vp

dodo píše:
Niečo o pôsobení guruov „hnevom,“ ako ho vysvetľuje Marpa v knihe Milarepa, kde guru Marpa privádzal Milarepu svojho najlepšieho žiaka a neskôr tiež gurua a pokračovateľa, do zúfalstva. Marpa tu hovorí:

„I když se můj vztek rychle utišil jako vlna na vodě, nebyl to obyčejný světský vztek. Náboženský hněv je něco jiného. Ať se objeví v jakékoli formě, má stejný cíl: probudit lítost a tím podporovat něčí duchovní vývoj.
Kdyby kdokoli z vás zde nerozuměl náboženským motivům a pohoršoval se nad tím, napomínám ho, aby svou důvěrou a vírou nedal otřást..."

Inde zas, Ramakršna hovorí o rôznom pôsobení guruov toto:

Jsou tři kategorie lékařů. Lékař jedné kategorie ohmatá pacientův puls a odejde, pouze předepíše lék. Jak odejdou z místnosti, jednoduše požádají pacienta, aby vzal lék. To je nejnižší kategorie lékařů.
Existují rovněž učitelé, kteří pouze dají poučení, ale nezůstanou, aby viděli, zda jejich učení vyvolalo dobrý nebo špatný účinek.

Pak jsou lékaři další kategorie, kteří předepíšou lék a požádají pacienta, aby ho užíval. Váhá-li pacient uposlechnout jejich pokyny, přesvědčují ho a zdůvodní to. To jsou průměrní lékaři.
Existují taktéž průměrní učitelé. Dají studentovi poučení a dále se pokouší ho různými způsoby přesvědčit, aby pokyny dodržoval.

Nakonec existují lékaři nejvyšší kategorie. Pokud pacient nereaguje na jejich jemné přesvědčování, použijí na něho dokonce i sílu. Pokud je to nutné, přitisknou koleno na jeho hrudník a vtlačí lék do jeho krku.
Jsou rovněž učitelé nejvyšší kategorie, kteří dokonce použijí sílu, aby usměrnili mysl žáka k Bohu.

Pandit: Pane, existují-li tito prvotřídní učitelé, jak jste je popsal, tak proč jste říkal, že člověk nezíská poznání Boha, dokud nenastane správný čas?

Mistr: Máte pravdu. Ale, co lékař udělá, když lék nedostane do úst a do žaludku pacienta? V takovém případě nic nedokáže ani nejlepší lékař.

Takéto počínanie silou, je možné výlučne iba u duchovných majstrov. Nie je dovolené nikomu, kto nedosiahol najvyššie osvietenie.

Re: Základy vadžrajány

Příspěvekod armin » pát 18. led 2019 10:11:57
Tohle mne zaujalo na poradně a myslím, že to tak trochu patří i na toto vlákno.
Mám zkušenost s panem Tomášem, že byl velice laskavý a soucitný. Zároveň když přišlo na něco podstatného, že člověk zaujal nedobrý duševní postoj, dovedl šlehnout a ostře zasáhnout, když k němu byl člověk zároveň zcela otevřený. Řekl bych, že to je právě ten aspekt Mahakálí, který člověk v guruovi probudí, je-li k přijetí čehokoliv, i velmi nepříjemného zcela otevřen.
Lidé, kteří s guruem komunikují na úrovni mysli a jsou v podstatě stále odděleni, tak vnímají jenom tu lidskou laskavost.

Jasné pochopení a uvědomování si obrazu oceánu coby všetvořícího Univerza může dokonce na okamžik rozpustit vnímání sebe sama coby iluzorního já a nastane pak bleskové vnímání všeho existujícího z nekonečného neomezeného prostoru, protože na rozdíl od slovního popisování neduality (které zaktivuje levou mozkovou hemisféru, schopnou pouze mentálně vnímat logické souvislosti), jakýkoliv obraz i jeho pozorování v představě aktivuje pravou, tj. prožívací mozkovou hemisféru.

Možná proto Mistři často používají podobenství, když vysvětlují některé souvislosti s oblastí všetvořícího Bytí ...

O alkoholu napsal článek "Alkohol jed nebo lék" (v knize Buddhovo srdce). Rozlišuje "vědomé pití", kdy můžeme pozorovat změny v intoxikované mysli a na druou stranu obrácení se směrem ven k pocitům žoviálnosti a srdečnosti. Pití s uvědoměním může pomoci k poznávání bloků, tendencí atd, může tedy být psychologickým lékem. Naopak sklouznutí a jetí na probuzených tendencích a pocitech dělá z alkoholu psychologický jed.
Oba přístupy vytvářejí v mysli návyky. Jeden přístup posiluje uvědomění, prohloubení, jemnost, Druhý zapomenutí, povrchnost, hrubost atd.
Z pohledu duchovní cesty je pití alkoholu stejně jako praktikování sexu součástí vadžrajány, pro jejíž praxi je nezbytné přirozené spočívání v neosobním uvědomovateli, které je u některých jedinců už vrozené (z předchozích životů), nebo bylo dosaženo praktikováním k tomu vedoucích cvičení. Toto spočívání (přirozené těžiště v neosobním uvědomovateli (mysli, emocí, pocitů tendencí atd.) teprve umožňuje bezpečně obrazně řečeno poslouchat "volání syrén" a odhalit podstatu tohoto volání.

Návštěvník píše:A HLAVNĚ FETOVAT

http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f=37&t=1475&p=9622&hilit=dzog%C4%8Dhen#p9622
V dharmě jsou v zásadě možné tři cesty:

1. ODŘÍKÁNÍ

- vzdávání se negativity, negativních myšlenek, emocí.
Učíme se je kontrolovat a zříkat se jich, to je cesta sútry.

Metafora s jedovatou rostlinou - běžný člověk ji nemůže pozřít, když to udělá, zemře. Snaží se tedy tomu vyhnout, zříkáme se, odhodíme tu rostlinu. dáme ji někam, kde na ni nedosáhnou děti, kde neublíží.

2. TRANSFORMACE

- cesta tantry.
V principu není nutné se zříkat věcí, pěti jedů a nevědomosti. tantra se snaží spíše s jedy pracovat a přeměňovat je v pět moudrostí.

Metafora s jedovatou rostlinou - lékař jedovatou rostlinu promění v lék, přidá další bylinu a vytvoří lék, který vyléčí nemoc.

3. CESTA OSVOBOZENÍ - CESTA DZOGČHENU

-na této cestě se nezříkáme pěti jedů nebo negativních emocí, ani je nepřeměňujeme, necháváme je tak, jak jsou. Nenásledujeme je, nerozebíráme, necháme je být.
Když tyto emoce necháme být takové, jaké jsou, nemají vlastní sílu na to, aby trvaly. A tak se samy osvobodí.
To se nazývá samoosvobozením.

Metafora s jedovatou rostlinou - páv se jedem živí. nemusí se jí zříkat, ani se nesnaží přeměnit jed. Jed ještě zvýrazní jeho krásu a barvy.

Všechny tři cesty jsou stejně důležité.