Karel Gustav Jung:
Projekce je bezděčný duševní proces, jehož výsledkem je to, že obsahy našeho vlastního nevědomí nacházíme u druhých.
Máme sklon domnívat se, že svět je takový, jak ho vidíme, a stejně tak naivně předpokládáme, že lidé jsou takoví, jaké si je představujeme ... Všechny obsahy našeho vědomí jsou konstantně projikovány do našeho okolí, a teprve když prohlédneme určité vlastnosti našeho objektu jako projekce, jako imaga, podaří se nám je rozlišit od jeho skutečných vlastností ... Cum grano salis vidí člověk vlastní chyby, které u sebe neuznává, vždy u protivníka. Vynikající příklady najdete ve všech osobních polemikách. Člověk jež nemá neobvyklou míru sebeuvědomění, se nad své projekce nepovznese, ale většinou se jim poddá, neboť existence těchto projekcí je předpokladem přirozeného duchovního stavu. Projekce nevědomých obsahů je něco přirozeného a daného.
Subjekt se zbavuje nepřijatelných, bolestivých obsahů tím, že je projikuje.
Ale někdy se zase ženy voblbují "negativnem", tedy vlastním utrpením,
záleží na stínu, který obvykle bývá vytvořen preferencí některé orientační funkce a potlačním do nevědomí funkce protikladné,
tak např. ten kdo preferuje posedle roky funkci "vnímání" značně plave v potlačené funkci intuice,
rejpe se posedle klacíkem v hovnu, páč nedokáže nahlédnout sitaci jako celek, vidí vždy jen detail,
pak je z toho několikaletá "vnímatelská" tragedie....
Ke světlu satvické mysli se dostane pouze ten, kdo má všechny své orientační funkce přirozeně rovzvinuté,
a k tomu rozhodně žádný duchovní zkratky a sebevoblbování duchovními koncepty
nevede....
Napsal: stř 13. bře 2019 17:26:39
