vp

Když se díváš nohám do očí,
celý svět se zatočí.
Rozplétáš pak uzel gordický,
mělo to být na okamžik nebo na vždycky?

Aj hochu, taď jsi na to káp'
číré zření
pomůže nohám ze zauzlení.
když vidíš, že je to jen sen
i zauzlen jsi spokojen.

Tři cesty, tři nevěsty
komu se to poštěstí?
nestačí jedna jediná
mystická svatba začíná

Tři cesty? Pověz trochu víc.
já nemám žádnou. Nikde nic!

Dívám se jen jak nohy jdou
proměnlivou krajinou
až rozpadnou se pohoří
až slunce jednou dohoří
stále se budu dívat jen,
že není noc a není den.

Réza píše:Dívám se jen jak nohy jdou
proměnlivou krajinou
až rozpadnou se pohoří
až slunce jednou dohoří
stále se budu dívat jen,
že není noc a není den.

A kdo se dívá, kdo se bude dívat?
Jde ti o poznání nebo jen o kultivovanou pohodu?
"Zachycení" nezachytitelného?

armin píše:
A kdo se dívá, kdo se bude dívat?
Jde ti o poznání nebo jen o kultivovanou pohodu?
"Zachycení" nezachytitelného?

Já se dívám,
a ona se slovy si hraje,
Já se divám
je to čiré poznání?
Já se dívám
jak v jablko sladké zraje
Já se dívám
to k otázkám tě dohání?

armin píše:A kdo se dívá, kdo se bude dívat?
Jde ti o poznání nebo jen o kultivovanou pohodu?
"Zachycení" nezachytitelného?

Nevím.
Co si představuješ pod kultivovanou pohodou?
A co pod poznáním?

O zachycení nezachytitelného jde podle mě u každého slovního projevu. Tím vyjádřením slovy skutečnost, hodně osekáváme, zachycujeme ve smyslu lapáme a znehybňujeme. Živou pravdu umrtvujeme.
Poezie tím, že boří zaběhlé struktury vyjadřování, překonává výše uvedené nedostatky řečového aparátu.
V poezii nejde o to, aby autor sdělil čtenáři tu a tu vědomost či znalost. Vtiskává do slov svůj prožitek, který může být čtenáři inspirací k prožitku vlastnímu. Tyto mé veršovánky asi nedosahují takových kvalit, aby mohly být nazvány poezií. Ale ty principy platí. Pro někoho mohou to být jen náhodné shluky slov, pro jiného inspirací. Nechávám je tu všanc vašim vlastním interpretacím.

Rézinko, ty jsi můj člověk

Armin by se na veršování nezmohl ani za milion, bo on je převážně jenom myslitelský typ, má to jen v mysli...

Pedrita jsem kdysi nazývala básníkem duše, ten to má...., ale poslední dobou moc nepoužívá, ale když jo, tak joooo

Réza píše:Co si představuješ pod kultivovanou pohodou?
A co pod poznáním?

Poznání je poznání toho, kdo se dívá, kdo jde, kdo sní. Je to probuzení.
Ale když se chce člověku ještě chvíli přijemně spát...
Tak jsem se jen tak zkusmo zeptal.

Kultivovaná pohoda je poetické snění, poetické představy, které rezonují s jemnými pocity a to se vyjadřuje slovy, malířským uměním, hudbou atd.

Malířství, poezie, hudba mohou být ale také silné, mobilizující, sjednocující, když vyjadřují silné emoce.

např.
https://www.youtube.com/watch?v=8Y4_2Qa0QQs

a nebo také úpadkové, vyjadřující vnitřní rozklad osobnosti
např.
https://www.youtube.com/watch?v=HU1sXjGRyzk

Takže poezie stejně jako ostatní umění je mocná čarodějka

Ráno, raníčko panna vstala,
roušku si přes pusu uvázala
....

A třetí, kde je třetí básníku?
Na té jsi jen potichu?