Osel

[vostalpetr]

Buridanův osel


Karikatura (přibližně z roku 1900), která přirovnává nerozhodnost kongresu USA zda postavit kanál v Panamě či v Nikaragui k nerozhodnosti Buridanova osla.
Buridanův osel je obrazné vyjádření pro lidskou nerozhodnost. Termín se vztahuje k paradoxní situaci, kdy osel mezi dvěma kupkami sena stejného objemu a kvality zemře hladem, protože se není schopen rozhodnout, z které kupky si má vzít.

Diskuse
Tvůrcem paradoxu nebyl Jean Buridan, filosof 14. století, po kterém je pojmenován. Poprvé je paradox uveden v Aristotelově spisu De Caelo (O nebi), kde Aristoteles zmiňuje příklad muže, který nic nepodnikne, protože je stejně hladový jako žíznivý a stojí před problémem, zda se najíst, nebo napít. Buridan diskutuje tento problém a zastává stanovisko morálního determinismu – jsme-li postaveni tváří v tvář alternativním možnostem činů, snažíme se vybrat si větší dobro. Člověk je schopen odložit rozhodnutí kvůli tomu, aby dosáhl ještě přínosnějšího výsledku. Pozdější spisovatelé toto satiricky pojali tak, že osel, který je konfrontován se dvěma stejně žádoucími kupkami sena, musí nezbytně umřít hlady, zatímco zvažuje rozhodnutí.[1]

Další zastánci determinismu kladli důraz na to, že tento scénář nepředstavuje pravý paradox. Nelze zemřít mezi dvěma stejně příjemnými variantami.

Baruch Spinoza říká:

Jestliže člověk nejedná ze svobodné vůle, co se může stát, když popudy k jednání jsou vyrovnané jako v případě Buridanova osla? Musím připustit, že by člověk postavený před vyrovnaný stav – ekvilibrium (jmenovitě jestliže pociťuje hlad a žízeň a má po ruce stejně dostupné jak jídlo, tak tekutinu) mohl zemřít hlady nebo žízní. Jestliže se mne zeptáte, zda takový jedinec nemá být považován spíše za osla než za člověka, odpovídám, nevím, ale je možno ho považovat za dítě, blázna, šílence či něco podobného.

[vostalpetr]

Jestliže Drtikol popisuje jako svůj začátek cesty, jako náhled, že vše je dobré,

pak popisuje tutéž situaci v které se octnul osel,

vše je stejně dobré (nebot vše stvořil bůh)

ego je stejně dobré jako osvícení

utrpení je stejně dobré jako štěstí

ztotožnění je stejně dobré jako neztotožnění

touha je stejně dobrá jako stav bez touhy

TAK A NAOPAK JSOU STEJNĚ DOBRÉ

atd.

jinými slovy (Karl Renz) nelze nalézt žádnou výhodu v tom či onom



PS.

Že tomu blbka Jana nerozumí je naprosto evidentní, nebot neustále považuje osvícení za něco lepšího než ego, ztotožnění s myslí za něco horšího než láska,
takže
i kdyby to milionkrát citovala tak stejně neví co je tím řečeno,
a navíc to přiblble považuje za stav osvícení, i když tam má jasně napsáno, že to je pouze začátek duchovní cesty...


Pocitáři tomu prostě nerozuměj, protože by přišli o ty své "svaté" pocity,

pro pocitáře je paradox něčím příliš rozumovým,

a oni rozum používají pouze k obhajování svých pocitů....

[vostalpetr]

Píšu o jménu a tvaru. O člověku a jeho cestě. Lidé jsou skuteční, děti jsou skutečné, svět je skutečný. Je to Boží tvorba.
Jestli ty jsi jenom v tom Bytí a ostatní je pro tebe iluzí, tak samozřejmě nemůžeš rozumět tomu, o čem tady píšu. Musela bys sestoupit do jména a tvaru, do té "iluze", která je stejně skutečná jako to Bytí a která je tady a teď stejně jako to Bytí.

Je-li vše "boží tvorba" pak je vše rovnocenné a nelze nalézt výhodu,

což ovšem pro pocitáře neplatí, ti se řídí svými pocity a nikoliv duchovními základy,

paradox je pro ně příliš rozumovej,

nebot voni rozum používají pouze k obhajování svých svatých pocitů,

kdepak nějaký duchovno který by je připravilo o jejich dobrosernosti,

voni potřebují dobroserné duchovno...

[Alaja]

https://www.idnes.cz/finance/financni-r ... viteze_sov

[Alaja]

Píšu o jménu a tvaru. O člověku a jeho cestě. Lidé jsou skuteční, děti jsou skutečné, svět je skutečný. Je to Boží tvorba.
Jestli ty jsi jenom v tom Bytí a ostatní je pro tebe iluzí, tak samozřejmě nemůžeš rozumět tomu, o čem tady píšu. Musela bys sestoupit do jména a tvaru, do té "iluze", která je stejně skutečná jako to Bytí a která je tady a teď stejně jako to Bytí.

Je-li vše "boží tvorba" pak je vše rovnocenné a nelze nalézt výhodu,

což ovšem pro pocitáře neplatí, ti se řídí svými pocity a nikoliv duchovními základy,

paradox je pro ně příliš rozumovej,

nebot voni rozum používají pouze k obhajování svých svatých pocitů,

kdepak nějaký duchovno který by je připravilo o jejich dobrosernosti,

voni potřebují dobroserné duchovno...

Pětikilo spadlé z půlmetrové výšky přímo na palec u nohy by vyřešilo otázku, zda je u nich ego přítomné či nikoli....