vp

Re: Duchovní vlákno od Trini
Příspěvekod Jana » stř 27. říj 2021 12:54:34

Déšť k tomu, aby mohl být deštěm, nepotřebuje Tvůj pocit, že prší.

Důkaz kruhem
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání
Důkaz kruhem, také circulus vitiosus (česky: bludný kruh; špatný kruh) nebo petitio principii je chybný postup deduktivního důkazu, při němž se předem předpokládá to, co se chce teprve dokazovat.



Význam
Na důkaz kruhem poprvé upozornil Aristotelés v Prvních analytikách a ukázal, proč neplatí, přesněji řečeno platí jen pro toho, kdo už platnost domněle dokazované věty stejně přijímá. Tento kruh však nemusí být ani jednoduchý, ani výslovný, takže si ho čtenář nebo i autor domnělého důkazu nevšimne – předpoklad může být mlčky zahrnut v používaných pojmech a podobně.

Problém vzniká v rámci formální logiky, která proti takovému důkazu nic nenamítá, neboť z každé věty triviálně plyne tato věta sama. Důkaz kruhem totiž není logicky chybný, nýbrž sémanticky prázdný, neboť nic nedokazuje. Podle J. Rosenberga se tedy pro platnost důkazu musí vyžadovat ještě splnění „podmínky adekvátnosti“, kterou formuluje takto: „Námitka proti tomu, co se má dokázat, se má lišit od námitky proti tomu, čím se dokazuje.“ Tato podmínka není při důkazu kruhem splněna.

Vicious circle
V anglosaském prostředí se jako vicious circle označuje také děj s kladnou zpětnou vazbou, který se sám posiluje. Například tak zvaná inflační spirála: při růstu cen se zvyšují mzdy, což vede k dalšímu růstu cen.

Tady vidíš, jak už ti to sprosté napadání druhých čím dále více straší v hlavě.
Takhle se to tvoje "spontánní" psaní vrací - ne zvenku, že by ti někdo něco oplácel, ale v tvé mysli se to odráží.
Kdo s čím zachází, tím také schází.

Argumentum ad hominem
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání
Argumentum ad hominem (lat. „argument k člověku“) je argument, kterým se diskutující snaží vyvrátit oponentovo tvrzení poukazováním na jeho názory či jednání, případně i na jeho skutečné či domnělé nedostatky. Argument ad hominem se obvykle považuje za demagogický a neplatný.[1]



Argument ad hominem na rozdíl od argumentů věcných (ad rem) se obvykle považuje za demagogický a neplatný,[1] v některých kontextech, například v diskusi o etice, ale může dávat smysl poukaz na protivníkovo pokrytectví. Použití v takových diskusích hájil například Charles Taylor.

U argumentu ad hominem rozlišujeme řadu typů, jedním z nich může být například tzv. otrávení studny (poisoning the well), kdy je pověst řečníka poškozena v předstihu, ještě než se dostane k publiku.

„Rád bych jen připomněl, než vyslechnete mého oponenta, že již předtím byl trestně stíhán.“
Arthur Schopenhauer rozlišil argumenty ad hominem (které mohou být v některých případech platné) a ad personam („k osobě“):

Argumentum ad hominem (nebo ex concessis) „hledáme v nějakém tvrzení odpůrcově, zda snad není v nějakém, třeba jen zdánlivém rozporu s něčím, co byl dříve pronesl nebo připustil, či se zásadami školy či sekty, které chválil nebo s nimiž vyslovil souhlas, anebo s činy stoupenců této sekty, nebo třeba jen s nepravými a zdánlivými jejími stoupenci, či s jeho vlastními skutky a chováním.“
Argumentum ad personam: „Pozorujeme-li, že odpůrce nás předčí a že nedostaneme za pravdu, pak buďme osobní, urážliví, hrubí […] přecházíme od předmětu sporu […] k odpůrci a nějak napadneme jeho osobu.“[2]
Americký filosof D. Walton rozlišuje následující typy použití, které mohou být platné a ve vědecké i filosofické diskusi se občas vyskytují:

argument typu „X je špatný člověk, tudíž je jeho názor mylný“ je logicky chybný (non sequitur); vyznačuje se tím, že zpochybňuje všechny argumenty X;
argument, že „X je lhář, chybí mu potřebné schopnosti nebo morální vlastnosti“, nemusí znamenat logickou chybu a je-li toto tvrzení pravdivé, může argumenty X skutečně zpochybnit;
argument, že „X je zaujatý“, také není logicky chybný;
podobně argument, že „X káže vodu a pije víno“ může mít například v etické diskusi značnou váhu.

Dovolávání se autority
Dovolávání se autority (argumentum ad verecundiam nebo argumentum ab auctoritate) spočívá v tom, že se na podporu určitého tvrzení uvede, že s ním souhlasí nějaký pramen, který je považovaný za autoritativní (např. významný odborník, organizace, která se zabývá danou problematikou, známá publikace na dané téma). Ačkoli lze předpokládat, že kvalitní odborná publikace obsahuje převážně pravdivá tvrzení, že významní odborníci rozumějí své problematice a podobně, samotný fakt, že se tvrzení těší podpoře autorit, neznamená, že je toto tvrzení pravdivé. Existují nicméně oblasti, ve kterých se určitý autoritativní pramen přijímá jako nezpochybnitelný (např. platná právní norma v právu, platná jazyková kodifikace v preskriptivní lingvistice), protože jeho závaznost není dána logickou argumentací, ale jinými důvody (v právu legitimitou zákonodárce).

V některých případech také není možné určité tvrzení v diskusi dokázat např. pro nedostatek času nebo z toho důvodu, že je přesný důkaz vysoce odborný a pro dané publikum by byl nesrozumitelný. V takovém případě může být odvolání na autoritu účelnou „zkratkou“ skutečného důkazu.

Argumentačním klamem nicméně je citovat autoritu v jiné oblasti (významného biologa lze citovat jako autoritu v oblasti biologie, ačkoli ani zde to neznamená, že by byl neomylný, ale v oblasti dějin umění nemá jeho autorita žádný význam), prezentovat méně významné vědce jako špičkové odborníky či vydávat okrajové názory jednotlivců za obecné mínění vědecké veřejnosti (což pro laika může být obtížné či nemožné rozeznat). Jinou variantou je zamlčet, že je daný problém mezi vědeckou veřejností sporný, a uvést jen názor jedné ze stran. Argumentačním klamem rovněž je tvrzení vytrhnout z kontextu a např. citovat jako fakt tvrzení, které daná autorita vyslovila jen jako hypotézu, nebo uvádět jako všeobecně platné tvrzení něco, co autorita uvedla jako výjimečný případ.

Píšou to na Wikipedii, tak to musí být pravda.
Toto tvrzení z oblasti sociologie podporoval Albert Einstein. Ačkoli byl Albert Einstein mimořádně významný fyzik, pro oblast sociologie nemá jeho autorita žádný význam.
Fyzika podporuje existenci telepatie, protože, jak napsal laureát Nobelovy ceny za fyziku Brian David Josephson: „Je mnoho důkazů ve prospěch telepatie, ale články o tomto tématu jsou neprávem zavrhovány.“ Ačkoli je profesor Josephson významný fyzik a dlouhodobě se zabývá parapsychologií, v kontextu výzkumu telepatie je jeho názor spíše ojedinělý a nelze jej prezentovat jako názor celé vědecké komunity.
Jak zjistil významný odborník prof. XY ve své slavné studii, kouření cigaret může prodloužit život až o dvacet let. Profesor XY je ve skutečnosti málo významný vědec z provinční univerzity, který se zabývá primárně jinými tématy, zmíněná studie byla vědeckou veřejností obecně odmítnuta pro metodologická pochybení a existuje důvodné podezření, že výzkum byl vytvořen na zakázku tabákových společností – tyto skutečnosti však zastánce tvrzení neuvádí.
Do salátu Caesar patří kuřecí prsa, protože je tam dává Zdeněk Pohlreich. Recept na Caesar salát z pořadu Zdeňka Pohlreicha skutečně obsahuje kuřecí prsa,[5] zároveň však jiné autority v dané oblasti (např. Vladimír Poštulka[6]) tuto úpravu odmítají. Celá záležitost je tedy mezi odbornou veřejností sporná.

Argumentum ad populum
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání
Argumentum ad populum je chybná argumentace, podle které je výrok pravdivý, pokud hodně nebo většina lidí věří, že je pravdivý. Může to zahrnovat i odvolávání se na demokracii, konsenzus, vox populi, porotu atp. Jde například o geocentrismus (historicky), reklamu[1] (typu „9 z 10 doporučuje...“) či výrok typu „milióny lidí uvěřilo v Ježíše Krista, tudíž má tato víra pravdivý základ“. Je tak často spojována odkazem na autority (argumentum ab auctoritate). Tento klam se využívá i v opaku. Například pokud většina věří, že „A“ i „B“ je pravda a ukáže se, že „B“ není pravda, tak klamem je tvrzení, že tedy ani „A“ není pravda.

A todle je můj oblíbený argument když se bavím s idioty :

Zahlcení slovy (Gish gallop)
Ve slovním duelu jeden řečník v jemu určeném čase vychrlí tolik informací (ať pravdivých či nepravdivých), že jeho oponent nemá kapacitu všechny rozebrat a korigovat, natož vyjádřit své stanovisko.[4]

vostalpetr píše:A todle je můj oblíbený argument když se bavím s idioty :

Zahlcení slovy (Gish gallop)
Ve slovním duelu jeden řečník v jemu určeném čase vychrlí tolik informací (ať pravdivých či nepravdivých), že jeho oponent nemá kapacitu všechny rozebrat a korigovat, natož vyjádřit své stanovisko.[4]

vostalpetr píše:A todle je můj oblíbený argument když se bavím s idioty :

Zahlcení slovy (Gish gallop)
Ve slovním duelu jeden řečník v jemu určeném čase vychrlí tolik informací (ať pravdivých či nepravdivých), že jeho oponent nemá kapacitu všechny rozebrat a korigovat, natož vyjádřit své stanovisko.[4]

Když hold někdo bere diskuzi o duchovnu jako duel...
To na tebe sedí a proto závažnější myšlenky raději píši na inspiruj abys je neředil těmi svými hovny, prdelemi atd.
Tady se ti akorát pokouším nastavit zrcadlo a to tě nejspíš nejvíc rozčiluje.

Drobný příklad Vostálovy argumentace:

vostalpetr píše:Ty zkurvenej hnupe, roky sereš hovna a budeš mě poučovat že dělám to co ty, zmrde ???

Jo to je dobrý příklad,

rovnou dotyčnýmu udělat přesně to, co on dělá sám,

aby to pak mohl u toho druhého kritizovat,

a tak si nasrat na svoji pitomou duchovní hlavu...


Čili oko za oko...

Ale i takto se dá argumentovat (zapírat, zapírat, zapírat)

Já Mistry neposuzuji. Ani jejich činnost jako správné nebo nesprávné aktivity.

Ty dokonce ani nejsi kunda, páč to tvrdíš, že nejsi kunda, čímž má bejt dle tebe dokázáno že nejsi kunda,

jenže tím je spíše dokázán pravý opak...

vostalpetr píše:Ale i takto se dá argumentovat (zapírat, zapírat, zapírat)

Já Mistry neposuzuji. Ani jejich činnost jako správné nebo nesprávné aktivity.

Ty dokonce ani nejsi kunda, páč to tvrdíš, že nejsi kunda, čímž má bejt dle tebe dokázáno že nejsi kunda,

jenže tím je spíše dokázán pravý opak...

I di ty kecno