vp

Pěkný stránky, aspon se zde zdejší osvícenci mohou naučit duchovní základy :




překlad P.Štěpka

Ukázka z Amritanubhava, Experience of Immortality. Orginální text Amritanubhava do angličtiny přeložil a okometoval, ve světle učení Šrí Nisargadatty Maharadže, Ramesh Balsekar.

26. Odraz objektu v zrcadle nedokazuje existenci dvou objektů, ale pouze existenci původního objektu. Stejně tak jednota, prostřednictvím iluze duality, dokazuje svojí vlastní existenci.

Původní objekt nevytváří svým odrazem v zrcadle oddělný-další objekt. Existence odrazu naprosto závisí na existenci původního objektu. Ve skutečnosti mezi objektem a odrazem není rozdíl, protože nemohou existovat odděleně.Stejně tak vědomí, které si nemůže být ve stavu jednoty vědomo své existence, si objektivizací sebe sama v dualitě uvědomuje svojí přítomnost. Ale objektivizovaný obraz nemá nezávislou, samostatnou existenci. Dualita je pouze konceptuální a jejím účelem je jen ukázat existenci jednoty.
Podobenství se zrcadlem je velmi přesné, protože vědomí je pozadí, konceptuální plátno, na které je svět jevů promítán, stejně jako zrcadlo, na kterém se objevují odrazy.
Vědomí, samo o sobě pouhý koncept, bez vlastní objektivní existence, a přesto nic dalšího než vědomí není. Nisargadatta Maharadž často popisoval vědomí jako zrcadlo, které odráží všechny jevy, ale samo zůstává nedotčeno.
Jinak řečeno, noumenon může svojí vlastní existenci potvrdit pouze vlastní objektivizací, prostřednictvím odrazu sebe sama jako projevu ve vědomí, tedy v dualitě. A do té míry je noumenon pouhým konceptem, protikladem jevů.

http://www.turija.cz/2012/01/06/vedomi- ... ktivizace/

Tvoje vlastní osobní náboženství
Utišující dárek lidstvu

Zůstaňte uvolněně ve Vědomí.
V jakékoliv situaci dělejte přesně to co cítíte , že by jste měli dělat,
bez jakékoliv lítosti kvůli minulosti,
bez jakýchkoliv stížností na přítomnost,
bez jakýchkoliv očekávání v budoucnosti, a hlavně,
bez toho, aby jste kohokoliv obviňovali za to co udělal,
ani sebe ani nikoho jiného.

To vám umožní žít váš život ve stálém spojení se Zdrojem,
a přinese vám to štěstí skrze klid mysli: Sukha-Šanti.

Sukha-Šanti se stane vaším vlastním náboženstvím.

Když jsem udělal to, co jsem chtěl udělat,
bez pýchy a arogance,
bez viny a studu,
bez nenávisti ke komukoliv, (bez jakékoliv egoistické reakce)
s naprostou svobodou udělat cokoliv chci,
a s úplným pochopením, že nikdy nemůžu udělat chybu nebo spáchat hřích,
tak potom, pozoruji cokoliv co nastane, jako něco co se děje podle Kosmického řádu,
bez toho abych kohokoliv obviňoval.

Může být život jednodušší?

Nejvíce uklidňující slova, která vám mohu říct:
Nezáleží na tom, jestli předtím než zemřete budete Osvícení. Ať se jedná o psychopata nebo o mudrce, po smrti, ztotožněné vědomí obou, splyne se stejným Zdrojem. Oceánu nezáleží na tom jestli se do něj vlévá nejšpinavější voda nebo nejčistší voda Gangy.

Ramesh S. Balsekar
25.května, 2009

http://www.turija.cz/rames-balsekar/

Maharadž: Potkali jste mnoho spasitelů a asketů, ale plně realizovaných lidí, vědomých si vlastního božství ( swarupa) není mnoho. Světci a jogíni nesmírným úsilím a oběťmi dosahují mnoho zázračných schopností a mohou pomáhat lidem a podněcovat víru, ale to je nečiní dokonalými. Není to cesta ke skutečnosti, ale jen přikrášlování falešného. Každé úsilí vede k většímu úsilí, cokoliv je vybudováno musí být udržováno, cokoliv je dosaženo musí být ochraňováno před poškozením a ztrátou. Cokoliv může být ztraceno není ve skutečnosti vaše vlastní, a když to není vaše vlastní tak jaký užitek od toho očekávat? V mém světě není nic postrkováno, vše se děje samo do sebe. Všechny zkušenosti jsou v čase a prostoru, omezené a dočasné. Ten, kdo je zakouší je také omezený a dočasný. Nezajímá mne ´co existuje´ ani ´kdo existuje´. Stojím mimo to, tak že jsem obojím a ani jedním.
Osoba, která po velkém úsilí a utrpení naplnila svoje ambice a upevnila se ve vyšších úrovních zkušenosti a jednání, si většinou své dosažení úvědomuje a začne lidi rozdělovat do úrovní. Od nejnižší úrovně těch, kteří nic nedosáhli až k nejvyšší úrovni těch úspěšných. Pro mě jsou si všichni rovni. Jsou tam rozdíly v zevnějšku a projevu, ale na tom nezáleží. Stejně jako tvar šperku ze zlata, nijak neovlivňuje zlato, tak základ člověka zůstává nedotčený. U koho tenhle pocit rovnosti chybí, znamená to, že se nedotknul skutečnosti.

(citace z I AM THAT, Chetana PVT, LTD Bombay, http://www.chetana.com, překlad P.Stepka)

http://www.turija.cz/nisargadatta-maharadz/

Tazatel: Jak dosáhnout klidu mysli a udržet ho?
Maháriši: Všechny živé bytosti vnímají své okolí a tak musí být obdařeny intelektem. Ale je rozdíl mezi intelektem člověka a intelektem ostatních zvířat, protože člověk nejen, že vnímá svět takový jaký je a jedná podle toho, on navíc není spokojen s existujícím stavem věcí a hledá naplnění svých přání. Při svém usilí naplnit své tužby hledá široko a daleko a nakonec stejně skončí neuspokojen. A v tom okamžiku začne uvažovat a hledat smysl.
Touha po nepřerušovaném štěstí a klidu je důkazem takových kvalit v jeho vlastní přirozenosti . Když je ta nalezena je nalezeno vše.
Intelekt člověka musí k cestě takového vnitřního hledání dozrát. A s pokračujícím hledáním intelekt sám pochopí, že jeho činnost je umožněna jen díky nějaké vyšší síle, a že nemůže tuto sílu pochopit. A tak po určité době jeho činnost ustane. Když k tomu dojde, zůstane jen ona nejvyšší síla samo o sobě. To je osvícení, uvědomění, realizace. Tím je to ukončeno, to je cíl.
Takže je jasné, že smyslem intelektu je uvědomit si svojí závislost na vyšší síle a zároveň svojí neschopnost jí porozumět. Takže musí zaniknout dřív, než je dosaženo cíle.

(citace z Talks with Sri Ramana Maharishi, Sri Ramanasramam, Tiruvannamalai, překlad pstepka.)

http://www.turija.cz/ramana-maharisi/

Základní chybou, které se duchovní hledající dopouští, je, že na Zdroj nahlíží z pozice ztotožněného jednotlivce, snaží se chápat noumenalitu očima phenomenality, chce porozumět nirváně samsárickou myslí, a chce celistvou mysl pochopit myslí rozpolcenou – založenou na subjektově objektovém vnímání.

Mělo by být zřejmé, že jednota Noumenonu a jevů, může být spatřena jen za předpokladu určitého duchovního vyladění, jen tehdy když je svobodná vůle – nezávislost jednotlivce, jasně nahlédnuta jako čirá fikce.

Jediné co je nezbytné, je jasné pochopení, že oddělenost mezi individuální jevovou entitou a noumenálním Zdrojem, je odděleností vytvořenou právě zdánlivou svobodnou vůlí individuální entity. Jakmile dojde k jasnému pochopení, na základě prozkoumání vlastní osobní zkušenosti, že ve skutečnosti nikdo takový jako individuální konatel neexistuje, a že je to, jedna jediná Neosobní Energie, která koná skrze různě naprogramované lidské nástroje, tak potom maska osoby odpadne jako nepotřebný závoj a oddělenost se rozplyne.

The Ultimate Understanding, Ramesh Balsekar 2002, vydáno Watkins Publishing London
překald Pavel Štěpka

http://www.turija.cz/2012/02/12/ukazka- ... tola-8-15/

Článek vyšel v časopise "The Mountain Path" (čtvrtletník vydávaný Ramanášramem) - v roce 1980.

Mnoho našich problémů s duchovními učiteli pochází z nedorozumění, jak uctívat Gurua. Kolem Gurua stvořujeme osobní kult, místo abychom pohlíželi na Gurua jako na prostředek, jak uctívat Božství. Když jsou Guruové uctívání, neměla by to být jejich lidská stránka, která je uctívána, ale božské působení, které se skrze ně děje, tedy Božský Guru v nich. Uctívání Gurua může být prostředkem pro duchovní růst, není to však jedinou cestou. Přistupujeme-li k Bohu skrze poznání, džňána jógu, má Guru roli instruktora. Při přístupu skrze uctívání, jak je tomu v bhakti józe, je pak Guru podřízen zvolené formě či projevu Boha, který je uctíván. U některých velkých Guruů, jako Ramana Maháriši nebo Ánanda Maja Ma, je uctívání Gurua, coby vtěleného Boha, naprosto přiměřené, ovšem takovýchto Guruů je velmi málo.

V indické tradici je hlavní uctívající oddanost věnována osobnímu Bohu (Íšvarovi), zosobněného v nějakém tvaru boha či bohyně a s lidským Guruem je zacházeno s úctou. Východní kultura, obzvláště indická, je náchylná k obřadnosti a květnaté mluvě. Když oslovujete svého otce nebo mu píšete v tradičním sanskrtu, používáte slova: „klaním se lotosovým nohám mého ušlechtilého otce“ a nazýváte ho „největším ze všech otců“. Tato nadsázka existuje i v tradičním vztahu mezi Guruem a žákem. Oslovujete a vzdáváte Guruovi čest jako Bohu tím, že se dotknete jeho nebo jejích nohou. Velebíte svého Gurua jako největšího z Guruů. A tak se stává, že na západě se této formě uctívání nesprávně rozumí a poetická pojmenování se berou doslova. Mnozí se pak domnívají, že tento Guru je jediný, který byl kdy takovýmto vroucím způsobem osloven, Ale v Indii je tradicí dotknout se nohou vlastních rodičů i nohou učitele.

Proto důležitější než osobnost Gurua je povaha jeho učení, které on či ona poskytuje. S učením je spjatá určitá praxe, kterou máme vykonávat. A tak bychom při našem zkoumání Gurua neměli zapomínat na význam praxe, který je podstatný. Zatímco Guruové, protože jsou jen lidmi, mohou mít své nedostatky, přece se může stát, že jejich učení a cvičení přináší výsledky, pokud tuto praxi sledujeme. Je s podivem, že často víme víc o povaze Gurua než o povaze jeho učení nebo o tradici, kterou on či ona reprezentují. Je samozřejmě správné prověřit Gurua, který přichází z Indie, kolik toho zná o naukách Védánty, jógy, tantry, šaivizmu, šaktismu nebo vaišnavizmu, když o tom mluví. Ale podstatné je vždy sledovat praxi, mít učební proces a ne se věnovat procesu, který je hledáním nějaké osobnosti.


http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/2014/guruove.htm

Krishnamurti - z promluvy Co je meditace

Now if this is laid happily, easily, with great joy, not compulsively but with ease, with felicity, without any hope of reaching anything, because if you have hope you are moving away from despair, therefore one has to understand despair, not search out hope - despair comes only when there is no understanding of 'what is' - out of despair you have bitterness. In the understanding of 'what is' there is neither despair nor hope.

All this is asking too much of the human mind, isn't it? Unless you ask the impossible you fall into the trap of what is possible. And that trap is very easy, one has to ask the utmost of the mind, the mind has to ask and the heart, the greatest demand, otherwise we will slip into the easiest, the possible, the convenient, the comfortable.

Pokud je to tedy položeno šťastně, snadno, s velkou radostí, ne nutkavě, ale s lehkostí, s lehkostí, bez jakékoli naděje něčeho dosáhnout, protože pokud máte naději, utíkáte od zoufalství, pak člověk musí zoufalství pochopit, ne hledat naději - zoufalství přichází jen tehdy, když nerozumíme „co je“ - ze zoufalství máte hořkost. V chápání „toho, co je“, není ani zoufalství, ani naděje.

To vše ale vyžaduje příliš mnoho od lidské mysli, že? Pokud nežádáte nemožné, padnete do pasti toho, co je možné. A ta past je velmi snadná, člověk musí žádat maximum od mysli, mysl musí požádat srdce, největší požadavek, jinak sklouzneme do nejjednoduššího, možného, vyhovujícího, ​​pohodlného...

V chápání „toho, co je“, není ani zoufalství, ani naděje.

To vše ale vyžaduje příliš mnoho od lidské mysli, že?

Ani ne, i když

je třeba myslet správně

a nevytvářet naději "žádáním nemožného"

Jinak řečeno, Krišnamurti popírá sám sebe, tedy to co řekl vzápětí popře...

Zřejmě ještě neslyšel o tom, že naděje "umírá poslední", takže určitě nechcípne na "žádání nemožného"



Ted poslouchám todle, prozatím to není až tak špatný https://www.youtube.com/watch?v=XUMfzd_4txU

vostalpetr píše:

https://www.youtube.com/watch?v=XUMfzd_4txU

čas 52:40 až 55:40


Tady hovoří o bdělosti, speciálně pro Mrdoslava,

tady se doví proč jej považuji za debilní kundu

a proč se s ním Petra nebaví...

Pustil jsem si ten kus, co doporučuješ, ale nic moc.
Bdělost není ani tak o tom co kdo říká a jestli to říká dobře nebo špatně. Ale hlavně nad vlastní myslí, pocity, motivacemi, úsilím, uvolněním atd. ve vztahu k tomu co přichází. Bez hodnocení podle nějakých konceptů.
Ať si říká kdo chce, co chce, to mi nepomůže ani neublíží, to není podstatné. Na to reaguji jen okrajově, když mne to zrovna baví reagovat.

čas 28:44 až 36:40


Znamená snad znechucení egem poznání ega ???

Tak tomudle může věřit pouze blázen....


A ten příklad s Tomášem ?

Mám to snad chápat že takto vypadá odevzdání, nebo přijmutí

nebo zcela naopak se jedná o potlačení ???


Pokud někdo definuje ego jako utrpení je blázen,

můžeme jej definovat třeba jako pocit já nebo pocit bytí.

ale správně je podstatou ega ztotožnění s tělem, vo žádném utrpení nemůže být řeči to je pohý následek, nikoliv příčina...

vostalpetr píše:a nevytvářet naději "žádáním nemožného"

To není žádné vytváření naděje za nějakým účelem.

To je vznět zralé duše.

Bdělost není ani tak o tom co kdo říká a jestli to říká dobře nebo špatně. Ale hlavně nad vlastní myslí, pocity, motivacemi, úsilím, uvolněním atd. ve vztahu k tomu co přichází. Bez hodnocení podle nějakých konceptů.

Aha,

takže ta bdělost není duchovní koncept ???

A tudíž jej ani dále nejde popsat ???

Copak von tam nehovoří právě o bdělosti nad vlastní myslí ???

Ale ty to prohlášíš prostě za koncept, stejně jako Jana kdejaké myšlení které se jí nelíbí prohlásí za zcela zbytečné myšlení vytvářející dualitu a utrpení...



No na situaci mezi námi dvěma to rozhodně nic nemění,

klidně si pokračuj v tom svém stylu bdělosti, vysvětlení jsem ti dodal...

Hmm, myslím, že vám to učení od Krishnamurtiho nebude moc fungovat.
Zcela jednoduše proto, že on k tomu došel už jako mladý, nebyl rozptylován žádnou dívkou, manželstvím, dětmi, zaměstnáním .....takže mohl tomu svému božímu idolu odevzdat opravdu všechno...

armin píše:

vostalpetr píše:a nevytvářet naději "žádáním nemožného"

To není žádné vytváření naděje za nějakým účelem.

To je vznět zralé duše.

Alaja píše:Hmm, myslím, že vám to učení od Krishnamurtiho nebude moc fungovat.
Zcela jednoduše proto, že on k tomu došel už jako mladý, nebyl rozptylován žádnou dívkou, manželstvím, dětmi, zaměstnáním .....takže mohl tomu svému božímu idolu odevzdat opravdu všechno...

Krišnamusti není žádný svatoušek,

to že pod vlivem své zkušenosti rozpustil to jejich hnutí, není zas až tak překvapující,

taková zkušenost vždycky nakopne člověka do stavu "svobody" takže Ramana běží na Arunačálu, Maharadž vyrazí na pout po indii, František vše rozdá a nikdy nespí na stejném místě, atd.

Vůbec nechápu, jak někdo může říct takovou velepitomost že trpící a neštastný člověk zná ego ???

Vždyt ego jak známo funguje na třech stavech mysli, takže takový člověk zná snad jen jednu třetinu ega

Ale já to chápu, prostě takovéto prohlášení jsou jen duchovní vopičárny duchovních píčovin, že trpící člověk je veleduch zralé duše,

přiravený na duchovní cestu,

takže největší mrzák (ztotožnující se se svými pocity) je vlastně nejduchovnější člověk .....


Takže co takový člověk s největší pravděpodobností udělá ?

Přesně to, co mu udělal i Tomáš, odvrátí se od utrpení ke štěstí,

a utrpení přestane existovat (nebot přestal krmit vlka utrpení)


Hahahaha, jenže podvědomí se nedá takto voblbnout,

tam to stále zůstane pěkně skryté a nenápadně ale neustále působící...

Vlk se sice nenažral ale koza utrpení zůstala celá...