vp

Monika píše:


jeho hledání začalo brzy v mládí a zodpovídání otázek smyslu života se pokoušel nejprve najít na teologickém semináři. Záhy si ale uvědomil, že kněžství není ten nejsprávnější způsob jak se sblížit s Bohem. Dále studoval psychologii a nějakou dobu pracoval v poradně. Poté vystřídal řadu zaměstnání. Nakonec se odstěhoval do Oregonu a usadil se poblíž mystika Osha a přijal jméno "Samarpan" (odevzdaný).

Během retreatu s Gangaji si Samarpan jasně uvědomil, že tu nikdo není, žádná osoba, žádný Samarpan, nikdo, kdo by mohl být osvícený či neosvícený a že to, co lze považovat za jeho individuální osobnost, jsou jen koncepty, představy a názory, ale že skutečně nikdy neexistovala. Uvědomil si, že nepřítomnost této entity je klidem, který tak dlouho hledal.

Od roku 1996 pořádá satsangy v Německu a několika zemích Evropy. S citlivostí a humorem provází návštěvníky skrze jejich procesy. Každému přitom připomíná, že jde pouze o odtažení pozornosti od mysli, až se odhalí sama pravda a dojde ke klidu – míru, který tu vždy byl a stále bude, nezávisle na daných životních okolnostech. Během satsangů, Samarpan jednoduchým způsobem lidem ukazuje, že je to možné bez jakékoliv úsilí.

Monika píše:Ze satsangu

Otázka, která dnes vyvstala zní:

"Co musíme udělat aby jsme se stali osvícenými?"


Odpověď:

O tomto tématu existuje mnoho mýtů...
a konfliktních doměnek,o tom, co je třeba dělat
co když ale není nic třeba dělat?
Mluvíme zde o naší přirozenosti
co je třeba učinit aby jsme uskutečnili svou pravou přirozenost?

Pokud si přestaneme představovat, že něco chybí...
když přestaneme usilovat o nějaký nedosažitelný cíl...
pak budeme jen přirozeně relaxovat
a zde (teď a tady) je to fajn, je to míruplné
a jsme prostě šťastni bez jakéhokoli důvodu

ale vy potřebujete zůstat ve své mysli
a vracet se zpět do své hlavy... kde vám program říká "nejsi OK"
a že je něco potřeba, že něco chybí...

pak se znovu zastavíte a vejdete do tohoto momentu
a jasně vidíte, že nic nechybí, že nic nikdy nechybělo
že celé je to jen představa

představujeme si, že jsme odděleni od Boha¨
což ale není možné, ale je to zajisté možné si to představovat
což je docela komické, nejprve si představujeme, že jsme odděleni
pak děláme spoustu podivných věcí, aby jsme se opět sjednotili
nikdy jsme však nebyli odděleni, nikdy nebudeme odděleni
není to prostě možné

občas se ale cítíme odděleni, někdy se necítíme OK
občas odsuzujeme své pocity, když se ale se svými pocity spřátelíme
a přestaneme věřit, že něco znamenají

ano... samozřejmě mysl potřebuje mít vždy přehled o programu...
a na programu bývá: "nejsi OK, jsi oddělen, jsi posuzován...
a to, že máš stále nějaké nepříjemné pocity, je důkazem, že program funguje správně...
ale pokud jsi ochoten cítit to, co cítíš bez posuzování...
spatříš, že tě to opět vtáhne do Teď, do Míru...
opět se staneš bezdůvodně šťastným...

http://www.samarpan.de/

přeložil

Dan (koan)

(uveřejněno v knize Mozaika Nedvojnost sama 2.díl)

....poslouchalo se to skoro, jakobys hledala venku, tedy v mysli, odpověd' na to, kým jsi. Ale my nenajdeme žádné odpovědi venku, nenajdeme žádné odpovědi v mysli.....zastavit se a být tady, být připravený nic nevědět, potom se všechno odkryje.