roto u vstupu do ráje, kde je dovoleno vše, by mohl být nápis:
"Všichni jste milovaní, všichni jste láskou, ale sem smíte jen, když si to uvědomujete."
Je ve mně velká radost, že tím pádem nevadí, že existují i fóra, kde vše dovoleno není.
No a když se prošmikáš až k absolutnímu prázdnu osobní mysli, tak se ve Tvém nitru rozzáří poznání, že ta samotná existence v tom prázdnu je láskou. Tedy, že láskou je všechno, co je. A že ta Prázdnota a Bytí se nijak nevylučuje. Je to Jedním. Není to rozděleno na chlapskou meditativní prázdnotu a ženskou všeobjímající lásku.
Teprve když se tyhle dvě věci setkají, spojí v Ne-dva, tak je tady ten pravý Život.
. Buzna?vostal petr píše:
asi si budu muset strčit do prdele vokurku,
abych si to utrpení zmírnil,....
Třeba už je v pekle
Bylo by krásné se sejít v poznání, kdo jsi, kdo jsem, kým jsme.
Bylo by krásné se sejít v poznání, že to samotné, že jsi, to, že jsem, je štěstím, láskou.
Ale když se to jeví jen jako fráze, když namísto toho je tady posuzování, co je na kom špatně, tak je nejspíš nejlepší o tom mlčet.
Stejně tak je nesmysl, někoho budit ze spánku a říkat mu: "Jsem šťastný, že jsi."
Karma je produktem mysli, při připoutanosti k mysli je tady i připoutanost ke karmě.
Věříš tomu, že "víš" co je špatně, "víš", co nemáš rád, tak tím budeš krmený do té doby, dokud nebude od-puštěno a nebude všechno poznávané jen jako láska, aniž by tu byla potřeba, aby to mysl nějak soudila a oddělovala od Tvého života.
Proto platí, že dokud tady není poznání, kdo jsi, tak ten vstup do ráje je opravdu zavřený a musíš si odpykávat karmu, ke které se svým odsuzováním a vytvářením iluze oddělenosti poutáš.
Proto ve středověku, když někomu hlava hodně zkomplikovala život, tak mu ji usekli
Petr Vostál píše:
tedy jednak vnitřní a vnější musí být spojeno a taky to musí být ne jen světlo, ale světlo Vědomí,
tedy musí to být živé a musí to procházet podobně jako prostor tělem,
To je ten voluntarismus?
Musím, jenom když něco chci. Jinak snad nic nemusím. Nebo ano?
Mysl si chce udělat závěr, ale k čemu je vám závěr, když je zde jen věčnost? Martin
Člověk ve své mysli hledá ideální konstelaci, ideální program. Je to marná snaha. Podstatou mysli je vytvářet, a zároveň narušovat ideály. Když jste ve vědomí, jen pozorujete mysl, bez reakce, soudu, protože vždy je tu nějaký obsah mysli a obsah nikdy není důležitý. Je to pouhá hra stínů, promítaná na plátno v kině. Martin
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 21 návštevníků