Jang Ču

[vostalpetr]

Výchozí zásadou Jang Čua bylo, že nic nemá bránit životu jednotlivce a jednotlivec se nemá dát ničím vázat. Jeho „heslem“ bylo: „Každý sám pro sebe.“ Další zpráva lakonicky oznamuje, že „pan Jang Ču cení já“. Z dalšího pramene se dovídáme, že „chránit život (osobní) a podržovat to, co je ryzí (pravé), nedovolit věcem, aby nás zapletly do nesnází – to je to, co stanovil Jang Ču.“ Chan Fej-c’ o něm píše jako o člověku, který prohlašuje, jak prý je všeobecně dobře známo, že „by nevstoupil do města, které je v nebezpečí, ani by nezůstal v armádě, a kdyby mohl získat celý svět tím, že by si vytrhl jeden chlup, neučinil by to. Opovrhuje věcmi a hodnotami života.“ Duchu tohoto učení odpovídá i to, co traduje Lie-c’, i když už to je rozvinuto do typické taoistické dikce – že totiž Jang Ču učí, že kdyby každý odmítl vytrhnout si byť jediný chlup za zisk světa, byl by svět v perfektním pořádku.

Jang Ču odmítal touhu po vnějších věcech a s tím i vše, co souvisí se sociálním životem člověka. Snažil se pouze, aby si zachoval bez úhony svoji přirozenost (tchien-sing), které se mu dostalo při zrození a aby ji mohl rozvíjet.

Toto učení mu vyneslo titul egoisty a to se traduje dějinami. Evropští badatelé viktoriánské epochy (např. Legge) ho vydávali přímo za zrůdného zvrhlíka, čemuž se ovšem Číňané dost divili. Jangova filosofie byla nutnou reakcí na Konfucia a Mo Tia, kteří úplně degradovali individualitu na slouhu společensky „vyšších“ zájmů. Dodnes mu předhazovaná péče o vlastní osobnost, o já, o danou přirozenost, vlastní život a tělesnost, aby nedoznaly úhony, má však svoji paralelu přímo u Konfucia. Když prý se kdysi nemocný Konfucius bál, že zemře, svolal žáky a ukazoval jim, jak má ruce bez mozolů a jizev – jako důkaz toho, jak dobře žil. To je archaický pozůstatek šamanistických představ o nutnosti zachování nepoškozeného těla, má-li člověk s úspěchem komunikovat s duchy – což se koneckonců předpokládá po smrti. Tato pravěká tabuistická představa žije ještě v katolické církvi, kde nesmí být knězem člověk, kterému by chyběl byť malíček. To je též zdroj Jangova zdůrazňování, že je nutno dbát o vlastní osobu. Druhá věc je ovšem další intence této péče: dbát o vlastní osobu má totiž dál sloužit k rozvíjení osobnosti – a to už je něco víc než tabuistika a myslím, že i víc než obyčejný egoismus.

Úplné odmítání vší politiky ho staví do přímého protikladu ke komunizujícím myslitelům, ale na stranu jiných „samotářů“. Vyjadřoval zřejmě tyto své odmítavé postoje ve skutečně filosofické reflexi jako první v Číně, a tím jistě konstituování taoismu z různých heterogenních složek uspíšil.

Bondy: Čínská filosofie

[armin]

Egon Bondy - Tři prsty v prdeli

https://www.youtube.com/watch?v=HU1sXjGRyzk

[armin]

Egon Bondy - Zbytky eposu; Hovno vláda, hovno demokracie a hovno svoboda

https://www.youtube.com/watch?v=w8UARDgB1wk

[armin]

[vostalpetr]

Vyser si voko magore,

nastává čas Vodnáře a kolektivistický kopyta maj po prdeli,

nejvyšší čas převlíct kabát, tak se převleč a vyměn si i ty posraný trenýrky,

a hlavně,

hlavně nevotravuj...

[vostalpetr]

Re: Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

Příspěvekod armin » ned 20. pro 2020 20:50:04

honzam píše:
Díky za případnou pomoc. Věřím, že Pravda nakonec zvítězí. Nový stav trvá už měsíc jen s jedním krátkým výpadkem na cca 12 hodin. Byl jsem schopný ho sám večer vrátit a prožil ten obrovský rozdíl, který se však obtížně popisuje. Přítomnost té Pravdy zdaleka převyšuje cokoliv jsem dřív zažil i pocity mateřství. Je to něco za pocity a myšlenkami spjatého se samotnou existencí a životem.



Je něco novýho?

Jo je,

vostříhali holýho...

[armin]

Bondy se ve svých textech nikdy neztotožnil s podobou poúnorového režimu a stal se jeho vytrvalým kritikem. Současně však v letech 1952–1955, 1961–1968 (krycí jméno „Klíma“), 1973–1977 (krycí jméno „Mao“) a 1985–1989 (krycí jméno „Oskar“) spolupracoval se Státní bezpečností.[9] Mikuláš Medek ho nesnášel a považoval za osobnost se sklonem k chvastounství a megalomanství. Fišer o sobě od počátku 50. let tajemně prohlašoval, že prodává svou duši.[10]

Psal udání na svou bývalou družku Janu Krejcarovou (dceru Mileny Jesenské), jejího muže, sociologa Miloše Černého (na základě Bondyho udání vyloučen ze studia), filosofy Jana Patočku, Ivana Dubského, Jiřího Němce nebo mladé začínající spisovatele. Až do roku 1969 vydával prorežimní marxistické publikace a po tři desetiletí poskytoval režimu důležité kontrarozvědné, a dokonce rozvědné informace

[vostalpetr]

Egon Bondy - hřbitove, hřbitove

https://www.youtube.com/watch?v=RYGaHjjHaUQ