Protože podvědomě cítí, že nedochází v zevním světě konečného naplnění, tak zas hledí honem z něho uniknout. A tak se to stále opakuje.
Karl Renz to říká přesně vobráceně,
totiž :
[color=#FF0000]
"jsem tady, protože tady nemohu nebýt"[/color]
To, co popisuje Mahariši je Mája a klam, vždyt to přece cítí ego,
navíc to není pravda, to můžeš cítit pouze tehdy, když mineš či vybočíš z individuální karmy,
v případě individuální karmy je zde jen láska, poznání a tvoření
a ani na vteřinu zde není odmítnutí projevu, ale naopak přijmutí projevu,
a přijmutí je sadhána která není praktikována záměrně a na nějakém vodporu, to je spontánní záležitost,
pokud není narušovna tou kolektivní (vnější) karmou
To je Maharišiho karma, že si relaxaci nasimuloval jako smrt, jelkož mu někdo zemřel v rodině,
a chtěl vědět kdo neumírá, kdo je on,
tedy nechal se ovlivnit vnějším světem, jinak relaxace je prostě jen relaxace,
jenže on si tam přidal sankalpu (záměr)
Kolektivní karma je něco jako dort pejska a kočičky, mišmaš různých individuálních karem,
tedy něco co sice jako různé ingredience je poživatelné ale jako mix je to k posrání...
PS.
Mahariši přece chtěl být světec a silně jej přitahovala Arunačála,
ale kdo z nás s tím má co společného ???
a navíc, to je již působení kolektivní karmy hinduistické společnosti...