Největší (nejsilnější) vásána
Napsal: pát 15. říj 2021 13:15:23
6 Tazatel: O Ánandě, klidu. Maharadž: Snažíte se definovat ryzí klid na základě svých vlastních konceptů, protože chcete cítit uspokojení. Říkáte-li pojem Ánanda, dokazujete tím pouze, že je přítomná tělesná bytost, která klid zakouší. Když jste v hlubokém spánku a začnete vidět formy, jste ve skutečnosti snící. Nepřicházejí snové formy z vašeho vlastního bytí? Nevychází z vašeho vlastního bytí, jež dříme uvnitř těla, cokoliv, co vidíte, ať už v bdělém či snovém stavu? V hlubokém spánku bylo vědomí v nečinném, latentním stavu. Nebyly zde žádná těla, žádné koncepty, žádný tíživý závazek. Ve chvíli probuzení, s příchodem myšlenky já jsem, se zároveň probouzí i láska konceptu já jsem. Tato samotná láska je však májou, iluzí
Nejsilnější vasánou je láska - touha být exitovat,
všechny ostatní touhy (at třeba po novém automobilu nebo osvícení) jsou jen variací této základní touhy (lásky) být existovat...
Budhovou dlouholetou tragédií bylo, že se pomocí touhy snažil zbavit touhy a obvinil z toho tělo, které se snažil umrtvovat askezí,
nakonec se z toho šílenství alespon mírně uvolnil,
ale nepochpil že se nezbavil touhy nějakou střední touhou, ale odpadnutím touhy, jenž bylo nevědomé,
nezbavil se tedy touhy nějakým svým činem nějaké střední cesty, ale prostě jen došlo k odpadnutí touhy když se nevědomně té touhy pustil...
To je tak princip "náhlých" osvícení, dojde k nevědomému puštění touhy,
a páč je to nevědomé, tak si osvícenci většinou neuvědomí že se to nestalo na podkladě jejich úsilí,
ale zcela naopak, na podkladě puštění úsilí a touhy...
Podle Budhy má dojít k odpadnutí touhy až na konci, podle mě zcela naopak, hned na začátku...