vp

PS pro srdcaře:

Prázdna savikalpy a nirvikalpy....dalo by se napsat, že jsou provázena i líbivými šťastnými, blaženými pocity u toho, kdo je hledá.
Pochopitelně vnímání blaženosti je v různé intenzitě pociťování...záleží na každém jedinci, jak to má v sobě nastavené...záleží na egu.
Takže, jestliže je ego závislé na blaženosti....tak tuhle dimenzi bude vnímat o to více ve formě pocitů v těle a mysli...někdy, jak lze vidět, pouze ve formě pocitů, o světlo a prostor totiž vůbec nestojí, bojí se jich...

Když si jeden člověk užívá blažené stavy ve světle, druhý musí snášet utrpení v temnotě.

honzam píše::jingjang: Když si jeden člověk užívá blažené stavy ve světle, druhý musí snášet utrpení v temnotě.

No co, co...asi existuje i blažené užívání si...v temnotě....

Mám dojem, že existuje jistá temnota...ta před tím, než se tzv. rozsvítí světlo savikalpy. ...tma před rozedněním...
A pak ještě existuje další temnota, ta po opuštění všech dimenzí a světel našeho pána Boha, tohoto Univerza......


Kterou jsi měl na mysli?

Alaja píše:Mám na mysli především ta prázdna, ve kterých může světlo svítit....protože světlo je spojení....

Temnotu oddělenosti od všeho šťastného a blaženého.

honzam píše:

Alaja píše:Mám na mysli především ta prázdna, ve kterých může světlo svítit....protože světlo je spojení....

Temnotu oddělenosti od všeho šťastného a blaženého.

Takže porouchaná či zablokovaná čidla vnímání blaženosti v těle a mysli?

Zákonité udržování vyváženosti blaženosti a utrpení.

honzam píše:Zákonité udržování vyváženosti blaženosti a utrpení.

Dokud bude jistý srdcař neustále blažený, tak ty budeš neustále trpět?

Alaja píše:

honzam píše:Zákonité udržování vyváženosti blaženosti a utrpení.

Dokud bude jistý srdcař neustále blažený, tak ty budeš neustále trpět?

Když bude nějaký "srdcař" volat po blaženosti pro všechny, měl by vědět, že tím zároveň zákonitě přivolává utrpení, které tu případnou blaženost vyváží. V každém okamžiku je všechno existující blaho vyváženo stejně velkým utrpením, proto je prožitek své vlastní blaženosti bezohledný vůči druhým. Směřování k blaženosti je tak působením utrpení - vytváření vln na hladině, které mají svůj blažený hřbet a útrpný důl.

Buddha učil střední cestu - klidnou hladinu.

Duchovní Srdce se nikam neumisťuje

No nepovídej,

na obrázcích Krista, Hanumana a v tom co říká Mahariši se duchovní srdce umistuje do 4. čakry,

což je sídlo pocitů, tudíž i místo pocitu osobní existence,

tudíž to je vyloženě pocitářská záležitost,

"pocit existence" či případně pocit "štěstí"

takže se zcela evidentně umistuje,

to jen v případě nirvikalpy kdy mizí časoprostorové uvědomování je toto "srdce" mimo čas a prostor,

to ale vůbec neznamená. že by jsi koncentraci měl provádět někde v srdci a někde "uvnitř"

i Mahariši pak říká že při přechodu z atmanu do brahmanu se nemá věnovat pozornost "středu" modrého plamene,

nýbrž prostoru kolem něj,

srdce je pomůcka a mnohdy přímo zavádějící pomůcka,

protože srdce je zcela evidentně místo pocitu vlastní existence,

nikoliv sídlo atmanu či nějakého středu uvědomění...




Že se to takto pitomě učí díky křestanství a Maharišimu,

neznamená že je třeba to takto pitomě i praktikovat...

Myslím si, že buddhistické prázdno má původně představovat prázdnotu jevů zbavených prožitku slasti a rozkoše. Netýká se přímo prostoru, protože prostor je uspořádaná forma např. eukleidovský prostor. Mnou uváděná "prázdnota času" je pak vlastně prázdnota toho prožívání jevů v čase.

Wikipedie Šúnjatá
Prázdnota je podstatou vlastního bytí vší skutečnosti, což znamená, že podle buddhistů je vše, co existuje, pomíjivé a nicotné.

To tvrdí i Petr Pavlík v nějaké přednášce na svých stránkách,

že původně se to netýkalo nějakého prostoru,

ale vyprázdnění se od "připoutaností" a "vztahů"

Proto já nepíšu o prázdnotě, ale vždy o prostoru a jeho prostoupení světlem...

K tomu je potřeba obrovská duchovní síla stát se dobrovolně mučedníkem. Později to většina z nich dokázala, pokud vím.

K tomu je zapotřebí jen dostatečně silné voblbnutí se nějakou představou či ideou a koncentrací na ni,

později na to učedníci taky kápli, jak pomocí utrpení dosahovat vrcholných stavů "lásky"

takový duchovní sado maso kdy bolest přechází v extázi a utrpení se transformuje v blaženost...


Ale jsou to jen samé pocity, i když fakt hezký a krásný pocity, jak neustále zdůraznuje blbka Jana...


PS.

Utrpení slouží pouze a jen k zintenzivnění koncentrace, která se pak přetransformuje v meditaci a uvolnění,

ovšem vše se děje jen na úrovni pocitů....

Když bude nějaký "srdcař" volat po blaženosti pro všechny, měl by vědět, že tím zároveň zákonitě přivolává utrpení, které tu případnou blaženost vyváží. V každém okamžiku je všechno existující blaho vyváženo stejně velkým utrpením, proto je prožitek své vlastní blaženosti bezohledný vůči druhým. Směřování k blaženosti je tak působením utrpení - vytváření vln na hladině, které mají svůj blažený hřbet a útrpný důl.

Buddha učil střední cestu - klidnou hladinu.

S těmi pocity lze jistě souhlasit,

ale jinak žádná cesta (střední, dlouhá, krátká) neexistuje,

to co existuje je prostě ZASTAVENÍ,

ke kterému dojde spontánně mimo chtění a nechtění...


Jinak pocitáři jsou vlastně neštastní lidé, co se honí za štěstím,

přičemž dle mého názoru štěstí je přirozený stav ega,

nebot ego je odrazem Skutečnosti,

to jen když ego zblbne pomocí negativních pocitů,

jako se stalo např. Budhovi a Ježíšovi

tak začne usilovat o nějakou tu nirvánu či nebeský království apd.

a začne vymýšlet "cesty" střední a úzké a jinak všemožně pitomé....


Pro "hlupáky pak platí Maharadžovo :

"MUSÍTE VYVINOUT OBROVSKÉ ÚSILÍ UDĚLAT NIC"

bohužel tou svou snahou zase ovšem vytvoří nějakou karmu takže dojde ke zkreslení....

honzam píše::jingjang: Když si jeden člověk užívá blažené stavy ve světle, druhý musí snášet utrpení v temnotě.

Tady to už ale neplatí,

světlo značí duchovní úroven,

což už není úroven pocitů, ale uvědomění Blaženosti,

podle světla lze rozlišit co je Blaženost a co blaženost



To co tady roky popisuje Jana je meziúroven mezi blažeností a Blažeností,

což je stav podobný tomu, co zažívají zamilovaní lidé,

je to prostě krásný atd.

vostalpetr píše:

Duchovní Srdce se nikam neumisťuje

No nepovídej,

na obrázcích Krista, Hanumana a v tom co říká Mahariši se duchovní srdce umistuje do 4. čakry,

A na obrázcích Krista atd. se umisťuje nos mezi oči.
Akorát že ty ten nos vidíš, kde je, tak ho nemáš pocit, že jej někdo někam umisťuje,
Stejně tak ti, kteří znají vztah duchovního srce a těla ho neumisťují, ale jen ukazují, kde je.
Podobně jako je to s čakrami.
S duchovním srdcem zkušenost nemáš, tak hold jenom koumáš nad tím, co kdo o tom říká.

Takže když někdo ukazuje kde to je tak to neumistuje ???

No tak to je tedy kreten, on vlastně ukazuje tam, kde to není a nejspíš to tam nebude i proto, protože nic takového neexistuje,

leda snad tak proto, protože to tam cítí a tak to cítí,

což je ovšem pro pocitáře vždy nejvyšší realitou...



I kdybych neměl nějakou tu zkušenost s vopičárnou,

tak mně postačí i ty vyčteniny vod Maharišiho na to, abych věděl že to srdce tam umisuje právě pro ten pocit "já"

a z toho pocitu pak vyvozuje že se zde manifestuje v těle Já,

pročež to pak cítíme jako já,

zřejmě nevěděl že srdce je sídlo pocitů,

podobne jako z prdele lezou zase hovna,

či že zase hlava produkuje pitomé myšlenky...


Prostě pocitáři jsou vždy připosraní z pocitů které k nim nejspíše přicházejí z oblasti mimo čas a prostor...

vostalpetr píše:I kdybych neměl nějakou tu zkušenost s vopičárnou,

tak mně postačí i ty vyčteniny vod Maharišiho na to, abych věděl že to srdce tam umisuje právě pro ten pocit "já"

Víš prd, podle toho jak reaguješ. Jenom si myslíš hlouposti podle vyčtenin.

Když umisťuje, tak umisťuje, pokud bez toho umisťování nemůžeš bejt.

Já vím všechno,

troubové totiž umí jen to co umí,

tudíž umí jen zaměřování pozornosti určitým směrem páč si myslej, že tím něco získaj,

at už na světské či duchovní úrovni,

jenže takovýhle duchovno je pouze o vylepšování ega vo nějaký to duchovní uvědomění...

Ukázkovou kundou je Jana a spolek blbů na Poradně,

co se honěj za pocitářskejma hodnotama,

stačí to těm zmrdům napsat

a už banujou páč to jsou pocitářský píči co věděj hovno vo duchovno

a maj leda uvědomění hoven, tedy pocitů...

Víš prd, podle toho jak reaguješ.

Jenže po tom je ti ty pocitářská blbá katolická kundo naprostý hovno,

důležitý není to že jsi kunda,

ale to proč jsi kunda,

a to ti vždy náležitě vysvětlím,

stejně jako jsem to roky vysvětloval tý debilce Janě...


Jenže co s pocitářskými vopicemi pro který je celý duchovno jen nějakým uvědoměním ???

Plně si zasloužíte posílat do prdele...

vostalpetr píše:Já vím všechno,

troubové totiž umí jen to co umí,

tudíž umí jen zaměřování pozornosti určitým směrem páč si myslej, že tím něco získaj,

O pozornosti víš prd, když si myslíš, že se dá zaměřovat.
To, co se "zaměřuje" není pozornost.
Ty šmrdlale s "pozorností"


Chce to více praxe a méně spekulování. Jinak se z toho duchovňáckýho zblbnutí nevyhrabeš.