vp

Ovšem Péťa Vostálů namísto 35 cm musí urazit cestu pár desítek km do Ústí, aby se osvítilo poznání, kde je pravda.

Pravda ?

No ta je jedině tak v tvý tlustý katolický prdeli...

Jinak Skutečnost je "ted a tady" takže si těch svých 35 cm můžeš klidně strčit k tý pravdě do tý prdele,

dualitářská píčo co neustále blbneš s nákou láskou a osvícením...

Pravda, ani by nemusela být katolická, ta tlustá prdel

Ne každá velká prdel je zákonitě tlustá prdel...

Velká prdel může být i velmi hezká prdel, ale vo tlustý prdeli bych to já určitě netvrdil,

i když samozřejmě mohou být jedinci kterým se může líbit i tlustá prdel,

a stokilový mostrum klidně považují za primabalerínu jejich života...


Tolik vo prdelích naprosto vážně a bez prdele (čili srandy)

Typla bych si, že nejspíš nedosahuje požadovaných rozměrů a kvalit.

Bez obav,

jak jsem psal jde o subjektivní záležitost,¨

takže i s tlustou prdelí jde udělat vekou díru do prdele,

podobně jako i malým kašpárkem lze zahrát velký divadlo

a s blálením o lásce nebeský lze voblbnout kdejakýho troubu,

páč to vše je víceméně jen pudová záležitost,

a pro zvířata jsou tou jejich pravdou právě ty pudy,,,

vostalpetr píše:páč to vše je víceméně jen pudová záležitost,

a pro zvířata jsou tou jejich pravdou právě ty pudy,,,

No jasně,

1, 3, 5 a 7. čakra jsou čakry, řekněme, převážně o poznávání/jang/mužské

2, 4 a 6. čakra jsou čakry, řekněme, o aktivitě/jing/ženské

a protože ty jako negativní entita máš 4/5 čakru zcela utlumenou a bez záře

nepoznáváš tudíž Stvořitele jako bezpodmínečnou lásku

a tedy má vše za pud z 2. čakry.


Nicméně i ty můžeš být zachráněn ty parchante

skrze pohyb 6. čakry k 7., k Tao, o kterém by bylo možno cokoli říci, že není pravé Tao

čili skrze wu wei. Asi.


Totiž tu tvojí aktivitu zde nelze vysvětlit jen jako pudovou záležitost ty vole.

(odmyslíme-li si tedy na chvíli, že ti prostě hráblo)

nepoznáváš tudíž Stvořitele jako bezpodmínečnou lásku

A na to jsi přišel jak ???

To, že kritizuji roky zběsilou katolickou píču která se voblbuje nějakým milováním do zblbnutí neznamená že nepoznávám stvořitele jako Lásku,

jenže já vždy píšu budto o Lásce nebo ještě lépe o Blaženosti,

a ne vo nějakým hovnu který si někdo vyzdobí nějakým pojebaným výrazem "bezpomínečná",

páč je schopen se plácat jen na nějaký úrovni "milování do zblbnutí"


Takže pak jen popisuje pudovou závislost která je vlastní zvířatům,

která milují pouze svůj druh, podobně jako zmrdanej katolík miluje jen lidi (navíc pouze jen katolíky)

ale již nemiluje krtky a žížaly nebo kámen či hovno v trávě,

páč to se mu tam již nevejde...


Mně se rozhodně pudy s duchovnem nepletou,

podobně jako se mně neplete milování s Láskou...

vostalpetr píše:A na to jsi přišel jak ???

To, že kritizuji roky zběsilou katolickou píču která se voblbuje nějakým milováním do zblbnutí neznamená že nepoznávám stvořitele jako Lásku,

Psáno jest: "abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé".

Dokonce i na tebe svítí slunce, tak vidíš že si žádný podmínky nebeský Otec nedává.

Jde vlastně o nelišnost, vyrovnanost, kdy protichůdné akce nevyvolávají emocionálně protichůdné reakce. Ale protože se zároveň nejedná o lhostejnost či mrtvolnost, tak se tomu říká Láska. Asi teda.

Kdežto tebou cloumá starozákonní nenávist.

nepoznáváš tudíž Stvořitele jako bezpodmínečnou lásku

Pojem bezpodmínečná láska je protimluv.
Něco jako bezpodmínečné světlo.

Asi to pochází od matek "když budeš zlobit, nebudu tě mít ráda."

Mít rád a láska jsou dvě úplně jiné záležitosti. Kdo nezná lásku myslí si že láska je mít rád. A z toho se mu v hlavě rodí ten problém podmíněnosti a nepodmíněnosti

armin píše:

nepoznáváš tudíž Stvořitele jako bezpodmínečnou lásku

Pojem bezpodmínečná láska je protimluv.
Něco jako bezpodmínečné světlo.

Asi to pochází od matek "když budeš zlobit, nebudu tě mít ráda."

Mít rád a láska jsou dvě úplně jiné záležitosti. Kdo nezná lásku myslí si že láska je mít rád. A z toho se mu v hlavě rodí ten problém podmíněnosti a nepodmíněnosti

Poslouchej, neplete se ti už dohromady význam slov podmínečný a bezpodmínečný?

Pojem bezpodmínečná láska je protimluv.
Něco jako bezpodmínečné světlo.

No je to naprostá píčovina,

ale jen pro toho, kdo ví že ta Láska je právě to světlo,

ale na sebevoblbování je to dobrý,

hnedka ta láska vypadá vznešeněji,

i když se vlastně jen píše vo nějakým tom milování něčeho nebo někoho...

vostalpetr píše:
i když se vlastně jen píše vo nějakým tom milování něčeho nebo někoho...

Ono se ve skutečnosti nedá milovat nic jiného, než to, co je láskou. A jen láska dokáže milovat, stejně jako nenávist zase může jen nenávidět. Takže milující je láskou, milované je láskou a milování je láskou, všechny ty tři věci jsou jedním. A nic víc, k tomu, aby to bylo tím, čím to je, není potřeba.

Ale je tady možnost i snít, nenávidět, toužit po něčem a podobně.

Jana píše:

vostalpetr píše:
i když se vlastně jen píše vo nějakým tom milování něčeho nebo někoho...

Ono se ve skutečnosti nedá milovat nic jiného, než to, co je láskou. A jen láska dokáže milovat, stejně jako nenávist zase může jen nenávidět. Takže milující je láskou, milované je láskou a milování je láskou, všechny ty tři věci jsou jedním. A nic víc, k tomu, aby to bylo tím, čím to je, není potřeba.

Ale je tady možnost i snít, nenávidět, toužit po něčem a podobně.

Aha, láska miluije, nenávist nenávidí, touha touží, sen sní...

Tady je to jak u blbých na dvorku.

Trini píše:
Aha, láska miluije, nenávist nenávidí, touha touží, sen sní...

Je to určitě pravdivější, než představa, že Tvá osoba něco takového dělá.

I když bez iluze mysli je tady jen Láska a nic se neděje.

Takže milující je láskou, milované je láskou a milování je láskou, všechny ty tři věci jsou jedním.

No vidíš blbko,

už to teoreticky umíš,

ale prakticky leda furt blbneš z toho milování, které je něčím jiným než ten milující a to milované,

konečně ti v tý tvý nablblý hlavičce došlo ty píčo nebeská že smolíš leda hovna,

takže by ti mohlo ty katolický pometlo i dojít, co je to ta Láska,

případně si to můžeš i v mé předcházející reakci přečíst....


Duchovní základy tady nesou pro sebevoblbování, ale pro poučení jestli se náhodou neblbne jak u blbejch na dvorku a nesmolí se pak pomatené hovadiny...

A nic víc, k tomu, aby to bylo tím, čím to je, není potřeba.

Když ale nejsou tím jedním, pak je zcela jistě nějaká ta potřeba aby to tak bylo,

tedy samozřejmě je to dobrovolné takže se na to můžeš klidně i vysrat,

páč se to rozhodně neposere...


Tady nejde ale vo nějaký osvícení již osvíceného Vědomí,

ale o osvícení mysli, která díky tomu že je v pohybu a obvykle se s něčím ztotožnuje zas až tak osvícená není,

takže je vopravdu něčeho potřeba a ne že není...

Jana píše:

Trini píše:
Aha, láska miluije, nenávist nenávidí, touha touží, sen sní...

Je to určitě pravdivější, než představa, že Tvá osoba něco takového dělá.

Takže má osoba nemiluje?

A že to Ježíš po osobách chtěl: Milujte své neprátelé, miluj bližního svého...

Z tvých představ, Jani, by tě určitě zkusil vyléčit.

Nejlépší způsob léčby by bylo ukamenování,

protože kamenování dělá kamení...

Trini píše:

Jana píše:

Trini píše:
Aha, láska miluije, nenávist nenávidí, touha touží, sen sní...

Je to určitě pravdivější, než představa, že Tvá osoba něco takového dělá.

Takže má osoba nemiluje?

A že to Ježíš po osobách chtěl: Milujte své neprátelé, miluj bližního svého...

Z tvých představ, Jani, by tě určitě zkusil vyléčit.

Trini, díky. Je skvělé se na to celé podívat z nadhledu, jak se to jeví a jak to doopravdy je.

S představou, že jsme tohle smrtelné tělo se svým příběhem, s tím, kdo nám něco udělal, s tím, co by mohlo ohrozit nějak to, co jsme, samo sebou něco nemáme rádi, k něčemu máme odpor, je spousta lidí, kteří mají dle našeho mínění mizerný příběh, chovali se k naší osobě nebo k jiným osobám tak, jak by se podle našeho mínění neměli chovat, případně mají nějakou vlastnost, kterou nesnášíme na sobě, natož na těch druhých a tak je prostě nemůžeme mít rádi. Takže láska naší osoby je podmiňovaná tím, komu s důvěrou otevíráme srdce.
Ježíš tím, že říká: "Milujte své nepřátele" , říká otevřete své srdce všem, i těm, co si myslíte, že nemůžete mít rádi.

Pak také říká, že největší přikázání je: "Miluj Boha", jenže jak ho máš milovat, když ho neznáš, nebo dokonce na něj nevěříš?

1 Jan 4:7-21 B21
Milujme jedni druhé, milovaní – vždyť láska je z Boha. Každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje, nezná Boha – vždyť Bůh je láska.

Takže jestli je Tvé srdce lásce otevřené, tak není možné, abys Boha neznala, jen to vědomí lásky takhle nenazýváš.

A teď ta nejdůležitější alchymie.

"Miluj Boha" znamená "Miluj lásku samotnou". Ono je to naprosto přirozené. Protože je to stav dokonalého uvolnění v důvěře bez závanu jakéhokoliv sebemenšího nebezpečí, které by v nás způsobovalo napětí.

Je to stav, kdy mysl je štajf z toho štěstí, z dokonalosti takové existence, že si může dát volno a se zmizením mysli v tichu srdce zmizí i příběh osoby, představy o naší minulosti, strachy z budoucnosti, starosti s tím, co je jindy jinde.

Tím zmizí i naše osoba a je tady jen Láska, která je Láskou.

Jenže dokud tady není poznání, kdo jsme-nejsme a věříme, že jsme jen tím smrtelným tělem a tím, co si o nás myslíme, tak si mysl něco takového nemůže moc dlouho dovolit, nemůže si dovolit dát si úplně od všeho oddych, musí řešit své účty, musí zachraňovat sebe, své blízké, svět. Musí řešit svůj život, "tlačit vodu po proudu dolu, aby tekla".

Tvoje mysl, Jani, toho pořád tolik řeší.

Moje mysl je už radši v klidu a v tichu.