vp

No a na vp. máme Vostála, co si hraje na mistra a my tam s ním diskutujeme.

Ty jsi také avatár, jediný rozdíl mezi mnou a tebou je ten, že já to vím a ty to nevíš.

Sáí Bábá

JEDENÁCT AVATÁRŮ VIŠNUA
Podle hindské mytologie se Višnu v dobách potřebných vtěluje na zemi v různých podobách, aby ochránil Pravdu a nastolil dharmu. Krišna v Bhagavadgítě to prohlásil takto:"Ač nezrozen jsem, nepomíjející, Pán všech tvorů a vládnu přírodou, jež mojí jest, přec zrozuji se vlastní mocí (májou) svou. Vždy upadá-li v světě spravedlnost (dharma) a nesprávnost (adharma) se vzmáhá, Tu přicházím já sám, ó, Bhárato; Pro spásu ctnostných a zkázu ničemných přicházím na svět v každém věku, abych zde upevnil řád."
Z Krišnovým vysvětlením bychom za Višnuova vtělení mohli počítat jistě mnohé duchovní bytosti. Také zde Krišna popisuje povahu avatára , který zastupuje úplné božství. Když se ale budeme držet tradice, tak ta nám předkládá deset hlavních inkarnací Boha Višnua. Prvních šest pochází z dávných legend .

1. Matsja (ryba) - Višnu zde vzal na sebe podobu ryby, aby zachránil obyvatele světa včele s Manuem od potopy světa.
2. Kurma (želva) - V podobě želvy se Višnu vtělil, aby popdepřel horu Mandaru, která byla použita ke stloukání mléčného oceánu.
3. Varaha (kanec) - V této podobě kance vyzdvihl Višnu ze dna moře zemi, která tam byla zatlačena démonem.
4. Narasimha (napůl člověk a lev) - Višnu se zde zjevil z palácového sloupu v děsivé formě napůl člověka a napůl lva, aby zahubil démonského krále, který získal schopnost nezranitelnosti od žádného člověka, zvířete ani Boha. Zároveň zde ochraňuje zbožného Prahládu, syna onoho krále, který se uchýlil k Višnuovi a neustále opakoval jeho jméno.
5. Vamana (trpaslík) - V dalším proslulém příběhu přemůže Višnu lstí císaře Baliho, když jako trpaslík po něm požádá tři kroky půdy. Vamana se potom zvětšil natolik, že překročil všechny tři světy a navrátil tak vesmír pod svou ochranu.
6. Parašuráma (Ráma se sekyrou) - Zde jako velký válečník, přemáhá Višnu démonské vládce, kteří napadali svět.
7. Ráma - Jako Ráma přišel Višnu zabít démona Rávanu, o čemž vypráví příběh Rámajány.
8. Krišna - Jako Krišna zničil Višnu dalšího démona, krále Kansu. Rovněž však přináší učení Bhagavadgíty.
9. Buddha - Jako Buddha přišel Višnu znovu povznést učení, které bylo zapomenuto.
10. Kalkí - Vtělení Višnua, mocného vládce na bílém koni má přijít na konci věku Kalijugy aby odstranil veškeré zlo.
11. Vostál - Přišel, viděl a zvítězil

vostalpetr píše:Aby si snad někdo nemyslel že se zase vytahuju, tak :

Ty jsi také avatár, jediný rozdíl mezi mnou a tebou je ten, že já to vím a ty to nevíš.

Sáí Bábá

Trini píše:

vostalpetr píše:Aby si snad někdo nemyslel že se zase vytahuju, tak :

Ty jsi také avatár, jediný rozdíl mezi mnou a tebou je ten, že já to vím a ty to nevíš.

Sáí Bábá

Hm...
Ale já nechci bejt avatar.
(To je čaj, kafe už leta nepiju.)

Petrovo poslání je přece zabíjet děti aby mu v dospělosti neutekly do nirvány, jak tuhle na sebe prozradil.

Když nemá rád lidi, Buddhu, Ježíše, dobro, lásku, soucit atd. a je fixovaný jenom na zábavu.

Hm...
Ale já nechci bejt avatar.

Von Vostál, když se tam s ním nebavíme, tak leze na poradnu, když není zrovna zabanovaný a na vp. se.. (kašle)

vostalpetr píše:

Hm...
Ale já nechci bejt avatar.

Nemusíš,

můžeš bejt úplně klidně vopicí...

vostalpetr píše:To je dharma, jak vysvětloval již kdysi dávno Krišna Ardžunovi,

zabíjet lidi,

nebot nesmrtelnou duši nelze zabít,

armin píše:Prostě zábava je opakem poznávání. Zábava je prostředek sebepotvrzování, sebeudržování ega.

Podle svého vlastního pokřivení.

Jak říkal pan Tomáš, vedle dveří z "předsíně" k Bohu jsou hned vedle dveře "přivlastnění si" egem, které vedou rovnou do pekla.
To je v podstatě poslední, naprosto nekompromisní strážce prahu.
Proč do pekla?
Protože ego získalo duchovní cestou výjimečné schopnosti, charisma a výjimečný vliv na nevědomé lidi. A pokud se ega člověk nedokáže pustit, tak ho tohle "krásné" ego - tím co dělá , k čemu motivuje dovede docela rychle do vlastního pekla.
Viz třeba Goethův Faust.
Prostě zábava je opakem poznávání. Zábava je prostředek sebepotvrzování, sebeudržování ega.
Normálně zábava je jen stagnace, zastavení.
Stane-li se zábavou třeba zabíjení dětí, tak to už je "na pováženou".
To je jako skok do propasti. Super, zatím dobrý, "povznášející, svobodné". Dokud nedopadne. A to netrvá dlouho.

vostalpetr píše:

To je dharma, jak vysvětloval již kdysi dávno Krišna Ardžunovi,

zabíjet lidi,

nebot nesmrtelnou duši nelze zabít,

tomu nácí humanisti (ti co jsou pevně ztotožněni s tělem) nemohou rozumět,

Protože ego získalo duchovní cestou výjimečné schopnosti, charisma a výjimečný vliv na nevědomé lidi. A pokud se ega člověk nedokáže pustit, tak ho tohle "krásné" ego - tím co dělá , k čemu motivuje dovede docela rychle do vlastního pekla.