by to to všeprostupující univerzální vědomí podobné třpytícímu se prázdnu (prostoru)

ale takhle,

takhle je to voblbující kundárna bez světla a bez "prostoru"


Žádná dharmakája ale voblblost...