vp

Je jich mnoho,

ale ta nejzřejmější a možná i nejvíce skrytá se skrývá v tom samotném pojmu "duchovní cesta"

Ego se toho s nadšením chopí a začne cestovat "někam" za "něčím"

a pak začne vymýšlet pojmy jako vnitřní a vnější, nebo dlouhá cesta a krátká cesta,

vymejšlí i zkratky a vymejšlí různé způsoby cestování a různé cíle cestování....

Cestopisů máme díky moudrosti mistrů víc než dost,

tak tedy vzhůru na "cestu"

Příčinou tohoto mylného pojmu "cesta" je to, že přenášíme mnohé své životní zkušenosti z oblasti časoprostoru do oblasti duchovní,

a zcela ignorujeme některé aspekty Skutečnosti (v tomto případě pak aspekt Tady),

jenže to co platí pro nás již ale neplatí v duchovní oblasti...

Tak obvykle se pro duchovní úsilí používá příměr k sportovci či hudebníkovi, který musí roky neúnavně cvičit, aby se stal mistrem ve svém oboru,

což je nepochybně pravda,

nebo se nám zdá logické, jedeme-li z Prahy do Pardubic, že k návratu zpět je třeba otočit do protisměru a takto se vrátíme zpět do zdroje, do Prahy

na tom stojí ty metody uvnitřnování kdy se pozorování otáčí směrem do zdroje...

Případně pojmeme rozpouštění vasán něco na způsob domácího úklidu, jako bychom měli snad volný přístup do naše podvědomí a pouhým uvědoměním vše uklidíme


To co platí v denním životě zas až tak moc neplatí v duchovním životě,

pokud Vědomí tvoří, tak vskutku vytváří směr pozorování, jenže jej vytváří v sobě, takže stále zůstává samo v sobě,

tudíž není třeba otáčet pozorování směrem k zdroji, nebot zdroj je tady,

asi taknějak podobně jako střed Vesmíru (místo kde vzniknul velký třesk) je prostě všude, jen se ten pidibod roztáhnul do kosmických rozměrů....

Je tedy zcela zbytečné kamkoliv cestovat a kamkoliv zaměřovat pozorování, příčinou toho že nejsme Tady je právě to naše cestování,

tedy zaměřování pozorování nějakým směrem s potřebou uvědomění...


Je tedy třeba přestat cestovat a ne jak říká ten pojem "duchovní cesta" vyrážet na nějakou cestu...

Znovu opakuji, tyto omyly šíří mistři, žáci je pouze a jen přebírají...

Rozhodně tím nechci říci, že samo cestování je něčím nepříjemným,

pozorování se zaměstná pozorováním toho či onoho, takže se uvolníme od neustáleho pozorování blbnoucí mysli,

což přináší určité uvolnění cestovatelům jak pozemským tak i duchovním,

ti duchovní pak tím svým úsilím ještě jako vedlejší efekt vytvoří karmu,

takže si spíše to ego posilní, nežli naopak oslabí...

Rozepisovat vše do detailu rozhodně nebudu,

pasti prostě vznikají ignorováním duchovního aspektu Přítomnost Ted a Tady,

ono Ted a Tady je ovšem vzájemně propojeno jako spojené nádoby,

takže jedno bez druhého prostě nefuguje,

takže Tolleho "život v přítomném okamžiku" je jen mlácením prázdné slámy a zbytečným blbnutí s pozorností a naším úsilím a marnou snahou se dostat do Přítomnosti

vostalpetr píše:Rozepisovat vše do detailu rozhodně nebudu,

pasti prostě vznikají ignorováním duchovního aspektu Přítomnost Ted a Tady,

ono Ted a Tady je ovšem vzájemně propojeno jako spojené nádoby,

takže jedno bez druhého prostě nefuguje,

takže Tolleho "život v přítomném okamžiku" je jen mlácením prázdné slámy a zbytečným blbnutí s pozorností a naším úsilím a marnou snahou se dostat do Přítomnosti

Tolle mne nikdy nazaujal, ale to, co říká ted', je opravdu slabota. Asi jsem už moc náročná...