vp

Alfons píše:Tudíž obě cesty nakonec narazí na frustraci (nechť ji Jana sama v sobě popírá jak chce), neboť (jak učí Buddha), podkladem frustrace je touha (po bytí či nebytí).

Po čem bys mohl asi tak ještě toužit, když sama Tvá existence je láskou, blahem štěstím a je volná od jakéhokoliv ztotožnění?

Zkusím to trochu vyjasnit.

Například tohle video moc pěkně popisuje realitu a její prožívání z různých úhlů pohledu a stojí za to se na to podívat podrobněji.

Ashin Ottama přirovnává různé sféry zrození k něčemu podobnému, jako k ladění rádia. Když jsme všichni naladěni na nejnižší frekvenci, zažíváme peklo a vzájemně si můžeme potvrzovat, že to peklo je skutečnost a není to nějaká subjektivní iluze jednoho z nás. Zrovna tak můžeme být naladěni na frekvenci ráje a je to pro nás realita, o které nepochybujeme. Podle Ashina se ocitáme s každým narozením v dimenzi, která odpovídá našemu ladění.

Podobně popisuje i prožívání reality Hawkins, s tím rozdílem, že ukazuje, že život i v téhle dimenzi můžeme prožívat různě, podle frekvence, na kterou je naše mysl vyladěná přímo v tomhle životě a že vyladit různě ji lze už teď.

V těch nejvyšších frekvencích není žádné utrpení ani žádná frustrace.

Nicméně jsme připoutáni ke svým frekvencím našim zájmem, tím, jak moc je bereme vážně, jak moc jim věříme.

Když věříme, že kde co nebo všechno je špatně, tak inklinujeme k nižším frekvencím, když se v nás objeví rozhodnutí, že všechno je dobře a má to nějaký svůj dobrý důvod, tak nás to vynáší do vysokých frekvencí.

Nicméně se může stát, že přestaneme brát vážně nejen ty nejnižší frekvence, ale i ty nejvyšší, zmizí v nás to, co by mělo zájem brát cokoliv vážně a být k čemukoliv připoutáno. A najednou cvak a vysílání se vypne. A nemá to chybu. To Ticho je naprosto dokonalá Nirvána.

A netuším, jestli náhodou není možné v ní zmizet z jakékoliv frekvence. Dost možná ani není potřeba obsáhnout úplně všechno.

Jana píše:

Alfons píše:Tudíž obě cesty nakonec narazí na frustraci (nechť ji Jana sama v sobě popírá jak chce), neboť (jak učí Buddha), podkladem frustrace je touha (po bytí či nebytí).

Po čem bys mohl asi tak ještě toužit, když sama Tvá existence je láskou, blahem štěstím a je volná od jakéhokoliv ztotožnění?

Po tom, aby to mohlo být i jinak.

Trini píše:

Jana píše:

Alfons píše:Tudíž obě cesty nakonec narazí na frustraci (nechť ji Jana sama v sobě popírá jak chce), neboť (jak učí Buddha), podkladem frustrace je touha (po bytí či nebytí).

Po čem bys mohl asi tak ještě toužit, když sama Tvá existence je láskou, blahem štěstím a je volná od jakéhokoliv ztotožnění?

Po tom, aby to mohlo být i jinak.

To jako toužit po tom, aby naše existence byla nešťastná?

Jana píše:

Trini píše:

Jana píše:

Alfons píše:Tudíž obě cesty nakonec narazí na frustraci (nechť ji Jana sama v sobě popírá jak chce), neboť (jak učí Buddha), podkladem frustrace je touha (po bytí či nebytí).

Po čem bys mohl asi tak ještě toužit, když sama Tvá existence je láskou, blahem štěstím a je volná od jakéhokoliv ztotožnění?

Po tom, aby to mohlo být i jinak.

To jako toužit po tom, aby naše existence byla nešťastná?

To je to samé jako toužit, aby byla štatstná.

Ve skutečnosti žádná 'naše' existence neexistuje. Je jen Absolutno/Nadjá - to Jediné, které se zažívá ve své manifestaci různorodě - jednou štastně, pak zase neštastně, nebo ani jedno z toho. Jestli zažívá frustrace nebo touhu, která může být krásná, nebo úplně něco jiného, je jedno, protože se to stejně zase změní. Nic není navždy, všechno se neustále mění. K tomu patří i to, že "někdo" (= některý tvar Absolutna v manifestaci) s tÍm má problém a jiný ne, naopak mu to vyhovuje.

Ty máš zřejmě touhu neustále psát, jak jsi štastná a blažená.
Ale správně ti to řekl ten chlapec: Proč bych měl být pořád štastný? To je to - aby to mohlo být i jinak.

Trini píše:Ve skutečnosti žádná 'naše' existence neexistuje. Je jen Absolutno/Nadjá - to Jediné, které se zažívá ve své manifestaci různorodě - jednou štastně, pak zase neštastně, nebo ani jedno z toho.

Podobně jako žádná vlna oceánu neexistuje coby samostatná, od oceánu oddělená entita.

Každá jednotlivá vlna může mít krásný nebo naopak ošklivý tvar, může ostatní vlny napadat nebo je podporovat - všechno jsou to pohyby jediné vesmírné všetvořící Energie.

Jak může jednotlivá vlna napomáhat harmonizaci sebe sama i všech existujících vln?

Vnímáním sebe i vln, na které právě reaguje, jako pohybujících se aspektů celého Oceánu. Nestačí to pouze apriori vědět, je třeba si to pokaždé znovu plně v daném okamžiku uvědomit a přímo to vidět - prožívat - vnímat.

Trini píše:
To je to samé jako toužit, aby byla štatstná.

Když jsi nešťastná, tak je nesmysl, abys toužila být nešťastná, a když jsi šťastná, tak je stejný nesmysl toužit po tom, abys byla šťastná, to dá rozum. Můžeš toužit leda po tom, co chybí, není. Tedy když jsi nešťastná, tak můžeš toužit po tom, abys byla šťastná, ale pochybuji, že když jsi šťastná, že bys toužila po tom, abys byla nešťastná.

Ve skutečnosti žádná 'naše' existence neexistuje.

Dobrá, jestli chceš, tak namísto "naše", "má" nebo také "Tvá" existence můžeme používat výraz "jsoucno ve mně":
Před všemi počátky a po všech koncích – já jsem. Vše má své jsoucno ve mně, v tomto "já jsem", které září v každé živé bytosti.
Na hlubší úrovni je moje zkušenost zkušeností tvou. Noř se hluboko do sebe sama a nalezneš to snadno a jednoduše. Jdi ve směru "já jsem".

Trini píše: Je jen Absolutno/Nadjá - to Jediné, které se zažívá ve své manifestaci různorodě - jednou štastně, pak zase neštastně, nebo ani jedno z toho. Jestli zažívá frustrace nebo touhu, která může být krásná, nebo úplně něco jiného, je jedno, protože se to stejně zase změní. Nic není navždy, všechno se neustále mění. K tomu patří i to, že "někdo" (= některý tvar Absolutna v manifestaci) s tÍm má problém a jiný ne, naopak mu to vyhovuje.

Péťo, dalo by se rozlišit, co je sen a co je skutečnost. To, co je skutečnost, je sat-čit-ánanda, je to ono jsoucno, Bytí, bez mentálního zabarvení a snem by se dalo nazvat cokoliv, co se jeví jako něco jiného. Neosobní vědomí je klidné, šťastné a nic mu nechybí.

Trini píše:Ty máš zřejmě touhu neustále psát, jak jsi štastná a blažená.

Je pro mě radostí, že JE TO. Je pro mě štěstím, když milovaní jsou šťastní. Když zdroj štěstí nalézají ve své vlastní existenci a nic víc nepotřebují hledat.

Ale správně ti to řekl ten chlapec: Proč bych měl být pořád štastný? To je to - aby to mohlo být i jinak.

Jsou bytosti, které si libují ve svých tragických rolích, ve svém neštěstí. Někdy potřebují potrestat ty, které považují za viníky svého trápení. Nemohou být šťastní, nemohou odpustit, dokud viník nebude po zásluze potrestán, protože, kdyby byli šťastní, tak by nebyl žádný důvod, aby karma předváděla svou spravedlnost.

Nicméně štěstí je i tak naše přirozenost, a nešťastný je jen myšlenka.

Jana píše:

Alfons píše:Tudíž obě cesty nakonec narazí na frustraci (nechť ji Jana sama v sobě popírá jak chce), neboť (jak učí Buddha), podkladem frustrace je touha (po bytí či nebytí).

Po čem bys mohl asi tak ještě toužit, když sama Tvá existence je láskou, blahem štěstím a je volná od jakéhokoliv ztotožnění?

Zkusím to trochu vyjasnit.

Například tohle video moc pěkně popisuje realitu a její prožívání z různých úhlů pohledu a stojí za to se na to podívat podrobněji.

Ashin Ottama přirovnává různé sféry zrození k něčemu podobnému, jako k ladění rádia. Když jsme všichni naladěni na nejnižší frekvenci, zažíváme peklo a vzájemně si můžeme potvrzovat, že to peklo je skutečnost a není to nějaká subjektivní iluze jednoho z nás. Zrovna tak můžeme být naladěni na frekvenci ráje a je to pro nás realita, o které nepochybujeme. Podle Ashina se ocitáme s každým narozením v dimenzi, která odpovídá našemu ladění.

Podobně popisuje i prožívání reality Hawkins, s tím rozdílem, že ukazuje, že život i v téhle dimenzi můžeme prožívat různě, podle frekvence, na kterou je naše mysl vyladěná přímo v tomhle životě a že vyladit různě ji lze už teď.

V těch nejvyšších frekvencích není žádné utrpení ani žádná frustrace.

Nicméně jsme připoutáni ke svým frekvencím našim zájmem, tím, jak moc je bereme vážně, jak moc jim věříme.

Když věříme, že kde co nebo všechno je špatně, tak inklinujeme k nižším frekvencím, když se v nás objeví rozhodnutí, že všechno je dobře a má to nějaký svůj dobrý důvod, tak nás to vynáší do vysokých frekvencí.

Nicméně se může stát, že přestaneme brát vážně nejen ty nejnižší frekvence, ale i ty nejvyšší, zmizí v nás to, co by mělo zájem brát cokoliv vážně a být k čemukoliv připoutáno. A najednou cvak a vysílání se vypne. A nemá to chybu. To Ticho je naprosto dokonalá Nirvána.

A netuším, jestli náhodou není možné v ní zmizet z jakékoliv frekvence. Dost možná ani není potřeba obsáhnout úplně všechno.

Podívej, tady to mnich Sarana vysvětluje na buddhistickém termínu pohroužení:
když ten člověk dosáhne pohroužení, tak to pohroužení je pro něj dokonalý, věčný. A nic jinýho... a tam právě se domnívají že se spojili s Bohem... takže ten člověk už nemá žádný ulpívání na něčem jiným, nemá žádný očekávání, nic mu nevadí.
No a přijde Buddha a díky němu oni ten svůj přístup rozbijou. A uvědomí si, že ani to pohroužení za nic nestojí.

Může se pro to použít model model čaker (je mnohem plastičtější oproti ploché Hawkinsonově škále). Lidské vědomí jedince ze 3. čakry je jiné než vědomí Stvořitele z čakry 5. (dá se prý získat i vědomí elementů z 1. čakry, což podle Ra řeší některé zdravotní problémy; pránistka Monika Kunovská prý vědomě nasává minerály, což jí věřím). Nu a pochopitelně vědomí ze 7. čakry je něco jiného než vědomí z 5. čakry (Řekové pro to nejvyšší vědomí používají pojem kenosis, tj. "akt prázdna", "sebe-absence").

Já jsem hodně používal model subjekt-objektové ditochomie: ty máš vždy něco. Ticho, Nirvánu, frekvenci, Drtikola... Ale jakékoli něco čili objekt je odtrženo od pozorovatele (toho něco) čili subjektu. Čili o sobě fikce. Čili nedá se o tom říci nic. Nedá se o tom říci ani že se o tom nedá nic říci. No ale ty o tom furt mluvíš a nedáš si to vymluvit. Já sice o tom taky furt mluvím, ale já si protiřečím. Takže nade mnou se ještě jakž takž dají zavřít obě oči. Ale nad tebou ne.

Alfons píše:Podívej, tady to mnich Sarana vysvětluje na buddhistickém termínu pohroužení:
když ten člověk dosáhne pohroužení, tak to pohroužení je pro něj dokonalý, věčný. A nic jinýho... a tam právě se domnívají že se spojili s Bohem... takže ten člověk už nemá žádný ulpívání na něčem jiným, nemá žádný očekávání, nic mu nevadí.
No a přijde Buddha a díky němu oni ten svůj přístup rozbijou. A uvědomí si, že ani to pohroužení za nic nestojí.

Jenže SČA není pohroužením, ale je tím, co skutečně JE, nepotřebuje k tomu vizi člověka, který se spojuje s Bohem, nepotřebuje k tomu vizi Sarany, že je tím, kdo chce dosáhnout osvícení a zatím ho nedosáhl.

Tedy jinými slovy, osoba Jana to může mít jakkoliv, jak si představíš, klidně úplně špatně, ale existence, nebo chceš-li samo jsoucno - Bytí - je už teď naprosto dokonalé, nemá to chybu.

Může se pro to použít model model čaker (je mnohem plastičtější oproti ploché Hawkinsonově škále). Lidské vědomí jedince ze 3. čakry je jiné než vědomí Stvořitele z čakry 5. (dá se prý získat i vědomí elementů z 1. čakry, což podle Ra řeší některé zdravotní problémy; pránistka Monika Kunovská prý vědomě nasává minerály, což jí věřím). Nu a pochopitelně vědomí ze 7. čakry je něco jiného než vědomí z 5. čakry (Řekové pro to nejvyšší vědomí používají pojem kenosis, tj. "akt prázdna", "sebe-absence").

Ano, to je ono. Necpi do toho poznání představu, jak si myslíš, že to má nějaká osoba, jak to má Jana, ale poznej podstatu své vlastní existence, ve které nejsi ničím, tedy ani ničím odděleným a tím pádem jsi vším.

Já jsem hodně používal model subjekt-objektové ditochomie: ty máš vždy něco. Ticho, Nirvánu, frekvenci, Drtikola... Ale jakékoli něco čili objekt je odtrženo od pozorovatele (toho něco) čili subjektu. Čili o sobě fikce. Čili nedá se o tom říci nic. Nedá se o tom říci ani že se o tom nedá nic říci. No ale ty o tom furt mluvíš a nedáš si to vymluvit. Já sice o tom taky furt mluvím, ale já si protiřečím. Takže nade mnou se ještě jakž takž dají zavřít obě oči. Ale nad tebou ne.

Klidně mě z toho, jak říkám, úplně vynechej a neřeš mě. Není ve mně nic podstatného, co bys nemohl nalézt v sobě.

Já jen miluju, když se někomu podaří vyjádřit slovy to, co je, jak říkáš, slovy nevyjádřitelné a když se objeví někdo, komu je to, co se v tom vyjádření píše, jasné i beze slov.

Ovšem z pohledu těch nižších frekvencí, tedy z pohledu zúženého vědomí, samo sebou ta existence bude vždycky nějakou nedokonalost mít, jelikož to poznání není celé.

Jana píše:Ovšem z pohledu těch nižších frekvencí, tedy z pohledu zúženého vědomí, samo sebou ta existence bude vždycky nějakou nedokonalost mít, jelikož to poznání není celé.

Poznání je, že nedokonalost je součástí dokonalosti, patří k ní.

Jana píše:
samo jsoucno - Bytí - je už teď naprosto dokonalé, nemá to chybu.

.

Bytí neví o dokonalosti nebo chybách vůbec nic. To jsou jen záležitosti mysli.

Trini píše:Bytí neví o dokonalosti

Péťo, jak myslíš.

Nicméně to, co je, není potřeba vědět, stačí, že to JE. A JE to vědomé. Protože Bytí (to, co JE) = Vědomí, tedy SČA

Jak říká Šrí Nisargadatta Maharádž:

Absolutní dokonalost je tady a teď

Trini píše:

Jana píše:Ovšem z pohledu těch nižších frekvencí, tedy z pohledu zúženého vědomí, samo sebou ta existence bude vždycky nějakou nedokonalost mít, jelikož to poznání není celé.

Poznání je, že nedokonalost je součástí dokonalosti, patří k ní.

P.S. Nebo-li dokonalost leží právě v tom, že to nemusí být dokonalé.

Jana píše: že to JE.

A je To mimo slova a pojmy mysli. Ale mysl se s tím může vyblbnout, jak chce, stejně nic nemůže změnit.

Trini píše:

Nebo-li dokonalost leží právě v tom, že to nemusí být dokonalé.

Absolutní dokonalost je tady a teď a je dokonalá absolutně, proto bez jakékoliv nedokonalosti.

Tedy mluvím o přítomnosti, která je Boží, nikoliv o nějaké osobní projekci.

Jana píše: A JE to vědomé.

Není To vědomé, protože není čeho.

Jana píše:Tedy mluvím o přítomnosti, která je Boží, nikoliv o nějaké osobní projekci.

Já píšu o Absolutnu/Nadjá. To neřeší přítomnost nebo jestli je Boží. To jsou jen zájmy mysli a ta má hol potřebu posuzovat, třídit, zařazovat atd.atd, ....

Trini píše:

Jana píše: A JE to vědomé.

Není To vědomé, protože není čeho.

Je dokonalé samo sebe si vědomé,

protože Sat=čit=ánanda

Jana píše:Tedy mluvím o přítomnosti, která je Boží, nikoliv o nějaké osobní projekci.

Jestli je to Boží, tak nech Boha, at to řekne nebo napíše. Jinak je to samozřejmě jen osobní projekce.