Ve svém kurzu Jogy Velkého Symbolu (JVS) pan Tomáš nazval tento stav "prvním místem odpočinku".
"...Představuje již dosti značný pokrok na duchovní cestě, když se můžeme podívat tváří v tvář vlastním myšlenkám, neboť to znamená, že již nemůžeme nevědomě sklouznout v jejich proudu a že se tedy jimi nedáme nadále trpně unášet jako třeba již tolikrát před tím. Stali jste se konečně aspoň na chvíli jejich vládci, krátce řečeno pozorovateli. Pozorovateli pozorovatele tohoto světa.
A to je první významný krok na duchovní cestě, který přináší další duchovní výsledky. Cvičící totiž odhalí z vlastní zkušenosti, co mu až dosud stálo v cestě. Odhalí, co mu brání poznat sama sebe. Poznal nepřítele a proto bude jeho zápas ode dneška daleko snazší. Je to pochopitelné. Jak mohl s úspěchem zápasit s něčím, co neznal?
„Teď právě jsem odhalil zloděje, který mi krade štěstí!“, zvolal vidéžský král Džanaka, když se mu podařilo dostat se na chvíli do klidu a z tohoto klidu pozorovat své myšlenky. „Zatočím s ním energicky“, pravil radostně svému duchovnímu vůdci mudrci Aštavakrovi.
Ano, podařilo se mu dostat se na chvíli do klidu, odkud jedině možno pozorovat i pochopit pohyb. To je ten Archimédův pevný bod - klid mysli. Je to ostatně velmi příjemný a odpoutaný stav, který bývá často provázen silným pocitem blaženosti. To ovšem zase často svádí k domněnce, že už jsme se stali kdoví jak pokročilí. Na to ale pozor! Pokrok tu je, ale zdaleka ne ještě konečný. JVS nazývá ¨tento stav „prvním místem odpočinku“. On totiž skutečně přináší s sebou příjemný pocit odpočinku, který však může být méně informovaným žákem zaměněn snadno za konečný stav vnitřního osvobození. Žák se totiž dostal z trvalého mentálního neklidu do stavu relativního klidu a rozdíl obou zkušeností je pro necvičenou mysl příliš veliký."
To platí pouze pro voluntaristické zápasníky kteří dosahují "umělého klidu mysli"
a kteří si zde přidali svým zaměřením pozornosti i onu blaženost,
v přirozeném klidu mysli není nic takového jako pevný bod nebo blaženost,
je zde pouze neutrální stav prázdného (vnitřního) prostoru, což je stav uvolnující,
nikoliv voblažující,
je to stav přirozený, proto ani pro necvičenou mysl není žádnou extází,
nýbrže přirozeností...
Rozdí mezi přirozeností a umělým stavem (extází) je pak v tom,
že o jenom se nemluví a neulpívá se na tom a o druhém se nadšeně mluví a je považován za jakýsi pevný bod pro naše další bojové akce proti mysli...